Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 12. UČÍ SE MODLIT

16-09-2018

„Bože, učil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých“ (Žalm 71:17).

„V domácí církvi mají být děti učeny se modlit a doufat v Boha. … Přicházejte v pokoře, se srdcem plným něžnosti a s vědomím o pokušeních a nebezpečích před sebou a před vašimi dětmi; vírou je připoutejte k oltáři, naléhavě žádajíce pro ně péči Hospodinovu. Vychovávejte děti, aby obětovaly svá prostá slova modlitby. Říkejte jim, že Boha těší, když Jej vzývají.“ – Counsels to Parents, Teachers, and Students, p. 110.

Doporučená četba: Child Guidance, pp. 517–526. Patriarchové a proroci (1969), str. 427–431; PP 569–574.

Neděle

1. TIMOTEUS SE UČÍ MODLIT

a. Kde a jak se Timoteus učil modlit? 2 Timoteovi 1:5; 3:14, 15.

16. září

2 Timoteovi 1:5. Rozpomínaje se na tu víru, kteráž v tobě jest bez pokrytství, kteráž byla nejprv v bábě tvé Loidě, a v matce tvé Eunice, a tak smyslím, že i v tobě.

2 Timoteovi 3:14, 15. Ale ty zůstávej v tom, čemužs se naučil, a cožť jest svěřeno, věda, od kohos se naučil, a že od dětinství svatá písma znáš, kteráž tě mohou moudrého učiniti k spasení skrze víru, kteráž jest v Kristu Ježíši.

„Timoteův otec byl Řek a matka Židovka. Od dětství znal svatá Písma. Zbožnost, kterou poznal ve svém domácím životě, byla zdravá a rozumná. Víra jeho matky a jeho babičky v posvátná proroctví byla pro něj stálou připomínkou, že je požehnáním činit Boží vůli. Slovo Boží bylo předpisem, podle něhož tyto dvě bohabojné ženy vyučovaly Timotea. Duchovní moc lekcí, které od nich dostával, zachovala jej čistým v řeči a neposkvrněným zlými vlivy, jimiž byl obklopen. Takto jeho domácí učitelky spolupracovaly s Bohem v jeho přípravě na to, aby nesl břemena.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 134; AA 203.

„Timoteova matka a babička se spojily ve svých úsilích, aby jej vychovávaly pro Boha. Co bylo jeho učebnicí? – Bible. Pavel, jeho otec v evangeliu, prohlašuje: ‚Od dětinství svatá písma znáš.‘“ – The SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. 7, p. 918.

 

Pondělí

2. SAMUEL SE UČÍ MODLIT

17. září

a. Věděl Samuel jako malé dítě, jak rozeznat Boží hlas a rozpoznat odpovědi na své modlitby? 1 Samuel 3:7. Byla tato nevědomost běžná v jeho dnech? Verš 1.

1 Samuel 3:7. Samuel pak ještě neznal Hospodina, a ještě nebyla mu zjevena řeč Hospodinova.

1 Samuel 3:1. Mládenček pak Samuel přisluhoval Hospodinu při Elí, a řeč Hospodinova byla vzácná v těch dnech, aniž bývalo vidění zjevného.

„Samuel byl dítětem obklopeným nejzkaženějšími vlivy. Viděl a slyšel věci, které zarmucovaly jeho duši. Synové Elího, kteří sloužili ve svatém úřadu, byli ovládáni Satanem. … [Samuel] neměl účast ani nejmenší potěšení v hříších, které naplnily všechen Izrael strašnými zprávami. Samuel miloval Boha; udržoval svou duši v tak těsném spojení s nebem, že byl poslán anděl, aby s ním mluvil ohledně hříchů Elího synů, které nakažovaly Izrael.“ – Svědectví pro církev, sv. 3, str. 355, 356; 3T 472, 473.

„Před přijetím tohoto poselství od Boha ‚Samuel… ještě neznal Hospodina, a ještě nebyla mu zjevena řeč Hospodinova‘; to znamená, že nebyl obeznámen s takovými přímými projevy Boží přítomnosti, jakých se dostávalo prorokům. Bylo úmyslem Hospodinovým zjevit se nečekaným způsobem, aby se Elí mohl o tom doslechnout skrze chlapcovo překvapení a dotazování.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 437, 438; PP 582.

b. JaksiSamuelspletlhlasBožíshlasemsvéhopozemskéhopříteleaučitele, Elího? Co napovědělo Elímu, že Samuela volal Bůh? 1 Samuel 3:2–6, 8.

