Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 13. SETKÁNÍ S ŽENICHEM

24-06-2018

SETKÁNÍ S ŽENICHEM

„Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde. … Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte“ (Marek 13:35, 36).

„Je to v krizi, kdy se zjevuje povaha. Když naléhavý hlas o půlnoci prohlásil: ‚Aj, ženich jde, vyjděte proti němu‘ a spící panny se probudily ze svých dřímot, ukázalo se, kdo se na událost připravil. Obě strany byly zaskočeny; jedna však byla pro náhlý případ připravena, a druhá se nacházela bez přípravy.“ – Kristova podobenství (1991), str. 245; COL 412.

Doporučená četba: Kristova podobenství (1991), str. 242–250; COL 405–421.

Neděle 24. června

1. PODOBENSTVÍ PRO NAŠI DOBU

a. Ke komu Pán přirovnává nebeské království? Matouš 25:1, 2.

Matouš 25:1, 2. Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi. Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých.

„Kristus sedí se svými učedníky na hoře Olivetské. Slunce zapadá za hory a nebe se zatahuje večerními stíny. V plném dohledu je obytný dům zářivě rozsvícený jakoby pro nějakou slavnostní scénu. Světlo vyzařuje z otvorů a čekající společnost postává vůkol, naznačujíc, že se má brzy objevit svatební průvod. …

„Když Kristus seděl, dívaje se na společnost, která čekala na ženicha, vyprávěl svým učedníkům příběh o desíti pannách, skrze jejichž zkušenost znázorňuje zkušenost církve, která bude žít těsně před Jeho druhým příchodem.

„Dvě třídy vyhlížejících představují dvě třídy těch, kdož vyznávají, že čekají na svého Pána. Jsou nazváni pannami proto, že vyznávají čistou víru.“ – Kristova podobenství (1991), str. 242, 243; COL 405, 406.

b. Jaký byl rozdíl mezi opatrnými a bláznivými pannami? Matouš 25:3, 4.

Matouš 25:3, 4. Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje. Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.

Pondělí 25. června

2. NESPĚTE JAKO JINÍ

a. Co probudilo spící panny? Matouš 25:5, 6. Jak se jejich zkušenost opakovala u Božího lidu v roce 1844?

Matouš 25:5, 6. A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a zesnuly. O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte proti němu.

„Prodléváním ženichovým se představuje plynutí času, když byl Pán očekáván, zklamání a zdánlivé zpoždění. V této době nejistoty začal zájem povrchních a polovičatých brzy ochabovat a jejich úsilí oslabovat; ale ti, jejichž víra byla založena na osobní znalosti Bible, měli pod svýma nohama skálu, kterou vlny zklamání nemohly odplavit.“ – Vítězství lásky Boží (1969), str. 283; GC 394.

b. Jaké nám dává Bůh varování ohledně doby, ve které žijeme? Lukáš 21:36; 1 Petr 4:7, 8 (první část).

Lukáš 21:36. Protož bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.

1 Petr 4:7, 8 (první část). Všemuť se pak přibližuje konec. A protož buďte středmí a bedliví k modlitbám. …

„Vše, s čím máme co do činění, je tento jeden den. Dnes musíme být věrní své důvěře. Dnes musíme milovat Boha z celého srdce a svého bližního jako sebe samého. Dnes musíme odolat pokušením nepřítele a skrze milost Kristovu získat vítězství. Takto budeme bdít a čekat na Kristův příchod. Každý den bychom měli žít tak, jako kdybychom věděli, že toto je náš poslední den na této zemi. Kdybychom věděli, že Kristus přijde zítra, nezaplnili bychom dnešní den všemi laskavými slovy, všemi nesobeckými skutky, kterými bychom mohli?“ – In Heavenly Places, p. 355.

c. Co můžeme dělat, abychom procitli ze svého stavu spánku? Římanům 13:11–14.

Římanům 13:11–14. A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili. Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla. Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti. Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo podlé žádostí jeho.

„Musíme se hodně modlit, chceme-li činit pokroky v božském životě. Když se poselství pravdy poprvé hlásalo, jak hodně jsme se modlili. Jak často byl hlas přímluvy slyšet v komůrce, ve stodole, v zahradě nebo v lese. Často jsme trávili hodiny ve vážné modlitbě, dva nebo tři se společně domáhajíce zaslíbení; často byl slyšet hlas pláče a potom hlas díkuvzdání a písně chvály. Nyní je den Boží blíže, než když jsme poprvé uvěřili, a měli bychom být vážnější, horlivější a vroucnější než v oněch počátečních dnech. Naše nebezpečí jsou nyní větší než tehdy. Duše jsou zatvrzelejší. Potřebujeme být nyní prodchnuti duchem Kristovým a neměli bychom si odpočinout, dokud ho nepřijmeme.“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 123; 5T 161, 162.

