Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

Lekce 10. Ponaučení z vinného kmene

02-12-2018

„V tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné, a budete moji učedlníci“ (Jan 15:8).

„Bůh chce skrze vás projevit svatost, shovívavost, soucit své vlastní povahy. Spasitel však nevyzývá učedníky, aby se snažili nést ovoce. Říká jim, aby zůstali v Něm.“ – Touha věků (1969), str. 478, 479; DA 677.

Doporučená četba: Touha věků (1969), str. 476–479; DA 674–677.

Neděle 2.prosince

1. JÁ JSEM TEN VINNÝ KMEN PRAVÝ

a. Jaký symbol použil Ježíš k popisu duchovního vztahu mezi Ním, Otcem a učedníky? Jan 15:1.

Jan 15:1. Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest.

„[Kristus] použil symbol vinného kmene, abychom, když se na něj podíváme, si připomněli Jeho drahocenná ponaučení. Příroda správně vyložená je zrcadlem božství.

„Kristus poukázal na vinný kmen a jeho ratolesti: Dávám vám toto ponaučení, abyste porozuměli Mému vztahu k vám a vašemu vztahu ke Mně.“ – The Upward Look, p. 182.

b. Jaký biblický význam byl spojen s vinným kmenem? Žalm 80:9, 10.

Žalm 80:9, 10. Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej. Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil.

„Židé vždy pokládali vinnou révu za nejušlechtilejší z rostlin a symbol všeho, co bylo mocné, znamenité a plodné. Izrael byl představen jako vinný kmen, který Bůh zasadil v Zaslíbené Zemi. Židé svou naději na spasení zakládali na skutečnosti svého spojení s Izraelem. Ježíš však praví: Já jsem ten pravý Vinný Kmen. Nemyslete si, že skrze spojení s Izraelem se můžete stát účastníky života Božího a dědici Jeho zaslíbení. Jedině skrze Mne je přijímán duchovní život.“ – Touha věků (1969), str. 477; DA 675.

Pondělí  3.prosince

2. OTEC MŮJ VINAŘ JEST

a. Jakému ponaučení ze závislosti nás vinný kmen učí o Kristu? Jan 5:19; 14:10.

Jan 5:19. I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.

Jan 14:10. Nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky.

„Místo toho, aby si zvolil půvabnou palmu, vznešený cedr nebo silný dub, vybírá Ježíš vinnou révu s jejími přilnavými úponky, aby představil sám sebe. Palma, cedr i dub stojí samy. Nepotřebují žádnou podpěru. Vinná réva se však proplétá laťkovou mříží, a takto se šplhá směrem k nebi. Stejně tak Kristus ve svém lidství byl závislý na božské moci.“ – Touha věků (1969), str. 476, 477; DA 674, 675.

b. Jak se Kristus spoléhal, že Jeho Otec doplní všechny Jeho potřeby? Jan 5:30; 1 Petr 5:7.

Jan 5:30. Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, kterýž mne poslal, Otcovy.

1 Petr 5:7. Všelikou péči svou uvrhouce na něj. Nebo on má péči o vás.

„Kristus byl tak dokonale zbaven vlastního já, že nečinil pro sebe žádné plány. Přijímal Boží plány určené pro Něj a Otec den co den své plány odhaloval.“–Touha věků (1969), str. 138; DA 208.

„Když byl Ježíš probuzen, aby čelil bouři, byl dokonale klidný. Nebylo žádné stopy strachu v Jeho slově ani v Jeho pohledu, neboť nebylo žádného strachu v Jeho srdci. Nebyl však klidný proto, že by měl všemohoucí moc. To, že v klidu odpočíval, nebylo proto, že by byl ‚Pánem země i moře i nebe.‘ Této moci se vzdal, a praví: ‚Nemohuť já sám od sebe nic činiti.‘ Jan 5:30. Důvěřoval v Otcovu moc. Byla to víra – víra v Boží lásku a péči – v čem Ježíš spočíval, a moc onoho slova, jež utišilo bouři, byla mocí Boží.“ – Touha věků (1969), str. 233, 234; DA 336.

c. Co nás ponaučení z vinného kmene učí o povaze Otcově? Izaiáš 27:2, 3.

Izaiáš 27:2, 3. V ten den o vinici výborné víno vydávající zpívejte. Já Hospodin, kterýž ji ostříhám, každé chvilky budu ji svlažovati, a aby jí někdo neuškodil, v noci i ve dne ji ostříhati.

