Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 3. MODLITBA V ŽALMECH

15-07-2018

„Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože“ (Žalm 42:2).

„Duch Boží mě odkazoval na mnohá povzbuzení, jež jsou nám dána v Žalmech. … Kdyby si naši lidé uvědomili možnosti, jež spočívají v zesílené víře a modlitbě, stala by se v našich církvích rozhodná změna. Ti, kdož jsou nyní sklíčeni a ztrápeni, by byli vyzdviženi ze svých zmalomyslnění a radovali by se z Pánu.“ – Australasian Union Conference Record, April 29, 1907.

Doporučená četba: Svědectví pro církev, sv. 8, str. 197–203; 8T 270–278.

Neděle

1. PŘÍSTUP K TRŮNU MILOSTI

15. července

a. Jaká jsou některá z témat vyjádřených Davidem v Žalmech, která se týkají křesťanské zkušenosti? Žalm 25:16–18; 28:2, 7, 8.

Žalm 25:16–18. Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený. Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne. Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.

Žalm 28:2, 7, 8. Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé. … Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu. Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest.

b. Co může kajícný hříšník s jistotou očekávat, když upřímně prosí o Boží odpuštění? Žalm 51:3–8.

Žalm 51:3–8. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má. Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.

„Takové pokání, jako je toto [Davidovo], je mimo dosah naší vlastní moci k jeho uskutečnění; ono se získá pouze od Krista, jenž vstoupil na výsost a dal dary lidem.

„Toto je právě bod, v němž mnozí mohou chybovat, a proto selhávají při přijímání pomoci, kterou Kristus touží jim poskytnout. Domnívají se, že nemohou přijít ke Kristu, pokud nejprve neučiní pokání, a že pokání je přípravou pro odpuštění jejich hříchů. Je pravda, že pokání předchází odpuštění hříchů; neboť je to jen zlomené a zkroušené srdce, které bude pociťovat potřebu Spasitele. Avšak musí hříšník čekat, dokud neučiní pokání předtím, než může přijít k Ježíši? Má být pokání učiněno překážkou mezi hříšníkem a Spasitelem?“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 19; SC 25, 26.

Pondělí

2. KDY BŮH ODPOUŠTÍ

16. července

a. Za jakých podmínek může hříšník získat Boží milosrdenství? Žalm 32:5.

Žalm 32:5. Protož hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. Sélah.

„Podmínky k získání milosrdenství Božího jsou prosté i spravedlivé a rozumné. Pán od nás nevyžaduje dělat nějakou bolestivou věc, abychom mohli získat odpuštění hříchu. Nemusíme podnikat dlouhé a únavné poutě ani provádět bolestná pokání, abychom doporučili své duše Bohu nebeskému nebo odčinili své přestoupení; ale ten, kdo vyznává a opouští svůj hřích, dojde milosrdenství.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 27; SC 37.

„Když On dopouští zkoušky a soužení, jest to ‚v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.‘ Je-li zkouška, která se zdá být tak hořkou a těžkou k unesení, přijímána ve víře, prokáže se být požehnáním. Krutá rána, která ničí pozemské radosti, bude prostředkem k obrácení našich zraků k nebi. Jak mnoho je těch, kteří by nikdy nebyli poznali Ježíše, kdyby je zármutek nebyl býval vedl k tomu, aby hledali útěchu v Něm! …

„Pán bude pracovat pro všechny, kdož v Něm skládají svou důvěru. Ti, kdož jsou věrní, budou získávat vzácná vítězství. Budou se učit vzácným lekcím. Budou prožívat vzácné zkušenosti. …

„Kristus pozdvihuje kajícné srdce a přečišťuje truchlící duši, dokud se nestane Jeho příbytkem.“ – Sons and Daughters of God, p. 302.

b. Co dělal David, když přistupoval k Bohu, a jaká byla Boží odpověď? Žalm 66:17–20.

Žalm 66:17–20. Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým. Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán. Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé. Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.

„Náš Spasitel je vždy připraven vyslyšet a odpovědět na modlitbu kajícného srdce a znásobit svým věrným milost a pokoj. S radostí jim udílí požehnání, která potřebují ve svém boji proti zlům, jež je obkličují.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 349; AA 532.

c. Do jaké míry odpouští Bůh naše hříchy? Žalm 103:3, 12–14.

