Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

Lekce 2. Symboly Ducha svatého

07-10-2018

„Kdož věří ve mne, jakož dí písmo, řeky z břicha jeho poplynou vody živé. (A to řekl o Duchu, kteréhož měli přijíti věřící v něho; nebo ještě nebyl dán Duch svatý, proto že ještě Ježíš nebyl oslaven.)“ Jan 7:38, 39.

„Nekonečný Bůh svým Duchem svatým vléval světlo do myslí a srdcí svých služebníků. Dával sny a vidění, symboly a obrazy; a ti, jimž byla pravda takto zjevena, sami vyjádřili myšlenku v lidském jazyce.“ – Vítězství lásky Boží (1969), str. 9; GC v.

Doporučená četba: Vítězství lásky Boží (1969), str. 9–14; GC vii–xii.

Neděle 7. října

1. VODA JAKO SYMBOL

a. Jak voda symbolizuje povahu a dílo Ducha svatého? Jan 3:5; Titovi 3:5.

Jan 3:5. Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.

Titovi 3:5. Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podlé milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého.

„Obmytí bylo pohřbení s Kristem ve vodě připodobněním Jeho smrti, představujíc to, že všichni, kdož činí pokání z přestoupení zákona Božího, přijímají očištění, očišťujíce se skrze působení Ducha svatého. Křest představuje pravé obrácení skrze obnovení Duchem svatým.“ – The Faith I Live By, p. 143.

b. Co Ježíš vyzývá ty, kteří jsou duchovně žízniví, aby učinili? Jan 7:37–39; 4:14.

Jan 7:37–39. V poslední pak den ten veliký svátku toho, stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, poď ke mně, a napí se. Kdož věří ve mne, jakož dí písmo, řeky z břicha jeho poplynou vody živé. (A to řekl o Duchu, kteréhož měli přijíti věřící v něho; nebo ještě nebyl dán Duch svatý, proto že ještě Ježíš nebyl oslaven.)

Jan 4:14. Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.

„Ten, kdo se snaží uhasit svou žízeň u studnic tohoto světa, bude pouze pít, aby zase žíznil. Všude jsou nespokojení lidé. Touží po něčem, co by uspokojilo potřebu duše. Pouze Jeden může onu potřebu naplnit. Potřebou světa, tím ‚Žádoucím všechněm národům,‘ je Kristus. Božská milost, kterou může udělit jedině On, je jako živá voda, očišťující, občerstvující a oživující duši.“ – Touha věků (1969), str. 121; DA 187.

Pondělí 8. října

2. VÍTR JAKO SYMBOL

a. Jakým způsobem představuje vítr dílo Ducha svatého v procesu obrácení? Jan 3:8.

Jan 3:8. Vítr, kam chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde. Takť jest každý, kdo se z Ducha narodil.

„Kristus použil vítr jako symbol Ducha Božího.“ – Manuscript Releases, vol. 12, p. 155.

„Vítr je slyšet ve větvích stromů, jak šelestí v listí a květech; přesto je neviditelný a žádný člověk neví, odkud přichází ani kam jde. Tak je to i s působením Ducha svatého na srdce. Nedá se lépe vysvětlit než jako pohyby větru. Člověk nemusí být schopen uvést přesný čas nebo místo nebo popsat všechny okolnosti v procesu obrácení; to však nedokazuje, že nebyl obrácen. Činitelem, který je právě tak neviditelný jako vítr, působí Kristus stále na srdce. Poznenáhlu, aniž si to třeba příjemce uvědomuje, působí na něho dojmy, které mají sklon přitahovat duši ke Kristu. Tyto dojmy se mohou získat skrze přemýšlení o Kristu, skrze čtení Písma svatého nebo skrze slyšení slova od živého kazatele. A náhle, když Duch přichází s přímější výzvou, se duše ráda odevzdává Ježíši. Mnozí to nazývají náhlým obrácením; je to však výsledek dlouhých námluv Duchem Božím – trpělivý, zdlouhavý proces.

