Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 2. JEŽÍŠ KRISTUS: NÁŠ PŘÍKLAD

02-04-2017

„Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy činili.“ (Jan 13:15)

„Láska k Bohu, horlivost pro Jeho slávu a láska k padlému lidstvu přivedly Ježíše na zemi, aby trpěl a zemřel. Toto byla řídící moc v Jeho životě. Ježíš nás vyzývá, abychom přijali tuto zásadu.“ – Touha věků, str. 229; DA 330.
Doporučená četba: Touha věků, str. 41–44; 300–303; DA 71–74, 426–431.

Neděle 2. dubna
1. JEŽÍŠ JAKO ČLOVĚK

a. Jaké vlastnosti Ježíš ukázal při pobytu na zemi? Filipenským 2:8; Lukáš 22:42.

Filipenským 2:8. A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.
Lukáš 22:42. Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

„Něžný, soucitný, chápavý, vždy ohleduplný k ostatním, představoval [Kristus] povahu Boží a byl neustále zaměstnán službou pro Boha a člověka. … Stejně jako byl Ježíš v lidské přirozenosti, tak Bůh chce, aby byli i Jeho následovníci. V Jeho síle máme žít život čistoty a vznešenosti, který žil Spasitel.“ – Sons and Daughters of God, p. 21.

b. Co bylo ústředním bodem Ježíšova života na Zemi? Jan 17:4; Jan 4:34; Žalm 40:9.

Jan 17:4. Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil.
Jan 4:34. Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, kterýž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
Žalm 40:9. Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.

„[Ježíš] podstoupil každou zkoušku, jíž jsme vystavováni my. A nepoužil ve svůj prospěch žádné moci, jež by nebyla štědře nabízena i nám. Jako člověk byl vystavován pokušením, ale přemáhal je silou, již mu dal Bůh. Pravil: ‚Abych činil vůli tvou, Bože můj, libost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých‘ (Žalm 40:9). Když chodil, čině dobro a uzdravuje všechny, jež sužoval Satan, objasňoval lidem povahu zákona Božího a podstatu své služby. Jeho život je důkazem toho, že i my můžeme být poslušni zákona Božího.“ – Touha věků, str. 12; DA 24.

Pondělí 3. dubna
2. DÁVÁNÍ BOHA NA PRVNÍ MÍSTO

a. Co by mělo být nejvyšší prioritu v našem životě? Matouš 6:33; 1 Tessalonicenkým 2:11–12.

Matouš 6:33. Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.
1 Tessalonicenkým 2:11–12. Jakož víte, že jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme a potěšovali, i s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.

„Jhem, které zavazuje k službě, je zákon Boží. Velký zákon lásky, zjevený v ráji, zvěstovaný na Sinaji a v nové smlouvě vepsaný do srdce, tento zákon svazuje člověka s vůlí Boží. … ‚Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal‘ (Jan 6:38). …
„[Kristus vyzývá ty, kteří slouží světu,] aby nejprve hledali království Boží a spravedlnost Boží, a slibuje, že všechny věci, které potřebují pro tento život, jim budou přidány.“ – Touha věků, str. 229; DA 329–330.

b. Co to obnáší, následovat Boha cele? Jeremiáš 29:13; Lukáš 14:33; Galatským 2:20.

Jeremiáš 29:13. A hledajíce mne, naleznete, když mne hledati budete celým srdcem svým.
Lukáš 14:33. Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
Galatským 2:20. S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.

„Hledejte Boha celým srdcem. … V upřímnosti dychtící duše volejte po Bohu. Zápaste s nebeskými mocnostmi, dokud nezískáte vítězství. Vložte celou svou bytost do Božích rukou, duši, tělo i ducha, a rozhodněte se být Jeho milujícími, posvěcenými činiteli, pohybováni Jeho vůlí, ovládáni Jeho myslí, naplněni Jeho Duchem.“ – Our High Calling, p. 131.

c. Jaký bude pozitivní výsledek, když vstoupíme do hlubokého vztahu s Bohem, odevzdávajíce se zcela Jemu? Izaiáš 26:3; Matouš 5:16.

Izaiáš 26:3. Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.
Matouš 5:16. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.

