Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 13. MODLITBA JAKO ZPŮSOB ŽIVOTA

23-09-2018

„Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal“ (Žalm 6:10).

„Pěstujte zvyk mluvit se Spasitelem, když jste sami, když chodíte a když jste zaměstnáni svou denní prací. Nechť se srdce ustavičně pozdvihuje v tiché prosbě o pomoc, o světlo, o sílu, o poznání. Nechť je každý dech modlitbou.“ – Život naplněný pokojem, str. 276; MH 510, 511.

Doporučená četba: Cesta ke Kristu (1990), str. 78–86; SC 115–126.

Neděle

1. USTAVIČNÁ MODLITBA

23. září

a. Jak můžeme udržovat zbožný postoj po celý den? 1 Tessalonicenským 5:17. Znamená to nedělat nic, jen se celý den modlit?

1 Tessalonicenským 5:17. Bez přestání se modlte.

„Život musí být jako život Kristův – mezi horou a zástupem. Ten, kdo nedělá nic, jenom se modlí, brzy se modlit přestane nebo se jeho modlitby stanou formální rutinou. Když se lidé vyřazují ze společenského života, pryč z okruhu křesťanské povinnosti a nesení kříže; když přestávají pracovat vážně pro Mistra, který pracoval vážně pro ně, ztrácejí podstatu modlitby a nemají žádný podnět k zbožnosti. Jejich modlitby se stávají osobními a sobeckými.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 69; SC 101.

b. Kde toto dílo začíná? Přísloví 23:7 (první část); 2 Korintským 10:5.

Přísloví 23:7 (první část). Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho…

2 Korintským 10:5. Podvracejíce rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, a jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu.

„Jestliže se nevyvíjí rozhodné úsilí udržet myšlenky, aby byly soustředěny na Krista, nemůže se milost zjevit v životě. Mysl musí vést duchovní boj. Všeliké myšlenky musejí být jímány v poslušnost Kristu. Veškeré zvyky musejí být podřízeny Boží kontrole.“ – In Heavenly Places, p. 164.

 

Pondělí

2. MOCNÉ MODLITBY

24. září

a. Co je předmětem mnoha Žalmů, z nichž většina byla napsána králem Davidem? Žalmy 61:2; 69:14.

Žalm 61:2. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

Žalm 69:14. Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

b. K jakému dalšímu účelu byly žalmy určeny? Žalmy 144:9; 149:1.

Žalm 144:9. Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati.

Žalm 149:1. Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých.

„Je málo prostředků, které jsou pro upevnění Božích slov v paměti účinnější, než je jejich opakování v písni. A taková píseň má úžasnou moc. Má moc potlačit hrubé a nešlechtěné vlastnosti; má moc urychlit myšlení a probudit soucit, podpořit soulad jednání a odstranit sklíčenost a neblahé tušení, jež ničí odvahu a oslabují úsilí. …

„Jako součást náboženské služby je zpěv stejně takovým činem pobožnosti, jako jím je modlitba. Vskutku, mnohá píseň je modlitbou. Je-li dítě vyučováno, aby si toto uvědomilo, bude více myslet na význam slov, která zpívá, a bude více přístupné jejich moci.“ – Výchova, str. 100; Ed 167, 168.

c. Vypravujte o některých mocných modlitbách ve Starém zákoně, učiněných dalšími králi. 1 Královská 3:6–9; 2 Královská 19:15–19; 2 Paralipomenon 20:5–12. Jak můžeme začlenit Písma svatá do našich modliteb?

1 Královská 3:6–9. I řekl Šalomoun: Ty jsi učinil s služebníkem svým Davidem, otcem mým, milosrdenství veliké, když chodil před tebou v pravdě a v spravedlnosti, a v upřímnosti srdce stál při tobě. Ovšem zachoval jsi jemu zvláštní toto milosrdenství, že jsi dal jemu syna, kterýž by seděl na stolici jeho, jakž se to dnes vidí. Ačkoli pak nyní, ó Hospodine Bože můj, ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého, já však jsa velmi mladý, neumím vycházeti ani vcházeti. Služebník, pravím, tvůj jest u prostřed lidu tvého, kterýž jsi vyvolil, lidu velikého, kterýž nemůže ani sečten ani sepsán býti pro množství. Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvůj, a aby rozeznal mezi dobrým a zlým; nebo kdo bude moci souditi tento lid tvůj tak mnohý?

