Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601
LEKCE 1. Jdouce, učte « Církev Adventistů Sedmého Dne Reformační Hnuti
Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 1. Jdouce, učte

30-06-2019

„Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země“ (Skutky 1:8).

„Tak mocně může Bůh působit, když se lidé poddají vedení Jeho Ducha.“ –

Skutky apoštolů (1969), str. 34; AA 49.
Doporučená četba: Skutky apoštolů (1969), str. 19–24; AA 25–34.

Neděle 30. června

1. UČTE VŠECKY NÁRODY

a. Jaké poslání dal Ježíš svým následovníkům? Matouš 28:19, 20.

Matouš 28:19, 20. Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.

„Poslání evangelia je velká misijní výsada Kristova království. Učedníci měli opravdově pracovat pro duše, dávajíce všem pozvání milosrdenství. Neměli čekat, až lidé přijdou k nim; měli jít se svým poselstvím k lidem.“ –Skutky apoštolů (1969), str. 20; AA 28.

b. Jak bude jejich dílo postupovat a jak daleko se bude rozšiřovat? Skutky 1:8.

Skutky 1:8. Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.

„Ačkoli Můj lid nechce přijít ke Mně, aby mohli mít život, ačkoli kněží a knížata Mi učinili tak, jak si přáli, ačkoli Mě zavrhli, budou mít ještě další možnost přijmout Syna Božího. Viděli jste, že všechny, kdož přicházejí ke Mně, vyznávajíce své hříchy, Já svobodně přijímám. Toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhnu ven. Vám, Moji učedníci, svěřuji toto poselství milosrdenství. Má být dáno Židům i pohanům – Izraeli nejprve a pak všem národům, jazykům a lidu. Všichni, kdož věří, mají být shromážděni v jednu církev.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 20; AA 27, 28.

 

 Pondělí 1. července

2. POMALÍ K NAUČENÍ

a. Jak byli učedníci často nepozorní, když se je Ježíš snažil předem upozornit na své zatčení a ukřižování? Marek 9:31–34; Lukáš 22:21–24.

Marek 9:31–34. Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetího dne z mrtvých vstane. Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a však ostýchali se ho otázati. I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali? Ale oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.

Lukáš 22:21–24. Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem. A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.

„Cestou přes Galilei se Kristus opět snažil připravit mysli svých učedníků na výjevy, které Jej čekají. Řekl jim, že má jít do Jeruzaléma, aby byl zamordován a aby vstal z mrtvých. A přidal podivné a vážné oznámení, že má být zrazen do rukou svých nepřátel. Učedníci ani teď nepochopili jeho slova. Ačkoli na ně padl stín velkého zármutku, v jejich srdcích našel místo duch řevnivosti. Hádali se mezi sebou, kdo by se zdál být největší v království. Mysleli si, že tento spor před Ježíšem utají, a netiskli se, jako obvykle, těsně k Jeho boku, ale vlekli se pozadu, takže On byl před nimi, když vstupovali do Kafarnaum. Ježíš četl jejich myšlenky a toužil jim poradit a poučit je. Avšak aby tak učinil, čekal na klidnou hodinku, až by jejich srdce byla otevřena ku přijetí Jeho slov.“ – Touha věků (1969), str. 304; DA 432.

„Učedníci se drželi své oblíbené představy, že Kristus prosadí svoji moc a zaujme své místo na trůně Davidově. A v srdci každý stále toužil po nejvyšším místě v království. Hodnotili sami sebe a jeden druhého, a místo toho, aby považovali své bratry za hodnější, stavěli sebe na první místo.“ – Touha věků (1969), str. 454; DA 643, 644.

b. Jak je tyto věci překvapily? Lukáš 24:13–22.

Lukáš 24:13–22. A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus. A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly. I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi. Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní? A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů? Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, totiž kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.

„Je zvláštní, že si učedníci nevzpomněli na Kristova slova a neuvědomili si, že On byl předpověděl události, které se staly! Neuvědomovali si, že poslední část Jeho předpovědi se naplní právě tak jistě jako první část a že třetího dnevstane z mrtvých. Toto byla ta část, kterou by neměli zapomenout. Kněží a knížata na toto nezapomněli. V den, ‚kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi, řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.‘ (Matouš 27:62, 63.) Učedníci si však na tato slova nevzpomněli.“ – Touha věků (1969), str. 560, 561; DA 796.