„Ti, kdož berou Krista za slovo a svěřují své duše Jeho péči a své životy Jeho vedení, najdou mír a pokoj. Nic na světě je nemůže zarmoutit, když je Ježíš potěšuje svou přítomností. V dokonalém odevzdání je dokonalý odpočinek. … Náš život se může zdát zmatkem; odevzdáme-li se však moudrému Mistru Tvůrci, utvoří náš život a povahu tak, že budou k Jeho slávě.“ – Touha věků, str. 230–231; DA 331.

Úterý 4. dubna
3. ŽIVOT LÁSKYPLNÉ SLUŽBY

a. Jaké jsou dva základní principy křesťanství? Matouš 22:36–40. Jak máme vyjádřit svou lásku k bližnímu? Lukáš 10:29–37.

Matouš 22:36–40. Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně? I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázaní. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
Lukáš 10:29–37. On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní? I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše. I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul. Též i Levíta přišed až k tomu místu, a uzřev jej, pominul. Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest. A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl. Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl jemu: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě. Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry? A on řekl: Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.

„V příběhu o milosrdném Samaritánu znázorňuje Kristus povahu pravého náboženství. Ukazuje, že takové náboženství nespočívá v systémech, věroukách nebo obřadech, nýbrž ve vykonávání skutků lásky, v prokazování největšího dobra druhým, v opravdové laskavosti. …
„O osudu člověka rozhoduje jeho poslušnost celého zákona. Svrchovaná láska k Bohu a nestranná láska k člověku jsou zásady, jež nutno v životě zachovávat.“ – Touha věků, str. 349; DA 497–498.

b. Co by mělo být naším základem pro život služby světu? 1 Janova 4:11–12; 1 Janova 3:16–18.

1 Janova 4:11–12. Nejmilejší, poněvadž tak miloval nás Bůh, i myť máme jedni druhé milovati. Boha žádný nikdy nespatřil, ale milujeme-liť jedni druhé, Bůh v nás přebývá, a láska jeho dokonalá jest v nás.
1 Janova 3:16–18. Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i myť tedy máme za bratří duše klásti. Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by střeva svá před ním, kterak láska Boží zůstává v něm? Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem, ale skutkem a pravdou.

„Důsledný křesťan jedná z pohnutek, které vycházejí z jeho hluboké vnitřní lásky k Mistru. Z kořenů jeho lásky ke Kristu vyrůstá nesobecký zájem o bratry. Láska… prozařuje tvář a podmaňuje hlas; zušlechťuje a povznáší celou bytost.“ – Život naplněný pokojem, str. 265; MH 490.

c. Jaké bylo Ježíšovo životní poslání? Lukáš 19:10.

Lukáš 19:10. Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.

„Od svých nejranějších let měl [Ježíš] jediný cíl: žít pro blaho druhých.“ – Touha věků, str. 40; DA 70.
„Ježíš pomáhal ulehčovat každé utrpení, s nímž se setkal. Měl málo peněz, jež by mohl rozdávat, často si však sám odepřel pokrm, aby pomohl těm, kdož byli potřebnější než on. … Ježíš byl tak útlocitný jako žádný z [jeho bratrů]. Ani takovými nechtěli být. Když s chudými a poníženými mluvili příkře, takové pak Ježíš vyhledával a povzbuzoval je. Těm, kteří byli v nouzi, nabídl číši studené vody a tiše jim vložil do rukou svůj vlastní pokrm. Když zmírnil jejich utrpení, učil je pravdám; a pravdy ve spojení s jeho milosrdnými skutky se jim takto vštípily do paměti.“ – Touha věků, str. 52–53; DA 87.

Středa 5. dubna
4. PRÁCE PRO DUCHOVNÍ POTŘEBU OSTATNÍCH

a. Jaký povahový rys potřebujeme k tomu, abychom sloužili ostatním, jako sloužil Ježíš? Filipenským 2:5–8; Lukáš 22:26; Matouš 23:11–12.

Filipenským 2:5–8. To tedy ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši. Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu, ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn. A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.
Lukáš 22:26. Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.
Matouš 23:11–12. Ale kdo z vás největší jest, buď služebníkem vaším. Kdož by pak sám se povyšoval, bude ponížen; a kdož by se ponížil, bude povýšen.

