Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 1. CO JE MODLITBA?

01-07-2018

„Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím“ (Žalm 5:3).

„Modlitba je otevření srdce Bohu jako příteli.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 63; SC 93.

Doporučená četba: Cesta ke Kristu (1990), str. 63–71; SC 93–104.

Neděle

1. ROZMLOUVÁNÍ S BOHEM

1. července

a. Jak naši první rodiče rozmlouvali s Bohem a jak hřích tuto komunikaci přerušil? Genesis 1:27–30; 3:8–10; 1 Timoteovi 2:5.

Genesis 1:27–30. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm. Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak.

Genesis 3:8–10. A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

1 Timoteovi 2:5. Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš.

„Po Adamově přestoupení Hospodin již nemluvil s člověkem přímo; lidské plémě bylo dáno do rukou Kristových a veškerá komunikace probíhala skrze Něho k světu.“ – Fundamentals of Christian Education, p. 237.

b. Jakou výsadu Bůh poskytl, abychom my, kteří jsme hříšníky, mohli stále osobně s Ním volně komunikovat? Jan 16:23 (poslední část), 24; Matouš 7:7, 8.

Jan 16:23 (poslední část), 24. …Amen, amen pravím vám: Že zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dáť vám. Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplněna byla.

Matouš 7:7, 8. Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno. Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.

„Modlitba je dýchání duše. Je to tajemství duchovní moci. Žádné jiné prostředky milosti ji nemohou nahradit a zachovat duševní zdraví. Modlitba přivádí srdce do okamžitého kontaktu se Zdrojem života a posiluje šlachy a svaly náboženské zkušenosti. Zanedbávejte používání modlitby nebo se modlitbou zabývejte občasně, tu a tam, jak uznáte za vhodné, a přestáváte se přidržovat Boha. Duchovní schopnosti ztrácejí svou životní sílu, náboženská zkušenost postrádá zdraví a činorodost. …

„Je to pouze tehdy, když patříme na Ježíše, že toužíme být Jemu podobni, pouze tehdy, když spatřujeme Jeho spravedlnost, lačníme a žízníme po jejím vlastnění; a je to pouze tehdy, když prosíme ve vážné modlitbě, že nám Bůh udělí naši touhu srdce.

„Boží poslové s Ním musejí dlouho pobývat, jestliže chtějí být úspěšní ve své práci.“ – Gospel Workers, pp. 254, 255.

Pondělí

2. KOMUNIKACE NUTNÁ PRO PŘÁTELSTVÍ

2. července

a. Bůh chce, abyste byli Jeho přáteli. Jaká tři hlediska jsou základem tohoto vztahu? Jan 15:13–15.

Jan 15:13–15. Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své. Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám. Nebudu vás více nazývati služebníky, nebo služebník neví, co by činil pán jeho. Ale vás jsem nazval přátely, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám.

„Každé společenství, které utvoříme, jakkoli omezené, působí na nás nějakým vlivem. Do jaké míry se poddáme tomuto vlivu, bude určovat stupeň důvěrnosti, stálost rozmluvy a naše láska a úcta k tomu, s kým se sdružujeme. Takto skrze známost a společenství s Kristem se můžeme stát podobnými Jemu, tomuto bezvadnému Vzoru.

„Obecenství s Kristem – jak nevýslovně drahocenné! Je naší výsadou těšit se z takového obecenství, jestliže je budeme vyhledávat, jestliže budeme přinášet kdejakou oběť, abychom si je zajistili.“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 170; 5T 222, 223.

b. KolikalidemnabízíBůhtentovztah?Jan3:16.Jmenujteněkoho,kdopřijal Boží nabídku přátelství. Jakub 2:23.

Jan 3:16. Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.

Jakub 2:23. A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.

c. Jak přátelství obvykle začínají? Přísloví 18:24. Zatímco poslušnost vůči Bohu bude důkazem o našem přátelství s Ním (Jan 15:14), jaké jednání je nutné k tomu, aby se naše přátelství s Ním mohlo budovat? Filipenským 4:6.

Přísloví 18:24. Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.

Jan 15:14. Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám.

Filipenským 4:6. O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu.

