Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 1. Rozsévač

01-04-2018

 „Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní“ (Jeremiáš 4:3).

„Zahrada srdce se musí obdělávat. Půda se musí rozorat hlubokým pokáním pro hřích. Jedovaté satanské rostliny se musejí vykořenit. Půda, která kdysi zarostla trním, se může zúrodnit jen pilnou prací. Stejně tak se zlé sklony přirozeného srdce mohou překonat jen opravdovým úsilím ve jménu a síle Ježíše.“ – Kristova podobenství (1991), str. 27; COL 56.

Doporučená četba: Kristova podobenství (1991), str. 13–30; COL 33–61.

Neděle 1. dubna

1. VYUČOVÁNÍ V PODOBENSTVÍCH

a. Jaké okolnosti, které existovaly uprostřed lidu hlásícího se k Bohu v době Kristovy služby, vyžadovaly použití podobenství? Matouš 13:10–13.

Matouš 13:10–13. Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš? On pak odpověděv, řekl jim: Proto že vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno. Nebo kdož má, dáno bude jemu, a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato. Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce, nevidí, a slyšíce, neslyší, ani rozumějí.

„Evangelium Kristovo bylo pro [židovský lid] kamenem úrazu, protože se dožadovali znamení namísto Spasitele. Od Mesiáše očekávali, že svá tvrzení prokáže mocnými dobyvačnými činy, že založí svou říši na troskách pozemských království. Na toto očekávání Kristus odpověděl podobenstvím o rozsévači. Nikoli silou zbraní, nikoli násilnými prostředky mělo království Boží zvítězit, ale vštěpováním nové zásady do lidských srdcí.“ – Kristova podobenství (1991), str. 14; COL 35.

b. S kterým proroctvím uvedl Ježíš do spojitosti své vyučování v podobenstvích? Izaiáš 6:9; Matouš 13:14, 15.

Izaiáš 6:9. On pak řekl: Jdi, a rci lidu tomu: Slyšte slyšíce, a nerozumějte, a hleďte hledíce, a nepoznávejte.

Matouš 13:14, 15. A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Slyšením slyšeti budete, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, a nepoznáte. Nebo ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby někdy neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

„Lidským myslím, které byly otevřeny Duchu svatému, se čím dál tím více odhaloval význam Spasitelova učení. Tajemství se vyjasňovala a to, co bylo těžké pochopit, se stávalo zjevným.“ – Kristova podobenství (1991), str. 9; COL 21.

Pondělí 2. dubna

2. PODOBENSTVÍ O ROZSÉVAČI

a. O čem bylo podobenství o rozsévači? Matouš 13:3–8.

Matouš 13:3–8. I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. A když on rozsíval, některá padla podlé cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je. Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež neměla mnoho země; a rychle vzešla, proto že neměla hlubokosti země. Ale když slunce vzešlo, vyhořela, a proto že neměla kořene, uschla. Jiná pak padla do trní; i zrostlo trní, a udusilo je. A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.

„To, o čem podobenství o rozsévači hlavně pojednává, je účinek, který má na růst semene půda, do níž je semeno uvrženo. … Pro vás je nejdůležitější otázkou: Jak nakládáte s Mým poselstvím? Na vašem přijetí nebo odmítnutí poselství závisí váš věčný osud.“ – Kristova podobenství (1991), str. 19; COL 43, 44.

b. Co se myslí semenem zasetým podél cesty? Matouš 13:19.

Matouš 13:19. Každý, kdož slyší slovo o tom království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podlé cesty vsát jest.

„Semeno zaseté podél cesty představuje slovo Boží, které dopadá na srdce nepozorného posluchače. Jako tvrdě udusaná stezka, ušlapaná nohama lidí a zvířat, je srdce, které se stává hlavní silnicí pro světský provoz, světské potěšení a hříchy. Zaujat sobeckými cíli a hříšnými požitky, je člověk ‚zatvrzen oklamáním hřícha‘ (Židům 3:13). Duchovní schopnosti jsou ochrnuty. Lidé slyší slovo, ale nerozumějí mu. Nepoznávají, že to platí pro ně. Neuvědomují si svou potřebu ani své nebezpečí. Nevnímají lásku Kristovu a přehlížejí poselství Jeho milosti jako něco, co se jich netýká.“ – Kristova podobenství (1991), str. 19; COL 44.

c. Jak Bůh uvažuje o těch, kteří rozsévají různice v církvi? Přísloví 6:16–19. Jak tato praxe pomáhá ďáblu v jeho díle? Lukáš 8:11, 12.

Přísloví 6:16–19. Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho: Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou, srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému, svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

Lukáš 8:11, 12. Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží. A kteréž padlo podlé cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli.

