Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 2. TAJEMSTVÍ ZKOUŠEK

07-01-2018

 

TAJEMSTVÍ ZKOUŠEK

„On zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži“ (Job 23:10).

„Trpící duše je učiněna trpělivou, důvěřivou, vítěznou v Bohu pod nepříznivými okolnostmi.“ – Testimonies to Ministers, p. 355.

Doporučená četba: Messages to Young People, pp. 78-80, 94-98. Rané spisy, str. 36–38; EW 46–48.

Neděle 7 ledna

1. NEVINNÝ CÍL

a. Co je psáno o povaze Jobově? Job 1:1; 29:15; 31:6.

Job 1:1. Byl muž v zemi Uz, jménem Job, a muž ten byl sprostný a upřímý, boje se Boha, a vystříhaje se zlého.

Job 29:15. Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Job 31:6. Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

„Job nezanedbával svou povinnost vůči těm, kteří byli vně jeho domácnosti; byl dobrotivý, laskavý, pozorný k zájmům ostatních.“ – The Review and Herald, August 30, 1881.

b. Vysvětlete protivné vlivy působící v tomto světě, skryté v zákulisí – a proč potřebujeme být si jich vědomi. Efezským 6:12.

Efezským 6:12. Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko.

„Ode dnů Adamových až po naše časy vykonává náš velký nepřítel svou moc, aby utlačoval a hubil. Nyní se připravuje na své poslední tažení proti církvi. Všichni, kdož se snaží následovat Ježíše, budou uvedeni do střetnutí s tímto nelítostným nepřítelem. Čím podrobněji napodobuje křesťan božský Vzor, tím jistěji se bude stávat cílem útoků Satanových.“ – Vítězství lásky Boží, str. 363; GC 510.

„Kdyby naše oči mohly být otevřeny, abychom viděli v činnosti dobré a zlé činitele, nebylo by žádného laškování, žádné marnosti, žádného žertování ani špásování.“ – Svědectví pro církev, sv. 6, str. 29; 6T 41.

Pondělí 8. ledna

2. RODIČOVSKÁ BDĚLOST

a. Jakému vážnému varování by se měli rodiče učit z Jobovy bdělosti, pokud jde o velikou rozepři mezi dobrem a zlem? Job 1:4, 5.

Job 1:4, 5. I scházívali se synové jeho, a strojívali hody po domích, každý ve dni svém. Posílávali také, a zvávali své tři sestry, aby jedly a pily s nimi. A když vypořádali dny hodů, posílával Job, a posvěcoval jich, a vstávaje ráno, obětoval zápaly podlé počtu všech jich. Nebo říkával Job: Snad zhřešili synové moji, aneb zlořečili Bohu v srdci svém. Tak činíval Job po všecky ty dny.

„Rodiče by udělali dobře, kdyby se od muže z Uz učili lekci nezlomnosti a oddanosti. Job… pracoval vážně pro záchranu své vlastní rodiny. Uprostřed slavností svých synů a dcer se strachoval, aby se jeho děti neznelíbily Bohu. Jako věrný kněz domácnosti obětoval oběti pro každé ze svých dětí jednotlivě. Znal útočnou povahu hříchu a myšlenka, že by jeho děti mohly zapomenout na božské požadavky, jej vedla k Bohu, aby se za ně přimlouval.“ – The Review and Herald, August 30, 1881.

