Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 2. DAVIDŮV MODLITEBNÍ ŽIVOT

08-07-2018

„Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše“ (Žalm 62:9).

„David se modlitbou ustavičně obracel k Bohu. Svou naději skládal v Bohu a chodil před Jeho obličejem dokonalým způsobem.“ – The Signs of the Times, August 17, 1888.

Doporučená četba: Patriarchové a proroci (1969), str. 539–547; PP 717–726.

Neděle

1. MODLÍ SE, KDYŽ JE PRONÁSLEDOVÁN

a. Jak s Davidem jednal Saul? 1 Samuel 19:9, 10; 23:7, 8.

8. července

1 Samuel 19:9, 10. V tom duch Hospodinův zlý napadl Saule, kterýž v domě svém seděl, maje kopí své v ruce své, a David hrál rukou před ním. Ale Saul chtěl prohoditi Davida kopím až do stěny; kterýž uhnul se mu, a udeřilo kopí v stěnu. A tak David utekl a vynikl z nebezpečenství té noci.

1 Samuel 23:7, 8. Potom oznámeno bylo Saulovi, že přitáhl David do Cejly. I řekl Saul: Dalť ho Bůh v ruku mou, nebo zavřel se, všed do města hrazeného a zavřitého. I svolal Saul všecken lid k boji, aby táhl k Cejle, a oblehl Davida i muže jeho.

„Po smrti Samuelově byl David ponechán v klidu na pár měsíců. Opět se odebral na samotu Zifejských; avšak tito nepřátelé, doufajíce, že si zajistí královu přízeň, oznámili mu, kde se David ukrývá. Tato zpráva probudila démona zlosti, který dřímal v Saulově hrudi. Znovu povolal své bojovníky a vytáhl s nimi stíhat Davida. Avšak přátelé zvědové donesli synu Izai zprávu, že jej Saul opět pronásleduje.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 504; PP 668.

b. CoseDavidmodlil,kdyžjejSaulpronásledoval?JakseDavidpoddalBohu? Žalm 7:2–6, 18.

Žalm 7:2–6, 18. Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne, aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil. Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně, činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny), nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah. … Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího.

„To, že je Satanova moc omezena, je pouze skrze Krista. Toto je významná pravda, kterou by měli všichni pochopit. Satan je nepřetržitě v činnosti, procházeje zemi a obcházeje ji, hledaje, koho by sežral. Avšak vážná modlitba víry zmaří jeho nejsilnější úsilí. Pročež vezměte ‚štít víry,‘ bratři, ‚kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti.‘“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 226; 5T 294.

Pondělí

2. PÁD DAVIDŮV

9. července

a. Co Bible uvádí ohledně povahy Davidovy? 1 Samuel 13:13, 14; 1 Královská 11:38.

1 Samuel 13:13, 14. Tedy řekl Samuel Saulovi: Bláznivě jsi učinil, nezachovals přikázaní Hospodina Boha svého, kteréž přikázal tobě; nebo nyní byl by utvrdil Hospodin království tvé nad Izraelem až na věky. Ale již nyní království tvé neostojí. Vyhledalť jest Hospodin sobě muže vedlé srdce svého, jemuž rozkázal Hospodin, aby byl vůdce nad lidem jeho; nebo jsi nezachoval, cožť přikázal Hospodin.

1 Královská 11:38. Protož jestliže uposlechneš všeho toho, což přikáži tobě, a choditi budeš po cestách mých, a činiti to, což mi se líbí, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako činil David služebník můj: budu s tebou a vzdělám tobě dům stálý, jako jsem vzdělal Davidovi, a dám tobě lid Izraelský.

„Bylo to tehdy, kdy [David] chodil podle rady Boží, že byl nazván mužem podle srdce Božího. Když zhřešil, toto o něm přestalo platit, dokud se skrze pokání nebyl navrátil k Hospodinu.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 544; PP 723.

„David byl milý Bohu, ne proto, že by byl dokonalým člověkem, ale proto, že nepěstoval tvrdohlavý odpor vůči Boží vyjádřené vůli. Jeho duch nepovstal ve vzpouře proti pokárání. …

„David velice zbloudil, ale byl právě tak velice pokorný a jeho pokání bylo právě tak hluboké, jako jeho vina. Nebylo nikdy pokornějšího člověka, nežli byl David pod vědomím svého hříchu. Ukázal, že je silným člověkem, ne v tom, že by vždy odolal pokušení, ale ve zkroušenosti duše a v upřímném pokání, které projevil. Nikdy neztratil svou důvěru v Boha, který jej přísně pokáral ústy svého proroka. Neměl žádnou nenávist vůči proroku Božímu. Byl milovaný také proto, že spoléhal na milosrdenství Boha, kterého miloval a jemuž sloužil a jehož ctil.“ – Pamphlet 28, 1890, p. 16.

b. Které hříchy ve svém životě se David pokoušel skrýt? 2 Samuel 12:9.

