Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 12. Města útočištná

17-03-2019

„Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení“ (Žalm 9:10).

„Města útočištná, určená pro Boží starodávný lid, byla symbolem útočiště poskytovaného v Kristu.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 383; PP 516.

Doporučená četba: Patriarchové a proroci (1969), str. 382–384; PP 515–517.

Neděle 17.března

1. MILOSRDNÉ OPATŘENÍ

a. Jaké opatření bylo učiněno ve prospěch těch v Izraeli, kdož neúmyslně zabili jinou osobu? Numeri 35:9–12; Jozue 20:1–3.

Numeri 35:9–12. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské, vybéřete sobě města, a ta města budete míti k utíkání, aby tam utekl ten, kterýž by někoho zabil z nedopatření. A budou vám ta města k útočišti před přítelem, aby neumřel ten, kdož zabil, dokudž by se nepostavil před shromážděním k soudu.

Jozue 20:1–3. I mluvil Hospodin k Jozue, řka: Mluv k synům Izraelským, a rci jim: Oddejte z těch měst vašich města útočišťná, o nichž jsem mluvil vám skrze Mojžíše, aby tam utekl vražedlník, kterýž by zabil člověka nechtě a z nevědomí. I budou vám útočiště před přítelem zabitého.

b. Kolik měst útočištných bylo dáno? Kde? Numeri 35:13, 14.

Numeri 35:13, 14. Z těch tedy měst, kteráž dáte, šest měst k útočišti míti budete. Tři města dáte před Jordánem, též tři města dáte v zemi Kananejské; i budou města útočiště.

c. Proč a pro koho byla tato města potřebná? Numeri 35:15.

Numeri 35:15. Synům Izraelským i příchozímu, i podruhu mezi nimi bude těch šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by koli ranil někoho z nedopatření.

„Toto milosrdné opatření bylo nutné zavést kvůli starodávnému zvyku osobní msty, jímž bylo potrestání vraha postoupeno nejbližšímu příbuznému nebo dalšímu dědici mrtvého. V případech, kdy vina byla naprosto zřejmá, nebylo nutné čekat na soudní proces ze strany soudců. Mstitel směl kamkoli pronásledovat zločince a usmrtit jej všude tam, kde by jej nalezl. Hospodin neuznal za vhodné zrušit tento zvyk v oné době, ale učinil opatření k zajištění bezpečnosti těch, kdož by někoho připravili o život neúmyslně.“ – Patriarchovéa proroci (1969), str. 382; PP 515.

Pondělí  18.března

2. CESTY K ÚTOČIŠTI

a. Vysvětlete rozmístění měst útočištných a postup pro jejich využití. Jozue 20:4–6. Jaký rozdíl se činil mezi úkladnou vraždou a neúmyslným zabitím? Numeri 35:16–24.

Jozue 20:4–6. A když by utekl do jednoho z těch měst, stane u vrat v bráně města, a oznámí starším města toho při svou; i přijmou ho do města k sobě, a dají mu místo, i bydliti bude u nich. Když by jej pak honil přítel toho zabitého, nevydají vražedlníka v ruce jeho; nebo nechtě udeřil bližního svého, neměv ho prvé v nenávisti. A bydliti bude v městě tom, dokudž nestane před shromážděním k soudu, až do smrti kněze velikého, kterýž by byl toho času; nebo tehdáž navrátí se vražedlník, a přijde do města svého a do domu svého, do města, odkudž utekl.

Numeri 35:16–24. Jestliže by pak železem ranil někoho, tak až by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový. Pakli by hodě kamenem, jímž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový. Pakli by hodě dřevem, kterýmž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový. Přítel zabitého zabije vražedlníka toho; kdyžkoli ho dostane, on sám zabije ho. Aneb jestliže by z nenávisti strčil někým, aneb shodil by něco na něho z úkladu, tak že by od toho umřel; aneb jestliže by z nepřátelství rukou udeřil někoho, tak že by umřel: smrtí umře bitec ten, vražedlník jest; přítel zabitého zabije vražedlníka toho, jakž ho nejprv dostane. Jestliže by pak náhodou a ne z nepřátelství strčil někým, aneb shodil by na něho nějakou věc bez úkladu; aneb jaký koli kámen, od něhož by umříti mohl, shodil by na něj z nedopatření, tak že by umřel, nebyv s ním v nepřátelství, ani nehledaje zlého jeho: Tedy souditi bude shromáždění mezi bitcem a mezi přítelem zabitého vedlé soudů těchto.