Úterý 26. června

3. POTŘEBA OLEJE

a. Co se stalo, když se panny probudily a šly ozdobit své lampy? Matouš 25:7–9.

Matouš 25:7–9. Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své. Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou. I odpověděly ty opatrné, řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jděte raději k prodavačům, a kupte sobě.

„V podobenství vyšlo všech deset panen vstříc ženichovi. Všechny měly lampy a nádobky na olej. Po určitou dobu nebyl mezi nimi vidět žádný rozdíl. Stejně tak je to s církví, která žije těsně před Kristovým druhým příchodem. Všichni znají Písma. Všichni slyšeli poselství o Kristově blízkém příchodu a s jistotou očekávají Jeho objevení se. Ale jako v podobenství, tak je tomu i nyní. Čas čekání plyne, víra se podrobuje zkoušce; a když zazní křik: ‚Aj, Ženich jde, vyjděte proti Němu,‘ jsou mnozí nepřipraveni. Nemají žádného oleje ve svých nádobkách se svými lampami. Postrádají Ducha svatého.“ – Kristova podobenství (1991), str. 244; COL 408.

b. Co se v podobenství představuje lampami a olejem? Žalm 119:105; Zachariáš 4:1–6. Co znamená postrádat Ducha svatého?

Žalm 119:105. Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

Zachariáš 4:1–6. Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého. I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dčbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm, a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho. A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně dčbánu olejného, a druhá po levé straně jeho. Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj? A odpovídaje anděl, kterýž mluvil se mnou, řekl mi: Což nevíš, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj. Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.

„Bez Ducha Božího je znalost Jeho slova k ničemu. Teorie pravdy, která není doprovázena Duchem svatým, nemůže oživit duši ani posvětit srdce. Člověk může znát biblická přikázání a zaslíbení; nebude-li však pravdu vštěpovat Duch Boží, nebude se přetvářet povaha.“ – Kristova podobenství (1991), str. 244; COL 408.

c. Jak byste popsali dnešní bláznivé panny? 2 Timoteovi 3:5; Zjevení 3:17.

2 Timoteovi 3:5. Majíce způsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce. A od takových se odvracuj.

Zjevení 3:17. Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý.

„Třída těch, kteří jsou představeni bláznivými pannami, to nejsou pokrytci. Berou ohled na pravdu, obhajují pravdu, jsou přitahováni k těm, kdož věří pravdě; nepodvolují se však působení Ducha svatého. Nepadli na Skálu – Krista Ježíše – a nedovolili, aby se jejich stará přirozenost rozrazila. … Neznají Boha. Nestudují Jeho povahu; neudržují s Ním společenství; proto nevědí, jak věřit, jak pohledět a žít. Jejich služba Bohu se zvrhává ve formu.“ – Kristova podobenství (1991), str. 244; COL 411.

Středa 27. června

4. VYMLOUVÁNÍ SE ZA SVÉ NEDOSTATKY

a. Co se stalo, když se bláznivé panny oddělily od opatrných panen, aby si koupily olej pro své lampy? Matouš 25:10.

Matouš 25:10. A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře.

„Deset panen bdí ve večeru dějin této země. Všechny tvrdí, že jsou křesťanky. Všechny jsou povolány, mají jméno, lampu a všechny vyznávají, že konají Boží službu. Všechny zjevně čekají na Kristovo objevení se. Pět však není připravených. Pět se bude nacházet překvapených, zděšených před hodovní síní.“ – Kristova podobenství (1991), str. 245; COL 412.

„Nemůžeme být připraveni na setkání s Pánem tím, že se probudíme, až zazní křik: ‚Aj, Ženich!‘ a potom dáváme do pořádku své prázdné lampy, abychom je naplnili. Nemůžeme oddělovat Krista od svých životů tady, a přitom být uzpůsobeni pro Jeho společenství v nebi.“ – Kristova podobenství (1991), str. 246; COL 413, 414.

b. Oč bláznivé panny žádaly Pána svatební hostiny, aby udělal? Matouš 25:11, 12.

Matouš 25:11, 12. Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám. A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.

c. Jak často reagujeme, když zklameme Boha, místo toho, abychom uznali své hříchy a chyby? Co učinil Saul a jaká byla Samuelova odpověď? 1 Samuel 15:18–22.

