Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601
LEKCE 10. Raný život v Kanaánu « Církev Adventistů Sedmého Dne Reformační Hnuti
Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 10. Raný život v Kanaánu

03-03-2019

„Shromáždilo se pak všecko množství synů Izraelských do Sílo, a tu postavili stánek úmluvy, když již země od nich podmaněna byla“ (Jozue 18:1).

„Země, do níž cestujeme, je v každém ohledu mnohem přitažlivější, než byla země Kananejská pro syny Izraelské. Byli vedeni rukou Boží. Sám Kristus jim dal popis země, ve které měli nalézt domov; neboť jim chtěl představit vše, co by je podnítilo postupovat s nadějí a odvahou. … Potřebovali odvahu a stálou víru.“ – The Review and Herald, November 29, 1881.

Doporučená četba: Patriarchové a proroci (1969), str. 379–384; PP 512–518.

Neděle 3. března

1. MUŽ ODVAHY

a. Než byla země rozdělena, jak Kálef svědčil o své zkušenosti z doby před čtyřiceti lety? Jozue 14:6–9. Jak dříve projevil odvahu?

Jozue 14:6–9. Přistoupili pak synové Juda k Jozue v Galgala, i promluvil k němu Kálef, syn Jefonův, Cenezejský: Ty víš, co jest mluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, z příčiny mé a tvé v Kádesbarne. Ve čtyřidceti letech byl jsem, když mne poslal Mojžíš, služebník Hospodinův, z Kádesbarne k spatření země, a oznámil jsem jemu tu věc, jakž bylo v srdci mém. Ale bratří moji, kteříž šli se mnou, zkormoutili srdce lidu, já pak cele kráčel jsem za Hospodinem Bohem svým. I přisáhl Mojžíš toho dne, řka: Jistě že země, po kteréž jsi chodil nohama svýma, bude v dědictví tobě i synům tvým až na věky, proto že jsi cele následoval Hospodina Boha mého.

b. Co se můžeme naučit z Božího zaslíbení Kálefovi? Numeri 14:22–24.

Numeri 14:22–24. Že všickni ti, kteříž viděli slávu mou a znamení má, kteráž jsem činil v Egyptě a na poušti této, a kteříž pokoušeli mne již desetkrát, aniž uposlechli hlasu mého, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, aniž jí kdo z těch, kteříž mne popouzeli, uhlédá. Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho dědičně obdrží ji.

„Zatímco ti, kdož pochybují, mluví o nemožnostech, zatímco se třesou při pomyšlení na vysoké hradby a silné obry, nechť věrní Kálefové, v nichž je ‚jiný duch,‘ se postavují do čela. Pravda Boží, která přináší spasení, půjde dále k lidem, pokud jí kazatelé a údajní věřící nebudou zahrazovat cestu, jako ji zahrazovali nevěrní zvědové. Naše práce je agresivní. Musí se dělat něco k varování světa; a nechť není slyšet žádný hlas, který bude povzbuzovat sobecké zájmy vedoucí k zanedbávání misijních polí. Musíme se zapojit do práce srdcem a duší i hlasem; musí být vyburcovány duševní i tělesné síly. Celé nebe se zajímá o naši práci a andělé Boží se stydí za naše slabá úsilí.“ –Svědectví pro církev, sv. 5, str. 295; 5T 380, 381.

Pondělí 4. března

2. VÍRA LETITÉHO BOJOVNÍKA

a. Jakou svěží žádost učinil 85letý Kálef? Jozue 14:10–12. Jak je jeho úžasná odvaha a důvěra v Boha inspirující pro nás?

Jozue 14:10–12. A nyní, aj, propůjčil mi Hospodin života, jakož zaslíbil. Již čtyřidceti a pět let jest od toho času, jakž toto mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a jakž chodil Izrael po poušti, a aj, již dnes jsem v osmdesáti pěti letech, a ještě nyní jsem při síle jako tehdáž, když poslal mne Mojžíš. Jaká byla síla má tehdáž, taková i nyní síla má jest k boji, a k vycházení i k vcházení. Protož nyní dej mi horu tuto, o níž mluvil Hospodin onoho dne, nebo ty slyšel jsi toho dne, že Enakim jsou tam, a města veliká a pevně hrazená. Bude-li Hospodin se mnou, vyhladím je, jakož mluvil Hospodin.