„Mnozí z těch, kdož vyznávají, že jsou křesťany, pomáhají pokušiteli vybírat semena pravdy ze srdcí jiných lidí. Mnozí z těch, kdož naslouchají kázání slova Božího, je doma činí předmětem kritiky. … O poselství, které by měli považovat za slovo Páně k nim, rozprávějí s nicotnými či sarkastickými poznámkami. Volně diskutují o kazatelově povaze, pohnutkách a činech a o chování spolučlenů církve. Vyslovují hrozný soud, opakují klepy či pomluvy, a to v uši neobrácených. Často tyto věci mluví rodiče v uši svých vlastních dětí. Takto ničí respekt k Božím poslům a úctu k jejich poselství. A mnohé učí tomu, aby brali na lehkou váhu samotné Boží slovo.“ – Kristova podobenství (1991), str. 20; COL 45, 46.

Úterý 3. dubna

3. NEOCHOTA OBĚTOVAT

a. Co se stalo semenu, které padlo na skalnatou zemi? Matouš 13:20, 21.

Matouš 13:20, 21. V skalnatou pak zemi vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá. Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází ssoužení neb protivenství pro slovo, hned se horší.

„Mnozí z těch, kdož vyznávají náboženství, jsou posluchači znázorněni skalnatou zemí. Jako skála ležící pod vrstvou země, tak leží sobectví přirozeného srdce pod půdou jejich dobrých přání a tužeb. Nepotlačili sebelásku. Nepoznali nesmírnou hříšnost hříchu a srdce nebylo pokořeno pod vědomím své viny. Tito lidé mohou být snadno přesvědčeni a mohou vypadat, že jsou jasně obráceni, avšak mají jen povrchní náboženství.

„To, že lidé odpadají, není proto, že přijímají slovo hned, ani proto, že se z něho radují. … Oni nepočítají s cenou. Nepočítají s tím, co slovo Boží od nich vyžaduje. Neporovnávají je se všemi svými životními zvyky a nepoddávají se plně jeho vedení.“ – Kristova podobenství (1991), str. 21; COL 46, 47.

b. Jak bohatý mládenec ukázal, že je posluchačem znázorněným skalnatou zemí? Matouš 19:22. Jak můžeme ukázat stejný postoj? Jan 6:60.

Matouš 19:22. Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.

Jan 6:60. Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti?

„Mnozí přijímají evangelium spíše jako způsob úniku před trápením než jako vysvobození od hříchu. Po nějakou dobu se radují, protože si myslí, že je náboženství osvobodí od těžkostí a zkoušek. Když život s nimi nakládá hladce, zdají se být pevnými křesťany. Avšak zemdlívají pod ohnivou zkouškou pokušení. Nemohou snášet pohanění kvůli Kristovi. Když slovo Boží poukazuje na nějaký pěstovaný hřích nebo vyžaduje sebezapření či oběť, urážejí se. Stálo by je to příliš mnoho úsilí, aby učinili rozhodnou změnu ve svém životě. Dívají se na současné potíže a zkoušky, a zapomínají na věčné skutečnosti.“ – Kristova podobenství (1991), str. 21; COL 47, 48.

c. Co od nás Bůh požaduje a jak nám Ježíš zanechal příklad? Lukáš 9:23; Římanům 12:1; 5:6–8.

Lukáš 9:23. I pravil všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.

Římanům 12:1. Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou.

Římanům 5:6–8. Kristus zajisté, když jsme my ještě mdlí byli, v čas příhodný za bezbožné umřel, ješto sotva kdo za spravedlivého umře, ač za dobréhoť by někdo snad i umříti směl. Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás.

„Kristus dal za nás vše a ti, kdož přijímají Krista, budou připraveni obětovat všechno kvůli svému Vykupiteli. Pomyšlení na Jeho čest a slávu bude mít přednost před čímkoliv jiným.“ – Kristova podobenství (1991), str. 22; COL 49.

Středa 4. dubna

4. UDUŠENO TRNÍM SVĚTSKOSTI

a. Co se myslí trním, které udušuje dobré semeno? Marek 4:18, 19; Lukáš 8:14.

Marek 4:18, 19. Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší, však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.

Lukáš 8:14. Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyší, ale po pečování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku.

b. Co bychom si měli pamatovat, abychom zabránili tomu, aby pečování o tento život udusilo dobré semeno pravdy? Matouš 6:25–32; Žalm 55:23.

Matouš 6:25–32. Protož pravím vám: Nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili, ani o tělo své, čím byste se odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo nežli oděv? Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, ale Otec váš nebeský živí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete? A kdo z vás pečlivě mysle, může přidati ku postavě své loket jeden? A o oděv proč se staráte? Považte kvítí polního, kterak roste, nepracuje ani přede. Pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich. Poněvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vás neodívá, ó malé víry? Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? aneb co budeme píti? aneb čím se budeme odívati? Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete.