„Města útočištná byla rozmístěna tak, aby byla vzdálena maximálně půl denní cesty z každé části země. Cesty k nim vedoucí měly být stále udržovány v dobrém stavu; po celé cestě měly být postaveny ukazatele nesoucí slovo ‚Útočiště‘ zřetelným tučným písmem, aby se prchající nemusel ani na chvíli zdržovat. Každý člověk – Hebrejský, příchozí nebo podruh – mohl využít tohoto opatření. Avšak zatímco nevinný nesměl být unáhleně zabit, tak ani viník nesměl uniknout trestu. Případ uprchlíka měl být spravedlivě vyšetřen správními úřady, a jen tehdy, když byl shledán, že se neprovinil úmyslnou vraždou, měl být chráněn v útočištném městě.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 382; PP 515.

b. Jaké bylo pravidlo v případě soudu pro vraždu? Numeri 35:30. Pokud jde o počet svědků, jaké pravidlo bylo opakováno v Novém zákoně? Matouš 18:16; 1 Timoteovi 5:19. Proč je to tak důležité?

Numeri 35:30. Kdož by koli měl na smrt vydati někoho, podlé vyznání svědků sáhne na vražedlníka; ale jeden svědek nebude moci svědčiti proti někomu na smrt.

Matouš 18:16. Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo.

1 Timoteovi 5:19. Proti staršímu žaloby nepřijímej, leč pode dvěma neb třmi svědky.

„Osobní nepřátelství nebo vyhlídka osobního prospěchu zničily pověst a užitečnost tisíců nevinných lidí. … Jeden člověk by mohl být veden zaujatostí, zištností nebo zlomyslností. Avšak nebylo pravděpodobné, že by dvě nebo více osob bylo tak zvráceno, aby se spojily ve vydání křivého svědectví; a i kdyby tak učinily, oddělený výslech by vedl k odhalení pravdy.

„Toto milosrdné opatření obsahuje lekci pro lid Boží až do konce času. Byl to Kristus, kdo dal Mojžíšovi tyto jasné předpisy pro Hebrejský zástup; a když byl osobně se svými učedníky na zemi, opakoval veliký Vůdce tutéž lekci, když je učil, jak jednat s bloudícími. Svědectví jednoho člověka nemělo osvobodit ani odsoudit. Názory a úsudky jednoho člověka neměly urovnávat sporné otázky. … Bůh učinil povinností svých služebníků to, aby se poddávali jeden druhému. Soud jednoho člověka nemá rozhodovat v žádné důležité záležitosti. Vzájemný ohled a úcta udělují kazatelskému úřadu náležitou důstojnost a spojují služebníky Boží těsnými pouty lásky a souladu.“ – The Signs of the Times, January 20, 1881.

Úterý 19.března

3. SYMBOL ÚTOČIŠTĚ

a. Za jaké podmínky byl uprchlík chráněn před mstiteli a kdy byl volný, aby šel domů? Numeri 35:25–32.

Numeri 35:25–32. A vysvobodí shromáždění vražedlníka toho z rukou přítele zabitého, a káže se jemu navrátiti shromáždění k městu útočiště jeho, do něhož utekl; i bude bydliti v něm, dokudž neumře kněz nejvyšší, kterýž pomazán jest olejem svatým. Jestliže by pak ten, kterýž zabil člověka, vyšel z mezí města útočiště svého, do něhož utekl, a přítel zabitého našel by jej vně, an přešel meze města útočiště svého, a zabil by přítel zabitého vražedlníka toho, nebude vinen krví. Nebo v městě útočiště svého bydliti má, dokudž by neumřel kněz nejvyšší. Když by pak umřel kněz nejvyšší, navrátí se vražedlník do země vládařství svého. A bude vám toto za ustanovení soudné v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich. Kdož by koli měl na smrt vydati někoho, podlé vyznání svědků sáhne na vražedlníka; ale jeden svědek nebude moci svědčiti proti někomu na smrt. Nevezmete pak výplaty za člověka vražedlníka, kterýž, jsa nešlechetný, jest smrti hoden, než smrtí ať umře. Aniž také vezmete výplaty od toho, kterýž utekl do města útočiště svého, aby se navrátil k bydlení do země své, prvé než by umřel kněz.

b. Kdo je naším útočištěm před smrtí v důsledku hříchu? Žalm 9:10; Římanům 8:1.

Žalm 9:10. Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

Římanům 8:1. A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.