1 Samuel 3:2–6, 8. Stalo se pak jednoho dne, když Elí ležel na místě svém, (a již byl počal scházeti na oči, a nemohl viděti), Samuel také spal, a světlo Boží ještě zhašeno nebylo v chrámě Hospodinově, v němž byla truhla Boží, že zavolal Hospodin Samuele. Kterýž řekl: Teď jsem. I běžel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. I odpověděl: Nevolal jsem, jdi zase spáti. Kterýž odšed, spal. Opět pak Hospodin zavolal Samuele. A vstav Samuel, šel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. I odpověděl: Nevolalť jsem, synu můj; jdi zase, spi. … Tedy opět Hospodin zavolal Samuele po třetí. Kterýžto vstav, šel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. Tedy srozuměl Elí, že byl Hospodin volal mládence.

„Domnívajíc se, že hlas je hlasem Elího, spěchalo dítě k lůžku knězovu, řkouc: ‚Teď jsem, nebo jsi mne volal.‘ Odpověď byla: ‚Nevolalť jsem, synu můj; jdi zase, spi.‘ Třikrát byl Samuel zavolán a třikrát odpověděl stejným způsobem. A tehdy byl Elí přesvědčen, že tajemné volání je hlas Boží. Hospodin pominul svého vyvoleného služebníka, muže šedovlasého, aby obcoval s dítětem. Toto samo o sobě bylo hořké, přesto zasloužené pokárání Elího a jeho domu.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 437; PP 581.

c. Mluvil Bůh se Samuelem, když chlapec zjistil, že jej volá Bůh? Co říkal? 1 Samuel 3:11.

1 Samuel 3:11. I řekl Hospodin Samuelovi: Aj, já učiním věc takovou v Izraeli, kterouž kdokoli uslyší, zníti jemu bude v obou uších jeho.

Úterý

3. DAVID SE UČÍ MODLIT

18. září

a. Když se David ve svém raném životě stal uprchlíkem, utíkaje před zlostným, šíleným králem, jaké dotazy učinil a jak Bůh odpověděl? 1 Samuel 23:1, 2, 4, 10–12.

1 Samuel 23:1, 2, 4, 10–12. Tedy oznámili Davidovi, řkouce: Aj, Filistinští dobývají Cejly a loupí dvory. Protož tázal se David Hospodina, řka: Mám-li jíti a udeřiti na ty Filistinské? I odpověděl Hospodin Davidovi: Jdi a porazíš Filistinské, i Cejlu vysvobodíš. … A tak opět David tázal se Hospodina. Jemuž odpověděl Hospodin a řekl: Vstana, vytáhni k Cejle, neboť dám Filistinské v ruce tvé. … I řekl David: Hospodine, Bože Izraelský, za jistou věc slyšel služebník tvůj, že strojí Saul přitáhnouti k Cejle, aby zkazil město pro mne. Vydali-li by mne muži Cejly v ruce jeho? A přitáhl-li by Saul, jakž slyšel služebník tvůj? Hospodine, Bože Izraelský, oznam, prosím, služebníku svému. Odpověděl Hospodin: Přitáhl by. Řekl ještě David: Vydali-li by mne obyvatelé Cejly i muže mé v ruce Saulovy? Odpověděl Hospodin: Vydali by.

„Stále štván králem, nenacházel David žádné místo odpočinku ani bezpečí. U Cejly jeho udatná družina zachránila město před dobytím Filistinskými, ale nebyli v bezpečí ani mezi lidmi, které osvobodili. Z Cejly se uchýlili na poušť Zif.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 498; PP 660.

b. Poté,coseDavidstalkrálemaupadldopokušení,jakoumodlitbousemodlil Bohu? Žalm 51:3–6, 9.

Žalm 51:3–6, 9. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. … Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.

„Po svém velikém hříchu, sužován výčitkami svědomí a odporem k sobě samému, se stále obracel k Bohu jako k svému nejlepšímu příteli.“ – Výchova, str. 98; Ed 165.

