Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

Lekce 1. LUTHER: MUŽ PRO SVOU DOBU

01-10-2017

LUTHER: MUŽ PRO SVOU DOBU

„Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude“ (Abakuk 2:4).

„Luther byl horlivý, nadšený a zanícený, nebál se ničeho leč Boha a neuznával jiný základ pro náboženskou víru než Písmo svaté; byl mužem, kterého jeho doba potřebovala. Skrze něho vykonal Bůh veliké dílo pro reformaci církve a osvícení světa.“ – Vítězství lásky Boží, str. 87; GC 120.

Doporučená četba: Vítězství lásky Boží, str. 87–104, 142–148; GC 120–144, 197–205.

Neděle 1. října

1. LUTHER NACHÁZÍ SVĚTLO

a. Jaké podobenství znázorňuje zkušenost Martina Luthera, když poprvé objevil Bibli? Matouš 13:44–46.

Matouš 13:44–46. Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí pole to. Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu pěkných perel. Kterýž když nalezl jednu velmi drahou perlu, odšed, prodal všecko, což měl, a koupil ji.

„Když jednoho dne přehlížel knihy v univerzitní knihovně, objevil tam Luther latinskou Bibli. … Slyšel části evangelií a epištol, jež byly čteny lidu při veřejné bohoslužbě, a domníval se, že je to celá Bible. Nyní poprvé měl před očima celé Boží slovo. S posvátnou úctou a úžasem obracel svaté stránky; se zrychleným tepem a bušícím srdcem četl pro sebe slova života.“ – Vítězství lásky Boží, str. 88; GC 122.

b. Když Luther studoval Slovo hlouběji, jaký to mělo na něho účinek? Žalm 119:130; Jeremiáš 15:16.

Žalm 119:130. Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.

Jeremiáš 15:16. Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.

„Kdo okusí lásky Kristovy, bude stále žádat více; nezatouží však už po ničem jiném. Bohatství, pocty a potěšení světa ho nebudou vábit. Jeho srdce bude stále volat: Jen Tebe více.“ – Touha věků, str. 121; DA 187.

 

Pondělí 2. října

2. SVĚTLO PRORÁŽÍ TMU

a. Když Luther dále studoval svou Bibli, jaké pocítil přesvědčení týkající se jeho vlastního života? Izaiáš 6:5.

Izaiáš 6:5. I řekl jsem: Běda mně, jižť zahynu, proto že jsem člověk poškvrněné rty maje, k tomu u prostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím, a že krále Hospodina zástupů viděly oči mé.

„Při [Lutherově] boku stáli nebeští andělé a paprsky světla od trůnu Božího odhalovaly jeho rozumu poklady pravdy. Vždy se bál urazit Boha, avšak nyní se ho zmocnilo nebývalé hluboké přesvědčení o tom, jak je hříšný.

„Opravdová touha po tom, aby se osvobodil od hříchu a usmířil se s Bohem, ho nakonec přivedla k tomu, že vstoupil do kláštera a oddal se mnišskému životu.“ – Vítězství lásky Boží, str. 88, 89; GC 122, 123.

b. Když Luther usiloval najít odpuštění a pokoj skrze bolestivé skutky trýznění, co se jej Bůh snažil naučit? 1 Timoteovi 1:15.

1 Timoteovi 1:15. Věrnáť jest tato řeč a všelijak oblíbení hodná, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby hříšné spasil, z nichž já první jsem.

„Byl to zbožný Staupitz, který otevřel Lutherově mysli slovo Boží a přikázal mu, aby se přestal dívat na sebe, přestal hloubat o nekonečném trestu za přestoupení zákona Božího a vzhlédl k Ježíši, svému Spasiteli, odpouštějícímu hříchy. ‚Místo aby ses mučil pro své hříchy, vrhni se v náruč Vykupitelovu. Doufej v Něho, ve spravedlnost Jeho života, v usmíření Jeho smrti. … Poslouchej Syna Božího. Stal se člověkem, aby ti dal ujištění o božské přízni.‘ ‚Miluj Krista, jenž napřed miloval tebe.‘“ – Vítězství lásky Boží, str. 89; GC 123, 124.

c. Když Luther po kolenou zlézal Pilátovy schody, jaká ústřední biblická pravda se mu objasnila? Římanům 1:17.

Římanům 1:17. Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude.

