Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 3. Přimknutí se k Boží přítomnosti

13-01-2019

„A přikazovali lidu, řkouce: Když uzříte truhlu smlouvy Hospodina Boha svého a kněží Levítské, ani ji nesou, vy také hnete se s místa svého a půjdete za ní“ (Jozue 3, 3).

„Studujte pečlivě zkušenosti Izraelských na jejich cestách do Kanaánu. Studujte třetí a čtvrtou kapitolu knihy Jozue, zaznamenávající jejich přípravu k přechodu a přechod přes Jordán do zaslíbené země.“ – The SDA Bible Commentary, [E. G. White Comments], vol. 2, p. 994.

Doporučená četba: Patriarchové a proroci (1969), str. 359–362; PP 483–486; Svědectví pro církev, sv. 1, str. 514–520; 1T 645–653;

 

Neděle 13. ledna

1. OČÍ ZAOSTŘUJÍCÍ VE VÍŘE

a. Jaký rozhodný příkaz dal Jozue ohledně truhly smlouvy, symbolu Boží přítomnosti v Izraeli? Proč? Jozue 3:2–4.

Jozue 3:2–4. I stalo se, že třetího dne správcové šli prostředkem stanů, a přikazovali lidu, řkouce: Když uzříte truhlu smlouvy Hospodina Boha svého a kněží Levítské, ani ji nesou, vy také hnete se s místa svého a půjdete za ní, (a však místo mezi vámi a mezi ní bude okolo dvou tisíc loket míry obecné, nepřibližujte se k ní), abyste viděli cestu, kterouž byste jíti měli; nebo nešli jste tou cestou prvé.

„Truhla Boží byla posvátná schránka, zhotovená k tomu, aby byla úložištěm deseti přikázání, kterýžto zákon byl představitelem samotného Boha. Tato truhla byla považována za slávu a sílu Izraele. Znamení Božské přítomnosti na ní zůstávalo dnem i nocí.“ – Spiritual Gifts, vol. 4a, p. 101.

b. V jakém smyslu je truhla smlouvy v Nebesích stejně důležitá pro nás dnes, v obrazném smyslu? Židům 8:1, 2; 9:3–5.

Židům 8:1, 2. Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích, služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.

Židům 9:3–5. Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých, zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona, nad truhlou pak cherubínové slávy, zastěňující slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně.

 

„Satan podniká veškerá možná opatření, aby se mezi nás jako lid nedostavilo nic, co by nás napomínalo a káralo a vyzývalo nás, abychom odstraňovali své chyby. Existuje však lid, který bude nosit truhlu Boží.“ – Testimonies toMinisters, p. 411.

Pondělí 14. ledna

2. PŘÍPRAVA NA SPATŘENÍ UDIVUJÍCÍCH VĚCÍ

a. Dříve než mohli Izraelští zázračným způsobem prožívat Boží přítomnost, jak jim Jozue řekl, aby se připravovali? Jozue 3:5.

Jozue 3:5. Řekl pak byl Jozue lidu: Posvěťtež se, zítra zajisté učiní Hospodin divné věci mezi vámi.

b. Jak nás dnes Bůh posvěcuje či očišťuje a co posvěcení vyžaduje z naší strany? Titovi 2:14; Matouš 16:24.

Titovi 2:14. Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.Matouš 16:24. Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.

„Pravé posvěcení přichází skrze uskutečňování zásady lásky. …

„Posvěcení není dílem okamžiku, hodiny, dne, ale celého života. Nezíská se skrze šťastný vzletný pocit, ale je výsledkem neustálého umírání vůči hříchu a neustálého žití pro Krista.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 367; AA 560.

„Pravé posvěcení… není nic menšího než každodenní umírání vůči vlastnímu já a každodenní podrobování se vůli Boží. … Pavlovo posvěcení bylo neustálým střetáváním se s vlastním já. Pravil: ‚Na každý den umírám.‘ Jeho vůle a jeho touhy se na každý den střetávaly s povinností a s vůlí Boží. Místo toho, aby následoval náklonnosti, činil vůli Boží, jakkoliv byla nepříjemná a ukřižovávala jeho přirozenost.“ – Svědectví pro církev, sv. 4, str. 237; 4T 299.

„Pravé posvěcení je soulad s Bohem, jednota s Ním v povaze. Je přijímáno skrze poslušnost vůči těm zásadám, které jsou přepisem Jeho povahy.“ –Svědectví pro církev, sv. 6, str. 245; 6T 350.

