Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 4. JEŽÍŠ KRISTUS NAŠÍ JEDINOU NADĚJÍ

22-10-2017

 

A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti“ (Skutky 4:12).

„Pouze Krista ‚Bůh, kníže a spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů.‘ ‚A neníť v žádném jiném spasení‘ (Skutky 5:31; 4:12).“ – Kristova podobenství, str. 153; COL 264.

Doporučená četba: Vybraná poselství, kn. 1, str. 183–185; 1SM 226–228.

Neděle 22. října

1. BOŽSKÝ ZÁSTUPCE

a. Co se stalo v ten samý den, kdy Adam a Eva zhřešili? Genesis 3:21.

Genesis 3:21. I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

„První oběť byla pro Adama nejbolestnějším obřadem. Vlastní rukou musel vzít život, který může dát jen Bůh. Poprvé tak uzřel smrt a poznal, že kdyby byl poslušen Boha, nebylo by bývalo žádné smrti člověka ani zvířete. Když zabil nevinnou oběť, zachvěl se při pomyšlení, že pro jeho hřích musí být prolita krev neposkvrněného Beránka Božího. Tento výjev mu poskytl hlubší a živější vědomí o velikosti jeho provinění, jež může odčinit pouze smrt drahého Syna Božího. A užasl nad nekonečnu dobrotivostí, jež dá takové výkupné, aby zachránila viníka. Hvězda naděje osvětlila temnou a strašnou budoucnost a zbavila ji naprosté bezútěšnosti.“ – Patriarchové a proroci, str. 40; PP 68.

b. Jak prorok Izaiáš objasňuje toto zastoupení? Izaiáš 53:4, 5.

Izaiáš 53:4, 5. Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen. On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.

„S Kristem bylo naloženo tak, jak zasloužíme my, aby s námi mohlo být naloženo tak, jak zaslouží On. Byl odsouzen za naše hříchy, na nichž se nepodílel, abychom mohli být ospravedlněni Jeho spravedlností, na níž jsme se nepodíleli. Vytrpěl smrt, která patřila nám, abychom mohli obdržet život, který patřil Jemu.“ – Touha věků, str. 13; DA 25.

 

Pondělí 23. října

2. PODMÍNKA VĚČNÉHO ŽIVOTA

a. Co je podmínkou věčného života? Matouš 19:16, 17.

Matouš 19:16, 17. A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný? Ale on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázaní.

„Podmínkou věčného života je dnes právě to, co bylo vždy – právě to, co bylo v ráji před pádem našich prvních rodičů – dokonalá poslušnost vůči zákonu Božímu, dokonalá spravedlnost. Kdyby byl věčný život udílen za nějaké podmínky bez této, pak by bylo ohroženo štěstí celého vesmíru. Otevřela by se cesta pro hřích, se vším jeho sledem bídy a utrpení, aby byl učiněn nesmrtelným.“ – Cesta ke Kristu, str. 43; SC 62.

„Kristus nesnižuje požadavky zákona. Neomylným jazykem představuje poslušnost vůči němu jako podmínku věčného života – tutéž podmínku, která se požadovala na Adamovi před jeho pádem. Pán očekává od duše, dnes o nic méně, než očekával od člověka v ráji, dokonalou poslušnost, bezúhonnou spravedlnost. Požadavek pod smlouvou milosti je právě tak velký jako požadavek učiněný v ráji – soulad s Božím zákonem, který je svatý i spravedlivý a dobrý.“ – Kristova podobenství, str. 233; COL 391.

„Jako Bible představuje dva zákony, jeden neměnný a věčný, druhý prozatímní a dočasný, tak jsou dvě smlouvy. Smlouva milosti byla jako první učiněna s člověkem v ráji, když po pádu dostal božské zaslíbení, že semeno ženy potře hlavu hada. Tato smlouva nabídla všem lidem odpuštění a milost Boží, budou-li poslušni skrze víru v Krista. Slíbila jim také věčný život za podmínky, že budou věrni Božímu zákonu. Takto patriarchové obdrželi naději na spasení.“ – Patriarchové a proroci, str. 271, 272; PP 370.

b. Mohou lidské bytosti předvést dokonalou poslušnost sami od sebe? Izaiáš 64:6.

Izaiáš 64:6. Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.

