Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 10. MILOSRDNÝ SAMARITÁN

03-06-2018

MILOSRDNÝ SAMARITÁN

„Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou“ (Matouš 5:7).

„V příběhu o milosrdném Samaritánovi znázorňuje Kristus povahu pravého náboženství. Ukazuje, že ono nespočívá v systémech, vyznáních nebo obřadech, ale v konání láskyplných skutků, v poskytování největšího dobra druhým, v opravdové laskavosti.“ – Touha věků (1969), str. 349; DA 497.

Doporučená četba: Kristova podobenství (1991), str. 223–231; COL 376–389.

Myšlenky z hory blahoslavenství (1990), str. 23–25; MB 21–24.

Neděle 3. června

1. PODMÍNKY K OBDRŽENÍ VĚČNÉHO ŽIVOTA

a. Jak Ježíš odpověděl na zákonníkovu otázku ohledně toho, jak dědičně obdržet věčný život? Lukáš 10:25, 26.

Lukáš 10:25, 26. A aj, jeden zákonník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím? A on řekl jemu: V zákoně co jest psáno? Kterak čteš?

„Podmínky spasení jsou stále stejné. Život, věčný život, je pro všechny, kdož chtějí být poslušni Božího zákona. Dokonalá poslušnost, zjevená v myšlenkách, slovech a skutcích, je nyní stejně tak zásadní, jako když se zákonník ptal Krista: ‚Co čině, život věčný dědičně obdržím?‘“ – That I May Know Him, p. 299.

b. Který zákon zákonník zmínil a jak Ježíš odpověděl? Lukáš 10:27, 28.

Lukáš 10:27, 28. A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého. I řekl mu: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.

„Zákonník nebyl spokojen s postojem a se skutky farizeů. Studoval písma s touhou poznat jejich skutečný význam. Měl o věc životní zájem a tázal se v upřímnosti: ‚Co mám činit?‘ (Lukáš 10:25, King James Version). Ve své odpovědi ohledně požadavků zákona pominul celou spoustu ceremoniálních a rituálních předpisů. Těmto nepřikládal žádnou hodnotu, ale uvedl dvě veliké zásady, na nichž závisí celý zákon a proroci.“ – Kristova podobenství (1991), str. 224; COL 377.

Pondělí 4. června

2. ZANEDBÁVÁNÍ SVÉHO BLIŽNÍHO

a. Jakou otázku zákonník později položil, která podnítila Ježíše, aby pověděl podobenství? Lukáš 10:29. Kdo je dnes náš bližní?

Lukáš 10:29. On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní?

„Náš bližní je každá osoba, která potřebuje naši pomoc. Náš bližní je každá duše, která je zraněná a postižená protivníkem. Náš bližní je každý, kdo je vlastnictvím Božím. …

„Naši bližní nejsou jenom naši společníci a zvláštní přátelé; nejsou to prostě jen ti, kdož patří k naší církvi nebo kdož myslí tak, jak myslíme my. Naši bližní je celá lidská rodina. Máme činit dobře všechněm, nejvíce pak domácím víry. Máme poskytovat světu předvedení toho, co to znamená plnit zákon Boží. Máme milovat Boha nade všecko a svého bližního jako sebe samého.“ – My Life Today, p. 232.

b. Jaký mají dnes mnozí postoj, který ukazuje, že nemilují své bližní? Koho kopírují? Genesis 4:9.

Genesis 4:9. I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?

„Existuje příliš mnoho ducha, který se ptá: ‚Zdaliž jsem já strážným bratra svého?‘ Anděl pravil: ‚Ano, jsi strážným svého bratra. Měl bys mít bdělou péči o svého bratra, mít zájem o jeho blaho a pěstovat laskavého, láskyplného ducha vůči němu. Spojte se, spojte se.‘ Bůh určil, aby člověk byl otevřený a poctivý, bez přetvářky, mírný, pokorný, prostý. Toto je zásadou nebes; Bůh to tak nařídil. Avšak ubohý, křehký člověk vyhledává něco jiného – aby následoval svou vlastní cestu a pečlivě se věnoval svému vlastnímu sobeckému zájmu.“ – Svědectví pro církev, sv. 1, str. 97; 1T 113, 114.

c. Jak víme, že toto není zbožný postoj? Římanům 14:7.

