Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

Lekce 2. Zasévání semena pravdy

08-04-2018

„Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem svým budeme žíti, neustávajíce“ (Galatským 6:9).

„Zatímco lidský rozsévač zasévá semeno, aby zachoval náš pozemský život, Božský Rozsévač bude zasévat do duše semeno, které bude přinášet ovoce k životu věčnému.“ – Kristova podobenství (1991), str. 48; COL 89.

Doporučená četba: Kristova podobenství (1991), str. 31–34, 39–48; COL 62–69, 76–89.

Neděle 8. dubna

1. MOC JE OD BOHA

a. Komu vděčíme za naši existenci? Skutky 17:28; Izaiáš 44:24.

Skutky 17:28. Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme.

Izaiáš 44:24. Takto praví Hospodin vykupitel tvůj, a ten, kterýž tě sformoval hned od života matky: Já Hospodin činím všecko, roztahuji nebesa sám, rozprostírám zemi mocí svou.

b. Které dvě věci poskytuje Bůh všemu lidstvu k udržení života? Matouš 5:45. Jak Boží moc působí v duchovní oblasti? Izaiáš 55:10, 11.

Matouš 5:45. Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.

Izaiáš 55:10, 11. Nebo jakož prší déšť neb sníh s nebe, a zase se tam nenavracuje, ale napájí zemi, a činí ji plodistvou a úrodnou, tak že vydává símě rozsívajícímu, a chléb jedoucímu, tak bude slovo mé, kteréž vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné, ale učiní to, což mi se líbí, a prospěšně to vykoná, k čemuž je posílám.

„V semenu je život, v půdě je moc; ale kdyby ve dne v noci nepůsobila nekonečná moc, semeno by nepřineslo žádné užitky. Musejí se posílat spršky deště, aby přinesly vláhu žíznivým polím, slunce musí dodat teplo, musí se předávat elektrická energie pohřbenému semenu. Život, který vštěpuje Stvořitel, může vyvolat jedině On. Každé semeno roste, každá rostlina se vyvíjí mocí Boží. …

„Jak v přírodním, tak i v duchovním rozsévání; učitel pravdy musí usilovat o přípravu půdy srdce; musí rozsévat semeno; ale moc, která jedině může plodit život, je od Boha. Zde je bod, za kterým je lidské úsilí marné. Zatímco máme kázat slovo, nemůžeme udělit moc, která oživí duši a vyvede spravedlnost a chválu. Při kázání slova musí působit činitel přesahující veškerou lidskou moc. Pouze skrze božského Ducha bude slovo živé a mocné, aby obnovilo duši k věčnému životu.“ – Kristova podobenství (1991), str. 32; COL 63, 64.

Pondělí 9. dubna

2. ROZSÉVÁNÍ SEMENA

a. Co se v podobenstvích Ježíšových znázorňuje semenem? Lukáš 8:11.

Lukáš 8:11. Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží.

b. Kde bychom toto semeno měli rozsévat? Kazatel 11:6; Izaiáš 32:20.

Kazatel 11:6. Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.

Izaiáš 32:20. Blaze vám, kteříž sejete na všelikých místech úrodných, vypouštějíc tam vola i osla.

„Sít na všelikých místech úrodných znamená dávat všude tam, kde je naše pomoc potřebná. Toto nepovede k chudobě. ‚Kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude‘ (2 Korintským 9:6). Rozhazováním semena jej rozsévač rozmnožuje. Stejně tak rozdáváním rozmnožujeme svá požehnání. Boží zaslíbení zajišťuje dostatek k tomu, abychom mohli stále dávat.

„Víc než to: když rozdáváme požehnání tohoto života, vděčnost v příjemci připravuje srdce k přijetí duchovní pravdy a vytváří se žeň k životu věčnému. …

„Život, který bude zachován, je životem, který se svobodně oddává službě Bohu a člověku.“ – Výchova, str. 66; Ed 109, 110.

c. Jak bychom měli rozsévat semeno evangelia, a proč? 2 Korintským 9:6.

2 Korintským 9:6. Ale totoť pravím: Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žíti bude; a kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude.

„Máme rozsévat na veškerých místech úrodných, ostříhajíce své duše v lásce Boží, pracujíce, dokud je den, používajíce prostředků svěřených nám v službě Mistrově. Všecko, což by před se vzaly ruce naše k činění, máme konat s ochotností; jakoukoliv oběť, kterou jsme vyzváni činit, máme konat ochotně. Když budeme rozsévat na veškerých úrodných místech, budeme si uvědomovat pravdu slov: ‚Kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude.‘

„Za vše vděčíme milosti, nejvyšší milosti. Milost ustanovila naše vykoupení, naše přetvoření a naše adoptivní právo na dědictví s Ježíšem Kristem. Nechť je tato milost zjevována ostatním.