„Toto je biblické posvěcení. Není to jen nějaká podívaná nebo vnější práce. Je to posvěcení přijaté skrze kanál pravdy. Je to pravda přijatá v srdci a prakticky prováděná v životě.“ – Svědectví pro církev, sv. 1, str. 275; 1T 339.

c. Komu bylo přikázáno, aby byli prvními, kdož případně nasazují život a bezpečí kvůli lidu? Jozue 3:6–8.

Jozue 3:6–8. Potom řekl Jozue kněžím těmi slovy: Vezměte truhlu smlouvy, a jděte před lidem. I vzali truhlu smlouvy a brali se před lidem. Nebo řekl byl Hospodin k Jozue: V tento den začnu tebe zvelebovati před očima všeho Izraele, aby poznali, že jakož jsem byl s Mojžíšem, tak budu s tebou. Protož ty přikaž kněžím, kteříž nosí truhlu smlouvy, a rci: Když vejdete na kraj vody Jordánské, zastavte se v Jordáně.

„Kněží uposlechli příkazy svého vůdce a šli před lidem, nesouce truhlu smlouvy. Byly vydány rozkazy, aby množství lidu zůstalo pozadu tak, aby mezi nimi a truhlou byl prázdný prostor okolo tří čtvrtin míle. Obrovské zástupy s hlubokým zájmem sledovaly, jak kněží postupují dolů k břehu Jordánu. Viděli je s posvátnou truhlou neustále se pohybovat vpřed směrem k bouřlivě se vzdouvající řece, až se zdálo, že se nohy nosičů ponořují do vod.“ – The Signs of the Times, April 7, 1881.

Úterý 15. ledna

3. UJIŠTĚNÍ O BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI

a. Jaké zaslíbení se naplnilo k posvěceným mužům Božím, kteří nesli posvátnou truhlu tváří v tvář nebezpečí? Izaiáš 43:2.

Izaiáš 43:2. Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě; půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe.

„Čtyři nebeští andělé stále doprovázeli truhlu Boží na všech jejích cestách, aby ji chránili před veškerým nebezpečím a aby plnili každé poslání, které se od nich požadovalo v souvislosti s truhlou.“ – Spiritual Gifts, vol. 4a, p. 102.

b. Co Hospodin zaslíbil ohledně nesení truhly v obrovském vzdouvání řeky Jordánu? Jozue 3:9–13.

Jozue 3:9–13. Řekl také Jozue synům Izraelským: Přistupte sem, a slyšte slova Hospodina Boha vašeho. I řekl Jozue: Po tomto poznáte, že Bůh silný živý jest u prostřed vás, a že konečně vyžene od tváři vaší Kananejského, Hetejského, Hevejského, Ferezejského, Gergezejského, Amorejského a Jebuzejského: Aj, truhla smlouvy Panovníka vší země půjde před vámi přes Jordán. Protož nyní vezměte sobě dvanácte mužů z pokolení Izraelských, po jednom muži z každého pokolení. I bude, že hned jakž se zastaví kněží, nesoucí truhlu Hospodina Panovníka vší země, u vodě Jordánské, vody Jordánu rozdělí se, a vody tekoucí s vrchu zůstanou v jedné hromadě.

c. Jakou naději Bůh poskytuje každému nosiči břemene, který věrně usiluje, aby „nosil truhlu“ dnes, hlásaje přítomnou pravdu často za těžkých a náročných podmínek? Žalm 126:4–6.

Žalm 126:4–6. Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu. Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou. Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

„Jsou chvíle, kdy se služebníku Božímu zdá nemožné vykonat dílo, které je nutno vykonat, protože nemá dostatek prostředků k provádění závažné a důkladné práce. Někteří se obávají, že s prostředky, které mají k dispozici, nemohou učinit vše, co považují za svou povinnost učinit. Budou-li však postupovat ve víře, zjeví se spása Boží a jejich úsilí bude provázet úspěch. Ten, jenž přikázal svým následovníkům, aby šli do všech částí světa, bude podporovat každého dělníka, který se v poslušnosti vůči Jeho příkazu snaží hlásat Jeho poselství.

„Při budování svého díla Hospodin ne vždy činí všechno jasné před svými služebníky. Někdy zkouší důvěru svého lidu tím, že tu a tam způsobuje okolnosti, které je nutí k tomu, aby se hnuli kupředu ve víře. Často je přivádí do stísněných a náročných míst a přikazuje jim, aby šli dále, když se zdá, že se jejich nohy dotýkají vod Jordánu. Právě v takových chvílích, kdy modlitby Jeho služebníků k Němu stoupají v opravdové víře, otevírá Bůh cestu před nimi a vyvádí je na prostranství.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 235; AA 357.

