Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 12. SKUTKY MLUVÍ HLASITĚJI NEŽ SLOVA

17-06-2018

SKUTKY MLUVÍ HLASITĚJI NEŽ SLOVA

„Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibě, neplnil“ (Kazatel 5:5).

„Když přichází výzva: ‚Jdi na vinici mou dnes, a dělej,‘ výzvu neodmítejte. ‚Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých‘ (Židům 4:7). Je nebezpečné odkládat poslušnost. Možná, že výzvu už nikdy víckrát neuslyšíte.“ – Kristova podobenství (1991), str. 163; COL 281.

Doporučená četba: Kristova podobenství (1991), str. 158–165; COL 272–283.

Neděle 17. června

1. OTÁZKA MOCI

a. Jakou otázku přední kněží a starší lidu položili Kristu? Matouš 21:23.

Matouš 21:23. A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo tobě tu moc dal?

„Přední mužové [Izraelští] měli před sebou důkazy o [Ježíšově] mesiášství. Nyní se rozhodli nežádat žádné znamení Jeho moci, ale vylákat nějaké přiznání nebo prohlášení, za něž by mohl být odsouzen. …

„Očekávali, že bude tvrdit, že Jeho moc je od Boha. Takové tvrzení měli v úmyslu popřít.“ – Touha věků (1969), str. 411, 412; DA 593.

b. Jakou otázkou jim Kristus odpověděl a jakou dostal odpověď? Matouš 21:24–27.

Matouš 21:24–27. Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím? Křest Janův odkud byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li s nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu? Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni mají Jana za proroka. I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.

„Ve svém sporu s rabíny neměl Kristus v úmyslu ponížit své odpůrce. Nebyl tomu rád, že je viděl v těžkém postavení. Měl důležitou lekci k naučení. Porazil své nepřátele tím, že je nechal, aby se zapletli do sítě, kterou rozprostřeli pro Něho. Jejich přiznaná nevědomost ohledně povahy Janova křtu dala Kristu příležitost mluvit a On příležitosti využil, aby jim představil jejich skutečné postavení, přidávaje další varování k mnoha již daným.“ – Touha věků (1969), str. 413; DA 594, 595.

Pondělí 18. června

2. PODOBENSTVÍ O DVOU SYNECH

a. Skrze jaké podobenství zjevil Kristus tajnosti srdcí předních kněží a starších lidu? Matouš 21:28–31 (první část).

Matouš 21:28–31 (první část). Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej. Ale on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel. I přistoupiv k druhému, řekl též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. Ale nešel. Který z těch dvou naplnil vůli otcovu? Řekli jemu: Ten první. …

b. Kdo byl království Božímu blíže než přední mužové mezi Židy? Matouš 21:31 (poslední část), 32.

Matouš 21:31 (poslední část), 32. … Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího. Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a nevěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.

„Všechno, co se vykonává z čisté lásky, byť je to sebemenší či nicotné v lidských očích, je zcela prospěšné; neboť Bůh hledí více na to, s jak velkou láskou člověk pracuje, než na to, kolik toho udělá.“ – Svědectví pro církev, sv. 2, str. 121, 122; 2T 135.

„Nejsou to velké výsledky, kterých dosahujeme, ale pohnutky, z kterých jednáme, čeho si Bůh váží. Cení si dobroty a věrnosti více než velikosti vykonané práce.“ – Svědectví pro církev, sv. 2, str. 435; 2T 510, 511.

c. Jak můžeme být jako druhý syn v podobenství o dvou synech? 1 Jan 3:7; Jakub 4:17.

1 Jan 3:7. Synáčkové, nižádný vás nesvoď. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest, jakož i on jest spravedlivý.

Jakub 4:17. A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.

„Mnozí dnes tvrdí, že dodržují přikázání Boží, avšak nemají ve svých srdcích lásku Boží, aby proudila dále k ostatním. Kristus je povolává, aby se s Ním spojili v Jeho díle pro spasení světa, ale oni se spokojují s tím, že říkají: ‚Jdu, pane.‘ Ale nejdou. Nespolupracují s těmi, kdož vykonávají Boží službu. Jsou zahaleči. Stejně jako nevěrný syn dávají Bohu falešné sliby. … Ve vyznání tvrdí, že jsou syny Božími, ale v životě a v povaze synovství zapírají. Neodevzdávají vůli Bohu. Žijí ve lži.