Žalm 103:3, 12–14. Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé. … A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše. Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí. Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.

„Nechť Kristus, božský Život, přebývá ve vás a skrze vás zjevuje z nebe pocházející lásku, která bude vzbuzovat naději v těch, kteří ji nemají, a přinášet nebeský pokoj hříchem postiženému srdci.“ – Myšlenky z hory blahoslavenství (1990), str. 85; MB 114, 115.

Úterý

3. PRAVÝ POSTOJ

17. července

a. S jakým duchem hledal David Hospodina na modlitbě? Jak jeho praktický život odrážel stav jeho srdce? Žalm 26:2–5, 8; 119:58.

Žalm 26:2–5, 8. Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé. Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé. S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím. V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji. … Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

Žalm 119:58. Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podléslova svého.

b. Jaké skutky zjevují vnitřní změnu srdce? Izaiáš 1:16, 17; Ezechiel 33:15.

Izaiáš 1:16, 17. Umejte se, očisťte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti. Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy.

Ezechiel 33:15. Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře.

„Vyznání nebude pro Boha přijatelné bez upřímného pokání a nápravy. V životě musejí nastat rozhodné změny; všechno, co je Bohu odporné, se musí odstranit. Takový bude výsledek pravého zarmoucení pro hřích.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 28; SC 39.

„Spojení s Kristem skrze živou víru je trvalé; každé jiné spojení musí zaniknout. … Avšak toto spojení nás něco stojí. … Musí tu být bolestivé dílo odpojování právě tak jako dílo připojování. Pýchu, sobectví, marnost, světskost – hřích ve všech jeho podobách – musíme překonat, chceme-li vejít do spojení s Kristem. Důvod, proč mnozí shledávají křesťanský život tak žalostně těžkým, proč jsou tak nestálí, tak proměnliví, je ten, že se pokoušejí připojit ke Kristu, aniž by se odpojili od těchto opatrovaných model.“ – The Faith I Live By, p. 221.

 

c. Jaký postoj si Bůh přeje, abychom měli, když před Něj přicházíme? Žalm 95:2; 100:4.

Žalm 95:2. Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Žalm 100:4. Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, a dobrořečte jménu jeho.

„Bůh si přeje, aby se Jeho poslušné dítky dožadovaly Jeho požehnání a přicházely před Něj s chválou a díkůčiněním. Bůh je Zdrojem života a moci. Může učinit poušť úrodným polem pro lid, který ostříhá Jeho přikázání, neboť je to pro slávu Jeho jména. Dělá pro svůj vyvolený lid to, co by mělo naplnit každé srdce díkuvzdáním, a zarmucuje Jej, že se obětuje tak málo chvály. Přeje si, aby se Jeho lid vyjadřoval silněji, ukazujíce, že vědí, že mají důvod pro radost a potěšení.

„Jednání Boha se svým lidem bychom si měli často opakovat. Jak často Hospodin nastavěl pamětných znamení ve svých jednáních se starověkým Izraelem! … Musíme často vypočítávat Boží dobrotu a chválit Jej za Jeho divné skutky.“ – Svědectví pro církev, sv. 6, str. 256; 6T 364, 365.

Středa

4. VÍRAADŮVĚRA

18. července

a. Jakými slovy vyjádřil David svou víru v Hospodina? Žalm 27:1–5.

Žalm 27:1–5. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti? Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli. Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím. Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého, a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho. Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne vskrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.

„Náš Bůh má nebe a zemi na povel a ví přesně, co potřebujeme. Můžeme vidět pouze kousek cesty před sebou; ale ‚všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše‘ (Židům 4:13). Nad pozemskými zmatky On sedí na svém trůnu; všecky věci jsou odkryté Jeho božskému zkoumání; a ze své veliké a klidné věčnosti přikazuje to, co se Jeho prozřetelnosti vidí za nejlepší.

„Ani vrabec nepadá na zem bez Otcova povšimnutí. Satanova nenávist vůči Bohu jej vede k tomu, aby se těšil z hubení i němých tvorů. Je to jen skrze Boží ochrannou péči, že jsou zachováni ptáci, aby nás oblažovali svými radostnými zpěvy. On ale nezapomíná ani na vrabce. ‚Protož nebojte se, dražší jste vy nežli mnoho vrabců‘ (Matouš 10:31).“ – Svědectví pro církev, sv. 8, str. 199; 8T 272, 273.