Římanům 14:7. Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.

„Každý čin našich životů ovlivňuje druhé k dobrému nebo ke zlému. Náš vliv směřuje vzhůru nebo dolů; druzí jej pociťují, jednají podle něho a větší či menší měrou jej rozmnožují.“ – Svědectví pro církev, sv. 2, str. 120; 2T 133.

„Svým bezděčným vlivem můžeme druhé povzbuzovat a posilovat, nebo je můžeme odrazovat a odpuzovat od Krista a pravdy.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 81; SC 120.

Úterý 5. června

3. PRAVÝ BLIŽNÍ ZJEVEN

a. Kde muž v podobenství upadl mezi lotry? Kdo přešel po druhé straně cesty a nechal jej polomrtvého? Lukáš 10:30–32.

Lukáš 10:30–32. I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše. I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul. Též i Levíta přišed až k tomu místu, a uzřev jej, pominul.

„Na cestě z Jeruzaléma do Jericha musel cestující projít částí pouště Judské. Cesta vedla dolů do divoké skalní rokliny, která byla zamořena lupiči a byla často místem násilí. Právě tady byl cestující napaden, zbaven všeho, co měl cenného, a nechán polomrtvý na kraji cesty. Když tam takto ležel, přicházel touž cestou kněz; uviděl ležet muže zraněného a potlučeného, zbroceného svou vlastní krví; avšak nechal jej bez poskytnutí jakékoliv pomoci. Přecházeje po druhé straně, ‚pominul.‘ Pak se objevil Levíta. Zvědavý poznat, co se stalo, se zastavil a díval se na trpícího. Byl usvědčen z toho, co by měl udělat, ale nebyla to příjemná povinnost. Přál si, aby tou cestou nebyl býval přišel, aby nebyl viděl zraněného muže. Namlouval si, že se ho případ netýká, a také, přecházeje po druhé straně, ‚pominul.‘“ – Kristova podobenství (1991), str. 225; COL 379.

b. Kdo se smiloval nad zraněným mužem a co pro něj udělal? Lukáš 10:33–35.

Lukáš 10:33–35. Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest. A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl. Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl jemu: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.

„Kněz i Levíta, oba vyznávali zbožnost, ale Samaritán ukázal, že je skutečně obrácený. Konat dílo nebylo pro něj příjemnější než pro kněze a Levítu, ale v duchu a ve skutcích prokázal, že je v souladu s Bohem. …

„Kněz i Levíta zanedbali právě to dílo, kterým je Hospodin pověřil, nechávajíce nenáviděného a opovrhovaného Samaritána, aby posloužil jednomu z jejich krajanů.“ – Kristova podobenství (1991), str. 225, 226; COL 380, 381.

c. Koho zákonník uznal za pravého bližního? Jak odpověděl? Lukáš 10:36, 37.

Lukáš 10:36, 37. Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry? A on řekl: Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.

„Zákonník nenašel v ponaučení nic, co by mohl kritizovat. Jeho zaujatost, pokud jde o Krista, byla odstraněna. Avšak svůj národní odpor nepřekonal natolik, aby uznání udělil Samaritánovi jmenovitě.“ – Kristova podobenství (1991), str. 225; COL 380.

Středa 6. června

4. PŘEKONÁNÍ ZAUJATOSTI

a. Proč zákonník odpověděl tak, jak odpověděl? Jaký měli Židé postoj vůči Samaritánům? Jan 4:9; 8:48, 49.

Jan 4:9. I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)

Jan 8:48, 49. Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš? Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.

„Velikým rozdílem mezi Židy a Samaritány byl rozdíl v náboženské víře, v otázce ohledně toho, co představuje pravé uctívání. Farizeové by o Samaritánech nepravili nic dobrého, ale vylévali na ně svá nejrozhořčenější prokletí. Tak silný byl odpor mezi Židy a Samaritány, že ženě Samaritánce se zdálo být divnou věcí, že ji Kristus žádá o nápoj.“ – Kristova podobenství (1991), str. 226; COL 380, 381.

b. Jaký byl Ježíšův příklad ve sloužení těm, kteří byli z různých národností? Skutky 10:38. Co se můžeme dozvědět z tohoto učení? Matouš 23:8 (poslední část).