„Tentýž milosrdný Spasitel, který ustanovil tato časná útočištná města, poskytl prolitím své vlastní krve přestupníkům Božího zákona bezpečné útočiště, do něhož mohou uprchnout, aby byli chráněni před druhou smrtí. Žádná moc nemůže vyjmout z Jeho rukou duše, které k Němu jdou pro odpuštění.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 383; PP 516.

c. Jak na nás Kristus naléhá, abychom získali útočiště v Něm? 2 Korintským 6:1, 2; Židům 10:26, 27. Jak je to znázorněno prostřednictvím útočištných měst?

2 Korintským 6:1, 2. Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali, (neboť praví: V čas příhodný uslyšel jsem tě, a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)Židům 10:26, 27. Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy, ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

„Pokud chtěl uprchlík vyváznout živ, nesměl se zdržovat; rodinu i zaměstnání musel nechat za sebou, nebyl čas na rozloučení s milovanými. Jeho život je v sázce a každý jiný zájem musí být obětován jedinému účelu – dosáhnout města útočištného. Únava je zapomenuta, potíže jsou přehlíženy. Ani na okamžik nezpomaluje svůj běh, dokud není v bezpečí uvnitř městských hradeb.“ – TheSigns of the Times, January 20, 1881.

„Žijeme v poslední době a Satan nyní pracuje s mistrnou mocí, aby jemnými pokušeními přemohl ty, kdož věří v Ježíše. My však máme být ‚mocí Boží ostříháni‘; proto v pokušení vzdáváme slávu Bohu, který je a bude schopen ostříhat věřící duši tak, aby nebyla přemožena prohnaným nepřítelem. …

„Lstivý podvodník je nalezen jako žalobník, lhář, trýznitel a vrah; ale ať už jakkoliv svádí druhé, aby o vás mluvili, Pán mu může říci, jako řekl Petrovi: ‚Jdi za mnou, Satane.‘ Může mu říci: ‚Nebudeš vstupovat mezi tuto duši a Mne. Nebudeš se míchat mezi Mne a duši, za kterou jsem dal svůj život na vykoupení.‘“ – The Upward Look, p. 42.

Středa 20.března

4. POSVÁTNOST ŽIVOTA

a. Jak Bůh pohlíží na vylití krve? Numeri 35:33, 34.

Numeri 35:33, 34. Abyste nepoškvrnili země, v níž jste. Nebo krev taková poškvrnila by země, aniž také země očištěna býti může od krve, kteráž jest vylita na ní, jediné krví toho, kterýž vylil ji. Protož nepoškvrňujte země, v kteréž bydlíte, kdežto já přebývám; nebo já Hospodin přebývám u prostřed synů Izraelských.

b. K jakému obřadu došlo, když byl někdo nalezen zabitý? Deuteronomium 21:1–9. Co nám to říká o Boží nenávisti vůči hříchu a o Jeho pohledu na lidský život?

Deuteronomium 21:1–9. Když by nalezen byl zabitý (v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys dědičně vládl jí), ležící na poli, a nebylo by vědíno, kdo by ho zabil, tedy vyjdou starší tvoji a soudcové tvoji, a měřiti budou k městům, kteráž jsou vůkol toho zabitého. A když nalezeno bude město nejbližší toho zabitého, tedy vezmou starší města toho jalovici z stáda, kteréž ještě nebylo užíváno, a kteráž netáhla ve jhu. I uvedou starší toho města jalovici tu do údolí pustého, kteréž nikdy nebylo děláno aneb oseto, a setnou šíji jalovice v tom údolí. Potom přistoupí kněží synové Léví; (nebo je Hospodin Bůh tvůj vyvolil, aby přisluhovali jemu, a požehnání dávali ve jménu Hospodinovu, vedlé jejichž výpovědi stane všeliká rozepře a každá rána.) Všickni také starší toho města, kteříž jsou nejbližší toho zabitého, umyjí ruce své nad jalovicí sťatou v tom údolí, a osvědčovati budou, řkouce: Nevylilyť jsou ruce naše krve té, aniž oči naše viděly vražedlníka. Očisť lid svůj Izraelský, kterýž jsi vykoupil, Hospodine, a nepřičítej krve nevinné lidu svému Izraelskému. I bude sňata s nich vina té krve. Ty pak odejmeš krev nevinnou z prostředku svého, když učiníš, což pravého jest před očima Hospodinovýma.