„Náš nebeský Otec čeká na to, aby nám udělil plnost svého požehnání. Je naší výsadou pít plnými doušky ze studnice bezmezné lásky. Jaký to div, že se modlíme tak málo! Bůh je připraven a ochoten vyslyšet upřímnou modlitbu nejpokornějšího ze svých dítek, a přesto je na naší straně mnoho zjevné nechuti k tomu, abychom oznámili své potřeby Bohu. Co si mohou nebeští andělé myslet o ubohých bezmocných lidských bytostech, které podléhají pokušení, když Boží srdce nekonečné lásky po nich touží, připraveno dát jim více, než mohou žádat nebo si pomyslet, a přesto se modlí tak málo a mají tak málo víry? Andělé milují sklánět se před Bohem; milují být v Jeho blízkosti. Obecenství s Bohem pokládají za svou největší radost; a přesto pozemská dítka, která potřebují tolik pomoci, kterou může poskytnout jedině Bůh, se zdají být spokojena s tím, aby chodila bez světla Jeho Ducha, bez společenství Jeho přítomnosti.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 64; SC 94.

Úterý

3. ÚPLNÉ PODDÁNÍ SE

3. července

a. Kolikrát se Ježíš v Getsemany modlil pro stejnou nesnáz? Měnila se slova Jeho modlitby? Matouš 26:39, 42, 44.

Matouš 26:39, 42, 44. A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty. … Opět podruhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá. … A nechav jich, opět odšel, a modlil se potřetí, touž řeč říkaje.

„Třikrát vyslovil onu modlitbu. Třikrát se lidství zaleklo poslední, vrcholné oběti. Nyní však před Vykupitelem světa vyvstává historie lidského plemene. Vidí, že přestupníci zákona, jsou-li ponecháni sami sobě, musejí zahynout. Vidí bezmocnost člověka. Vidí moc hříchu. Povstává před Ním trápení a bědování odsouzeného světa. Spatřuje jeho hrozící osud a Jeho rozhodnutí je učiněno. Zachrání člověka za každou cenu, kterou Jej to bude stát. Přijímá svůj krvavý křest, aby skrze Něj mohly miliony hynoucích získat věčný život. Opustil síně nebeské, kde všechno je čistota, štěstí a sláva, aby spasil jednu ztracenou ovci, jeden svět, který padl skrze přestoupení. A neodvrátí se od svého poslání. Stane se smírcem plemene, které má vůli hřešit. Jeho modlitba nyní vyjadřuje jen poddanost: ‚Nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.‘“ – Touha věků (1969), str. 487; DA 690, 693.

b. Jak se Ježíš poddal Otci? Matouš 26:39 (poslední část). Odpověděl Otec na Ježíšovu modlitbu, aby Jej uchránil před křížem? Verše 45, 46; Římanům 8:32 (první část).

Matouš 26:39 (poslední část). …A však ne jakž já chci, ale jakž ty.

Matouš 26:45, 46. Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných. Vstaňtež, poďme. Aj, přiblížil se ten, kterýž mne zrazuje.

Římanům 8:32 (první část). Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej…

c. Co se můžeme naučit z Ježíšovy modlitby poddanosti? Jakub 4:6–8.

Jakub 4:6–8. Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost. Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli.

„Je pro nás těžké podrobit se ukřižování vlastního já; ale když je dílo cele předloženo Bohu, Tomu, který zná naši slabost a naši hříšnost, On použije právě ten nejlepší způsob, jak dosáhnout žádaných výsledků. To, že Enoch chodil s Bohem, bylo skrze neustálý zápas a prostou víru. Můžeme všichni činit totéž.“ – The Review and Herald, June 22, 1886.

„Hospodin vykoná svůj díl, jestliže se lidský činitel poddá kontrole Ducha svatého. Jestliže Bohu zasvětíme tělo, duši a ducha, bude konat přesně tak, jak pravil – bude nalezen všemi těmi, kteří Jej hledají pilně.“ – Manuscript Releases, vol. 10, pp. 96, 97.

Středa

4. VYTRVALÁ PROSBA V NESNÁZÍCH

4. července

a. Za co se modlil Jákob, když se dozvěděl, že jeho bratr Ezau mu vyšel naproti se 400 muži, když se vracel do domu svého otce v Palestině? Genesis 32:9–11.

Genesis 32:9–11. I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě, menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám. Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.

b. PozaslánídarůEzauchovi,abyjejukrotil,jakJákobznovupředložilBohu své obavy a starosti? Ozeáš 12:4. Jakou vytrvalost a rozhodnost Jákob předvedl? Genesis 32:24–31.

Ozeáš 12:4. Knížetsky, pravím, potýkal se s andělem, a přemohl; plakal a pokorně ho prosil; v Bethel jej nalezl, a tam s námi mluvil.

Genesis 32:24–31. A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání. A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním. A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš. I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob. I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls. I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání. Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má. I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.