„Slib poslušnosti zjevně plní, když to nevyžaduje žádnou oběť; ale když se požaduje sebezapření a sebeobětování, když vidí, že se má vyzdvihnout kříž, couvají. Takto se usvědčení z povinnosti ztrácí a vědomé přestupování Božích přikázání se stává zvykem. Ucho může slyšet Boží slovo, ale duchovní síly vnímání se vytratily. Srdce se zatvrdilo, svědomí znecitlivělo.

„Nemyslete si, že jelikož vůči Kristu neprojevujete rozhodné nepřátelství, prokazujete Jemu službu. Takto podvádíme své vlastní duše. Zadržováním toho, co nám Bůh dal k použití v Jeho službě, ať už je to čas nebo finanční prostředky nebo jakýkoliv jiný z Jeho darů nám svěřených, pracujeme proti Němu.“ – Kristova podobenství (1991), str. 162; COL 279, 280.

Úterý 19. června

3. PŘIJALI JSME VÝZVU?

a. Jakou výzvou Spasitelovou budou mnozí zkoušeni? Matouš 21:28.

Matouš 21:28. Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej.

„Příkazem: ‚Jdi na vinici mou dnes, a dělej‘ se každé duši předkládá zkouška

upřímnosti. Budou se skutky shodovat se slovy? Bude člověk, jenž byl povolán, využívat všech znalostí, které má, dělaje práci věrně, nezištně pro Majitele vinice?“ – Kristova podobenství (1991), str. 164; COL 281.

b. Jakou práci má Pán pro každého z nás, kterou je třeba dělat? Co tato práce zahrnuje? 2 Petr 1:2–7.

2 Petr 1:2–7. Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Ježíše Pána našeho. Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což k životu a ku pobožnosti náleželo, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti; pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech. Na to tedy samo všecku snažnost vynaložíce, přičinějte k víře své ctnost, a k ctnosti umění, k umění pak zdrželivost, a k zdrželivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost, ku pobožnosti pak bratrstva milování, a k milování bratrstva lásku.

„Obděláváš-li věrně vinici své duše, učiní tě Bůh svým spolupracovníkem. A budeš mít práci, kterou je třeba dělat nejen pro sebe, ale i pro druhé. Když Kristus představuje církev jako vinici, neučí, že máme své sympatie a práce omezit na náš početní stav. Vinice Páně se má rozrůstat. Pán si přeje, aby se rozšířila do všech částí země. Když přijímáme poučení a milost Boží, měli bychom druhým předávat poznání, jak pečovat o vzácné rostliny. Takto můžeme rozšiřovat vinici Páně. Bůh vyhlíží důkaz o naší víře, lásce a trpělivosti.“ – Kristova podobenství (1991), str. 164; COL 282.

c. Kdo je naším velkým příkladem v konání této práce? Žalm 40:9.

Žalm 40:9. Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.

„Uvažujte o životě Kristově. Stojící v čele lidstva, sloužící svému Otci, je příkladem toho, jaký by měl být a může být každý syn. Poslušnost, kterou Kristus předvedl, vyžaduje Bůh od lidských bytostí dnes. On sloužil svému Otci s láskou, ochotně a svobodně. ‚Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám,‘ prohlásil; ‚nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých‘ (Žalm 40:9). Kristus nepovažoval žádnou oběť za příliš velkou, žádnou práci za příliš těžkou, aby mohl dokonat dílo, které přišel vykonat. Ve věku dvanácti let pravil: ‚Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?‘ (Lukáš 2:49). Uslyšel výzvu a chopil se díla. ‚Můjť pokrm jest,‘ pravil, ‚abych činil vůli toho, kterýž mne poslal, a dokonal dílo jeho‘ (Jan 4:34).“ – Kristova podobenství (1991), str. 164, 165; COL 282, 283.

Středa 20. června

4. ÚPLNÉ ODEVZDÁNÍ SEBE DO JEHO SLUŽBY

a. Když pro Něj pracujeme, do jaké míry Pán chce, abychom se Jemu odevzdali? 1 Tessalonicenským 5:23.

1 Tessalonicenským 5:23. Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.

„Ve veškeré naší službě se vyžaduje úplné odevzdání sebe. Nejmenší povinnost vykonaná v upřímnosti a v zapomnění na sebe sama je Bohu milejší než největší dílo poznamenané sobectvím. Bůh hledí poznat, jak hodně ducha Kristova pěstujeme a jak hodně podobnosti Kristovy naše práce zjevuje. Pohlíží více na lásku a věrnost, s níž pracujeme, než na množství, které vykonáme.“ – Kristova podobenství (1991), str. 239; COL 402.