„Svým životem a svým učením poskytl Kristus dokonalý příklad nesobecké služby, jež má svůj původ v Bohu. Bůh nežije pro sebe. Tím, že stvořil svět a udržuje všechny věci, slouží Bůh ustavičně druhým. ‚Slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.‘ Matouš 5:45. Tento vzor služby svěřil Bůh svému Synovi. Ježíši bylo dáno postavit se v čelo lidstva, aby svým příkladem mohl poskytnout poučení, co znamená sloužit. Celý Jeho život byl podřízen zákonu služby. Sloužil a pomáhal všem. Takto žil zákonem Božím a svým příkladem nám ukázal, jak mu máme být poslušni.“ – Touha věků, str. 457–458; DA 649.

b. Jakou skupinu lidí Ježíš zvláště povzbuzoval, aby k Němu přišli pro pomoc? Marek 10:13–16.

Marek 10:13–16. Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli. To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží. Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde. A bera je na lokty své, a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.

„V dětech, jež byly k němu přivedeny, viděl Ježíš muže a ženy, z nichž se stanou dědici Jeho milosti a poddaní Jeho království. … Když je poučoval, dovedl se přiblížit jejich úrovni. On, Majestát nebes, se nerozpakoval odpovídat na jejich otázky a podávat svá důležitá naučení prostými slovy, přizpůsobenými jejich dětskému chápání. Zasíval do jejich myslí semena pravdy, jež v pozdějších letech vzklíčí a přinesou ovoce k životu věčnému.“ – Touha věků, str. 359; DA 512–515.

c. S kým ještě Ježíš chce, abychom pracovali? Lukáš 5:32.

Lukáš 5:32. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

„[Vykupitel] přišel reprezentovat Otce v přinášení poselství naděje a spásy našemu světu. Nežil pro sebe; nebral ohled na své vlastní pohodlí a potěšení; nepodlehl pokušení; rozhodl se zemřít, aby hříšní lidé mohli být vykoupeni a žít věčně v příbytcích, které měl pro ně připravit. Jeho posláním bylo učit duše, které umíraly ve svých hříších.
„Tuto práci Kristus uložil každému, kohož vykoupil.“ – Lift Him Up, p. 208.

Čtvrtek 6. dubna
5. BŮH PŮSOBÍCÍ SKRZE NÁS

a. Co bylo zdrojem Ježíšovy moci? Jan 14:10.

Jan 14:10. Nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky.

„Přebývá-li Kristus v našich srdcích, bude v nás působit ‚i chtění i skutečné činění, podlé dobře libé vůle své.‘ Filipenským 2:13. Budeme pracovat tak, jak pracoval On; budeme projevovat téhož ducha. A takto, milujíce Jej a přebývajíce v Něm, budeme růst ‚v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista.‘ Efezským 4:15.“ – Cesta ke Kristu, str. 51–52; SC 75.

b. Jak můžeme mít také tuto zkušenost a jaký bude následek? Jan 15:7.

Jan 15:7. Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám.

„‚Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám.‘ Když se modlíte, předkládejte toto zaslíbení. Je naší výsadou, abychom k Němu přicházeli se svatou smělostí. Když Jej upřímně žádáme, aby nás osvítil svým světlem, On nás uslyší a odpoví nám. Ale musíme žít v souladu se svými modlitbami. Chodíme-li v rozporu s nimi, pak jsou k ničemu.“ – Výchova dětí, str. 159; CG 499.
„Ujisti se, že v tobě přebývá Kristus, že tvé srdce je zlomené, pokorné a ponížené. Bůh příjme pouze pokoru a pokání. Nebe stojí za celoživotní, vytrvalé úsilí, ano, ono stojí za všechno. Bůh ti ve tvém úsilí pomůže, když budeš usilovat pouze v Něm.“ – Svědectví pro církev, sv. 4, str. 204; 4T 259.

Pátek 7. dubna
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jak Ježíš představoval Boží povahu, když byl zde na zemi?
2. Jak můžeme najít pokoj a odpočinek, který může dát jen Bůh?
3. K čemu povede láska k Bohu a jak se tato láska projeví?
4. Co Ježíš viděl v dětech, které k Němu přivedli, a jak jim sloužil?
5. Co to znamená „žít v souladu se svými modlitbami“?