„Spasitel se ujímá těch, u nichž nachází vůli být utvářeni, a používá je k slávě svého jména. Používá materiál, který by jiní pominuli, a působí ve všech, kdož se Jemu odevzdají. Těší Jej ujímat se beznadějného materiálu, těch, které Satan poničil a skrze něž působil, a učinit je předměty své milosti. Potěšuje Jej zachraňovat je před utrpením a před hněvem, který má přijít na neposlušné. Dělá své děti svými činiteli ve vykonávání tohoto díla a oni v úspěchu díla nacházejí již v tomto životě vzácnou odměnu.“ – Reflecting Christ, p. 256.

Úterý 10. dubna

3. RŮST SEMENA

a. Jak dobré semeno roste v srdci? Zachariáš 4:6; Ozeáš 14:5, 7; Marek 4:26, 27.

Zachariáš 4:6. Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.

Ozeáš 14:5, 7. Budu jako rosa Izraelovi, zkvetne jako lilium, a hluboce vpustí kořeny své jako Libán. … Ti, kteříž by seděli pod stínem jeho, navrátí se, oživou jako obilé, a pučiti se budou jako kmen vinný, jehož památka bude jako vína Libánského.

Marek 4:26, 27. I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země. A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.

„Rostlina roste přijímáním toho, co Bůh poskytuje k udržování jejího života. Zapouští své kořeny do země. Napájí se slunečním svitem, rosou a deštěm. Přijímá životodárné prvky ze vzduchu. Stejně tak křesťan má růst tím, že spolupracuje s božskými činiteli. Pociťujíce svou bezmocnost, máme využívat všechny příležitosti, které jsou nám poskytovány k získání plnější zkušenosti. Jako rostlina zakořeňuje v půdě, tak máme zakořenit hluboko v Kristu. Jako rostlina přijímá sluneční svit, rosu a déšť, tak máme otevírat svá srdce Duchu svatému.“ – Kristova podobenství (1991), str. 33; COL 66, 67.

b. Jak poznáme, zda semeno rostoucí v našem srdci je dobré nebo špatné? Lukáš 6:45. Co Bůh chce, abychom dělali, když v nás roste dobré semeno? Verš 38.

Lukáš 6:45. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.

Lukáš 6:38. Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám zase odměřeno.

„Slova a skutky jasně svědčí o tom, co je v srdci. Jestliže marnost a pýcha, sebeláska a láska k odívání naplňují srdce, bude se mluvit o módách, oblečení a zevnějšku, ale ne o Kristu nebo nebeském království. Přebývají-li v srdci závistivé pocity, bude se totéž projevovat ve slovech a skutcích. …

„Někteří se zaobírají tím, co budou jíst a pít a čím se budou odívat. Jejich srdce jsou naplněna těmito myšlenkami a ony vyvěrají z hojnosti srdce, jako kdyby tyto věci byly jejich hlavním životním cílem, jejich nejvyšší vymožeností.“ – Our High Calling, p. 283.

„Srdce, které jednou okusilo lásku Kristovu, volá ustavičně po hlubším doušku, a když rozdáváte, budete dostávat v bohatší a hojnější míře. … Ježíšovi, který se všeho vzdal pro spasení ztraceného lidstva, byl dán Duch svatý bez míry. Stejně tak bude dán každému následovníku Kristovu, odevzdá-li celé srdce, aby v něm Kristus přebýval.“ – Myšlenky z hory blahoslavenství (1990), str. 22; MB 20, 21.

c. Ve kterých oblastech naší zkušenosti chce Bůh obzvláště vidět růst? 2 Petr 3:18; 2 Tessalonicenským 1:3.

2 Petr 3:18. Ale rozmáhejte se v milosti a v známosti Pána našeho a spasitele Jezukrista, jemuž sláva i nyní i na časy věčné. Amen.

2 Tessalonicenským 1:3. Povinniť jsme díky činiti Bohu vždycky z vás, bratří, tak jakž hodné jest, proto že velmi roste víra vaše, a rozmáhá se láska jednoho každého z vás, všechněch k sobě vespolek.

Středa 11. dubna

4. PONAUČENÍ Z MALÉHO SEMÍNKA

a. Jakým lekcím se můžeme naučit z hořčičného semena? Marek 4:30–32.