„Uvalujete obrovské odpovědnosti na kazatele a činíte jej zodpovědným za duše vašich dětí; ale nemáte ponětí o své vlastní zodpovědnosti jako rodiče. … Vaši synové a dcery jsou zkaženi vaším vlastním příkladem a uvolněnými pravidly; a vy, nehledě na tento nedostatek domácí výchovy, očekáváte, že kazatel zruší vaši každodenní práci a provede úžasné dokončení výchovy jejich srdcí a životů k ctnosti a zbožnosti. Poté co kazatel dělá všechno, co může dělat pro církev věrným, laskavým napomínáním, trpělivou kázní a vroucí modlitbou, aby napravil a zachránil duši, a přesto není úspěšný, otcové a matky často dávají vinu jemu za to, že jejich děti nejsou obráceny, když to může být kvůli jejich vlastní nedbalosti. Břímě spočívá na rodičích; a přijmou práci, kterou jim Bůh svěřil, a budou ji s věrností vykonávat? Budou postupovat kupředu a vzhůru, pracujíce pokorně, trpělivě, držíce se způsobu, jak u sebe dosáhnout vysokého standardu a s sebou k němu přivést své děti?“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 387; 5T 494, 495.

„Je to práce rodičů, aby dávali naučení za naučením, správu za správou, trošku odtud, trošku od onud. Kárejte špatné sklony, ne ve zlosti, ale v lásce. Děti mohou být zachráněny, budou-li otcové a matky dělat svou práci poctivě. …

„Učíme děti lekcím, které si přejeme, aby je kopírovaly. Jestliže si přejeme, aby naše děti byly cudné, čistého smýšlení a ušlechtilé, musíme být takoví my sami. Jestliže podvádíme, tvrdíce, že jsme děti Boží, zatímco naše netrpělivost, podrážděnost a podvodnost značí, že jsme děti Satanovy, nebudou naše děti lepší než my. Veškerá úsilí rodičů by měla směřovat k tomu, aby postupovali kupředu k dokonalosti křesťanské povahy.“ – The Review and Herald, April 14, 1885.

Úterý 9. ledna

3. TRAGÉDIE UDEŘUJE…

a. Co podněcovalo ďáblův hněv proti Jobovi? Job 1:6–11.

Job 1:6–11. Jednoho pak dne, když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně. Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji. I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, a že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha a varující se zlého. A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Zdaliž se Job darmo bojí Boha? Zdaž jsi ty ho neohradil i domu jeho a všeho, což má, se všech stran? Dílu rukou jeho požehnal jsi, a dobytek jeho rozmnožil se na zemi. Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se všeho, což má, nebude-liť zlořečiti v oči.

b. Navzdory Jobově věrnosti, jaké řady otřesů brzy přišly, pokud jde o jeho pozemské statky a časné životy jeho dětí? Job 1:12–19.

Job 1:12–19. Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, cožkoli má, v moci tvé buď, toliko na něj nevztahuj ruky své. I vyšel Satan od tváři Hospodinovy. Jednoho pak dne synové a dcery jeho jedli, a pili víno v domě bratra svého prvorozeného. I přišel posel k Jobovi, a řekl: Když volové orali, a oslice se pásly podlé nich, vpád učinivše Sabejští, zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě. A když on ještě mluvil, přišed druhý, řekl: Oheň Boží spadl s nebe, a rozpáliv se na dobytek i na služebníky, sehltil je, já pak utekl jsem toliko sám, abych oznámil tobě. A když ten ještě mluvil, jiný přišed, řekl: Kaldejští sšikovavše tři houfy, připadli na velbloudy, a zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě. A když ten ještě mluvil, jiný přišel a řekl: Synové tvoji a dcery tvé jedli, a pili víno v domě bratra svého prvorozeného. A aj, vítr veliký strhl se z té strany od pouště, a udeřil na čtyři úhly domu, tak že se obořil na děti, i zemřeli, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě.

„Veškeré utrpení není jen následkem zvráceného života. Job je nám představen jako muž, kterého Hospodin dovolil Satanovi trápit. Nepřítel jej zbavil všeho, co měl; jeho rodinná pouta byla zlomena; jeho děti mu byly odňaty.“ – The Signs of the Times, June 21, 1899.

c. Co se můžeme naučit z toho, jak Job reagoval na tyto zkoušky? Job 1:20–22.

Job 1:20–22. Tedy Job vstav, roztrhl roucho své, a oholil hlavu svou, a padna na zem, poklonu učinil. A řekl: Nahý jsem vyšel z života matky své, nahý se také zase tam navrátím. Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo. V tom ve všem nezhřešil Job, a nepřivlastnil Bohu nic nemoudrého.

