Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

Lekce 13. POSLEDNÍ SOUDCE IZRAELE

25-03-2018

POSLEDNÍ SOUDCE IZRAELE

„I řekl Samuel: Zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství státi, nežli tuk skopců přinášeti“ (1 Samuel 15:22).

„Samuel měl mocnější vliv než [Saul], protože jeho svědectví bylo svědectvím věrnosti, poslušnosti a oddanosti.“ – Patriarchové a proroci, str. 500; PP 663.

Doporučená četba: Patriarchové a proroci, str. 446–463; PP 592–615.

Neděle 25. března

1. KLÍČE K VÍTĚZSTVÍ

a. Jakým poznatkům se můžeme učit ze zkušenosti Izraele v době, kdy Samuel soudil národ? 1 Samuel 7:12‚ 17.

1 Samuel 7:12‚ 17. Tehdy vzav Samuel kámen jeden, položil jej mezi Masfa a mezi Sen, a nazval jméno jeho Eben-Ezer; nebo řekl: Až potud pomáhal nám Hospodin. … (Potom navracoval se do Ramata, nebo tam byl dům jeho, a tam soudil Izraele.) Tam také vzdělal oltář Hospodinu.

„Dnes je zapotřebí takového obrození pravého náboženství srdce, jaké zažíval starověký Izrael. Potřebujeme jako oni nést ovoce hodné pokání – odstranit své hříchy, očišťujíce poskvrněný chrám srdce, aby uvnitř mohl panovat Ježíš. …

„Pokání je první krok, který musejí podniknout všichni, kdož se chtějí navrátit k Bohu. Nikdo nemůže udělat tuto práci za nás. Musíme jednotlivě pokořit své duše před Bohem a vyplenit své modly. Když jsme udělali všechno, co můžeme udělat, Hospodin nám zjeví své spasení.

„A když světlo z Nebe rozptýlí naši temnotu, projevme jako Samuel svou vděčnost tím, že vzděláme památník Bohu.“ – The Signs of the Times, January 26, 1882.

b. Proč tu až do konce času musejí být naléhavé výzvy k lidu, který se hlásí k Bohu? Izaiáš 2:17–22.

Izaiáš 2:17–22. A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den, modly pak docela vymizejí. Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi. V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, totiž krtům a netopýřům. I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi. Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?

Pondělí 26. března

2. ZÁKLADNÍ KROK

a. Co bylo příčinou odpadnutí Božího lidu? Ozeáš 4:6. Co učinil Samuel, aby přivodil trvalý duchovní růst uprostřed lidu?

Ozeáš 4:6. Vyhlazen bude lid můj pro neumění. Poněvadž jsi ty pohrdl uměním, i tebou pohrdnu, abys mi kněžství nekonal; a že jsi zapomněl na zákon Boha svého, já také zapomenu se na syny tvé.

„Vzdělávání mládeže se zajišťovalo zřizováním škol proroků. Jestliže mládenec toužil zkoumat hlouběji pravdy slova Božího a hledat moudrost shůry, aby se mohl stát učitelem v Izraeli, byly tyto školy pro něj otevřeny. Školy proroků byly založeny Samuelem, aby sloužily jako zábrana proti rozšířené zkaženosti, aby zajišťovaly mravní a duchovní blaho mládeže a podporovaly budoucí blahobyt národa tím, že mu zaopatřovaly muže způsobilé k tomu, aby sloužili v bázni Boží jako vůdci a poradci. Pro splnění tohoto záměru shromažďoval Samuel skupiny mladých mužů, kteří byli zbožní, bystří a pilní. Tito byli nazýváni syny prorockými. Protože obcovali s Bohem a studovali Jeho slovo a Jeho skutky, přidávala se k jejich přirozeným vlohám moudrost shůry. Učitelé byli muži nejen dobře znalí božské pravdy, ale i těmi, kdož se těšili ze společenství s Bohem a byli zvlášť obdařeni Jeho Duchem. Těšili se úctě a důvěře lidu, a to jak pro své vzdělání, tak i pro svou zbožnost.