„Na pahorcích Palestiny zasadil náš nebeský Otec tento pěkný Vinný Kmen a On sám byl vinařem. Mnozí byli přitahováni krásou tohoto Vinného Kmene a uznávali jeho nebeský původ. Avšak vůdcům v Izraeli se jevil jako kořen z vyprahlé země. Rostlinu vzali a potloukli ji a pošlapali ji pod svými nesvatými nohami. Jejich úmyslem bylo zničit ji navždy. Avšak nebeský Vinař svou rostlinu nikdy neztratil z dohledu. Poté, co lidé mysleli, že ji byli zničili, vzal ji a přesadil ji na druhou stranu zdi. Vinný kmen už neměl být viditelný. Byl skrytý před hrubými útoky lidí. Avšak ratolesti Vinného Kmene visely přes zeď. Měly Vinný Kmen představovat.“ – Touha věků (1969), str. 477; DA 675.

Úterý 4.prosince

3. VY JSTE RATOLESTI

a. Co je nezbytné k tomu, aby každá ratolest rostla a nesla ovoce? Jan 15:5.

Jan 15:5. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.

„Tento duchovní vztah může být založen pouze vykonáváním osobní víry. Tato víra musí z naší strany vyjadřovat nejvyšší přednost, dokonalé spolehnutí, úplné posvěcení. Naše vůle musí být zcela poddána božské vůli, naše city, touhy, zájmy a čest ztotožněny s rozkvětem Kristova království a se ctí Jeho věci, my neustále přijímající milost od Něho a Kristus přijímající vděčnost od nás.“ –Svědectví pro církev, sv. 5, str. 175; 5T 229.

„Spojení s Kristem skrze živou víru je trvalé; každé jiné spojení musí zaniknout. Kristus jako první si vyvolil nás, zaplativ nekonečnou cenu za naše vykoupení; a pravý věřící si volí Krista jako prvního i posledního a nejlepšího ve všem. Avšak toto spojení nás něco stojí. Je to spojení naprosté závislosti, do něhož musí vstoupit pyšný člověk. Všichni, kdož utvářejí toto spojení, musejí cítit svou potřebu usmiřující krve Kristovy. Musejí mít změnu srdce. Musejí svou vlastní vůli podřídit vůli Boží. Bude to boj s vnějšími i vnitřními překážkami. Musí tu být bolestivé dílo odpojování právě tak jako dílo připojování. Pýchu, sobectví, marnost, světskost – hřích ve všech jeho podobách – musíme překonat, chceme-li vejít do spojení s Kristem. Důvod, proč mnozí shledávají křesťanský život tak žalostně těžkým, proč jsou tak nestálí, tak proměnliví, je ten, že se pokoušejí připojit ke Kristu, aniž by se nejprve odpojili od těchto opatrovaných model.“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 176; 5T 231.

b. Jak Kristus zůstává v nás? Jan 15:7; 14:16–18, 23.

Jan 15:7. Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám.

Jan 14:16–18, 23. A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude. Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám. …Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.

„Je to skrze slovo, že Kristus zůstává ve svých následovnících. Je to totéž životní spojení, jaké představuje jezení Jeho těla a pití Jeho krve. Kristova slova jsou duch a život. Přijímajíce je, přijímáte život Vinného Kmene. Žijete ‚každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.‘ Mat. 4:4.“ – Touha věků (1969), str. 479; DA 677.

„Když jsme takto spojeni, zůstávají slova Kristova v nás a my nejsme podněcováni nějakým nárazovým pocitem, ale živou, trvalou zásadou. Kristova slova se musejí promýšlet a opatrovat a uchovávat v srdci.“ –Svědectví pro církev, sv. 4, str. 280; 4T 355.

Středa 5.prosince

4. ÚČASTNÍCE SE BOŽSKÉ PŘIROZENOSTI

a. Když se sytíme slovem Božím, dodržujíce jeho zásady ve svém životě, co se stane? Jan 17:17; 1 Petr 1:22, 23; 2 Petr 1:4.

Jan 17:17. Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.

1 Petr 1:22, 23. Poněvadž duše své očistili jste poslušenstvím pravdy skrze Ducha, k milování neošemetnému bratrstva, z čistého srdce jedni druhé milujte snažně, znovu zrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky.

2 Petr 1:4. Pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech.

„Když se [Boží lid] sytí Jeho slovem, zjišťuje, že je to duch a život. Slovo ničí přirozenou, zemskou povahu a uděluje nový život v Kristu Ježíši. Duch svatý přichází k duši jako Utěšitel. Přetvářející činností Jeho milosti se v učedníku obnovuje obraz Boží; učedník se stává novým stvořením. Láska nastupuje namísto nenávisti a srdce přijímá božskou podobnost.“ – Touha věků (1969), str. 272; DA 391.