2 Královská 19:15–19. A modlil se Ezechiáš před Hospodinem, řka: Hospodine Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi. Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevři, Hospodine, oči své a pohleď; slyš slova Senacheribova, kterýž poslal k činění útržek Bohu živému. Takť jest, Hospodine, žeť jsou zkazili králové Assyrští národy ty i země jejich. A uvrhli bohy jejich do ohně. Nebo nebyli bohové, ale dílo rukou lidských, dřevo a kámen, protož zahladili je. A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás, prosím, z ruky jeho, ať by poznala všecka království země, že jsi ty sám, Hospodine, Bohem.

 
 

2 Paralipomenon 20:5–12. Tedy stál Jozafat v shromáždění Judském a Jeruzalémském, v domě Hospodinově před síní novou, a řekl: Hospodine, Bože otců našich, zdaliž ty sám nejsi Bohem na nebi? Zdaliž ty nepanuješ nade všemi královstvími národů? Zdaliž v ruce tvé není síly a moci, tak že není, kdo by se mohl postaviti proti tobě? Zdaliž jsi ty, Bože náš, nevyhnal obyvatelů země této před tváří lidu svého Izraelského, a dal jsi ji semeni Abrahama, milovníka svého na věky? Kteřížto bydlili v ní, a vzdělali tobě v ní svatyni, jménu tvému, řkouce: Jestliže by na nás přišly zlé věci, meč pomsty, buď morová rána, buď hlad, postavíme se před tímto domem a před tebou, (poněvadž jméno tvé jest v domě tomto), a budeme volati k tobě v úzkostech svých, i vyslyšíš a vysvobodíš. A nyní, aj, synové Ammon a Moáb, a hora Seir, skrze něž jsi nedopustil jíti Izraelovi, když se brali z země Egyptské, ale uhnuli se od nich, a nepohubili jich, aj hle, oni odplacejí se nám, přitáhše, aby nás vyhnali z dědictví tvého, kteréž jsi právem dědičným dal nám. Bože náš, zdali jich souditi nebudeš? V násť zajisté není žádné síly proti množství tomuto velikému, kteréž táhne proti nám, aniž my víme, co bychom činiti měli, toliko na tě patří oči naše.

„Je jedno požehnání, které mohou mít všichni, kdož o ně žádají správným způsobem. Je to Boží Duch svatý, a tento je požehnáním, které ve svém závěsu přináší všechna ostatní požehnání. Přijdeme-li k Bohu jako malé děti, prosíce o Jeho milost a moc a spasení, ne pro své vlastní povznesení, ale abychom mohli přinášet požehnání těm vůkol nás, nebudou naše prosby odmítnuty. Pak studujme Slovo Boží, abychom poznali, jak se chopit Jeho zaslíbení a přivlastnit si je. Pak budeme šťastni.“ – In Heavenly Places, p. 113.

„Je slávou Boží dát svým dítkám své ctnosti. On touží vidět, jak muži a ženy dosahují nejvyšší úrovně; a když se vírou uchopují moci Kristovy, když prosí o Jeho neselhávající zaslíbení a přivlastňují si je, když s neodbytností, již nelze odmítnout, žádají o moc Ducha svatého, budou v Něm doplněni.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 347, 348; AA 530.

 

Úterý

25. září

3. PAMÁTNÍKY NA ZODPOVĚZENOU MODLITBU

a. Poté co Bůh způsobil veliký zázrak, aby převedl Izraelské přes řeku Jordán, co žádal, aby učinili? Jozue 4:1–9.

