Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 4. SLÁVA POUZE BOHU

21-01-2018

SLÁVA POUZE BOHU

„Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podlé milosrdenství svého spasil nás“ (Titovi 3:5, první část).

„Nemáme nic, co by nás Bohu doporučilo; ale důvodem, pro který se smíme kdykoli na Něj obrátit, je náš naprosto bezmocný stav, který činí Jeho vykupitelskou moc nutností.“ – Touha věků, str. 218; DA 317.

Doporučená četba: Výchova, str. 150–154; Ed 253–261.

 

Neděle 21.ledna

1. UTRPENÍ CTNOSTNÉHO ČLOVĚKA

a. Popište ctnosti, které charakterizovaly Jobův každodenní život. Job 29:5, 8–16.

Job 29:5, 8–16. Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé, … jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli. Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá. Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich. Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi, že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka. Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval. V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj. Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému. Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

„Bůh ve svém slově podal obraz úspěšného člověka – člověka, jehož život byl v nejpravdivějším smyslu jeden úspěch, člověka, kterého nebe i země měly potěšení si vážit. [Citovány verše Job 29:4–16.]“ – Výchova, str. 84; Ed 142.

b. Jaké nadčasové lekci se máme učit z Jobových zkoušek? Žalm 34:19, 20.

Žalm 34:19, 20. Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá. Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.

„Pro lidské bytosti je velice přirozené si myslet, že velká neštěstí jsou zaručeným ukazatelem velkých zločinů a nesmírných hříchů; ale lidé často dělají chybu, když takto měří povahu. Nežijeme v čase odvetného soudu. Dobro a zlo jsou promíchány a pohromy přicházejí na všechny. Někdy lidé přestupují hraniční linii za Boží ochrannou péči a potom Satan nad nimi vykonává svou moc, a Bůh nezasahuje. Job byl těžce trápen a jeho přátelé se snažili, aby uznal, že jeho utrpení je následkem hříchu, a aby jej přiměli cítit se pod odsouzením. Představovali jeho případ jako případ velkého hříšníka.“ – The SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. 3, p. 1140.

 

Pondělí 22.ledna

2. VZBUZUJÍCÍ VOLÁNÍ

a. Ačkoliv Jobovo svědomí bylo čisté a jeho život ctnostný, co Bůh chtěl, aby Jeho věrný služebník v odmlčení uvážil? Job 38:1–7; 39:31, 32.

Job 38:1–7. Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl: Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými? Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum. Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

Job 39:31, 32. A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.

„Každý rozvíjející se květ, každý list se svými jemnými žilkami, budou svědčit o nekonečné schopnosti velikého Mistra Umělce. Masivní skály a vznešené hory, které se zvedají v dálce, nejsou výsledkem náhody. Ony mluví v tiché výmluvnosti o Tom, který sedí na vesmírném trůnu, vysokém a vyzdviženém. … Všechny Jeho plány jsou dokonalé. Jakou bázeň a úctu by mělo Jeho jméno vzbuzovat!“ – Our High Calling, p. 251.

b. Jak Job odpověděl na Boží vzbuzující volání? Jak by měli odpovědět všichni, kteří mohou být jako Job krutě nepochopeni a nespravedlivě pomluveni druhými? Job 39:33–35; 42:6.

Job 39:33–35. Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.

Job 42:6. Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.

„Někteří krátkozrací, nedostatečně zkušení přátelé nemohou svým úzkým viděním docenit pocity toho, kdo je v těsném souladu s duší Kristovou ve spojitosti se spasením druhých. Jeho pohnutky jsou nepochopeny a jeho činy nesprávně vykládány těmi, kdož chtějí být jeho přáteli, dokud, jako Job, nevyšle vážnou modlitbu: Chraň mě před mými přáteli. Bůh sám se ujímá Jobova případu. Jeho trpělivost byla hrozně přetěžována; ale když mluví Bůh, všechny jeho mrzuté pocity se mění. Ospravedlnění sama sebe, které cítil, že je nezbytné k odpírání odsouzení svými přáteli, není nezbytné vůči Bohu. On nikdy nesoudí nesprávně; On nikdy nechybuje. Hospodin Jobovi praví: ‚Přepaš nyní jako muž bedra svá;‘ a jakmile Job slyší božský hlas, jeho duše se sklání s vědomím své hříšnosti a on praví před Bohem: ‚Mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele‘ (Job 38:3; 42:6).“ – Svědectví pro církev, sv. 3, str. 384; 3T 509.