„Horlivost a odhodlanost se musejí zintenzivnit; hřivny, které rezavějí z nečinnosti, se musejí vpravit do služby. Hlas, který by říkal: ‚Počkej; nedovol, aby na tebe byla vložena břemena,‘ je hlasem zbabělých zvědů. Potřebujeme nyní Kálefy, kteří budou postaveni do čela – náčelníky v Izraeli, kteří odvážnými slovy pronesou silnou zprávu ve prospěch okamžité akce. Když sobečtí, pohodlí milující, zpanikaření lidé, obávající se vysokých obrů a nepřístupných hradeb, se dožadují ústupu, nechť je slyšet hlas Kálefů, i kdyby zbabělci stáli s kameny ve svých rukou, připraveni je ukamenovat za jejich věrné svědectví.“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 297, 298; 5T 383.

b. Jak byla Kálefova věrná žádost požehnána? Jozue 14:13–15.

Jozue 14:13–15. I požehnal mu Jozue, a dal Hebron Kálefovi, synu Jefone, v dědictví. Protož dostal se Hebron Kálefovi, synu Jefona Cenezejského, v dědictví až do tohoto dne, proto že cele kráčel za Hospodinem Bohem Izraelským. Sloulo pak Hebron prvé město Arbe, kterýžto Arbe byl člověk veliký mezi Enakim. I odpočinula země od bojů.

„Kálefova víra byla nyní právě taková, jaká byla tehdy, když jeho svědectví bylo v rozporu se zlou zprávou zvědů. Věřil Božímu zaslíbení, že Bůh dá Kanaán svému lidu do vlastnictví, a v této víře plně následoval Hospodina. Podstoupil se svým lidem dlouhé putování po poušti, takto sdíleje zklamání a břemena viníků; přesto si na to vůbec nestěžoval, ale vyvyšoval milosrdenství Boží, které jej ochraňovalo na poušti, když jeho bratři byli vytínáni. Uprostřed všech útrap, nebezpečí a ran při putování pouští a během válečných let po vstupu do Kanaánu jej Hospodin ochraňoval; a nyní ve více než osmdesáti letech byla jeho síla nezmenšena. Nežádal pro sebe zemi již dobytou, ale místo, o němž si zvědové mysleli, že je nad všechna ostatní místem, které je nemožné podmanit. S pomocí Boží vyrve svou tvrz právě těm obrům, jejichž moc byla zviklala víru Izraele. Nebyla to žádná touha po poctě nebo povýšení, co podnítilo Kálefovu žádost. Odvážný starý bojovník toužil dát lidu příklad, kterým by poctil Boha a povzbudil pokolení, aby si plně podmanila zemi, kterou jejich otcové byli považovali za nedobytnou.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 380; PP 512, 513.

Úterý 5. března

3. VÍRA, KTERÁ JE ČINNÁ

a. Vysvětlete, jak se Kálefova odvážná víra projevila ve skutcích, a to i v jeho stáří. Jozue 15:13, 14.

Jozue 15:13, 14. Kálefovi pak, synu Jefone, dal díl u prostřed synů Juda, podlé řeči Hospodinovy k Jozue, město Arbe, otce Enakova, jenž jest Hebron. I vyhnal odtud Kálef tři syny Enakovy: Sesai a Achimana a Tolmai, rodinu Enakovu.

„Kálef získal dědictví, na něž se jeho srdce upínalo po čtyřicet let, a doufaje v Boha, že bude s ním, ‚vyhnal odtud… tři syny Enakovy.‘ Zajistiv takto vlastnictví pro sebe a svůj dům, jeho horlivost nepolevila; neusadil se, aby si užíval svého dědictví, ale pokračoval v dalším dobývání ve prospěch národa a k slávě Boží.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 380; PP 513.

b. Vysvětlete rozdíl v následcích mezi zkušeností Jozua a Kálefa a zkušeností nevěřících zvědů. Numeri 14:30–32; 1 Korintským 10:5.