„Modlitba Davidova po jeho pádu ukazuje povahu pravého zarmoucení pro hřích. Jeho pokání bylo upřímné a hluboké. Jeho modlitbu nepodnítila žádná snaha omluvit svou vinu, žádná touha uniknout hrozícímu soudu. David poznal obludnost svého přestoupení; poznal poskvrnění své duše; zošklivil si svůj hřích. Nemodlil se jen za odpuštění, ale i za čistotu srdce.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 18; SC 24, 25.

c. Oč David prosil a za jakým účelem? Žalm 51:14, 15.

Žalm 51:14, 15. Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne. I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.

„Bůh chtěl, aby historie Davidova pádu sloužila jako varování, že ani ti, kterým On značně žehná a projevuje přízeň, se nemají cítit bezpečni a zanedbávat bdělost a modlitbu. … Od pokolení k pokolení byly tisíce lidí takto vedeny k tomu, aby si uvědomily své vlastní nebezpečí ze strany pokušitelovy moci. Pád Davida, kterého Hospodin tak vysoce poctil, probudil v nich nedůvěru v sebe sama. Cítili, že jedině Bůh je může zachovat svou mocí skrze víru.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 544, 545; PP 724.

Středa

4. MANASSES SE UČÍ MODLIT

19. září

a. Kdo byl Manasses? Popište jeho povahu na počátku jeho vlády. 2 Paralipomenon 32:33; 33:1–10.

2 Paralipomenon 32:33. I usnul Ezechiáš s otci svými, a pochovali jej výše nad hroby potomků Davidových, a učinili jemu poctivost při smrti jeho všecken Juda i obyvatelé Jeruzalémští. A kraloval Manasses syn jeho místo něho.

2 Paralipomenon 33:1–10.Ve dvanácti letech byl Manasses, když počal kralovati, a padesáte pět let kraloval v Jeruzalémě. Činil pak to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, vedlé ohavností těch národů, kteréž Hospodin vyhnal před syny Izraelskými. Nebo vzdělal zase výsosti, kteréž byl rozbořil Ezechiáš otec jeho, a vystavěl oltáře Bálům, a vysadil háje, a klaněje se všemu vojsku nebeskému, sloužil jim. Vzdělal také oltáře v domě Hospodinově, o němž byl řekl Hospodin: V Jeruzalémě bude jméno mé na věky. Vzdělal, pravím, oltáře všemu vojsku nebeskému ve dvou síních domu Hospodinova. Přesto dal provoditi syny své skrze oheň v údolí Benhinnom, a šetřil času, s hadačstvím a s kouzly se obíral, a nařídil zaklinače a čarodějníky, a mnoho zlého páchal před očima Hospodinovýma, popouzeje ho. Postavil také obraz rytý, kterýž byl udělal, v domě Božím, o kterémž byl řekl Bůh Davidovi a Šalomounovi synu jeho: V domě tomto a v Jeruzalémě, kterýž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských, oslavím jméno své na věky. Aniž více pohnu nohou lidu Izraelského z země, kterouž jsem oddělil otcům vašim, jen toliko budou-li šetřiti, aby plnili všecko to, což jsem jim přikázal, všecken zákon, ustanovení a soudy skrze Mojžíše vydané. Ale Manasses uvedl v blud Judské i obyvatele Jeruzalémské, tak že činili horší věci nežli ti národové, kteréž vyplénil Hospodin před tváří synů Izraelských. A ačkoli mluvil Hospodin k Manassesovi a k lidu jeho, oni však nepozorovali.

 

„Království Judské, které prospívalo v dobách Ezechiášových, bylo znovu sníženo během dlouhých let Manassesova bezbožného panování, kdy znovu ožilo pohanství a mnoho lidí bylo svedeno k modloslužebnictví. ‚Manasses uvedl v blud Judské i obyvatele Jeruzalémské, tak že činili horší věci nežli ti národové‘ (2 Paralipomenon 33:9). Po slavném světle předchozích pokolení následovala temnota pověry a bludu. Vyrašila a kvetla hrubá zla – tyranie, útisk, nenávist ke všemu, co je dobré. Spravedlnost byla převrácena; převládalo násilí.“ – Proroci a králové (1969), str. 253; PK 381.

b. JakouzkušenostuvedlBůhnatohotopyšnéhokrále,abyzískaljehopozornost a naučil jej se modlit? 2 Paralipomenon 33:11. Jaký byl důsledek jeho tak dlouhého otálení se modlit?