„Ačkoli vítr je sám o sobě neviditelný, vytváří účinky, které jsou vidět a cítit. Stejně tak působení Ducha na duši se projeví v každém činu toho, kdo pocítil jeho spásnou moc. Když se Duch Boží zmocňuje srdce, proměňuje život. Člověk se zbavuje hříšných myšlenek, zříká se zlých skutků; láska, pokora a pokoj nastupují namísto hněvu, závisti a sporu. Radost nastupuje namísto smutku a tvář odráží světlo nebes. Nikdo nevidí ruku, která nadzvedává břímě, ani nespatřuje světlo, které sestupuje ze svrchních síní. Požehnání přichází, když se duše vírou odevzdává Bohu. Pak ta moc, kterou žádné lidské oko nemůže spatřit, vytváří novou bytost k obrazu Božímu.“ –Touha věků (1969), str. 111, 112; DA 172, 173.

b. Jakým způsobem je Duch Boží použit ke zdůraznění křehkosti pyšných lidských bytostí? Izaiáš 40:7, 8.

Izaiáš 40:7, 8. Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva. Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.

Úterý 9. října

3. OLEJ JAKO SYMBOL

a. Jak byl olej používán jako vhodný symbol Ducha svatého ve vztahu ke Kristu? Žalmy 45:8; 23:5; Izaiáš 61:1.

Žalm 45:8. Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.

Žalm 23:5. Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.

Izaiáš 61:1. Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány skroušených srdcem, abych vyhlásil jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře.

„Kristus, káže v Nazarétě, prohlásil se za Pomazaného. Duch Boží provázel Jeho promluvy a přesvědčoval srdce o jejich pravdivosti. Všichni nesli svědectví o laskavých slovech, která se linula z Jeho rtů.“ – The Bible Echo, August 19, 1895.

b. Jak olej představuje dílo Ducha svatého v posvěcených věřících a skrze ně? Zachariáš 4:6, 12, 14.

Zachariáš 4:6, 12, 14. Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů. … Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato? … Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země.

„Ze dvou oliv se vyléval zlatý olej skrze zlaté trubice do misky svícnu a odtud do zlatých lamp, které osvěcovaly svatyni. Stejně tak od svatých, kteří stojí v Boží přítomnosti, je Jeho Duch udílen lidským prostředníkům, kteří jsou posvěceni k Jeho službě. Posláním dvou pomazaných je přenášet Božímu lidu onu nebeskou milost, která jedině může činit Jeho slovo svící nohám a světlem stezce. ‚Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.‘ Zachariáš 4:6.“ – Kristova podobenství (1991), str. 243, 244; COL 408.

„Naše srdce nemohou odrážet světlo, dokud tu není živé spojení s nebesy. Jedině toto může způsobit, že budou neustále hořet svatou, nesobeckou láskou k Ježíši a ke všem, kdož jsou vykoupeni Jeho krví. A pokud nebudeme neustále doplňováni zlatým olejem, plamen vyhasne.“ – The Home Missionary, July 1, 1897.

„Olej se přivádí do nádob, které jsou pro olej připraveny. Je to Duch svatý v srdci, který působí skrze lásku a očišťuje duši. … Kdyby se tento svatý olej nevyléval z nebe v poselstvích Božího Ducha, měly by síly zla úplnou kontrolu nad lidmi.“ –The SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. 4, pp. 1179, 1180.

„Jako se olivy vylévají do zlatých trubic, tak se nebeští poslové snaží předávat vše, co přijímají od Boha. Celý nebeský poklad čeká na naši žádost a přijetí; a když přijímáme požehnání, máme je obratem udílet. Takto jsou svaté lampy napájeny a církev se stává nositelkou světla na světě.“ – Testimonies to Ministers, p. 510.

 

Středa 10. října

4. JAKO HOLUBICE

a. Co činilo holubici vhodným, viditelným symbolem udělení Ducha svatého Ježíši Kristu? Matouš 3:16.

Matouš 3:16. A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil i hned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj.

„Symbol v podobě holubice, která se vznášela nad Ježíšem při jeho křtu, představuje Jeho mírnost povahy.“ – Vybraná poselství, sv. 2, str. 186; 2SM 238.

b. Jak se bude mírnost holubice projevovat v těch, kteří přijímají Ducha svatého? Matouš 10:16; Galatským 5:22.

Matouš 10:16. Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové, a sprostní jako holubice.

Galatským 5:22. Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost.

„Když je člověk obrácen k Bohu, je opatřen novou mravní chutí, dostává novou hnací sílu a miluje věci, které miluje Bůh. … Láska, radost, pokoj a nevýslovná vděčnost prostoupí duši, a jazykem toho, kdo je požehnaný, bude: ‚Dobrotivost tvá mne zvelebila‘ (Žalm 18:36).“ – God’s Amazing Grace, p. 302.

