Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 11. KDY ODPUSTIT

10-06-2018

 

KDY ODPUSTIT

„Jestliže pak neodpustíte lidem pádů jejich, aniž Otec váš odpustí vám pádů vašich“ (Matouš 6:15).

„Nic nemůže ospravedlnit neodpouštějícího ducha. Ten, kdo je nemilosrdný vůči druhým, ukazuje, že on sám není účastníkem Boží odpouštějící milosti. Při Božím odpuštění se srdce bloudícího tiskne k velikému srdci Nekonečné Lásky. Příliv božského soucitu proudí do hříšníkovy duše a od něj k duším druhých.“ – Kristova podobenství (1991), str. 144; COL 251.

Doporučená četba: Kristova podobenství (1991), str. 139–144; COL 243–251.

Neděle 10. června

1. MUSÍME BÝT TRPĚLIVÍ

a. Jakou lekci se Ježíš snažil naučit Petra ohledně jeho pohledu na odpuštění? Matouš 18:21, 22.

Matouš 18:21, 22. Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmi-likrát? I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.

„Rabíni om uplatňuje učení Kristovo, zamýšlel zvýšit počet na sedm, číslo značící dokonalost. Kristus však učil, že nikdy nemáme být unaveni odpouštěním.“ – Kristova podobenství (1991), str. 139; COL 243.

b. Jak bychom měli jednat s těmi, kteří nás zraňují? Proč? Lukáš 17:3; Galatským 6:1.

Lukáš 17:3. Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

Galatským 6:1. Bratří, by pak byl zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sobě, abys i ty nebyl pokoušín.

„Příliš často, když se špatnosti páchají stále znovu a provinilec vyznává svou vinu, se zraňovaný unaví a myslí si, že odpouštěl už dost. …

„Hřeší-li vaši bratři, máte jim odpustit. … Neměli byste říkat: … Nemyslím, že prožívají své vyznání. Jaké máte právo je soudit, jako kdybyste mohli číst srdce? … A nejen sedmkrát, ale sedmdesátkrát sedmkrát – právě tak často, jak Bůh odpouští vám.“ – Kristova podobenství (1991), str. 143; COL 249, 250.

Pondělí 11. června

2. VELKÝ DLUH ODPUŠTĚN

a. V podobenství o dlužnících, jaký osud měl postihnout služebníka, který svému králi dlužil velkou částku? Matouš 18:23–25.

Matouš 18:23–25. A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými. A když počal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven. A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.

b. Jak král reagoval na služebníkovu prosbu o milosrdenství? Matouš 18:26, 27.

Matouš 18:26, 27. Tedy padna služebník ten, klaněl se jemu, řka: Pane, poshověj mi, a všecko zaplatím tobě. I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.

„Odpuštění udělené tímto králem představuje božské odpuštění všech hříchů. Kristus je představen králem, který se slitoval a odpustil dluh svého služebníka. Člověk byl pod odsouzením zákona, který porušil. Sám se nemohl zachránit, a z tohoto důvodu přišel Kristus na tento svět, oděl své božství lidstvím a dal svůj život, spravedlivý za nespravedlivé. Vydal sebe samého za naše hříchy a každé duši zdarma nabízí krví vykoupené odpuštění. ‚U Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení‘ (Žalm 130:7).“ – Kristova podobenství (1991), str. 140; COL 244, 245.

c. Když jsme pro své vlastní hříchy přijali od Krista hojné odpuštění, pod jaký závazek nás toto odpuštění staví? 1 Jan 4:11; Matouš 10:8.

1 Jan 4:11. Nejmilejší, poněvadž tak miloval nás Bůh, i myť máme jedni druhé milovati.

Matouš 10:8. Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte.

„Neexistují žádné hříchy, které [Bůh] nechce odpustit v Pánu Ježíši Kristu a skrze Něho. Toto je hříšníkova jediná naděje, a pokud zde hříšník přebývá v upřímné víře, je si jist odpuštěním, a to plným a bezplatným. Existuje pouze jeden prostředek, a ten je přístupný všem, a skrze tento prostředek bohaté a hojné odpuštění očekává zkroušenou duši, která činí pokání, a nejtemnější hříchy jsou odpuštěny.“ – The Faith I Live By, p. 102.