Žalm 55:23. Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

„Křesťané musejí pracovat, musejí provozovat živnost, a toto mohou dělat, aniž by se dopustili hříchu. Avšak mnozí jsou tak zaujati podnikáním, že nemají žádný čas na modlitbu, žádný čas na studium Bible, žádný čas na to, aby hledali Boha a sloužili Jemu. Občas vyraší toužení duše po svatosti a nebi; ale není žádný čas odvrátit se stranou od hluku světa ku naslouchání vznešeným a plnomocným proslovům Ducha Božího. Věci věčnosti se činí podřadnými, věci světa nadřazenými. Je nemožné, aby semeno slova přineslo ovoce; neboť duše věnuje svůj život tomu, aby živila trní světskosti.“ – Kristova podobenství (1991), str. 24; COL 51, 52.

c. Jaký postoj ukazuje, že dobré semeno se udušuje světským bohatstvím? Deuteronomium 8:17.

Deuteronomium 8:17. Aniž říkej v srdci svém: Moc má a síla ruky mé způsobila mi tato zboží.

„Láska k bohatství má omamující, oklamávající moc. Příliš často ti, kdož vlastní světský poklad, zapomínají, že je to Bůh, kdo jim dává moc k získání majetku. … Místo toho, aby majetek považovali za hřivnu, která má být použita k slávě Boží a k povznesení lidstva, dívají se na něj jako na prostředek k sloužení sobě samým.“ – Kristova podobenství (1991), str. 24; COL 52.

d. Jak můžeme zabránit tomu, aby „jiné žádosti“ udusily Slovo? Marek 4:19; Matouš 6:33, 34.

Marek 4:19. Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.

Matouš 6:33, 34. Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno. Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení.

„‚A jiné žádosti‘ (Marek 4:19). Nejsou to nutně věci samy o sobě hříšné, ale něco, co se činí nejpřednějším namísto království Božího. Všechno, co odvádí mysl od Boha, všechno, co odvrací city od Krista, je pro duši nepřítelem.“ – Kristova podobenství (1991), str. 25; COL 53.

Čtvrtek 5. dubna

5. SEMENO VSÁTÉ V DOBROU ZEMI

a. Jsou-li naše srdce jako dobrá země, jak budeme přijímat Slovo Boží? 1 Tessalonicenským 2:13; Jeremiáš 15:16.

1 Tessalonicenským 2:13. Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale (jakož v pravdě jest), jako slovo Boží, kterýž i dílo své působí v vás věřících.

Jeremiáš 15:16. Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.

„Pouze ten, kdo přijímá Písma jako hlas Boží mluvící k němu samému, je pravým žákem. …

„Slovo Boží přichází často do střetnutí se zděděnými i vypěstovanými vlastnostmi povahy člověka a s jeho životními zvyky. Avšak posluchač znázorněný dobrou zemí přijímáním slova přijímá všechny jeho podmínky a požadavky. Jeho zvyky, obyčeje a praktiky se podřizují Božímu slovu. Z jeho pohledu se příkazy smrtelného, chybujícího člověka propadají do bezvýznamnosti ve srovnání se slovem nekonečného Boha.“ – Kristova podobenství (1991), str. 28, 29; COL 59, 60.

b. Jak důležité je osobní obdělávání srdce? Jeremiáš 4:3, 4.

Jeremiáš 4:3, 4. Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní. Obřežte se Hospodinu, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí vašich.

„V celém podobenství o rozsévači představuje Kristus různé výsledky rozsévání, které závisejí na půdě. V každém případě jsou rozsévač i semeno jedni a ti samí. Takto On učí, že nedaří-li se slovu Božímu vykonat svou práci v našich srdcích a životech, máme příčinu hledat sami v sobě. Výsledek však není z naší strany nezvladatelný. Je pravdou, že nemůžeme změnit sami sebe; ale moc volby je naše a záleží na nás, abychom rozhodli, jakými se staneme. Posluchači znázorněni jako podél cesty, jako skalnatá země, jako trnitá země, nemusejí takovými zůstat. Duch Boží se stále snaží zlomit kouzlo pobláznění, které udržuje lidi pohlcené ve světských věcech, a probudit touhu po nepomíjejícím pokladu.“ – Kristova podobenství (1991), str. 27; COL 56.

Pátek 6. dubna

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Kdo jediný může rozumět Kristovu učení?

2. Jak můžeme pomoci posluchači znázorněnému jako podél cesty?

3. Někteří pohotově přijímají pravdu a nepočítají s cenou. Co je touto cenou?

4. Jak může něco dobrého udusit vzácná semena pravdy?

5. Když studujeme Slovo Boží, co zjistíme o některých z našich zvyků a povahových vlastností? Co bychom s těmito měli udělat?