„Před pádem si mohl Adam vytvořit spravedlivou povahu poslušností vůči Božímu zákonu. V tomto však selhal a kvůli jeho hříchu se stala hříšnou naše přirozenost a my nemůžeme učinit sami sebe spravedlivými. Protože jsme hříšní a nesvatí, nemůžeme být dokonale poslušni svatého zákona. Nemáme žádnou vlastní spravedlnost, se kterou bychom splnili požadavky zákona Božího. Kristus však pro nás připravil východisko. Žil na zemi uprostřed týchž zkoušek a pokušení, jimž musíme čelit my. Žil bezhříšným životem. Zemřel za nás a nyní nabízí vzít naše hříchy a dát nám svou spravedlnost.“ – Cesta ke Kristu, str. 43, 44; SC 62.

 

Úterý 24. října

3. DOKONALÁ POSLUŠNOST SKRZE KRISTA

a. Jaké ujištění máme skrze zásluhy Kristovy? Jan 15:5; Filipenským 4:13.

Jan 15:5. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.

Filipenským 4:13. Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje.

„Vykupitel světa, jednorozený Syn Boží, svou dokonalou poslušností vůči zákonu, svým životem a povahou, vykoupil to, což bylo zahynulo v pádu, a umožnil člověku, aby byl poslušný toho svatého zákona spravedlnosti, který Adam přestoupil. Kristus nezaměnil své božství za lidství, ale spojil lidství s božstvím; a v lidství žil zákon v zájmu lidské rodiny. Hříchy každého člověka, který přijme Krista, byly složeny na Jeho účet a On plně uspokojil spravedlnost Boží.“ – Special Testimonies on Education, p. 21.

„Protože padlý člověk nemohl přemoci Satana svou lidskou silou, přišel z královských síní nebeských Kristus, aby mu pomohl se svou spojenou lidskou a božskou silou. Kristus věděl, že Adam v ráji se svými prvotřídními přednostmi mohl odolat pokušením Satanovým a porazit ho. Věděl také, že mimo ráj není možné pro lidi, od doby Pádu oddělené od světla a lásky Boží, aby odolali pokušením Satanovým ve své vlastní síle. Aby mohl přinést člověku naději a zachránit ho před úplnou zkázou, ponížil se přijmout lidskou přirozenost, aby se svou božskou mocí spojenou s lidskou mohl přijít k člověku tam, kde je. Získal pro padlé syny a dcery Adamovy onu sílu, kterou je pro ně nemožné získat pro sebe, aby v Jeho jménu mohli přemoci pokušení Satanova.“ – The Review and Herald, August 18, 1874.

b. Co prorokoval Daniel ohledně spravedlnosti Kristovy? Daniel 9:24.

Daniel 9:24. Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů, i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné, a k zapečetění vidění i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých.

„V proroctví Daniele bylo o Kristu zaznamenáno, že způsobí ‚vyčištění nepravosti a… přivedení spravedlnosti věčné‘ (Daniel 9:24). Každá duše může říci: ‚On svou dokonalou poslušností splnil požadavky zákona a má jediná naděje se nachází ve vzhlížení k Němu jako mému zástupci a ručiteli, který dokonale dodržoval zákon za mě. Vírou v Jeho zásluhy jsem zproštěna odsouzení ze zákona. Odívá mě svou spravedlností, která splňuje všechny požadavky zákona. Jsem doplněna v Něm, jenž přivádí věčnou spravedlnost.‘“ – Vybraná poselství, kn. 1, str. 313; 1SM 396.

 

Středa 25. října

4. BERÁNEK BEZ POSKVRNY

a. Pod jakým symbolem představil Jan Křtitel lidem Krista? Jan 1:29.

Jan 1:29. Druhého dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.

„Jan byl hluboce dojat, když viděl, jak se Ježíš sklonil jako prosebník a v slzách žádal Otce o souhlas. Když Jej obklopila sláva Boží a ozval se hlas z nebe, rozpoznal Jan znamení, které Bůh zaslíbil. Poznal, že to byl Vykupitel světa, koho pokřtil. Duch svatý spočinul na něm, a ukazuje vztaženou rukou na Ježíše, zvolal: ‚Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa‘ (Jan 1:29).“ – Touha věků, str. 68; DA 112.

b. Co o Ježíši Kristu říká apoštol Petr? 1 Petr 1:18, 19.