„Žijeme v nebezpečných časech. Adventisté sedmého dne jsou údajně Božím lidem ostříhajícím přikázání; jenže ztrácejí svého zbožného ducha. Tento duch úcty k Bohu učí lidi, jak přistupovat k svému Tvůrci – s posvátností a bázní skrze víru, ne v sebe, ale v Prostředníka. Takto je člověk udržován pevným, ať je vystaven jakýmkoliv okolnostem.“ – Notebook Lea ets, vol. 1, p. 121.

 
 

 

Úterý 23.ledna

3. BOŽÍ HOJNÁ MILOST

a. Co bychom se měli naučit z Hospodinova konečného verdiktu týkajícího se Joba a jeho přátel? Job 42:7–9.

Job 42:7–9. Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job. Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job. A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův.

b. Co Bůh potom učinil pro Joba? Proč? Job 42:10–17; Žalm 66:10–12.

Job 42:10–17. Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně. A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu. A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic. Měl také sedm synů a tři dcery, z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch. Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich. Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení. I umřel Job, stár jsa a pln dnů.

Žalm 66:10–12. Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro. Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil, vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.

„Z hlubin malomyslnosti a sklíčenosti vystoupil Job do výšin naprosté důvěry v milosrdenství a spásnou moc Boží. …

„Když Job zahlédl záblesk svého Stvořitele, zošklivil si sám sebe a kál se v prachu a v popele. Pak mu Hospodin mohl hojně požehnat a učinit jeho poslední léta nejlepšími z jeho života.“ – Proroci a králové, str. 107; PK 163, 164.

c. Proč by měl být postoj věrného Joba inspirací pro každého křesťana? Jakub 5:11; Efezským 2:8–10.

Jakub 5:11. Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý.

Efezským 2:8–10. Nebo milostí spaseni jste skrze víru, (a to ne sami z sebe, darť jest to Boží), ne z skutků, aby se někdo nechlubil. Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili.

 

„Ti, kdož žijí nejblíže k Ježíši, nejjasněji poznávají křehkost a hříšnost lidství a jejich jediná naděje spočívá v zásluze ukřižovaného a vzkříšeného Spasitele.“ – Vítězství lásky Boží, str. 336; GC 471.

„Ve svém božském opatření, skrze svou nezaslouženou přízeň, Hospodin ustanovil, že dobré skutky budou odměněny. Jsme přijati pouze skrze Kristovu zásluhu; a skutky milosrdenství, skutky dobročinnosti, které konáme, jsou ovocem víry; a stávají se pro nás požehnáním; neboť lidem má být odplaceno podle jejich skutků. Je to vůně zásluhy Kristovy, která naše dobré skutky činí přijatelnými Bohu, a je to milost, která nám umožňuje činit skutky, za které nás Bůh odměňuje. Naše skutky v nás a z nás samotných nemají žádnou zásluhu. Když jsme učinili všechno, co jsme mohli učinit, máme se považovat za neužitečné služebníky. Nezasloužíme si žádné díky od Boha. Učinili jsme jen to, co jsme byli povinni učinit, a naše skutky by nemohly být vykonány v síle našich vlastních hříšných přirozeností.“ – The Review and Herald, January 29, 1895.

Středa 24.ledna

4. KRISTUS VYZDVIŽEN

a. Třebaže je nějaký člověk ctnostný, jako byl Job, co bychom si měli uvědomit o duchovních potřebách tohoto člověka (nebo každé jiné osoby)? 1 Petr 1:18, 19.