2 Paralipomenon 33:11. Pročež přivedl na ně Hospodin hejtmany vojska krále Assyrského, kteříž jali Manassesa v trní, a svázavše ho dvěma řetězy ocelivými, dovedli jej do Babylona.

„Jako předzvěst toho, co by se přihodilo lidem, kdyby nepřestávali být zatvrzelými, Hospodin dopustil, aby jejich král byl zajat oddílem asyrských vojáků, kteří ‚svázavše ho dvěma řetězy ocelivými, dovedli jej do Babylona,‘ jejich dočasného hlavního města. Toto utrpení přivedlo krále ke zdravému rozumu; ‚modlil se Hospodinu Bohu svému, a ponižoval se velmi před oblíčejem Boha otců svých, a modlil se jemu. I naklonil se k němu, a vyslyšel modlitbu jeho, a uvedl jej zase do Jeruzaléma do království jeho. Tehdy poznal Manasses, že sám Hospodin jest Bohem‘ (2 Paralipomenon 33:11–13). Avšak toto pokání, přestože bylo mimořádné, přišlo příliš pozdě na to, aby zachránilo království před zhoubným vlivem mnohaletých modlářských praktik. Mnozí klopýtli a padli, aby už nikdy nevstali.“ – Proroci a králové (1969), str. 254; PK 383.

c. Jaký byl následek Manassesova nově nalezeného modlitebního života? 2 Paralipomenon 33:12, 13, 15, 16. Co o něm bylo známo v čase jeho smrti? Verše 18, 19.

2 Paralipomenon 33:12, 13, 15, 16. Tam pak jsa sevřín, modlil se Hospodinu Bohu svému, a ponižoval se velmi před oblíčejem Boha otců svých, a modlil se jemu. I naklonil se k němu, a vyslyšel modlitbu jeho, a uvedl jej zase do Jeruzaléma do království jeho. Tehdy poznal Manasses, že sám Hospodin jest Bohem. … Vymetal také bohy cizí a rytinu z domu Hospodinova, a všecky oltáře, kterýchž byl nadělal na hoře domu Hospodinova i v Jeruzalémě, a vyházel za město. Opravil zase i oltář Hospodinův, a obětoval na něm oběti pokojné a díkčinění, a přikázal Judským, aby sloužili Hospodinu Bohu Izraelskému.

2 Paralipomenon 33:18, 19. Jiné pak věci Manassesovy, i modlitba jeho k Bohu jeho, a slova proroků, kteříž mluvívali k němu ve jménu Hospodina Boha Izraelského, to vše zapsáno v knize o králích Izraelských. Modlitba pak jeho i to, že vyslyšán jest, a každý hřích jeho, i přestoupení jeho, i místa, na kterýchž byl postavil výsosti, a zdělal háje a rytiny, ještě prvé než se pokořil, to vše zapsáno jest v knihách Chozai.

 

Čtvrtek

5. POHANÉ SE UČÍ MODLIT

a. CovedlopohanaNámanaktomu,abypřijalStvořitelezasvéhoBoha? 2 Královská 5:1, 9–15.

2 Královská 5:1, 9–15. Náman hejtman vojska krále Syrského, jsa muž veliký u pána svého, a osoba vzácná, skrze něho zajisté dal Hospodin vysvobození zemi Syrské, ten, pravím, muž tak udatný byl malomocný. … A tak přibral se Náman s jízdou svou a s vozy svými, a stál u dveří domu Elizeova. Poslal pak k němu Elizeus posla, řka: Jdi a umej se sedmkrát v Jordáně, a uzdraveno bude tělo tvé, a čist budeš. Tedy rozhněvav se Náman, bral se odtud a mluvil: Hle, řekl jsem u sebe, že jistotně vyjde, a stoje, vzývati bude jméno Hospodina Boha svého, a vznášeje ruku svou nad místem neduživým, tak uzdraví malomocenství mé. Zdali nejsou lepší Abana a Farfar, řeky Damašské, nad všecky vody Izraelské? Zdaliž bych se nemohl v nich zmýti, abych čist byl? A obrátiv se, jel s hněvem. Ale přistoupivše služebníci jeho, mluvili k němu a řekli: Otče můj, jakkoli velikou věc prorok ten rozkázal by tobě, což bys neměl učiniti toho? Čím tedy více, kdyžť řekl: Umej se, a budeš čist. A protož sstoupiv, pohřížil se v Jordáně sedmkrát vedlé řeči muže Božího. I učiněno jest tělo jeho jako tělo dítěte malého, a očištěn jest. A hned navrátil se k muži Božímu se vším komonstvem svým, a přišed, stál před ním a řekl: Aj, již jsem poznal, žeť není Boha na vší zemi, jediné v Izraeli. Protož nyní vezmi, prosím, dary tyto od služebníka svého.