Jozue 4:1–9. I stalo se, když již všecken národ přešel Jordán, (nebo byl řekl Hospodin k Jozue, řka: Vezměte sobě z lidu dvanácte mužů, po jednom muži z každého pokolení, a přikažte jim, řkouce: Vezměte sobě odsud z prostřed Jordánu, s místa, na němž stály nohy kněžské nepohnutě, dvanácte kamenů, a vyneste je s sebou, a sklaďte v ležení, v kterémž přes tuto noc pozůstanete), že povolav Jozue dvanácti mužů, kteréž k tomu zřídil z synů Izraelských, po jednom muži z každého pokolení, i řekl jim Jozue: Jděte před truhlou Hospodina Boha svého do prostřed Jordánu a vezměte sobě každý kámen jeden na rameno své, vedlé počtu pokolení synů Izraelských, aby to bylo na znamení mezi vámi. Když by potom tázali se synové otců svých, řkouce: K čemu jsou vám ti kamenové? Odpovíte jim, že se rozdělily vody Jordánské před truhlou smlouvy Hospodinovy, (když, pravím, šla přes Jordán, rozdělily se vody Jordánské), i zůstávají kamenové tito na památku synům Izraelským až na věky. I učinili synové Izraelští tak, jakž přikázal Jozue, a vzali dvanácte kamenů z prostředku Jordánu, jakož mluvil Hospodin k Jozue, vedlé počtu pokolení synů Izraelských, a přinesli je s sebou na první stanoviště, a tu je složili. Jozue také vyzdvihl dvanácte kamenů u prostřed Jordánu na místě, kdež stály nohy kněží nesoucích truhlu smlouvy, a byli tam až do tohoto dne.

„Avšak předtím, než kněží vyšli z řeky, aby tento úžasný zázrak nemohl být nikdy zapomenut, přikázal Hospodin Jozuemu, aby vybral muže znamenité z každého pokolení, aby vzali kameny zprostřed řeky, kde stáli kněží, a nesli je na svých ramenou do Galgala a postavili tam památník v upomínku na skutečnost, že Bůh způsobil, aby Izrael přešel přes Jordán po suché zemi. Ten bude ustavičnou připomínkou zázraku, který pro ně Hospodin způsobil. Jak léta poplynou, budou se jejich děti dotazovat ohledně památníku, a oni jim budou znovu a znovu vyprávět tuto úžasnou historii, dokud nebude nesmazatelně otisknuta na jejich myslích až k té nejposlednější generaci.“ – Svědectví pro církev, sv. 4, str. 125; 4T 158.

b. Nacobychomsemělipřestatzaměřovatvesvýchživotech?Žalmy25:7;79:8.

Žalm 25:7. Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.

Žalm 79:8. Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni.

„Není moudré shromažďovat všechny nepříjemné vzpomínky na minulý život – jeho nepravosti a zklamání – probírat je a bědovat nad nimi, až jsme zaplaveni zmalomyslněním. A zmalomyslněná duše je naplněna temnotou, uzavírajíc světlo Boží před svou vlastní duší a vrhajíc stín na stezku druhých.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 80; SC 117.

c. O čem bychom měli místo toho uvažovat? Žalm 105:5; Židům 12:2, 3.

Žalm 105:5. Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho.

Židům 12:2, 3. Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího. A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce.

„Díky Bohu za jasné obrazy, které nám předložil. Sesbírejme požehnaná ujištění o Jeho lásce, abychom se na ně mohli ustavičně dívat: Syn Boží opouštějící trůn svého Otce, odívající své božství lidstvím, aby mohl zachránit člověka z moci Satanovy; Jeho vítězství v náš prospěch, otevírající nebe lidem, zjevující lidskému zraku audienční síň, kde Božství odhaluje svou slávu; padlé plémě vyzdviženo z propasti zkázy, do níž je uvrhl hřích, a přivedeno zpět do spojení s nekonečným Bohem, a vydrževši božskou zkoušku skrze víru v našeho Vykupitele, oděno v spravedlnost Kristovu a vyvýšeno k Jeho trůnu – toto jsou obrazy, o nichž Bůh chce, abychom uvažovali.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 80; SC 118.

Středa

 

26. září MODLITBA S NADĚJÍ

a. Jaká byla zkušenost učedníků s modlitbou? Jan 16:24 (první část).

Jan 16:24 (první část). Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém…

„Až dosud nebyli učedníci obeznámeni se Spasitelovými neomezenými zdroji a mocí. Pravil jim: ‚Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém‘ (Jan 16:24). Vysvětlil, že tajemství jejich úspěchu bude v tom, budou-li prosit o sílu a milost v Jeho jménu. … Každá upřímná modlitba je v nebi vyslyšena. Nemusí být plynně vyjádřena; ale je-li v ní srdce, bude stoupat k svatyni, kde slouží Ježíš, a On ji předloží Otci bez jediného nešikovného, zadrhávajícího slova, krásnou a vonící kadidlem Jeho vlastní dokonalosti.“ – Touha věků (1969), str. 470; DA 667.

b. JakjeJežíšpovzbuzoval,abynamodlitběpřistupovalikOtci?Jan14:13,14; 16:24 (druhá část). Pro koho ještě jsou tato zaslíbení?