„My sami vděčíme za všechno Boží bezplatné milosti. Milost ve smlouvě ustanovila naše přijetí za syny. Milost ve Spasiteli způsobila naše vykoupení, naše nové narození a naše povýšení na spoludědice Kristovy. Nechť je tato milost zjevována ostatním.“ – Kristova podobenství (1991), str. 143; COL 250.

„Nic nemůže ospravedlnit neodpouštějícího ducha. Ten, kdo je nemilosrdný vůči druhým, ukazuje, že on sám není účastníkem Boží odpouštějící milosti. Při Božím odpuštění se srdce bloudícího tiskne k velikému srdci Nekonečné Lásky. Příliv božského soucitu proudí do hříšníkovy duše a od něj k duším druhých. Něha a milosrdenství, které Kristus zjevil ve svém vlastním drahém životě, budou viděny u těch, kdož se stanou podílníky Jeho milosti.“ – Kristova podobenství (1991), str. 144; COL 251.

Úterý 12. června

3. PĚSTOVÁNÍ NEODPOUŠTĚJÍCÍHO DUCHA

a. Jak služebník, jemuž byl odpuštěn velmi veliký dluh, jednal s jedním ze svých spoluslužebníků, který mu dlužil jen malou částku? Matouš 18:28–30.

Matouš 18:28–30. Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen. Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě. On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.

„Když dlužník v podobenství prosil za prodlení, se slibem: ‚Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě,‘ byl rozsudek odvolán. Celý dluh byl zrušen. A on hned na to dostal příležitost, aby následoval příklad pána, který mu odpustil. Vyšed ven, potkal spoluslužebníka, který mu dlužil malou částku. Jemu bylo odpuštěno deset tisíc hřiven; dlužník mu dlužil sto peněz. Avšak ten, s nímž se tak milosrdně zacházelo, jednal se svým spoludělníkem zcela odlišným způsobem. Dlužník jej prosil stejně, jako on sám prosil krále, avšak bez stejného výsledku. Ten, jemuž bylo před chvílí odpuštěno, neměl soucit a slitování. Milosrdenství, jež mu bylo prokázáno, neprojevil při jednání se svým spoluslužebníkem.“ – Kristova podobenství (1991), str. 140, 141; COL 245.

b. Co učinil král, když se doslechl o tomto nemilosrdném jednání? Matouš 18:31–34. Jaké lekci nás toto podobenství učí?

Matouš 18:31–34. Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo. Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil. Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou? I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.

„Ten, kdo odmítá odpustit, tímto zavrhuje svou vlastní naději na odpuštění.“ – Kristova podobenství (1991), str. 141; COL 247.

c. Jaký vzor odpuštění nám Ježíš zanechal ve svém vlastním životě? 1 Petr 2:23; Lukáš 23:34. Jak často v tomto směru selháváme?

1 Petr 2:23. Kterýžto, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěv, nehrozil, ale poroučel tomu, kterýž spravedlivě soudí.

Lukáš 23:34. Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los.

„Musíme mít lásku Kristovu, abychom mohli nepěstovat neodpouštějícího ducha. Nedomnívejme se, že pokud ti, kdož nás ranili, nevyznají své křivdy, jsme oprávněni jim odepřít své odpuštění. Neměli bychom hromadit svá rozhořčení, poutajíce je k svým srdcím, dokud ten, jehož pokládáme za viníka, nepokoří své srdce pokáním a vyznáním. … Jakkoliv těžce nás možná ranili, nemáme pěstovat svá rozhořčení a mít soucit sami se sebou pro svá zranění, ale jako doufáme, že se nám odpouští, pokud jde o naše přestoupení proti Bohu, tak musíme odpouštět těm, kdož nám činí zle.“ – Sons and Daughters of God, p. 144.

Středa 13. června

4. PODMÍNKA PŘIJETÍ ODPUŠTĚNÍ

a. Jakou zásadu odpuštění předložil Ježíš v modlitbě, kterou učil své učedníky? Matouš 6:12, 14, 15. Jak jedině se můžeme pravdivě modlit touto modlitbou?

Matouš 6:12, 14, 15. A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim. … Nebo jestliže odpustíte lidem poklésky jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš. Jestliže pak neodpustíte lidem pádů jejich, aniž Otec váš odpustí vám pádů vašich.