2 Samuel 12:9. Pročež jsi sobě zlehčil slovo Hospodinovo, čině to, což se nelíbí jemu? Uriáše Hetejského zabil jsi mečem, a manželku jeho pojals sobě za ženu, samého pak zamordoval jsi mečem Ammonitských.

c. Jaká byla Davidova reakce, když byl jeho hřích oznámen? Jak uznal svou vinu? 2 Samuel 12:13; Žalm 51:5, 6.

2 Samuel 12:13. Tedy řekl David Nátanovi: Zhřešilť jsem Hospodinu. Zase řekl Nátan Davidovi: Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj, neumřeš.

Žalm 51:5, 6. Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.

„Tento úsek Davidovy minulosti je plný významu pro hříšníka činícího pokání. Je jedním z nejpůsobivějších příkladů nám daných o zápasech a pokušeních lidstva, o pravém pokání před Bohem a o víře v našeho Pána Ježíše Krista. V průběhu všech věků se ukázal být zdrojem povzbuzení pro duše, které, upadnuvše do hříchu, zápasily pod břemenem své viny. Tisíce dítek Božích, které se daly strhnout do hříchu, si na pokraji zoufalství připomněly, jak Bůh přijal Davidovo upřímné pokání a vyznání, přestože trpěl za své přestoupení; a také se odhodlaly činit pokání a snažily se opět kráčet cestou Božích přikázání.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 547; PP 726.

Úterý

3. PROSÍ O ODPUŠTĚNÍ

10. července

a. O které dvě věci prosil David po vyznání svého hříchu? Žalm 51:3, 4; 1 Jan 1:9.

Žalm 51:3, 4. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.

1 Jan 1:9. Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.

„Veškeré zlo učiněné druhým se od zraněného jedince přenáší k Bohu. Proto David žádá o odpuštění, nikoli od kněze, ale od Stvořitele člověka. Modlí se: ‚Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.‘“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 500; 5T 639.

b. Kde je sídlo nečistoty? Jeremiáš 17:9; Marek 7:21–23.

Jeremiáš 17:9. Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?

Marek 7:21–23. Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.

„Mnozí z vás možná nosí v hlavě představu o náboženství, o vnějším náboženství, kdy srdce není očištěno. Bůh hledí k srdci; ‚všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.‘ Bude se On spokojovat s něčím jiným než s pravdou u vnitřnostech? Každá opravdově obrácená duše ponese neomylná znamení, že tělesná mysl je potlačena.“ – Svědectví pro církev, sv. 1, str. 138; 1T 163.

c. Kterou Davidovu modlitbu bychom měli denně opakovat? Žalm 51:12–14.

Žalm 51:12–14. Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.

„Mnozí se spoléhají na předpokládanou naději bez pravého základu. Studnice není vyčištěna, proto proudy vytékající z oné studnice nejsou čisté. Vyčistěte studnici a proudy budou čisté. Je-li srdce správné, vaše slova, vaše šaty, vaše skutky, všechno bude správné. Chybí pravá zbožnost. …

„Viděla jsem, jak lze tuto milost získat. Jdi do svého pokojíku a tam sám pros Boha: ‚Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.‘ Mysli to doopravdy, buď upřímný. Mnoho může modlitba opravdová. Sváděj zápas na modlitbě jako Jákob. Bojuj. Ježíš v zahradě potil velké krůpěje krve; musíš se usilovně snažit. Neopouštěj svůj pokojík, dokud se nebudeš cítit silný v Bohu; potom bdi, a právě dokud bdíš a modlíš se, můžeš potlačovat tato zlá obklíčení a milost Boží se může a bude zjevovat v tobě.“ – Svědectví pro církev, sv. 1, str. 134; 1T 158.

Středa

4. VYJADŘUJE VDĚČNOST SMĚREM K BOHU

11. července

a. Co David potvrdil stran Božích požehnání? 1 Paralipomenon 29:11–14.

1 Paralipomenon 29:11–14. Tváť jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost. I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti. Nyní tedy, Bože náš, děkujeme tobě, a chválíme jméno slávy tvé. Nebo kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě? Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě.