„Když se světlo Kristovo přijímá do duše, duch se obměkčuje. Mírnost Kristova se projevuje v životě. Osobní vliv pokorného, posvěceného člověka, podobně jako vůně květiny, se rozšiřuje daleko mimo něj. Je kolem něj něco, co nespočívá v okázalosti. Je to duchovní moc, kterou přijímá od dvou pomazaných, kteří jsou u Panovníka vší země. Duch svatý, přicházeje od Boha k prostředníkům, kterých používá, se rozlévá do dalších životů, utvářeje další pomocníky Boží.“ – Australasian Union Conference Record,June 1, 1900.

c. Jakým dalším lekcím se můžeme učit ze symbolu holubice? Žalm 55:7.

Žalm 55:7. I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

„Život v Kristu je životem pokoje. Nemusí v něm být žádné citové vzrušení, ale měla by v něm být trvalá, pokojná důvěra. Tvá naděje není v tobě samém; ta je v Kristu. Tvá slabost se spojuje s Jeho silou, tvá nevědomost s Jeho moudrostí, tvá křehkost s Jeho trvanlivou mocí. Proto nemáš vzhlížet k sobě samému, nemáš nechat mysl, aby se zabývala vlastním já, ale máš vzhlížet ke Kristu. Nechť se mysl zabývá Jeho láskou, krásou a dokonalostí Jeho povahy. … Tím, že Jej miluješ, že Jej kopíruješ, že závisíš zcela na Něm, se máš měnit k Jeho podobnosti.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 48, 49; SC 70, 71.

Čtvrtek 11. října

5. OHEŇ JAKO SYMBOL

a. Jakým způsobem oheň symbolizuje Ducha svatého? Matouš 3:11; Zjevení 4:5.

Matouš 3:11. Jáť křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.

Zjevení 4:5. A z toho trůnu pocházelo blýskání, a hromobití, a hlasové. A sedm lamp ohnivých hořících před trůnem, jenž jsou sedm duchů Božích.

„Dar Jeho Ducha svatého, bohatý, plný a hojný, má být pro Jeho církev jako obkličující ohnivá zeď, proti níž mocnosti pekelné neobstojí vítězně. Kristus se na svůj lid, v jejich nezkažené čistotě a neposkvrněné dokonalosti, dívá jako na odměnu za veškeré své utrpení, své ponížení a svou lásku, a doplnění své slávy – Kristus, ten veliký střed, ze kterého vyzařuje veškerá sláva.“ – Testimonies to Ministers, pp. 18, 19.

b. Co se ukázalo na učednících, co vypadalo jako oheň, ale nebylo jím? Skutky 2:3–8.

Skutky 2:3–8. I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest. A když se stal ten hlas, sešlo se množství, a užasli se, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho. I děsili se všickni, a divili, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští? A kterak my slyšíme jeden každý jazyk náš, v kterémž jsme se zrodili?

„Duch svatý, který přijal formu ohnivých jazyků, spočinul na těch, kdož byli shromážděni. Byl to symbol daru, který byl tehdy udělen učedníkům, jenž jim umožnil, aby plynule mluvili jazyky, které do té doby neznali. Vzezření ohně znamenalo žhoucí horlivost, s níž budou apoštolové pracovat, a moc, která bude provázet jejich dílo.“ – Skutkyapoštolů (1969), str. 27; AA 39.

„Pod tímto nebeským osvícením pak písma, která jim Kristus vysvětloval, vyvstala v jejich myslích s živým jasem a s krásou čisté a mocné pravdy. Opona, která jim zabraňovala vidět konec toho, co bylo zrušeno, byla nyní odstraněna a oni účel Kristova poslání a povahu jeho království pochopili s dokonalou jasností.“ – The Spirit of Prophecy, vol. 3, p. 266.

Pátek 12. října

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Co vodní křest představuje ve vztahu k Duchu svatému?
2. Jak se používá vítr ku představení díla Ducha svatého v srdci? 3. Co se musí stát, aby naše duchovní světlo neustále hořelo?
4. Co nás holubice učí o křesťanském životě?
5. Jak symbol ohně představuje Ducha svatého?