Úterý 2. července

3. JINÝ UČITEL ZASLÍBEN

a. Jak bude Ježíš nadále učit učedníky po svém nanebevstoupení? Jan 16:12, 13.

Jan 16:12, 13. Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní. Když pak přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.b. Jak nás Duch vyučuje a opravuje? Jan 16:8.

Jan 16:8. A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu.

„Kázání slova není k ničemu bez přítomnosti a pomoci Ducha svatého; neboť tento Duch je jediný účinný učitel Božské pravdy. Pouze když je pravda doprovázena do srdce Duchem, oživí svědomí nebo přetvoří život. Kazatel může být schopen předkládat literu slova Božího; může znát všechny jeho příkazy a zaslíbení; ale jeho zasévání semene evangelia nebude úspěšné, pokud toto semeno není uvedeno do života nebeskou rosou. Bez spolupráce Ducha Božího žádná velikost vzdělání, žádné výhody, jakkoli veliké, nemohou vytvořit žádný kanál světla. Dříve než byla napsána nějaká kniha Nového zákona, dříve než bylo kázáno nějaké kázání evangelia po Kristově nanebevstoupení, sestoupil Duch svatý na modlící se učedníky. Pak svědectvím jejich nepřátel bylo: ‚Naplnili jste Jeruzalém učením svým.‘“ – Gospel Workers, p. 284.

c. Jaký zvláštní dar dává Bůh ostatku? Zjevení 12:17; 19:10. Kde nacházíme tento dar v činnosti dnes?

Zjevení 12:17. I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázaní Božích, a mají svědectví Ježíše Krista.

Zjevení 19:10. I padl jsem k nohám jeho, abych se klaněl jemu. Ale řekl mi: Hleď, abys toho nečinil. Jsemť spoluslužebník tvůj i bratří tvých, těch, kteříž mají svědectví Ježíšovo. Bohu se klaněj. Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví.

„Vzala jsem drahocennou Bibli a obložila ji několika Svědectvími pro církev, danými pro lid Boží. Zde, pravila jsem, se setkáváme s případy téměř všech lidí. Poukazuje se zde na hříchy, kterým se musejí vyhýbat. … Avšak mezi vámi jsou jen nemnozí, kteří doopravdy vědí, co je obsaženo ve Svědectvích. Nejste zběhlí v Písmech. Kdybyste bývali činili Boží slovo svým předmětem studia, s touhou dosáhnout biblického standardu a dospět ku křesťanské dokonalosti, nebyli byste potřebovali Svědectví. To proto, že jste zanedbali obeznámit se s Boží inspirovanou Knihou, se stalo, že se Bůh snaží vás oslovit prostřednictvím prostých, přímých svědectví, upozorňuje vás na inspirovaná slova, která jste zanedbali poslouchat, a naléhaje na vás, abyste zformovali své životy podle jejích čistých a povznešených naučení.“ – Svědectví pro církev, sv. 2, str. 515; 2T 605.

 

Středa 3. července

4. DUCH JEST DÁN

a. Jak bylo zaslíbení Ducha zopakováno? Skutky 1:4–9.

Skutky 1:4–9. A shromáždiv je, přikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby očekávali zaslíbení Otcova, o kterémž jste prý slyšeli ode mne. Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech. Oni pak sšedše se, otázali se ho, řkouce: Pane, v tomto-li času napravíš království Izraelské? I řekl jim: Neníť vaše věc znáti časy aneb příhodnosti časů, kteréž Otec v moci své položil. Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země. A to pověděv, ani na to hledí, zhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich.