Skutky 10:38. Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem svatým a mocí. Kterýž chodil, dobře čině, a uzdravuje všecky posedlé od ďábla; nebo Bůh s ním byl.

Matouš 23:8 (poslední část). …vy pak všickni bratří jste.

„Během své pozemské služby začal Kristus strhávat dělicí zeď mezi Židy a pohany a kázat o spasení všemu lidstvu. Ačkoli byl Židem, stýkal se volně se Samaritány, pokládaje za nic farizejské zvyky Židů vzhledem k těmto opovrhovaným lidem. Spal pod jejich střechami, jedl u jejich stolů a učil v jejich ulicích.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 15; AA 19.

„Bůh neuznává žádný rozdíl na základě národnosti, rasy nebo společenského postavení. On je Tvůrcem všeho lidstva. Všichni lidé jsou jedna rodina skrze stvoření a všichni jsou jedno skrze vykoupení.“ – Kristova podobenství (1991), str. 228, 229; COL 386.

c. Jak učedníci později ukázali, že překonali svou zaujatost proti jiným národům? Skutky 8:25; 17:24–27.

Skutky 8:25. Oni pak osvědčovavše a mluvivše slovo Páně, navrátili se do Jeruzaléma, a ve mnohých městečkách Samaritánských kázali evangelium.

Skutky 17:24–27. Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných; aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko. A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, aby hledali Pána, zda by snad makajíce, mohli nalezti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás.

„Kristus se snažil vyučovat učedníky pravdě, že v Božím království nejsou žádné územní hranice, žádná společenská třída, žádná šlechta; že musejí jít ke všem národům, nesouce jim poselství o Spasitelově lásce. Avšak až později si ve vší plnosti uvědomili, že Bůh ‚učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, aby hledali Pána, zda by snad makajíce, mohli nalezti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás‘ (Skutky 17:26, 27).“ – Skutky apoštolů (1969), str. 15, 16; AA 20.

Čtvrtek 7. června

5. PŘIBLÍŽENÍ SE K TĚM V NOUZI

a. Co Ježíš chce, abychom se naučili z podobenství o milosrdném Samaritánovi? Lukáš 10:36, 37; Římanům 12:20, 21.

Lukáš 10:36, 37. Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry? A on řekl: Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.

Římanům 12:20, 21. A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho. Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.

„Můžeme tvrdit, že jsme následovníci Krista, můžeme tvrdit, že věříme každé pravdě v slově Božím; toto však našemu bližnímu vůbec neprospěje, pokud svou víru nevneseme do našeho každodenního života. Naše vyznání může být tak vysoké jako nebe, ale to nespasí ani nás samých ani naše bližní, pokud nejsme křesťany. Správný příklad prospěje světu více než veškeré naše vyznání.“ – Kristova podobenství (1991), str. 227; COL 383.

b. Jak On chce, abychom pomáhali těm kolem nás? Matouš 7:12; 10:8.

Matouš 7:12. A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci.

Matouš 10:8. Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte.

„Měli bychom předvídat trápení, potíže, problémy druhých. Měli bychom se vcítit do radostí a starostí vysoce postavených i prostých, bohatých i chudých. ‚Darmo jste vzali,‘ říká Kristus, ‚darmo dejte‘ (Matouš 10:8). Všude kolem nás jsou ubohé, zkoušené duše, které potřebují slova soucitu a skutky pomoci.“ – Kristova podobenství (1991), str. 229;

COL 386.

„Nikdy bychom neměli pominout ani jednu trpící duši, aniž bychom se snažili potěšit ji tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha. …

„Na vaší věrnosti v tomto díle závisí nejen blaho druhých, ale i váš vlastní věčný osud.“ – Kristova podobenství (1991), str. 230; COL 388.

Pátek 8. června

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jak dalekosáhlá by měla být naše poslušnost vůči Božímu zákonu?

2. Kdo je náš bližní? Jaká je naše povinnost vůči němu nebo ní?

3. Kněz i Levíta činili vysoké vyznání své víry. Co měl Samaritán, co kněz a Levíta neměli?

4. Jak Ježíš během svého života začal strhávat zdi zaujatosti?

5. Budeme-li pravými křesťany, jak se budeme snažit pomáhat svým bližním?