Numeri 14:30–32. Nevejdete, pravím, vy do země, o kteréž, zdvihna ruku svou, přisáhl jsem, že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue, syn Nun. Ale dítky vaše malé, o nichž jste řekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali země té, kterouž jste vy pohrdli. Těla pak vaše mrtvá padnou na poušti této.

1 Korintským 10:5. Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti.

„Zbabělci a buřiči byli zahynuli na poušti, ale spravedliví zvědové jedli z hroznů Eškolských. Každému bylo dáno podle jeho víry. Nevěřící poznali, že se jejich obavy naplnily. Bez ohledu na Boží zaslíbení prohlašovali, že je nemožné zdědit Kanaán, a také se ho nezmocnili. Avšak ti, kdož doufali v Boha, nehledíce tolik na obtíže, s nimiž se střetávali, jako na sílu svého Všemohoucího Pomocníka, vstoupili do země té výborné.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 380; PP 513.

c. Co Bůh chce, abychom si uvědomili o moci víry? 1 Jan 5:4.

1 Jan 5:4. Všecko zajisté, což se narodilo z Boha, přemáhá svět; a toť jest to vítězství, kteréž přemáhá svět, víra naše.

„Všecko jest možné věřícímu; a zač bychom koli, modléce se, prosili, věřme, že vezmeme, a stane se nám. Tato víra pronikne nejtemnějším mrakem a přinese paprsky světla a naděje klesající, malomyslnící duši. Je to nepřítomnost této víry a důvěry, co přináší zmatení, úzkostné obavy a zlá domnění. Bůh bude činit velké věci pro svůj lid, když v Něm budou skládat veškerou svou důvěru.“– Svědectví pro církev, sv. 2, str. 125; 2T 140.

Středa 6. března

4. SDÍLENÍ BŘEMEN V JEDNOTĚ

a. Která pokolení se nacházela (a) na východní straně Jordánu; (b) na západní straně Jordánu? (Abyste viděli rozdělení Kanaánu mezi dvanáct pokolení, podívejte se na biblickou mapu.) Numeri 34:14, 15; Jozue 13:7, 8.

Numeri 34:14, 15. Nebo vzalo pokolení synů Ruben po domích otců svých, a pokolení synů Gád po domích otců svých, a polovice pokolení Manassesova vzali dědictví své. Půl třetího pokolení vzali dědictví své před Jordánem proti Jerichu, k straně na východ slunce.

Jozue 13:7, 8. Protož nyní rozděl zemi tu v dědictví devateru pokolení, a polovici pokolení Manassesova, poněvadž druhá polovice a pokolení Rubenovo a Gádovo vzali díl svůj, kterýž jim dal Mojžíš před Jordánem k východu, jakož dal jim Mojžíš služebník Hospodinův.

„Dvě z pokolení Izraelských, Gád a Ruben, s polovinou pokolení Manassesova, dostala svá dědictví před překročením Jordánu. Široké náhorní roviny a bohaté lesy Galádské a Bázanské, nabízející rozsáhlé pastviny pro jejich stáda, měly pro pastýřský lid půvaby, které se nedaly nalézt v samotném Kanaánu, a ta dvě a půl pokolení, toužíce se usadit zde, se zavázala poskytnout svůj poměrný díl ozbrojených mužů, aby doprovázeli své bratry přes Jordán a sdíleli jejich boje, dokud se také oni neujmou svého dědictví. Závazek byl věrně splněn. Když deset kmenů vstupovalo do Kanaánu, ‚synové Rubenovi a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova, … okolo čtyřidcíti tisíců oděných bojovníků šlo před Hospodinem k boji na roviny Jericha.‘ Jozue 4:12, 13. Po celá léta bojovali statečně po boku svých bratří. Nyní přišel čas, aby se odebrali do země svého vlastnictví. Jak byli sjednoceni se svými bratry v bojích, tak také sdíleli kořisti; a navrátili se ‚s bohatstvím velikým… a s dobytky velmi mnohými, s stříbrem a zlatem, s mědí a železem a rouchem velmi mnohým,‘ což měli všechno sdílet s těmi, kdož byli zůstali s rodinami a stády.“ – Patriarchovéa proroci (1969), str. 384; PP 517, 518.

b. Kde bylo hlavní sídlo národa? Jozue 4:19; 10:6 (první část).