„Kristus je náš Průvodce a Potěšitel, který nás potěšuje ve všech našich souženích. Když nám dává hořký doušek k napití, přidržuje k našim rtům také kalich požehnání. Naplňuje srdce pokorou, radostí a pokojem u víře a umožňuje nám pokorně říci: Ne má vůle, ale vůle Tvá, ó Pane, nechť se stane.“ – Vybraná poselství, kn. 2, str. 212; 2SM 270.

d. I tváří v tvář Satanovým zvrhlým nařčením před nebeským vesmírem, proč můžeme mít stále naději? Job 2:1–6.

Job 2:1–6. I stalo se opět jednoho dne, že když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně, aby se postavil před Hospodinem. Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji. I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v upřímnosti své, ačkoli jsi ty mne popudil proti němu, abych jej hubil bez příčiny. A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Kůži za kůži, a všecko, což má člověk, dá za sebe samého. Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se kostí jeho, a masa jeho, nebudeliť v oči zlořečiti tobě. Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé buď, a však zachovej ho při životu.

„Ve veškeré satanské moci není žádné síly, která může oslabit duši, která věří, v prosté důvěře, v moudrosti, která přichází od Boha.

„Kristus jest naše věže pevná, a Satan nemůže mít žádnou moc nad duší, která chodí s Bohem v pokoře mysli. … V Kristu je dokonalá a úplná pomoc pro každou pokoušenou duši. Nebezpečí obkličují každou stezku, ale celý nebeský vesmír stojí na stráži, aby žádný nemohl být pokoušen nad to, co je schopen snést.“ – My Life Today, p. 316.

Středa 10.ledna

4. ODPOVÍDÁNÍ S VÍROU A MOUDROSTÍ

a. Vyložte další ďáblovy útoky na Joba, a jak věrný muž z Uz odpověděl. Job 2:7–10.

Job 2:7–10. Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho, tak že vzal střepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele. I řekla jemu žena jeho: Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři. Jížto řekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme přijímati? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými.

„Job byl zbaven svých pozemských statků, a tak postižen na těle, že si ho jeho příbuzní a přátelé ošklivili, přesto si uchoval svou neporušenost a věrnost Bohu.“ – Svědectví pro církev, sv. 4, str. 414; 4T 525.

b. Co zjevuje strašlivou hloubku Jobovy tragické situace? Job 2:11–13.

Job 2:11–13. Když pak uslyšeli tři přátelé Jobovi o všem tom zlém, kteréž přišlo na něj, přišli jeden každý z místa svého: Elifaz Temanský, a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, na tom zůstavše spolu, aby přijdouce k němu, politovali ho a těšili jej. Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru. A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k němu nepromluvil slova; nebo viděli, že se velmi rozmohla bolest jeho.

c. Co si Job ve své tísni uvědomil, a jak apoštol Petr opakuje tyto myšlenky pro náš prospěch? Job 23:8–10; 1 Petr 1:3, 6, 7.

Job 23:8–10. Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho. By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím. Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

1 Petr 1:3, 6, 7. Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž podlé mnohého milosrdenství svého znovu zplodil nás v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých. … V čemžto veselíte se, maličko nyní, (jestliže kdy potřebí jest), zkormouceni jsouce v rozličných pokušeních, aby zkušení víry vaší, mnohem dražší nežli zlato, kteréž hyne, a však se v ohni zkušuje, nalezeno bylo vám k chvále, a ke cti i k slávě při zjevení Ježíše Krista.