„Žádá se tu velké požehnání na základě podmínek. My sami stanovíme tyto podmínky. Žádáme, aby se milosrdenství Boží vůči nám měřilo milosrdenstvím, které prokazujeme druhým. Kristus prohlašuje, že toto je pravidlo, podle něhož bude Pán jednat s námi: ‚Jestliže odpustíte lidem poklésky jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš. Jestliže pak neodpustíte lidem pádů jejich, aniž Otec váš odpustí vám pádů vašich‘ (Matouš 6:14, 15). Úžasné podmínky! ale jak málo se jim rozumí nebo jak málo se jich dbá. Jedním z nejběžnějších hříchů a takovým, který je doprovázen nejzhoubnějšími následky, je pěstování neodpouštějícího ducha. Jak mnoho je těch, kdož neustále pěstují nepřátelství nebo pomstu a potom se klanějí před Bohem a žádají, aby jim bylo odpuštěno, jako odpouštějí oni. Rozhodně nemohou mít pravé pochopení významu této modlitby, jinak by se neodvážili vzít ji na své rty. Jsme závislí na odpouštějícím milosrdenství Božím každý den a každou hodinu; jak potom můžeme pěstovat hořkost a zlobu vůči svým spoluhříšníkům!“ – God’s Amazing Grace, p. 328.

b. Co můžeme očekávat, projevujeme-li neodpouštějícího ducha vůči druhým, a proč? Matouš 6:15; 18:34, 35.

Matouš 6:15. Jestliže pak neodpustíte lidem pádů jejich, aniž Otec váš odpustí vám pádů vašich.

Matouš 18:34, 35. I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen. Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinění jejich.

„Není nám odpuštěno proto, že odpouštíme, ale jak odpouštíme. Základ veškerého odpuštění se nachází v nezasloužené lásce Boží, avšak svým postojem vůči druhým ukazujeme, zda jsme si tuto lásku přivlastnili. Proto Kristus praví: ‚Kterýmž soudem soudíte, týmž budete souzeni, a kterou měrou měříte, bude vám zase odměřeno‘ (Matouš 7:2).“ – Kristova podobenství (1991), str. 144; COL 251.

c. Jak můžeme druhým projevit pravé odpuštění? Efezským 4:32.

Efezským 4:32. Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.

„Nechť něžnost a milosrdenství, které Ježíš zjevil ve svém vlastním drahém životě, jsou pro nás příkladem způsobu, jakým bychom měli jednat se svými bližními.“ – My Life Today, p. 235.

Čtvrtek 14. června

5. LÁSKA PODNĚCUJE ODPUŠTĚNÍ

a. Jakou záměnu učinil Kristus v náš prospěch? 1 Petr 3:18.

1 Petr 3:18. Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa z strany těla, ale obživen Duchem.

„S Kristem bylo naloženo tak, jak zasloužíme my, aby s námi mohlo být naloženo tak, jak zaslouží On. Byl odsouzen za naše hříchy, na nichž se nepodílel, abychom mohli být ospravedlněni Jeho spravedlností, na níž jsme se nepodíleli. Vytrpěl smrt, která patřila nám, abychom mohli obdržet život, který patřil Jemu. ‚Zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno‘ (Izaiáš 53:5).“ – Touha věků (1969), str. 13; DA 25.

b. Oč nás Kristus žádá, abychom dávali na oplátku? Jan 13:34.

Jan 13:34. Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého.

„Často jste potřebovali Ježíšovo odpuštění. Byli jste neustále závislí na Jeho soucitu a lásce. Avšak nezanedbali jste projevit vůči druhým ducha, kterého Kristus projevil vůči vám? Zarmoutili jste se pro toho, koho jste viděli, že se vydal zakázanými stezkami? Laskavě jste jej napomenuli? Plakali jste pro něj a modlili se s ním a za něho? Ukázali jste něžnými slovy a laskavými skutky, že jej milujete a toužíte jej zachránit?“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 477; 5T 610.

Pátek 15. června

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jaký by měl být náš postoj, když nás náš bratr nebo sestra několikrát raní a pak říkají, že litují? Proč?

2. Co se musíme naučit snášet u druhých? Nedokážeme-li se snášet se svými bratry a sestrami, co to říká o nás samotných?

3. Pokud ti, kteří nás ranili, nevyznají, co učinili, co bychom měli dělat? Proč?

4. Co postrádáme, když nedokážeme odpustit druhým?

5. Jak můžeme projevit Kristův soucit a odpuštění vůči těm, kteří zbloudili?