1 Samuel 15:18–22. A poslal tě Hospodin na cestu a řekl tobě: Jdi, zahub jako proklaté hříšníky ty Amalechitské, a bojuj proti nim, dokudž byste nevyhladili jich. Pročež jsi tedy neuposlechl hlasu Hospodinova, ale obrátil jsi se k loupeži, a učinils zlou věc před očima Hospodinovýma? Odpověděl Saul Samuelovi: Však jsem uposlechl hlasu Hospodinova, a šel jsem cestou, kterouž poslal mne Hospodin, a přivedl jsem Agaga krále Amalechitského, i Amalechitské jako proklaté vyhubil jsem. Ale lid vzal z loupeží bravy a skoty přední z věcí proklatých, k obětování Hospodinu Bohu tvému v Galgala. I řekl Samuel: Zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství státi, nežli tuk skopců přinášeti.

„Není čas na to, abychom se vymlouvali a dávali druhým vinu za naše poklesky; není teď čas na to, abychom lichotili duši, [že] kdyby jen okolnosti byly příznivější, o kolik lepší, o kolik snadnější [by] pro nás [bylo] dělat dílo Boží. Musíme povědět i těm, kdož vyznávají, že věří v Krista, že musejí přestat urážet Boha hříšnými výmluvami.

„Ježíš učinil opatření pro každý stav nouze. Půjdou-li tam, kam On razí cestu, On učiní nerovná místa rovinou. On se svou zkušeností vytvoří ovzduší pro duši. On zavírá dveře a uvádí duši do osamění s Bohem a nuzná duše musí zapomenout na všechny a na všechno kromě Boha. Satan s ní chce mluvit, ale mluvte hlasitě k Bohu a On zažene zpátky pekelný stín Satanův. S pokornými, podrobenými, vděčnými srdci vyjdou, říkajíce: ‚Dobrotivost tvá mne zvelebila.‘“ – Manuscript Releases, vol. 12, p. 336.

Čtvrtek 28. června

5. VÝZVA PRO DNEŠEK

a. Jakou výzvu má Bůh pro nás dnes? Jaké zaslíbení On činí spolu s výzvou? Malachiáš 3:7 (poslední část); Izaiáš 44:22; 55:7.

Malachiáš 3:7 (poslední část). … Navraťtež se ke mně, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ale říkáte: V čem bychom se navrátiti měli?

Izaiáš 44:22. Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá, a jako mrákotu hříchy tvé; navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil.

Izaiáš 55:7. Opusť bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení svá, a nechť se navrátí k Hospodinu, i slitujeť se nad ním, a k Bohu našemu, nebť jest hojný k odpuštění.

„Ó, lásko, podivuhodná lásko Boží! Po veškerých našich hříších a vlažnosti On praví: Navraťtež se ke Mně, a navrátím se k vám, a uzdravím všecka odvrácení vaše.“ – Our High Calling, p. 352.

„Ti, kdož nyní budou vážně hledat Pána, pokořujíce před Ním svá srdce a opouštějíce své hříchy, budou skrze posvěcení pravdy uzpůsobeni k tomu, aby se spojili se členy královské rodiny, a uzří Krále v okrase Jeho.“ – This Day With God, p. 248.

b. Když dbáme na výzvu, jaké poselství nám Bůh dává, abychom hlásali světu? Izaiáš 40:9.

Izaiáš 40:9. Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš.

„Poslední paprsky milosrdného světla, poslední poselství milosrdenství, které má být

dáno světu, je zjevení Boží povahy lásky. Děti Boží mají zjevovat Jeho slávu. Ve svém vlastním životě a povaze mají zjevovat, co pro ně dělá milost Boží.

„Světlo Slunce Spravedlnosti má zářit v dobrých skutcích – ve slovech pravdy a v činech svatosti.“ – Kristova podobenství (1991), str. 247; COL 415, 416.

Pátek 29. června

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Koho představují dvě třídy panen a proč jsou nazváni pannami?

2. Co můžeme dělat v tomto čase čekání a bdění, abychom se připravili na Ježíšův brzký příchod?

3. Jakou práci dělá Duch svatý v životě těch, kteří jsou jako opatrné panny?

4. Namísto obviňování okolností za naše vady povahy, co můžeme dělat raději?

5. Jak nás může Bůh použít k tomu, abychom Jeho poslední poselství milosrdenství předávali světu?