1 Petr 1:18, 19. Vědouce, že ne porušitelnými věcmi, stříbrem neb zlatem, vykoupeni jste z marného svého obcování toho, od otců vydaného, ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a nepoškvrněného, Krista.

„‚V něm přebývá všecka plnost Božství tělesně‘ (Kolossenským 2:9). Lidé potřebují pochopit, že Božství trpělo a klesalo pod mukami golgotskými. Přesto Ježíš Kristus, kterého Bůh dal na výplatu za svět, vykoupil církev svou vlastní krví. Veličenstvo nebes bylo nuceno trpět v rukou náboženských fanatiků, kteří tvrdili, že jsou nejosvícenějšími lidmi na tváři země.“ – The SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. 7, p. 907.

„Když se hříšník dívá na Spasitele umírajícího na Golgotě a uvědomí si, že ten mučedník je božský, ptá se, proč byla tato veliká oběť učiněna, a kříž ukazuje na svatý zákon Boží, který byl přestoupen. Smrt Kristova je nevyvratitelný argument stran neměnitelnosti a spravedlnosti zákona. Když Izaiáš prorokuje o Kristu, říká: ‚On zvelebí zákon, a slavným ho učiní‘ (Izaiáš 42:21, King James Version). Zákon nemá žádnou moc k odpuštění zločinci. Jeho funkcí je poukazovat na jeho nedostatky, aby si uvědomil svou potřebu Toho, který je mocný k spasení, svou potřebu Toho, který se stane jeho zástupcem, jeho zárukou, jeho spravedlností. Ježíš uspokojuje hříšníkovy potřeby; neboť vzal na sebe přestupníkovy hříchy. ‚On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno‘ (Izaiáš 53:5). Hospodin by mohl odstranit hříšníka a zcela jej zničit; ale zvolil dražší plán. Ve své veliké lásce poskytuje naději pro beznadějné, dávaje svého jednorozeného Syna, aby nesl hříchy světa.“ – The Bible Echo, March 15, 1893.

 

Čtvrtek 26. října

5. BOŽSKÁ VÝZVA

a. Jakou nezodpověditelnou otázku dal Kristus svým nepřátelům? Jan 8:46.

Jan 8:46. Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?

„Kristus ve svém pozemském životě vyvinul dokonalou povahu, předvedl dokonalou poslušnost vůči přikázáním svého Otce. Přicházeje na svět v lidském způsobu, poddávaje se zákonu, zjevuje lidem, že nese jejich nemoci, jejich bolesti, jejich viny, nestal se hříšníkem. Před farizeji mohl říci: ‚Kdo z vás uviní mne z hříchu?‘ (Jan 8:46). Ani jediná poskvrna hříchu nebyla na Něm nalezena. Stál před světem coby neposkvrněný Beránek Boží.“ – The Youth’s Instructor, December 29, 1898.

b. Jak můžeme být spaseni? Jan 3:16–18.

Jan 3:16–18. Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

„Jak tedy máme být spaseni? ‚Jakož Mojžíš povýšil hada na poušti,‘ tak byl povýšen Syn člověka, a každý, kdo byl podveden a uštknut hadem, může pohledět a žít. ‚Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa‘ (Jan 1:29). Světlo zářící z kříže zjevuje lásku Boží. Jeho láska nás přitahuje k Němu. Neodporujeme-li tomuto přitahování, budeme vedeni k patě kříže v pokání pro hříchy, které ukřižovaly Spasitele. Potom Duch Boží skrze víru vytváří nový život v duši. Myšlenky a touhy jsou uváděny v poslušnost vůči vůli Kristově. Srdce i mysl jsou vytvářeny znovu k obrazu Toho, který v nás působí, aby podmanil všecky věci sobě. Pak je zákon Boží napsaný v mysli a v srdci a my můžeme říci s Kristem: ‚Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám‘ (Žalm 40:8).“ – Touha věků, str. 114; DA 175, 176.

Pátek 27. října

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Vysvětlete verše Izaiáš 53:4, 5.
2. Jak Bible objasňuje lidskou spravedlnost?
3. Jak můžeme předvést dokonalou poslušnost vůči zákonu Božímu?

4. Co Kristova smrt na Golgotě prokazuje?
5. Jakou výzvu adresoval Kristus svým nepřátelům?