„Bůh rozsévá požehnání podél celé naší stezky. … Můžeme plakat a naříkat a truchlit a klopýtat na každém kroku, chceme-li, anebo můžeme sbírat vzácné vonící květiny a radovat se v Pánu pro Jeho dobrotu v utváření naší stezky k nebi tak příjemnou.“ – Our High Calling, p. 245.

„Je to tehdy, když se odevzdáváme Bohu pro službu lidskosti, že se On dává nám.

„Nikdo nemůže poskytnout místo ve svém vlastním srdci a životě pro tok Božích požehnání, aby proudil k druhým, aniž by on sám obdržel bohatou odměnu.“ – Myšlenky z hory blahoslavenství (1990), str. 63, 64; MB 81.

b. JakDavidvyjádřilněkterázesvýchmíněníoBohu?Žalm31:20–24;57:11.

Žalm 31:20–24. Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými. Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými. Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém. Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal. Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.

Žalm 57:11. Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

„Píseň vděčnosti a chvály mají slyšet ti v temnotě. Za dobré zvěsti evangelia, za jeho zaslíbení a ujištění máme vyjadřovat svou vděčnost tím, že se snažíme činit druhým dobře. Dělání této práce bude znaveným, zmateným, trpícím duším přinášet paprsky nebeské spravedlnosti. Je to jako studnice otevřená pro znaveného, žíznivého pocestného. Při každém díle milosrdenství, při každé práci lásky jsou přítomni andělé Boží.“ – Svědectví pro církev, sv. 9, str. 24; 9T 31.

c. Za co ještě můžeme být vděčni pro dnešní den? Žalm 103:10–14; Jeremiáš 31:34 (poslední část).

Žalm 103:10–14. Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám. Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí. A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše. Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí. Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.

Jeremiáš 31:34 (poslední část). …dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.

„Měli bychom zapomínat na sebe, vždy hledajíce příležitosti, i v maličkostech, abychom projevili vděčnost za laskavosti, které jsme obdrželi od druhých, a číhajíce na příležitosti k tomu, abychom potěšili druhé a zmírnili jejich žal a odlehčili jejich břemena činy něžné laskavosti a drobnými skutky lásky. Tyto pozorné zdvořilosti, které začínají v našich rodinách a rozšiřují se mimo rodinný kruh, pomáhají vytvářet sumu životního štěstí; a zanedbávání těchto maličkostí vytváří sumu životní hořkosti a zármutku.“ – The Adventist Home, p. 428.

Čtvrtek

5. MODLÍ SE ZA VYSVOBOZENÍ

12. července

a. Jakými slovy chválí David Boha za vysvobození od svých nepřátel? 2 Samuel 22:1–7, 18–20.

2 Samuel 22:1–7, 18–20. Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy. A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou. Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne. Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem. Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne. Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne. V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho. … Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.

b. Jaksednesmůžeme,jakoDavid,modlitzavysvobozeníodhříchu? Žalm 6:5; 25:20; Matouš 6:13.

Žalm 6:5. Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.

Žalm 25:20. Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.

Matouš 6:13. I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.

„Mnozí přijímají evangelium spíše jako způsob úniku před trápením než jako vysvobození od hříchu. Po nějakou dobu se radují, protože si myslí, že je náboženství osvobodí od těžkostí a zkoušek. Když život s nimi nakládá hladce, zdají se být pevnými křesťany. Avšak zemdlívají pod ohnivou zkouškou pokušení. Nemohou snášet pohanění kvůli Kristovi. Když slovo Boží poukazuje na některý pěstovaný hřích nebo vyžaduje sebezapření či oběť, urážejí se. Stálo by je to příliš mnoho úsilí, aby učinili rozhodnou změnu ve svém životě. Dívají se na současné potíže a zkoušky, a zapomínají na věčné skutečnosti.“ – Kristova podobenství (1991), str. 21; COL 47, 48.

„Když se modlíme za pozemská požehnání, odpověď na naši modlitbu se může zdržet nebo nám Bůh může poskytnout něco jiného, než oč žádáme, avšak není tomu tak, když žádáme o vysvobození od hříchu. Je to Jeho vůle očistit nás od hříchu, učinit z nás své dítky a umožnit nám žít svatým životem.“ – Touha věků (1969), str. 179; DA 266.

Pátek

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

13. července

  1. CoomezujeSatanovumoc?KdynámmůžeKristusnejvícepomoci?
  2. Proč byl David milý Bohu?
  3. Jak se musíme modlit, toužíme-li mít čisté, ryzí srdce?
  4. JakmůžemepraktickyprojevitvděčnostBohuajakýbudevýsledek?
  5. Oč bychom měli usilovat kromě pouhého vysvobození od potíží?