„Modlete se, aby mocné síly Ducha svatého, s veškerou jejich oživující, posilující, a přetvořující mocí, působily jako elektrický šok na duši postiženou ochrnutím, nutíce každý nerv, aby se rozechvěl novým životem, obnovujíce celého člověka z jeho mrtvého, zemského, smyslného stavu do duchovní zdravosti. Takto se stanete účastníky božské přirozenosti, utekše porušení, kteréž jest na světe v žádostech; a ve vašich duších se bude zrcadlit obraz Toho, jehož zsinalostí jste uzdraveni.“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 204; 5T 267.

b. Jaká bude povaha ratolesti, která je životně spojena s vinným kmenem? Římanům 11:16; 6:22.

Římanům 11:16. Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti.

Římanům 6:22. Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu, a podmaněni v službu Bohu, máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný.

„Spojení ratolesti s vinným kmenem, pravil [Kristus], představuje vztah, který máte ke Mně udržovat. Štěp je naroubován na živý vinný kmen a vrůstá, vlákno za vláknem, žilka za žilkou, do vinného kmene. Život vinného kmene se stává životem ratolesti. Stejně tak duše mrtvá v přestoupeních a hříších přijímá život skrze spojení s Kristem. Spojení se utváří vírou v Něho jako osobního Spasitele. Hříšník spojuje svou slabost s Kristovou silou, svou prázdnotu s Kristovou plností, svou křehkost s Kristovou trvalou mocí. Pak má mysl Kristovu. Lidství Kristovo se dotýká našeho lidství a naše lidství se dotýká božství. Takto skrze působení Ducha svatého se člověk stává účastníkem božské přirozenosti. Je přijímán v Milovaném.“ – Touha věků (1969), str. 477; DA 675.

„Když je tato důvěrnost spojení a společenství vytvořena, jsou naše hříchy vloženy na Krista; je nám připočtena Jeho spravedlnost. On byl učiněn hříchem za nás, abychom my mohli být učiněni spravedlností Boží v Něm.“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 175; 5T 229.

Čtvrtek 6.prosince

5. NESOUCE HOJNÉ OVOCE

a. Jak stálé musí být naše spojení s Kristem skrze Ducha svatého? Židům 3:14.

Židům 3:14. Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.

„Toto není žádný náhodný dotek, žádné občasné spojení. Ratolest se stává součástí živého vinného kmene. Přenos života, síly a plodnosti od kořene k ratolestem je neomezovaný a stálý. Ratolest oddělena od vinného kmene nemůže žít. Ani vy, pravil Ježíš, nemůžete žít odděleni ode Mne. Život, který ode Mne přijímáte, může být zachován pouze stálým společenstvím. Beze Mne nemůžete překonat jediný hřích ani odolat jedinému pokušení.“ – Touha věků (1969), str. 477, 478; DA 676.

b. Co se přirozeně objeví v životě ratolesti, která je životně spojena s vinným kmenem? Jan 15:8; Galatským 5:22, 23.

Jan 15:8. V tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné, a budete moji učedlníci.

Galatským 5:22, 23. Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost. Proti takovýmť není zákon.

„Zůstávat v Kristu znamená mít živou, vážnou, občerstvující víru, která působí skrze lásku a očišťuje duši. Znamená to neustále přijímat ducha Kristova, žít život bezvýhradného oddávání se Jeho službě. Tam, kde existuje toto spojení, se objeví dobré skutky. Život vinného kmene se projeví ve voňavém ovoci na ratolestech. Neustálé dodávání milosti Kristovy vás bude zvelebovat a činit vás požehnáním, až budete moci říci s Pavlem: ‚S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus‘ (Galatským 2:20).“ – That I May Know Him, p. 132.

„Když budeme žít vírou v Syna Božího, bude v našem životě vidět ovoce Ducha; ani jedno nebude chybět.“ – Touha věků (1969), str. 478; DA 676.

Pátek 7.prosince

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jak jedině přijímáme duchovní život?
2. Co nás vinný kmen učí o důvěře, kterou můžeme mít v Boha?
3. Jaký je jeden z důvodů, proč můžeme křesťanský život shledávat tak těžkým?
4. Jak jedině se můžeme účastnit života vinného kmene?

5. Co je nezbytné k tomu, aby křesťan nesl hojné ovoce?