 

b. Jak David vyjádřil svou důvěru v Boha, když jej početně převyšovali pozemští nepřátelé? Žalm 56:3, 10, 12.

Žalm 56:3, 10, 12. Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší. … A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí. … V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

„Proč neukazujeme, že máme živého Spasitele, takového, který může s námi chodit ve tmě právě tak jako ve světle, a že v Něj můžeme doufat? …

„Viděli jsme, že se mezi nás a slunce vkládají mračna, ale nermoutili jsme se a neoblékali se do pytloviny z obavy, že bychom už nikdy neměli slunce spatřit. Neprojevili jsme o to žádné starosti, ale s co největší radostí čekali, dokud mračno nepřešlo a neukázalo se slunce. Tak je to i v našich zkouškách a pokušeních. Mračna se mohou zdát, že nás zbaví jasných paprsků Slunce Spravedlnosti; ale my víme, že tvář našeho Vykupitele není navždy skryta. Dívá se na nás s láskou a něžným soucitem. Nezamítejme svou důvěru, která má velikou odplatu, ale když nad duší visí mračna, udržujme své zraky upřeny tam, kde můžeme uvidět Slunce Spravedlnosti, a radujme se, že máme živého Spasitele. Mysleme na to, jak překrásné bylo světlo, z něhož jsme se těšili, udržujme mysl, aby zůstávala při Ježíši, a světlo bude na nás opět zářit a chmurné myšlenky se budou ztrácet. Budeme mít radost v Kristu, a zpívajíce, budeme pokračovat ve své cestě na horu Sion.“ – Our High Calling, p. 65.

Čtvrtek

5. BŮH USPOKOJUJE ŽÍZNÍCÍ DUŠI

19. července

a. Popište horlivost, která by měla doprovázet naše modlitby. Žalm 42:2–5.

Žalm 42:2–5. Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože. Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím? Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

„Odstraňme mdlý, tupý návyk, do něhož jsme upadli, a modleme se tak, jak to myslíme doopravdy. ‚Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová.‘ [Jakub 5:16.] Víra se pevně uchopuje zaslíbení Božích a naléhá svými prosbami s horlivostí; ale když život duše ustrnuje, stávají se vnější pobožnosti formálními a bezmocnými.“ – Gospel Workers (1892), p. 426.

b. KdyžpřistupujemekBohuuprostřednašichzkoušekazápasů,jakéujištění máme? Žalm 77:2, 15, 16.

Žalm 77:2, 15, 16. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. … Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

„Pro všechny, kdož se vztahují po vůdčí ruce Boží, je chvíle největšího zmalomyslnění časem, kdy božská pomoc je nejblíže. S vděčností se budou dívat zpět na nejtemnější části své cesty. … On je z každého pokušení a z každé zkoušky vyvede s pevnější vírou a s bohatší zkušeností.“ – Touha věků (1969), str. 369, 370; DA 528.

„V každé zkoušce, jestliže Jej hledáme, poskytne nám Kristus pomoc. Naše oči budou otevřeny, abychom rozeznali léčivá zaslíbení zaznamenaná v Jeho slově. Duch svatý nás bude učit, jak si přivlastnit každé požehnání, které bude lékem proti žalu. Pro každý hořký doušek, který bude přiložen k našim rtům, budeme nacházet léčivý výhonek.“ – Život naplněný pokojem, str. 129; MH 248.

Pátek

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

20. července

  1. Vekterémboděmnozíchybujíaselhávajívtom,abypřijalizaslíbené požehnání?
  2. Namístovykonávánívelkýchskutkůsebeobětováníktomu,abychom získali odpuštění a milosrdenství, jaké kroky musíme podniknout?
  3. Jaký postoj nás povede k tomu, abychom činili pravé vyznání?
  4. Cobychommělidělat,kdyžsezdá,žezkouškyzakrývajítvářSlunce

    Spravedlnosti před naším pohledem?

  5. S jakým typem ducha bychom měli přistupovat k Bohu? Jaké je

    zaslíbení, které máme, když toto činíme?