„Za dnů Samuelových byly dvě takové školy – jedna v Ramata, domově prorokově, a druhá v Kariatjeharim, kde tehdy byla truhla. Další byly zakládány v pozdějších dobách.“ – Patriarchové a proroci, str. 446, 447; PP 593.

b. Co má být hlavním smyslem takových škol? Izaiáš 34:16; Žalm 12:7.

Izaiáš 34:16. Hledejte v knize Hospodinově, a čtěte. Ani jedno z těch nechybí, a jeden každý bez své druže nebude; nebo to ústa Páně přikázala, a duch jeho shromáždí je.

Žalm 12:7. Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

„Chceme, aby celý svět věděl nejen to, že naše mládež studuje přírodní vědy, ale i to, že ustavičně udržuje před sebou důležitost získávání poznání zákonů Božích a vykonávání poslušnosti vůči nim.“ – College Record, January 1, 1878.

„Nejsou tu snad lekce, jimž by se dnešní pedagogové mohli s užitkem učit ze starověkých škol hebrejských? Ten, jenž stvořil člověka, se postaral o jeho rozvoj těla a mysli i duše. Proto opravdový úspěch ve vzdělání závisí na věrnosti, s níž lidé uskutečňují Stvořitelův plán.“ – Patriarchové a proroci, str. 448; PP 595.

Úterý 27. března

3. SAMUEL ZKLAMÁN

a. Jakému zklamání čelil Samuel ve svém stáří? 1 Samuel 8:1–3. Jak s ním do jisté míry trochu nečestně jednali?

1 Samuel 8:1–3. Když se pak zstaral Samuel, ustanovil syny své za soudce v Izraeli. A bylo jméno syna jeho prvorozeného Joel, a jméno druhého Abia; ti byli soudcové v Bersabé. Nechodili pak synové jeho po cestách jeho, ale uchýlili se po lakomství, a berouce dary, převraceli soud.

„Božsky obdařen trojnásobným úřadem soudce, proroka a kněze, pracoval [Samuel] s neúnavnou a nezaujatou horlivostí pro blaho svého lidu a národ pod jeho moudrou vládou vzkvétal. Byl obnoven pořádek, podporována zbožnost a načas odstraněn duch nespokojenosti. S postupujícím věkem byl však prorok nucen sdílet s jinými péči o vládu a ustanovil své dva syny, aby sloužili jako jeho pomocníci. Zatímco Samuel pokračoval v povinnostech svého úřadu v Ramata, mladí mužové se usadili v Bersabé, aby vykonávali spravedlnost mezi lidmi blízko jižní hranice země.

„Bylo to s plným souhlasem národa, že Samuel jmenoval své syny do úřadu.“ – Patriarchové a proroci, str. 453, 454; PP 604.

„Lid viděl, že [Samuelovi] synové nenásledují jeho šlépějí. Ač nebyli hanební jako synové Elího, přesto byli nečestní a dvojité mysli. Zatímco pomáhali svému otci v jeho pracném díle, jejich láska k odměně je vedla k tomu, aby podporovali věc nespravedlivých.“ – The Spirit of Prophecy, vol. 1, p. 353.

„Na případy zneužívání uprostřed lidu nebylo Samuelovi poukázáno. Kdyby se byl dozvěděl o zlém běhu svých synů, byl by je býval bez prodlení sesadil; ale toto nebylo tím, po čem žadatelé toužili. Samuel poznal, že jejich pravou pohnutkou je nespokojenost a pýcha.“ – Patriarchové a proroci, str. 454; PP 604.

b. Namísto požadování toho, aby byla napravena zla, co lidé od Samuele žádali? Jak na to reagoval? 1 Samuel 8:4–6.

1 Samuel 8:4–6. Shromáždili se tedy všickni starší Izraelští, a přišli k Samuelovi do Ramata. A řekli jemu: Aj, tys se již zstaral, a synové tvoji nechodí po cestách tvých; protož nyní ustanov nám krále, aby soudil nás, jakož jest u všech národů. I nelíbila se ta řeč Samuelovi, že řekli: Dej nám krále, aby nás soudil. Protož modlil se Samuel Hospodinu.