Středa 16. ledna

4. BOŽÍ RUKA V ČINNOSTI

a. Jaký úžasný výsledek následoval, když kněží bezvýhradně uposlechli příkaz, který Bůh dal skrze Jozua? Jozue 3:14–17; 4:18.

Jozue 3:14–17. Stalo se tedy, když se bral lid z stanů svých, aby šli přes Jordán, a kněží, kteříž nesli truhlu smlouvy, před nimi, a když ti, kteříž nesli truhlu, přišli až k Jordánu, a kněží, nesoucí truhlu, omočili nohy v kraji vod: (Jordán pak rozvodňuje se a vystupuje ze všech břehů svých v každý čas žně), že se zastavily vody, kteréž s hůry přicházely, a shrnuly se v hromadu jednu velmi daleko od Adam města, kteréž leží k straně Sartan, kteréž pak odcházely k moři dolů, k moři slanému sešly a sběhly, a lid přešel naproti Jerichu. Stáli pak kněží, kteříž nesli truhlu smlouvy Hospodinovy na suše u prostřed Jordánu, nehýbajíce se, (a všecken Izrael šel po suše), až se lid všecken přepravil přes Jordán.

Jozue 4:18. Když pak vystupovali kněží, jenž nesli truhlu smlouvy Hospodinovy, z prostřed Jordánu, jakž jen vytrhli kněží nohy na sucho, navrátily se vody Jordánské k místu svému, a tekly předce jako i prvé ve všech březích svých.

„Kněží uposlechli příkazy svého vůdce a šli před lidem, nesouce truhlu smlouvy. Hebrejské zástupy nabraly směr pochodu a následovaly tento symbol božské přítomnosti. Široký zástup pochodoval dolů k břehu Jordánu, a když kněží omočili nohy na kraji řeky, voda přicházející shora byla odříznuta a dolní díl odtekl, zanechávaje dno řeky suché. Kněží šli dále, nesouce truhlu Boží, a Izrael následoval pozadu. V polovině cesty přes Jordán bylo kněžím přikázáno, aby zůstali stát v korytu řeky, dokud nepřešel celý Hebrejský zástup. Toto mělo do jejich myslí silněji vštípit skutečnost, že moc, která zastavila vody Jordánu, byla tatáž moc, která umožnila jejich otcům přejít Rudé moře před čtyřiceti lety.

„Mnozí, kteří přešli přes Rudé moře, když byli dětmi, nyní podobným zázrakem přešli přes Jordán, muži váleční, vyzbrojeni k boji. Poté co zástup Izraelský všechen přešel, přikázal Jozue kněžím, aby vyšli ven z řeky. Když oni, nesouce truhlu smlouvy, stáli v bezpečí na druhém břehu, Bůh odtáhl svou mocnou ruku a nahromaděné vody se řítily dolů, jeden mohutný proud, v přirozeném korytu řeky. Jordán se valil jako nezdolatelný příval, přetékaje všechny své břehy.“ – Svědectví pro církev, sv. 4, str. 124, 125; 4T 157, 158.

b. Jak a proč měl být tento zázrak uchováván v paměti? Jak ovlivnil okolní národy? Jozue 4:4–9, 21–24; 5:1.

Jozue 4:4–9, 21–24. Že povolav Jozue dvanácti mužů, kteréž k tomu zřídil z synů Izraelských, po jednom muži z každého pokolení, i řekl jim Jozue: Jděte před truhlou Hospodina Boha svého do prostřed Jordánu a vezměte sobě každý kámen jeden na rameno své, vedlé počtu pokolení synů Izraelských, aby to bylo na znamení mezi vámi. Když by potom tázali se synové otců svých, řkouce: K čemu jsou vám ti kamenové? Odpovíte jim, že se rozdělily vody Jordánské před truhlou smlouvy Hospodinovy, (když, pravím, šla přes Jordán, rozdělily se vody Jordánské), i zůstávají kamenové tito na památku synům Izraelským až na věky. I učinili synové Izraelští tak, jakž přikázal Jozue, a vzali dvanácte kamenů z prostředku Jordánu, jakož mluvil Hospodin k Jozue, vedlé počtu pokolení synů Izraelských, a přinesli je s sebou na první stanoviště, a tu je složili. Jozue také vyzdvihl dvanácte kamenů u prostřed Jordánu na místě, kdež stály nohy kněží nesoucích truhlu smlouvy, a byli tam až do tohoto dne. … A mluvil k synům Izraelským takto: Když by se otázali potom synové vaši otců svých, řkouce: Co ti kamenové znamenají? Oznámíte synům svým a díte: Po suše přešel Izrael Jordán tento. Nebo vysušil Hospodin Bůh váš vody Jordánské před tváří vaší, až jste přešli, jakož učinil Hospodin Bůh váš moři Rudému, kteréž vysušil před tváří naší, až jsme přešli, aby poznali všickni národové země ruku Hospodinovu, že silná jest, a abyste se báli Hospodina Boha vašeho po všecky dny.