„Skutečnost, že jsme vyzýváni, abychom snášeli zkoušku, prokazuje, že Pán Ježíš v nás vidí něco velmi cenného, co si přeje rozvinout. Kdyby v nás neviděl nic, čím by mohl oslavit své jméno, neztrácel by čas naším přečišťováním. Nevynakládáme zvláštní úsilí v odstraňování bodláčí. Kristus do své pece nevhazuje bezcenné kameny. Je to cenná ruda, kterou On zkušuje.“ – Svědectví pro církev, sv. 7, str. 146; 7T 214.

d. Proč Bůh po nás chce, abychom porozuměli hodnotě zkoušky? 1 Petr 4:12, 13.

1 Petr 4:12, 13. Nejmilejší, nebudiž vám divný ten přišlý na vás oheň, pro zkušení vás, jako by se vám něco nového přihodilo. Ale z toho, že jste účastni utrpení Kristových, radujte se, abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím.

„Ohnivá pec nemá zničit, ale přečistit, zušlechtit, posvětit. Bez zkoušky bychom nepociťovali tak moc naši potřebu Boha a Jeho pomoci; a stávali bychom se pyšnými a soběstačnými. …

„Váš nebeský Otec vás miluje a bude vás k sobě přitahovat zkouškami, které se

vám zdají kruté.“ – Svědectví pro církev, sv. 8, str. 92; 8T 123, 124.
„Neměli bychom zneuctívat Boha truchlivým líčením zkoušek, které se jeví bolestnými. Všechny zkoušky, které jsou přijímány jako výchovné prostředky, budou přinášet radost.“ – Svědectví pro církev, sv. 6, str. 256, 257; 6T 365.

Čtvrtek 11. ledna

5. PŘÍPRAVA NA VĚTŠÍ POŽEHNÁNÍ

a. Uprostřed nečekaných zkoušek, které mohou být ostré a řezající, co Hospodin chce, abychom měli na paměti? Jeremiáš 29:11; Jan 16:33.

Jeremiáš 29:11. Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec přežádostivý.

Jan 16:33. Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.

„Bůh vede své dítky způsobem, který neznají, ale nezapomíná ani nezavrhuje ty, kdož v Něho doufají. Dopustil, aby přišlo soužení na Joba, ale neopustil jej. … Právě ty zkoušky, které zatěžují naši víru nejhrozněji a vytvářejí zdání, že nás Bůh opustil, nás mají přivést blíže ke Kristu, abychom mohli všechna svá břemena složit u Jeho nohou a zažít pokoj, který nám dá na oplátku.

„Bůh vždy zkoušel svůj lid v peci soužení. Právě v žáru pece se struska odděluje od pravého zlata křesťanské povahy. Ježíš zkoušce přihlíží; On ví, co je zapotřebí k vyčištění vzácného kovu, aby mohl odrážet záření Jeho lásky. Jsou to přísné prověřovací zkoušky, kterými Bůh vycvičuje své služebníky. Vidí, že někteří mají síly, které mohou být použity v rozvoji Jeho díla, a podrobuje tyto osoby zkoušce; ve své prozřetelnosti je uvádí do postavení, která zkoušejí jejich povahu a odhalují nedostatky a slabiny, které byly utajeny jejich vlastnímu poznání. Dává jim příležitost k tomu, aby tyto nedostatky napravili a uzpůsobili sebe pro Jeho službu. Ukazuje jim jejich vlastní slabost a učí je spoléhat se na Něho; neboť On je jejich jediná pomoc a ochrana. Takto je Jeho cíle dosaženo. Jsou vychováni, vycvičeni a ukázněni, připraveni k naplnění velkého záměru, pro který jim byly dány jejich síly.“ – Patriarchové a proroci, str. 86, 87; PP 129, 130.

Pátek 12.ledna OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jak má neustálá povědomost o veliké rozepři na nás působit?
2. Jak veliká rozepře nabývá na síle, co by si měli rodiče uvědomit?
3. Proč byl Job schopen na útoky proti sobě reagovat s poměrným klidem?

4. Příště, až se u mě dostaví nečekaná zkouška, co bych si měl(a) pamatovat?

5. Proč budeme růst, budeme-li na zkoušky pohlížet vyspělejším způsobem?