„Starý prorok pohlížel na žádost jako na kritiku proti němu a jako na přímou snahu jej odstranit. Nedal však najevo své pocity; nepronesl žádnou výtku, ale v modlitbě předložil věc Hospodinu a hledal radu pouze od Něj.“ – Patriarchové a proroci, str. 454; PP 604, 605.

Středa 28. března

4. KDO MÁ BÝT NAŠÍM KRÁLEM?

a. Jak Hospodin vyzval Samuele, aby odpověděl na žádost lidu o krále? Proč? 1 Samuel 8:7‚ 18.

1 Samuel 8:7‚ 18. Tedy řekl Hospodin Samuelovi: Uposlechni hlasu lidu ve všem, což mluví tobě; nebo ne tebouť jsou pohrdli, ale mnou pohrdli, abych nekraloval nad nimi. … I budete volati v ten den příčinou krále vašeho, kteréhož byste sobě vyvolili, a nevyslyší vás Hospodin dne toho.

 
 

„Ti, kdož pohrdají věrným služebníkem Božím a zavrhují jej, prokazují, že opovrhují nejenom člověkem, ale i Pánem, který jej poslal. Jsou to Boží slova, Jeho výtky a rady, které jsou za nic pokládány; je to Jeho autorita, která je odmítána.“ – Patriarchové a proroci, str. 454; PP 605.

b. Jakou nadčasovou zásadu Bůh chce, abychom pochopili z této zkušenosti, jak bylo vysvětleno skrze pozdější proroky? Ozeáš 13:11; Ezechiel 14:3‚ 8.

Ozeáš 13:11. Dal jsem tobě krále v hněvě svém, a odjal jsem v prchlivosti své.

Ezechiel 14:3‚ 8. Synu člověčí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili před tváři své. Zdaliž se upřímně radí se mnou? … A obrátím tvář svou hněvivou proti muži tomu, a dám jej za znamení a za přísloví, a vytnu jej z prostřed lidu svého, i zvíte, že já jsem Hospodin.

„Hospodin skrze své proroky předpověděl, že Izraeli bude vládnout král; z toho však nevyplývá, že tato forma vlády byla pro ně nejlepší nebo podle Jeho vůle. … Když si lidé zvolí jít svou vlastní cestou, bez hledání rady od Boha nebo v opozici vůči Jeho zjevené vůli, On často vyhovuje jejich přáním, aby skrze hořkou zkušenost, která následuje, mohli být vedeni k tomu, aby si uvědomili své bláznovství a činili pokání ze svého hříchu. Lidská pýcha a moudrost se ukáže být nebezpečným průvodcem. To, co si srdce přeje v rozporu s vůlí Boží, bude nakonec shledáno spíše prokletím než požehnáním.“ – Patriarchové a proroci, str. 455; PP 605, 606.

c. Poté co byl Saul, první král, dosazen, jak Bůh milosrdně usiloval učinit situaci co nejlepší? 1 Samuel 10:1, 6, 9; 15:17.

1 Samuel 10:1, 6, 9. Tedy vzal Samuel nádobku oleje, a vylil na hlavu jeho, a políbil ho, i řekl: Aj, teď pomazal tě Hospodin nad dědictvím svým za vůdce. … I sstoupí na tě Duch Hospodinův, a prorokovati budeš s nimi, a proměněn budeš v muže jiného. … A bylo, když se obrátil, aby šel od Samuele, že Bůh proměnil srdce jeho v jiné, a zběhla se všecka ta znamení dne toho.

1 Samuel 15:17. Tedy řekl Samuel: Zdali jsi nebyl maličký sám u sebe? A předce učiněn jsi hlavou pokolení Izraelských, a pomazal tě Hospodin za krále nad Izraelem.

d. Co byl Bůh nakonec donucen prvnímu králi učinit? Proč? 1 Samuel 13:14; 15:22, 23; Skutky 13:20–22. Jak Bůh vládne svému lidu dnes? Efezským 4:11, 15, 16.