Jozue 4:19. Vyšed pak lid z Jordánu desátého dne měsíce prvního, položili se v Galgala k straně východní Jericha.

Jozue 10:6 (první část). Tedy poslali muži Gabaon k Jozue do ležení v Galgala…

„[V prvním táboře v Kanaánu] Jozue ‚obřezal syny Izraelské;‘ ‚když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc.‘ … A Hospodin oznámil Jozuovi: ‚Dnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás,‘ a v návaznosti na to bylo místo jejich tábora nazváno Galgal, to jest ‚odejmutí‘ či ‚sejmutí.‘“ –Patriarchové a proroci (1969), str. 361; PP 485, 486.

Čtvrtek 7. března

5. NOVÉ HLAVNÍ SÍDLO

a. Poté, co žádost synů Jozefových byla vyřízena, kam byl přestěhován svatostánek? Jozue 18:1, 10. Proč? Jak dlouho tam byl?

Jozue 18:1, 10. Shromáždilo se pak všecko množství synů Izraelských do Sílo, a tu postavili stánek úmluvy, když již země od nich podmaněna byla. … I uvrhl jim losy Jozue v Sílo před Hospodinem, a rozdělil tu Jozue zemi synům Izraelským vedlé dílů jejich.

„Až dosud bylo Galgala hlavním sídlem národa a sídlem svatostánku. Nyní však měl být svatostánek přestěhován na místo, které bylo vybráno pro jeho trvalé umístění. Tímto místem bylo Sílo, městečko v losu Efraimově. Bylo blízko středu země a bylo snadno přístupné všem pokolením. Zdejší část země byla zcela podmaněna, takže věřící nebudou obtěžováni. [Citován verš Jozue18:1.] Pokolení, která byla stále utábořena, když byl svatostánek stěhován z Galgala, jej následovala a utábořila se u Sílo. Zde tato pokolení zůstala, dokud se nerozešla ke svým vlastnictvím.

„Truhla zůstala v Sílo po tři sta let, dokud kvůli hříchům domu Elí nepadla do rukou Filistinských, a Sílo bylo rozbořeno. Truhla nebyla nikdy navrácena do zdejšího svatostánku, služba svatyně byla nakonec přeložena do chrámu v Jeruzalémě.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 381; PP 514.

b. Jaká cenná praxe byla později v Sílo zavedena? Soudců 21:19.

Soudců 21:19. Potom řekli: Aj, slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na místě, kteréž jest s půlnoční strany domu Boha silného, k východu slunce cestě, kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem, a Lebnu jest na poledne.

„Jako prostředky vzdělávání vyplňovaly důležité místo slavnosti Izraele. V běžném životě byla rodina jak školou, tak i církví, rodiče jsouce učiteli ve světských i v náboženských oborech. Avšak třikrát v roce byla stanovena období pro společenské styky a bohoslužby. Tato shromáždění se konala nejprve v Sílo a později v Jeruzalémě.“ – Výchova, str. 25; Ed 41, 42.

Pátek 8. března

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Proč Bůh říkal, že v Kálefovi je „jiný duch,“ vhodný pro zaslíbenou zemi?

2. Jak mohu rozvíjet postoj podobnější postoji Kálefovu než synů Jozefových?

3. Co si musím uvědomit o víře, kterou jsem možná dříve nepoznal(a)?

4. Jaký druh víry vykonávaly ony kmeny východně od Jordánu?
5. Jmenujte některá z požehnání, která sklízelo umístění městečka Sílo.