„Ač otrokyní daleko od svého domova, přesto byla tato malá děvečka jedním z Božích svědků, nevědomky plníc účel, pro který Bůh vyvolil Izraele za svůj lid. Když sloužila v onom pohanském domově, probudil se v ní soucit s jejím pánem. … Věděla, že moc Nebes byla s Elizeem, a věřila, že touto mocí by mohl být Náman uzdraven.

„Chování zajaté děvečky, způsob, jakým si vedla v onom pohanském domově, je silným svědectvím o moci rané domácí výchovy.“ – Proroci a králové (1969), str. 160; PK 244, 245.

b. Jaká zkušenost vedla bývalého pohanského panovníka Nabuchodonozora k tomu, aby pokorně doufal v Boha? Daniel 4:25–33. Jaká byla jeho náboženská zkušenost po jeho ponížení? Daniel 3:32, 33; 4:34.

Daniel 4:25–33. Všecko to přišlo na krále Nabuchodonozora. Nebo po dokonání dvanácti měsíců, procházeje se po palácu královském v Babyloně, mluvil král a řekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé? Ještě ta řeč byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe přišel: Toběť se praví, Nabuchodonozoře králi, že království odešlo od tebe, nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou, a s zvěří polní bydliti budeš. Bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je. V touž hodinu řeč ta naplnila se při Nabuchodonozorovi. Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vůl jedl, a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, až na něm vlasy zrostly jako peří orličí, a nehty jeho jako pazoury ptačí. Při skonání pak těch dnů já Nabuchodonozor pozdvihl jsem očí svých k nebi, a rozum můj ke mně se zase navrátil. I dobrořečil jsem Nejvyššímu, a živého na věky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování věčné, a království jeho od národu do pronárodu. A všickni obyvatelé země jako za nic počteni jsou, a podlé vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země, aniž jest kdo, ješto by mu přes ruku dáti mohl, a říci jemu: Co to děláš? Téhož času rozum můj navrátil se ke mně, a k slávě království mého ozdoba má, i důstojnost má navrátila se ke mně; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocněn jsem v království svém, a velebnost větší jest mi přidána.

Daniel 3:32, 33. Znamení a divy, kteréž učinil při mně Bůh nejvyšší, vidělo mi se za slušné, abych vypravoval. Znamení jeho jak veliká jsou, a divové jeho jak mocní jsou, království jeho království věčné, a panování jeho od národu do pronárodu.

Daniel 4:34. Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše může snižovati.

„Král Nabuchodonozor, před nímž Daniel tak často vzdával čest jménu Božímu, byl nakonec zcela obrácen a učil se ‚chválit, vyvyšovat a oslavovat Krále nebeského.‘

„Král na babylonském trůnu se stal svědkem pro Boha, vydávaje své svědectví, vřelé a výmluvné, z vděčného srdce, jež bylo účastníkem milosrdenství a milosti, spravedlnosti a pokoje, božské přirozenosti.“ – The SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. 4, p. 1170.

Pátek

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

21. září

 

      1.Jak Timoteova matka a babička jej vychovávaly pro Boha?

     2.Proč se Bůh rozhodl hovořit s dítětem Samuelem?

     3.CoukazujenaupřímnostDavidovymodlitbypojehopádu?ZklamalDavida jeho Přítel?

     4.Co nás Manassesova modlitba učí o Bohu?

     5.JakBožísvědkovévedoupohansképanovníky,abysemodliliBohu?