1 Samuel 13:14. Ale již nyní království tvé neostojí. Vyhledalť jest Hospodin sobě muže vedlé srdce svého, jemuž rozkázal Hospodin, aby byl vůdce nad lidem jeho; nebo jsi nezachoval, cožť přikázal Hospodin.

1 Samuel 15:22, 23. I řekl Samuel: Zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství státi, nežli tuk skopců přinášeti. Nebo zpoura jest takový hřích jako čarodějnictví, a přestoupiti přikázaní jako modlářství a obrazové. Poněvadž jsi pak zavrhl řeč Hospodinovu, i on také zavrhl tě, abys nebyl králem.

Skutky 13:20–22. A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až 78 do Samuele proroka. A v tom žádali za krále, i dal jim Bůh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za čtyřidceti let. A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémuž svědectví dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podlé srdce svého, kterýž bude činiti všecku vůli mou.

Efezským 4:11, 15, 16. A onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele. … Ale upřímě se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista. Z kteréhož všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podlé vnitřní moci v míru jednoho každého ouda, zrůst, jakž na tělo přísluší, béře, k vzdělání svému v lásce.

„Bůh v církvi adventistů sedmého dne neustanovil žádnou královskou moc, aby ovládala celé tělo nebo řídila jakékoliv odvětví díla. Neumožnil, aby břímě vůdcovství spočívalo na několika málo lidech. Odpovědnosti jsou rozděleny mezi velké množství způsobilých lidí.“ – Svědectví pro církev, sv. 8, str. 173; 8T 236.

Čtvrtek 29. března

5. BOŽÍ ODKAZ

a. Jmenujte jeden z nejsmutnějších dnů v historii Izraele a vysvětlete, proč to bylo tak srdcervoucí. 1 Samuel 25:1; Žalm 116:15.

1 Samuel 25:1. Mezi tím umřel Samuel. A shromáždil se všecken Izrael, i plakali ho, a pochovali jej v domě jeho v Ráma. Ale David vstav, šel na poušť Fáran.

Žalm 116:15. Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.

„Samuelovu smrt považoval národ Izraelský za nenahraditelnou ztrátu. Velký a dobrý prorok a vynikající soudce zemřel a zármutek lidu byl hluboký a upřímný. …

„Když lidé porovnávali běh Saulův s během Samuelovým, poznali, jaké chyby se dopustili, když si žádali krále, aby se přestali odlišovat od okolních národů. Mnozí s úzkostí pohlíželi na stav společnosti, která rychle nakvašovala nevěrectvím a bezbožností. …

„Národ ztratil zakladatele a představeného svých posvátných škol, ale to nebylo vše. Ztratil toho, ke komu byli lidé zvyklí chodit se svými velkými potížemi – ztratil člověka, který se neustále přimlouval u Boha ve prospěch nejlepších zájmů lidu národa. Přímluva Samuelova dávala pocit bezpečí; neboť ‚mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová‘ (Jakub 5:16). …

„Bůh dal svému zestárlému služebníkovi odpočinutí právě tehdy, kdy národ byl stižen vnitřním sporem, kdy se zdálo, že klidná, bohabojná rada Samuelova je nejvíce zapotřebí. Hořké byly úvahy lidí, když pohlíželi na jeho tiché místo odpočinku a připomněli si své bláznovství, když jej zavrhli jako svého vládce; neboť měl tak těsné spojení s Nebem, že se zdálo, že připoutává celý Izrael k trůnu Jehovahovu. Byl to Samuel, kdo je učil milovat a poslouchat Boha.“ – Patriarchové a proroci, str. 500, 501; PP 663, 664.

Pátek 30. března

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jak Samuel moudře zahájil svou éru jako soudce Izraele?
2. Co zjevilo jeho prozíravost zjasňovat budoucnost Božího národa?
3. Elí i Samuel měli problémové syny, jaký však byl rozdíl?
4. Proč je tak důležité plně se poddat Boží vůli, když se modlíme?
5. Proč bychom si měli hlouběji vážit takových vůdců, jako byl Samuel?