„Ježíš odhalil před svými učedníky obrovskou část pravdy. Bylo však pro ně nejobtížnější zachovávat Jeho ponaučení, tak odlišná od tradic a výroků zákoníků a farizeů. … Světské představy, časné věci, měly stále velké místo v jejich myšlenkách. Nerozuměli duchovní povaze Kristova království, ačkoli jim to tak často byl vysvětloval. Jejich mysli se staly zmatenými. Nechápali hodnotu písem, která Kristus předkládal. Mnohá z Jeho ponaučení jako by u nich vyzněla téměř naprázdno. Ježíš viděl, že nechápou skutečný význam Jeho slov. Soucitně zaslíbil, že Duch svatý jejich myslím tyto výroky připomene. A ponechal nevyřčeno mnoho věcí, které by učedníci nemohli pochopit. Také tyto jim Duch odhalí. Duch měl oživit jejich chápání, aby mohli ocenit nebeské věci.“ – Touha věků (1969), str. 473; DA 670, 671.

b. Co se stalo, když se zaslíbení naplnilo? Skutky 2:1–4.

Skutky 2:1–4. A když přišel den padesátý, byli všickni jednomyslně spolu. I stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli. I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.

„Pod vlivem tohoto nebeského osvícení ta písma, která Kristus byl vysvětloval učedníkům, vyvstala před nimi v lesku dokonalé pravdy. Opona, který jim byla bránila, aby dohlédli ku konci toho, co bylo zrušeno, byla nyní odstraněna a oni s dokonalou jasností pochopili účel Kristova poslání a povahu Jeho království. Mohli mluvit s mocí Spasitelovou; a když svým posluchačům vyložili plán spasení, mnozí byli usvědčeni a přesvědčeni.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 30; AA 44.

„Jaký byl následek vylití Ducha v Den Letnic? Radostná zvěst o vzkříšeném Spasiteli byla nesena do posledních končin obydleného světa. Když učedníci hlásali poselství o vykupující milosti, srdce se poddávala moci tohoto poselství. … Každý křesťan viděl ve svém bratru zjevení Božské lásky a blahovůle. Převládal jeden zájem; jeden předmět napodobování pohlcoval všechno ostatní. Ctižádostí věřících bylo zjevovat podobnost Kristovy povahy a pracovat pro zvětšování Jeho království.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 33; AA 48.

 

Čtvrtek 4. července

5. PO CELÉM SVĚTĚ

a. Jak byli někteří raní věřící jemně pokáráni za své selhání v tom, aby činili pokroky v poznání? Židům 5:12.

Židům 5:12. Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího.

„Mnozí, kdož by měli být učiteli, se stěží naučili abecedu křesťanského života. Neustále potřebují, aby je někdo učil. Nerostou ve svatosti, ve víře, v naději, v radosti, ve vděčnosti. Kristus otevřel cestu za nekonečnou cenu, abychom mohli žít křesťanským životem. … Byla to víra v Krista, skrze niž si velký apoštol zachoval bezúhonnost a krásu svého běhu. Snášel protivenství, pohanění, pronásledování, věznění, s pevností a pokorou, kterou nikdo kromě Krista nemohl udělit. Naše povinnosti nejsou menší, než byly ty jeho. Naše výsady jsou veliké, naše možnosti bohaté. Svítí na nás veliké světlo, avšak stane se tmou pro ty, kdož odmítají následovat jeho vedení.“ – The Review and Herald, May 30, 1882.

b. Jaká práce se má stále dělat a jak? Matouš 24:14.

Matouš 24:14. A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání.

„Duch Všemohoucího působí na lidská srdce a ti, kdož reagují na jeho vliv, se stávají svědky pro Boha a Jeho pravdu. Na mnoha místech mohou být viděni posvěcení muži a ženy, kteří sdělují druhým světlo, které jim vyjasnilo cestu spasení skrze Krista. A když stále nechávají své světlo zářit, jako to činili ti, kteří byli pokřtěni Duchem v Den Letnic, dostávají stále víc a více moci Ducha. Takto má být země osvícena slávou Boží.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 37; AA 54.

Pátek 5. července

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jak mne Velké Poslání vyzývá dnes?
2. Proč byli učedníci překvapeni Ježíšovým zatčením a ukřižováním?

3. Jaká je úloha Ducha svatého ve vzdělávání?
4. Jak se raní křesťané změnili vylitím Ducha?
5. Jaké vzdělání potřebuje svět před Druhým Příchodem?