„Jákob poslal svou rodinu přes brod řeky, zatímco on jediný zůstal sám. Rozhodl se strávit noc na modlitbě a toužil být sám s Bohem. Bůh mohl obměkčit srdce Ezauchovo. V Něm byla patriarchova jediná naděje.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 138; PP 196.

c. Jak Bůh, v odpověď na Jákobovu modlitbu, změnil Jákoba i Ezaucha? Genesis 32:31; 33:4.

Genesis 32:31. I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.

Genesis 33:4. I běžel Ezau proti němu, a objal ho; a pad na šíji jeho, líbal ho. I plakali.

„Chyba, která vedla k Jákobovu hříchu, když získal prvorozenství podvodem, byla mu nyní jasně představena. Nedůvěřoval Božím zaslíbením, ale snažil se svým vlastním úsilím dosáhnout toho, co by Bůh býval uskutečnil ve svém vlastním čase a svým vlastním způsobem. Na důkaz toho, že mu bylo odpuštěno, bylo jeho jméno, jež připomínalo jeho hřích, změněno na jméno, jež připomínalo jeho vítězství. ‚Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob [patu držící],‘ pravil Anděl, ‚ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.‘

„Jákobovi se dostalo požehnání, po němž jeho duše toužila. …

„Zatímco Jákob zápasil s Andělem, byl jiný nebeský posel vyslán k Ezauchovi. Ve snu viděl Ezau svého bratra během dvacetiletého vyhnanství z domu svého otce; byl svědkem jeho zármutku, když svou matku nalezne již mrtvou; viděl jej obklopeného zástupy Božími. Tento sen vyprávěl Ezau svým vojákům, se závazkem neublížit Jákobovi, neboť Bůh jeho otce je s ním.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 139, 140; PP 197, 198.

Čtvrtek

5. PRAVÉ OBCOVÁNÍ MĚNÍ ŽIVOTY

5. července

a. Co Bůh o nás ví? Matouš 6:8 (poslední část). Co je naší největší potřebou? Ezechiel 36:26, 27.

Matouš 6:8 (poslední část). …ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prvé než byste vy ho prosili.

Ezechiel 36:26, 27. A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné z těla vašeho, dám vám srdce masité. Ducha svého, pravím, dám do vnitřností vašich, a učiním, abyste v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili je.

„Změna, kterou potřebujeme, je změna srdce a lze ji získat pouze tím, že budeme osobně žádat Boha o Jeho požehnání, tím, že Jej budeme prosit o Jeho moc, tím, že se budeme vroucně modlit, aby při nás byla Jeho milost a aby naše povahy byly přeměněny. Toto je změna, kterou dnes potřebujeme, a pro dosažení této zkušenosti bychom měli vynakládat vytrvalou činorodost a projevovat srdečnou upřímnost.“ – Vybraná poselství, kn. 1, str. 154; 1SM 187.

b. Jaké máme ujištění, že Bůh má odpověď připravenou dříve,než se modlíme? Izaiáš 65:24; Matouš 6:8. Co je Božím záměrem v modlitbě? Jan 14:13, 14.

Izaiáš 65:24. Nadto stane se, že prvé než volati budou, já se ohlásím; ještě mluviti budou, a já vyslyším.
Matouš 6:8. Nepřirovnávejtež se tedy jim, neboť ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prvé než byste vy ho prosili.
Jan 14:13, 14. A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu. Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.

„Modlitba je otevření srdce Bohu jako příteli. To, že je nezbytná, není proto, abychom Bohu oznámili, jací jsme, ale proto, aby nám umožnila Jej přijmout. Modlitba nepřivádí Boha dolů k nám, ale přivádí nás vzhůru k Němu.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 63; SC 93.

„Modlitba není určena k tomu, aby způsobila nějakou změnu u Boha; ona nás přivádí do souladu s Bohem. Ona nenahrazuje povinnost.“ – The Youth’s Instructor, August 18, 1898.

Pátek

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

6. července

  1. Když nedokážeme udržovat pravidelné obecenství s Bohem skrze modlitbu, co se s námi stane?
  2. Proč je modlitba nutná pro rozvoj přátelství s Bohem?
  3. PopišteJežíšovuzkušenostvzahraděGetsemany,jaksepoddalvůli

    svého Otce.

  4. Za koho se Jákob modlil, když zápasil s Andělem?
  5. Pročpotřebujemesetakmocmodlit,kdyžBůhjižvšechnoonásví?