„Krátce předtím byl vydán výnos, v němž papež sliboval odpuštění všem, kdož vystoupí po kolenou po ‚Pilátových schodech,‘ o nichž se tvrdilo, že prý po nich sestupoval náš Spasitel, když opouštěl římskou soudní síň, a jež prý byly zázračným způsobem přeneseny z Jeruzaléma do Říma. Luther jednoho dne pobožně zlézal tyto schody, když se mu náhle zdálo, že slyší hlas podobný hromu, který mu praví: ‚Spravedlivý pak z víry živ bude.‘ Římanům 1:17. Vyskočil na nohy a pospíchal z tohoto místa v hanbě a hrůze. Tato slova nepřestala nikdy mocně působit na jeho duši. Od té doby viděl jasněji než kdy předtím, že je bludné věřit, že člověk dosáhne spásy svými skutky, a že je nezbytné stále věřit v zásluhy Kristovy.“ – Vítězství lásky Boží, str. 90, 91; GC 125.

 

Úterý 3. října

3. SPASEN MILOSTÍ SKRZE VÍRU

a. Když v roce 1517 zveřejnil Luther svých devadesát pět tezí proti moci odpustků, jak učil, že naše skutky nemohou odčinit hřích? Galatským 2:16; Skutky 20:21.

Galatským 2:16. Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků zákona, proto že nebude ospravedlněn z skutků zákona žádný člověk.

Skutky 20:21. Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu, a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.

„Luther … poukazoval lidem na odpornou povahu hříchu a učil je, že člověku je nemožné svými skutky zmenšit svou vinu nebo se vyhnout trestu. Pouze pokání k Bohu a víra v Krista mohou spasit hříšníka. Milost Kristovu nelze koupit; ona je bezplatným darem. Radil lidem, aby nekupovali odpustky, nýbrž aby ve víře vzhlíželi k ukřižovanému Vykupiteli. Vyprávěl o své vlastní bolestné zkušenosti, když se marně snažil ponižováním a trýzněním si zajistit spásu, a ujišťoval své posluchače, že teprve tehdy, když se přestal dívat na sebe a věřil v Krista, našel pokoj a radost.“ – Vítězství lásky Boží, str. 93; GC 129.

b. Jak jedině jsme vysvobozeni od hříchu a kým? Římanům 1:16; Efezským 2:8–10.

Římanům 1:16. Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, potom i Řeku.

Efezským 2:8–10. Nebo milostí spaseni jste skrze víru, (a to ne sami z sebe, darť jest to Boží), ne z skutků, aby se někdo nechlubil. Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili.

„[Lutherovými] tezemi se dokazovalo, že moc udělovat odpuštění hříchu a promíjet trest za něj nebyla nikdy dána ani papeži ani žádnému jinému člověku. … Také bylo jasně dokázáno, že evangelium Kristovo je nejcennějším pokladem církve a že milost Boží v něm zjevená je zdarma udělována všem, kdož o ni usilují pokáním a vírou.“ – Vítězství lásky Boží, str. 94; GC 130.

c. Od koho získáváme spasitelnou víru v Ježíše a jak ji můžeme zvětšovat? Římanům 10:9; Lukáš 17:5.

Římanům 10:9. Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše, a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.

Lukáš 17:5. I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

„Víra, která nám umožňuje přijímat Boží dary, je sama o sobě darem, který je v určité míře udělen každé lidské bytosti. Ona roste, když ji používáme při osvojování si slova Božího. Abychom mohli víru posilovat, musíme ji často přivádět do kontaktu s Božím slovem.“ – Výchova, str. 150; Ed 253, 254.

„Nyní, bratři, jste se natolik vyškolili v pochybnostech a námitkách, že musíte své duše vyškolit ve věci víry. Musíte mluvit víru, musíte žít víru, musíte konat víru, aby vaše víra mohla růst.“ – Faith and Works, p. 78.

 

Středa 4. října

4. PÍSMO SVATÉ: ZÁKLAD NAŠÍ VÍRY

a. Jaký postoj zastávaný Lutherem vůči autoritě Písma se stal životní zásadou Reformace? Kolossenským 2:8; Izaiáš 8:20.

Kolossenským 2:8. Hleďtež, aťby vás někdo neobloupil moudrostí světa, a marným zklamáním, uče podlé ustanovení lidských, podlé živlů světa, a ne podlé Krista.

Izaiáš 8:20. K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře.

„[Luther] pevně hlásal, že křesťané nemají uznávat žádná jiná učení než ta, jež spočívají na autoritě svatých Písem. Tato slova otřásla samými základy papežské nadvlády. Je v nich obsažena životní zásada Reformace.“ – Vítězství lásky Boží, str. 91; GC 126.

b. Ve snaze odporovat vlivu Lutherových učení, připravil německý císař v roce 1529 výnos, který ukončoval náboženskou svobodu a obnovoval autoritu římskokatolické církve. Které dvě zásady obsažené v Protestu německých knížat proti tomuto výnosu tvoří základ protestantismu? Skutky 4:18–20; 5:28, 29; Matouš 15:8, 9.