Marek 4:30–32. I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme? Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi. Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

„Semeno, z kterého vyrostla tato obrovská [hořčičná] bylina, patřilo k nejmenším ze všech semen. Nejdříve z něho vyrašil jemný výhonek, ale ten měl velkou životní sílu a rostl a vzkvétal, až dosáhl svých současných velkých rozměrů. Stejně tak království Kristovo na svém počátku vypadalo jako skrovné a bezvýznamné. Ve srovnání s pozemskými královstvími se zdálo být nejmenším ze všech. Vládci tohoto světa zesměšňovali Kristův nárok být králem. Avšak v mocných pravdách svěřených Jeho následovníkům mělo království evangelia božský život. A jak rychlý byl jeho růst, jak rozsáhlý jeho vliv! Když Kristus vyprávěl toto podobenství, mělo pouze několik málo galilejských venkovanů představovat nové království. Jejich chudoba, jejich nepatrné množství, byly znovu a znovu zdůrazňovány jako důvod, proč by se lidé neměli připojovat k těmto prostomyslným rybářům, kteří následovali Ježíše. Avšak hořčičné semeno mělo růst a rozprostřít své ratolesti po celém světě. Když pozemská království, jejichž sláva tehdy naplňovala lidská srdce, musela zaniknout, království Kristovo zůstávalo jako silná a dalekosáhlá moc.“ – Kristova podobenství (1991), str. 40; COL 77, 78.

b. Jak důležité jsou v životě věci, které považujeme jen za maličkosti? Jsou to opravdu maličkosti? Píseň Šalomounova 2:15.

Píseň Šalomounova 2:15. Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinících, poněvadž vinice naše kvete.

„Jediné zrnko pšenice, rozmnoženo opakovaným setím, by pokrylo celou zemi zlatavými snopy. Stejně tak rozsáhlý může být vliv jediného života, ba i jediného činu.“ – Výchova, str. 66; Ed 109.

c. Co poznáváme o vývoji rostliny ze semena? Marek 4:26–29. Jak tento růst souvisí s naším vlastním vývojem?

Marek 4:26–29. I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země. A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví. Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.

„V nejranějších letech života dítěte by se půda srdce měla pečlivě připravovat pro spršky Boží milosti. V té době se semena pravdy mají pečlivě zasévat a pilně ošetřovat. A Bůh, který odměňuje každé úsilí vykonané v Jeho jménu, vloží do zasetého semena život; a objeví se nejprve bylina, potom klas, potom plné obilí v klasu.“ – The Adventist Home, p. 201.

Čtvrtek 12. dubna

5. ZÁKON PŘÍČINY A NÁSLEDKU

a. Co bude určovat to, co sklidíme o žních? Galatským 6:7, 8; Matouš 7:16, 17.

Galatským 6:7, 8. Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti. Nebo kdož rozsívá tělu svému z těla žíti bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný.

Matouš 7:16, 17. Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž zbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese.

„Podle zákonů Božích v přírodě následuje za příčinou s neměnnou jistotou účinek. Sklizeň svědčí o setbě. Zde se nepřipouští žádná přetvářka. Lidé mohou podvádět své bližní a mohou obdržet chválu a odměnu za službu, kterou neposkytli. Ale v přírodě nemůže být žádný podvod. Nad nevěrným hospodářem vynáší žeň rozsudek odsouzení. A v nejvyšším smyslu to platí také v duchovní oblasti. … Člověk v nějakém zaměstnání či povolání, který je nevěrný ke svým nejvyšším povinnostem, si může lichotit, že pokud je špatnost skryta, tak získává výhodu. Ale není tomu tak; on podvádí sám sebe. Žní života je povaha, a ona je tím, co určuje osud, jak pro tento život, tak pro život, který má přijít.

„Žeň je rozmnožení zasetého semena. Každé semeno přináší plody podle svého druhu. Stejně tak je to s vlastnostmi povahy, které si pěstujeme. Sobectví, sebeláska, samolibost, požitkářství se rozmnožují a konec je bída a zkáza. … Láska, soucit a laskavost přinášejí plody požehnání, žeň, která je nehynoucí.“ – Výchova, str. 65, 66; Ed 108, 109.

b. Co budeme sklízet, klademe-li Boha nad všechny pozemské ohledy? Lukáš 18:29, 30.

Lukáš 18:29, 30. On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží, aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života věčného.

Pátek 13. dubna

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Přestože má semeno v sobě život, co je potřebné k jeho růstu? Co je zapotřebí pro růst v duchovní oblasti?

2. Jaký by měl být náš postoj k rozsévání semena evangelia? Jaký nám v tomto směru dal Spasitel příklad?

3. Máme-li dobré semeno rostoucí v našem srdci, o čem se budeme bavit?

4. Jak hořčičné semeno znázorňuje růst Božího království?

5. Co musíme zasévat, abychom mohli sklízet nehynoucí žeň?