Jan 14:13, 14. A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu. Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním. Jan 16:24 (druhá část). …Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplněna byla.

„‚Všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete‘ (Matouš 21:22). Tato slova jsou zárukou, že všecko, co všemohoucí Spasitel může udělit, bude dáno těm, kdož v Něho doufají. Jako správcové nebeské milosti máme prosit ve víře a potom důvěřivě čekat na spasení Boží. Nemáme kráčet před Ním, snažíce se ve své vlastní síle dosáhnout toho, co si přejeme. V Jeho jménu máme prosit a potom máme jednat jako ti, kdož uvěřili v Jeho účinnost.“ – Mind, Character, and Personality, vol. 2, p. 467.

„Ó, bratři a sestry, to, co chceme, je živá, usilující, rostoucí víra v zaslíbení Boží, která jsou vskutku pro vás a pro mne.“ – Paci c Union Recorder, December 26, 1912.

c. Jakou úlohu má naděje, když se obracíme na Boha v modlitbě? Jak bychom měli k Němu přistupovat? Římanům 5:5; Židům 4:16.

Římanům 5:5. A nadějeť nezahanbuje; nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám.

Židům 4:16. Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.

„Není tu nic, co může učinit duši tak silnou, aby odolávala pokušením Satanovým ve velikém životním boji, jako když pokorně hledáte Boha, předkládajíce Jemu svou duši ve veškeré její bezmocnosti, očekávajíce, že On bude vaším pomocníkem a vaším obhájcem.“ – Sons and Daughters of God, p. 121.

 

Čtvrtek

5. MODLITBA JAKO TERAPIE

a. Jaká zaslíbení smíme žádat, abychom mohli mít sílu v našem boji s nepřítelem? Izaiáš 40:29; 41:10; Žalm 31:25.

Izaiáš 40:29. On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí.

Izaiáš 41:10. Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.

Žalm 31:25. Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.

„Ten, kdo slouží pod krví zbrocenou korouhví Immanuelovou, bude muset činit to, co bude vyžadovat hrdinské úsilí a trpělivou výdrž. Avšak voják kříže stojí neústupně v přední linii bitvy. Když nepřítel vede proti němu útok, on se obrací k pevnosti o pomoc, a když uvádí Hospodinu zaslíbení slova, je posilněn pro povinnosti té hodiny. Uvědomuje si svou potřebu síly shůry. Vítězství, kterých dosahuje, jej nevedou k tomu, aby velebil sám sebe, nýbrž způsobují, aby se stále pevněji opíral o Všemohoucího. Spoléhaje na onu Moc, je uschopněn předkládat poselství o spasení tak silně, že ono vibruje v myslích druhých.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 238; AA 362.

b. Jakádalšízaslíbenísmímevmodlitběžádat,abynámmohladodatodvahy v boji s hříchem? Jozue 1:9; Izaiáš 49:25; 1 Korintským 15:57.

Jozue 1:9. Zdaliž jsem nepřikázal tobě, řka: Posilni se a zmužile se měj, neboj se, ani lekej, nebo s tebou jest Hospodin Bůh tvůj, kamž se koli obrátíš.

Izaiáš 49:25. Anobrž tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyproštěno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím.

1 Korintským 15:57. Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.

„Jaký to zdroj, k němuž můžeme vzhlížet ve všech časech soužení; srdce nemůže mít žádné pochybnosti! Člověk je chybující, tvrdohlavý, vzpurný a vzdorný i proti Bohu; ale Hospodin je laskavý a trpělivý a něžně soucitný. On má nebe a zemi na povel a ví přesně, co potřebujeme, ještě dříve, než před Něj předložíme své potřeby a přání.“ – My Life Today, p. 10.

27. září

 

 

Pátek

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

  1. Pročsenemusímevyřazovatzespolečnostiavěnovatcelésvéživoty modlitbě?
  2. JakmůžemezahrnoutBožíSlovodosvýchmodliteb?Cotopronás udělá?
  3. Co se můžeme naučit z používání památníků ze strany Izraelských, aby se rozpomínali na Boží vedení ve svých životech? Jak můžeme dělat totéž?
  4. Jak můžeme zvítězit nad pokušením?
  5. Popište, jak nám Boží moc pomáhá v našich zápasech?