Jozue 5:1. Stalo se pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteříž bydlili za Jordánem k západu, a všickni králové Kananejští, kteříž bydlili při moři, že vysušil Hospodin vody Jordánské před syny Izraelskými, dokudž ho nepřešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zůstalo více v nich duše před tváří synů Izraelských.

„Ježíš, Syn Boží, následován nebeskými anděly, šel před truhlou, když přišla k Jordánu, a vody byly odříznuty před Jeho přítomností. Kristus a andělé stáli při truhle a kněžích na dně řeky, dokud všechen Izrael nepřešel přes Jordán.“ –Spiritual Gifts, vol. 4a, p. 102.

„Když zvěsti o tom, že Bůh zastavil vody Jordánu před syny Izraelskými, dorazily ke králům Amorejským a Kananejským, jejich srdce zemdlela strachy.“– Patriarchové a proroci (1969), str. 361; PP 485.

Čtvrtek 17. ledna

5. VSTUP DO NOVÉ ZKUŠENOSTI

a. Proč bylo provádění obřízky pozastaveno a proč bylo nyní obnoveno? Jozue 5:2–9.

Jozue 5:2–9. Toho času řekl Hospodin k Jozue: Udělej sobě nože ostré, a obřež opět syny Izraelské po druhé. I udělal sobě Jozue nože ostré, a obřezal syny Izraelské na pahrbku Aralot. Tato pak jest příčina, pro kterouž je obřezal Jozue, že všecken lid, kterýž byl vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemřeli byli na poušti na cestě po vyjití z Egypta. Nebo obřezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž se zrodil na poušti, na cestě po vyjití z Egypta, neobřezali. (Nebo čtyřidceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul všecken národ mužů bojovných, kteříž byli vyšli z Egypta, ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zapřisáhl Hospodin, že neukáže jim země, kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.) Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obřezal Jozue, že byli neobřezaní; nebo žádný jich neobřezoval na cestě. Když pak byl všecken lid obřezán, zůstali na místě svém v ležení, dokudž se nezhojili. I řekl Hospodin k Jozue: Dnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás. A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne.

„Pozastavení obřadu obřízky od vzpoury v Kádes bylo stálým svědectvím pro Izrael, že jejich smlouva s Bohem, které byla obřízka ustanoveným symbolem, byla zrušena. A pozastavení Fáze, památníku jejich vysvobození z Egypta, bylo důkazem Hospodinovy nelibosti nad jejich touhou vrátit se do země otroctví. Nyní však léta zavržení skončila. Bůh znovu uznal Izrael za svůj lid a znamení smlouvy bylo obnoveno. Obřad obřízky byl vykonán na všech, kdož se narodili na poušti.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 361; PP 485.

b. Co ještě vyznačovalo vítězný stav, v němž se Izraelští nyní nacházeli po zázraku při Jordánu? Jozue 5:10–12.

Jozue 5:10–12. Když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc čtrnáctého dne toho měsíce u večer, na rovinách Jericha. I jedli z úrod té země na zejtří po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne. I přestala manna na zejtří, když jedli z obilé té země, a již více neměli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod země Kananejské toho roku.

„Hospodin nyní pozoruhodně projevil svou moc a přízeň tím, že vedl svůj lid přes Jordán po suché zemi, a jejich nepřátelé je již nemohli déle potupovat. Manna, která byla pokračovala až do této doby, nyní přestala; neboť když se Izraelští chystali zmocnit Kanaánu a jíst z ovoce té výborné země, manny už nebylo potřeba.“ – Svědectví pro církev, sv. 4, str. 125; 4T 159.

Pátek 18. ledna

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jak mohu dnes vzhlížet k truhle smlouvy?
2. Jaký je význam ochotnosti kněží vstoupit do Jordánu?
3. Jak se dnes mohu doopravdy stát nosičem truhly smlouvy?
4. Proč se někdy Bůh rozhoduje dělat zázraky, jako učinil při Jordánu?

5. Proč byl obřad obřízky životně důležitý při vstupu do zaslíbené země? Jaký obřad je pro nás významný, když usilujeme o nebeský Kanaán? Proč?