Skutky 4:18–20. I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani neučili ve jménu Ježíšovu. Tedy Petr a Jan odpovídajíce jim, řekli: Jest-li to spravedlivé před oblíčejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte. Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.

Skutky 5:28, 29. Řka: Zdaliž jsme vám přísně nepřikázali, abyste neučili v tom jménu? A aj, naplnili jste Jeruzalém učením svým, a chcete na nás uvésti krev člověka toho. Odpověděv pak Petr a apoštolé, řekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí.

Matouš 15:8, 9. Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne. Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.

„‚Zásady obsažené v tomto proslulém Protestu… představují pravou podstatu protestantismu. Tento Protest se staví proti dvěma nepravostem člověka ve věcech víry: prvním je vměšování státních úřadů a druhým samozvaná moc církve. Namísto těchto zlořádů klade protestantismus moc svědomí nad moc úřadů a moc slova Božího nad moc církve. Především zavrhuje světskou moc v duchovních věcech a praví s proroky a apoštoly: „Více sluší poslouchati Boha než lidí.“ Před korunou Karla V. vyvyšuje korunu Ježíše Krista. Jde však ještě dále: stanoví zásadu, že všechno lidské učení má být podřízeno výrokům Božím.‘ – D’Aaubigne, kn. 13, kap. 6. Kromě toho protestující utvrdili své právo na svobodné vyslovení svého přesvědčení o pravdě. Budou nejen věřit slovu Božímu a poslouchat je, ale i učit tomu, co slovo Boží předkládá, přičemž popírali právo kněží nebo úřadů, aby zasahovali. Špýrský Protest byl slavným vystoupením proti náboženské nesnášenlivosti a prosazením práva všech lidí na uctívání Boha podle příkazů vlastního svědomí.“ – Vítězství lásky Boží, str. 147; GC 203, 204.

„Satanův způsob působení proti Bohu a Jeho slovu se nezměnil; on se stejně jako v šestnáctém století stále staví proti tomu, aby se Písmo svaté stalo průvodcem života. V naší době se lidé silně odchylují od jeho učení a přikázání a je zapotřebí, aby se navrátili k veliké protestantské zásadě – Bible, a jen Bible, jako pravidlo víry a povinnosti.“ – Vítězství lásky Boží, str. 147; GC 204, 205.

 

Čtvrtek 5. října

5. SLOVO OŽIVUJE DUŠI

a. Co dělá Slovo Boží pro ty, kdož je slyší nebo čtou? Žalm 119:103, 104.

Žalm 119:103, 104. Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

b. Jak Lutherovo vyučování Slovu Božímu ovlivnilo ty, které učil? Římanům 10:17; Židům 4:12.

Římanům 10:17. Tedy víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.

Židům 4:12. Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.

„Slovo Boží, jímž Luther zkoušel každé učení a každé tvrzení, bylo jako dvousečný meč, prosekávající si cestu k srdcím lidí. Všude se probouzela touha po duchovním pokroku. Všude byl takový hlad a žízeň po spravedlnosti, jak nebylo známo po věky. Oči lidí, které byly tak dlouho nasměrovány k lidským obřadům a pozemským prostředníkům, se nyní obracely v pokání a víře ke Kristu, a to Tomu ukřižovanému.“ – Vítězství lásky Boží, str. 96; GC 133.

c. Co se stane, když studujeme a posloucháme slovo Boží? Jan 17:17.

Jan 17:17. Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.

„Písmo svaté je velikým činitelem v přetváření povahy. … Jestliže se slovo Boží studuje a poslouchá, pak působí v srdci, potlačujíc všechny nesvaté vlastnosti. Duch svatý přichází, aby usvědčil z hříchu, a víra, která raší v srdci, působí skrze lásku ke Kristu, utvářejíc nás tělesně, duševně a duchovně k Jeho obrazu. Pak nás Bůh může použít, abychom činili Jeho vůli. Moc, která nám byla dána, působí zevnitř navenek, vedouc nás, abychom sdělovali ostatním pravdu, která byla sdělena nám.“ – Kristova podobenství, str. 51, 52; COL 100.

 

Pátek 6. října OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jaká byla Lutherova reakce, když poprvé objevil Bibli?
2. Jaký blud se Lutherovi objasnil, když zlézal Pilátovy schody?

3. Jakým jediným způsobem může být hříšník spasen?
4. Jak můžeme stále udržovat podstatu protestantismu dnes?
5. Jakou úlohu má Písmo svaté v přetváření povahy?