„Pokud se po nejpečlivějším pátrání vrah nezjistil, měli vladaři tímto slavnostním obřadem ukázat svůj odpor ke zločinu. Neměli na skutky viníků pohlížet s lehkovážností a nedbalostí. Ve veškerém svém jednání měli ukazovat, že hřích má znečišťující vliv – že zanechává poskvrnění na každé zemi a na každém člověku, který všemi možnými prostředky neusiluje o přivedení provinilce ke spravedlnosti. Bůh považuje za své nepřátele ty, kdož budou jakýmkoliv nedbalým jednáním chránit viníka. Jsou v Jeho očích spoluúčastníky na zlých skutcích hříšníka. …

„Hřích může být nazýván falešnými jmény a omlouván věrohodnými výmluvami a zdánlivě dobrými pohnutkami, ale toto nezmenší jeho vinu v očích Božích. Ať už se hřích vyskytne kdekoliv, on útočí na Boha a bude rozhodně potrestán.“ – The Signs of the Times, January 20, 1881.

c. Jaké další věci jsou v Božích očích považovány za vraždu? 1 Jan 3:15.

1 Jan 3:15. Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, a víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.

„Všechny skutky nespravedlnosti, které mají tendenci zkrátit život; duch nenávisti a pomsty nebo oddávání se jakékoliv vášni, která vede ke škodlivým skutkům vůči druhým nebo nás přivádí třeba jen k přání jim uškodit (neboť ‚každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest‘); sobecké zanedbávání péče o chudé nebo trpící; veškeré požitkářství nebo zbytečné strádání nebo nadměrná práce, mající tendenci poškodit zdraví – to vše je ve větší nebo menší míře porušování šestého přikázání.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 223; PP 308.

„Duch nenávisti a pomsty vznikl u Satana a vedl ho k vydání Syna Božího na smrt. Každý, kdo pěstuje zlost či nešlechetnost, pěstuje stejného ducha a jeho ovoce bude ovocem k smrti.“ – Myšlenky z hory blahoslavenství (1990), str. 46; MB 56.

Čtvrtek 21.března

5. NADĚJE PRO VŠECHNY HLEDAJÍCÍ ÚTOČIŠTĚ

a. Jaké opatření bylo učiněno pro naše útočiště dnes? Jan 10:14, 15.

Jan 10:14, 15. Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé. Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

„Tentýž milosrdný Spasitel, který ustanovil tato časná útočištná města, poskytl prolitím své vlastní krve přestupníkům Božího zákona bezpečné útočiště, do něhož mohou uprchnout, aby byli chráněni před druhou smrtí. Žádná moc nemůže vyjmout z Jeho rukou duše, které k Němu jdou pro odpuštění. …

„Hříšník je vydán napospas věčné smrti, dokud nenajde skrýši v Kristu; a jako otálení a nedbalost mohly uprchlíka oloupit o jeho jedinou šanci na život, tak váhání a lhostejnost mohou být zkázou duše. Satan, ten velký protivník, je na stopě každému přestupníkovi Božího svatého zákona a ten, kdo si není vědom svého nebezpečí a opravdově nehledá ochranu ve věčném útočišti, padne za kořist zhoubci.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 383, 384; PP 516, 517.

b. Jakou úlohu v tomto procesu má církev? Jan 10:16.

Jan 10:16. A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

„Církev je Boží pevnost, Jeho město útočištné, které On udržuje ve vzpurném světě.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 10; AA 11.

„Duch Boží přesvědčuje hříšníky o pravdě a umísťuje je do náručí církve. Kazatelé mohou konat své dílo, ale nemohou nikdy vykonat práci, kterou by měla dělat církev. Bůh vyžaduje, aby Jeho církev vychovávala ty, kdož jsou začátečníky ve víře a zkušenosti, aby je členové navštěvovali, nikoli za účelem tlachání s nimi, ale aby se modlili, aby jim mluvili slova, která jsou jako ‚jablka zlatá s řezbami stříbrnými.‘“ – Svědectví pro církev, sv. 4, str. 54; 4T 69.

Pátek 22.března

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Kdo založil města útočištná a za jakým účelem?
2. Proč je tak důležité mít v každém soudním řízení dva nebo více svědků?
3. Co bychom se měli poučit ze spěchu potřebného při utíkání do města útočiště?
4. Co nás tato města učí o Božím milosrdenství a spravedlnosti?
5. Kdy je pro mě Kristus bezpečným Útočištěm? Jak mohu druhým pomoci toto Útočiště najít?