„Ten, kdo opravdově miluje a bojí se Boha, snaže se s prostotou úmyslu činit Jeho vůli, odevzdá své tělo, svou mysl, své srdce, svou duši, svou sílu do služby Bohu. … Ti, kdož jsou odhodláni učinit vůli Boží svou vlastní vůlí, musejí sloužit a líbit se Bohu ve všem.“ – In Heavenly Places, p. 190.

b. Kdy je Pán velice potěšen? Marek 1:11; Jan 8:29; 14:21; 15:10.

Marek 1:11. A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.

Jan 8:29. A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.

Jan 14:21. Kdož by měl přikázaní má, a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati, a zjevím jemu samého sebe.

Jan 15:10. Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.

„Neměli bychom dodržovat přikázání jenom proto, abychom si zajistili nebe, ale proto, abychom se líbili Tomu, který zemřel, aby zachránil hříšníky před trestem přestoupení Otcova zákona. … Smutné je rozhodnutí následovat Krista co nejdále, odvažujíce se co nejblíže k pokraji záhuby bez upadnutí do ní.“ – Christ Triumphant, p. 77.

„V každé fázi vašeho budování povahy se máte líbit Bohu. Toto můžete činit; neboť Enoch se Jemu líbil, přestože žil v mravně zkažené době. A existují Enochové v těchto našich dnech.“ – Kristova podobenství (1991), str. 194; COL 332.

c. Jaký typ služby je Bohu ohavností? Matouš 15:8, 9.

Matouš 15:8, 9. Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne. Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.

„Někteří, kdož tvrdí, že milují Ježíše, jsou podvodníci a veškeré jejich náboženství je službou rtů. Ono neproměňuje povahu. Nezjevuje vnitřní působení milosti. Oni neukazují, že se někdy učili v Kristově škole lekcím tichosti a pokornosti srdce. Neukazují životem ani povahou, že nosí Kristovo jho nebo že zvedají Kristova břemena.

Nedosahují standardu daného jim v Božím Slově, ale standardu lidského.“ – This Day With God, p. 299.

Čtvrtek 21. června

5. POŽEHNÁNÍ PLNÉHO ODEVZDÁNÍ

a. Jaká úžasná zaslíbení jsou dána těm, kteří slouží Pánu ve skutku a v pravdě? Jan 14:23; Matouš 7:24, 25.

Jan 14:23. Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.

Matouš 7:24, 25. A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále. I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále.

„O těch, kdož Jemu věrně slouží, Hospodin praví: ‚Tiť budou… v den, kterýž já učiním, mým klínotem, a slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž mu slouží‘ (Malachiáš 3:17).“ – Kristova podobenství (1991), str. 165; COL 283.

„Když doufáme v Kristovu spasitelnou moc, všechny lsti a nástrahy padlého zástupu nám nemohou nijak uškodit. Nebeští andělé jsou neustále s námi, provázejíce nás a ochraňujíce. Bůh určil, že budeme mít s sebou Jeho spasitelnou moc, aby nám umožnila činit veškerou Jeho vůli. Chopme se zaslíbení a opatrujme je v každém okamžiku. Věřme, že Bůh míní přesně to, co říká. …

„Když se uchopujeme moci, která se takto nachází v našem dosahu, přijímáme naději tak silnou, že se můžeme zcela spolehnout na Boží zaslíbení; a uchopujíce se možností, jež jsou zde v Kristu, stáváme se syny a dcerami Božími. …

„Člověku se udílí výsada stát se dědicem Božím a spoludědicem Kristovým. Těm, kdož jsou takto povýšeni, se odhalují nestihlá bohatství Kristova, která jsou tisícinásobně cennější než bohatství světa. Takto, skrze zásluhy Ježíše Krista, je smrtelník povznesen do společenství s Bohem a s Jeho drahým Synem.“ – In Heavenly Places, p. 32.

Pátek 22. června

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Když Kristus neměl v úmyslu rabíny ponížit, jaký byl účel jeho odpovědi k nim?

2. Co způsobuje, abychom couvli před službou pro Krista, stejně jako druhý syn v podobenství o dvou synech?

3. Jak můžeme následovat Kristův příklad poslušnosti, když byl na této zemi?

4. Jak jedině můžeme být činitelé Slova, a ne pouze ti, kteří vykonávají službu rtů?

5. Co je nám umožněno, když doufáme v Boží spasitelnou moc?