1 Petr 1:18, 19. Vědouce, že ne porušitelnými věcmi, stříbrem neb zlatem, vykoupeni jste z marného svého obcování toho, od otců vydaného, ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a nepoškvrněného, Krista.

„Modlitby, chvála, kajícné vyznání hříchu stoupají od opravdového věřícího jako kadidlo k nebeské svatyni, avšak procházejíce skrze zkažená řečiště lidství, jsou tak znečištěny, že pokud nejsou očištěny krví, nemohou nikdy mít cenu u Boha. Nestoupají v neposkvrněné čistotě, a pokud Přímluvce, který je na pravici Boží, nepředkládá a neočišťuje všechno svou spravedlností, není to přijatelné Bohu. Veškeré kadidlo z pozemských stánků musí být zvlhčeno očišťujícími kapkami krve Kristovy.“ – Vybraná poselství, kn. 1, str. 273; 1SM 344.

„Čím více Ducha Kristova máme, tím pokornějšími se staneme. Když získáme jasné pohledy na Krista, žádná slova vyvyšování sebe samých neuniknou z našich rtů. Když Hospodin poskytl Jobovi pohled na svůj majestát, Job přestal obhajovat svou vlastní spravedlnost. Pocítil svou hříšnost a ponížil se před čistotou a svatostí Boží. ‚Mrzí mne to,‘ pravil, ‚a želím toho v prachu a v popele‘ (Job 42:6). Přesto Bůh perem inspirace představuje Joba, že je ‚sprostný a upřímý, bojící se Boha a varující se zlého.‘ ‚Není jemu rovného na zemi‘ (Job 1:8).“ – The Signs of the Times, August 11, 1898.

b. Jak víme, že Job věřil v Krista jako svého Spasitele? Job 19:25–27. K jakému podnětnému rozhodnutí by toto mělo přivést každého z nás?

Job 19:25–27. Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha. Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

„Nyní jsou ti poskytnuty vzácné hodiny zkušební doby k vytvoření správné povahy. … Nyní je ti přiděleno období, ve kterém máš vykupovat čas. Nemůžeš ve své vlastní síle odstranit své chyby a špatnosti; narůstaly u tebe po celá léta, protože jsi je neviděl v jejich ohavnosti a v síle Boží jsi je rázně neodstranil. Musíš se živou vírou uchopit ruky, která je mocná k spasení. Pokoř své ubohé, pyšné, samospravedlivé srdce před Bohem; poniž se, velice nízko, celý zlomený ve své hříšnosti u Jeho nohou. Zasvěť se dílu přípravy. Neodpočiň si, dokud nemůžeš opravdově říci: Můj Vykupitel žije, a protože On žije, já budu žít také.“ – Svědectví pro církev, sv. 2, str. 83; 2T 88.

Čtvrtek 25.ledna

5. DOUFÁNÍ V BOŽÍ DOBROTIVOST

a. Když je výhled bezútěšný, jaký postoj nás posiluje k následování víry Jobovy? Job 13:15, 16.

Job 13:15, 16. By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

„Máme právo chodit podle toho, co vidíme, dokud můžeme, ale když nemůžeme již vidět cestu jasně, pak musíme vložit svou ruku v ruku našeho nebeského Otce a nechat se Jím vést. V životě všech jsou nepříznivé okolnosti, ve kterých nemůžeme ani následovat to, co vidíme, ani spoléhat na paměť nebo zkušenost. Všechno, co můžeme dělat, je jednoduše doufat a čekat. Budeme ctít Boha, když budeme Jemu věřit, protože On je náš nebeský Otec.“ – Manuscript Releases, vol. 19, p. 186.

„Jste pokoušeni dát přednost pocitům úzkostné předtuchy nebo naprosté sklíčenosti? V nejtemnějších dnech, když se vnější okolnosti zdají být nejstrašlivější, nebojte se. Mějte víru Boží.“ – Proroci a králové, str. 108; PK 164.

b. Jak Jobova historie znázorňuje spravedlnost z víry, a jak se toto téma má odrážet v našich životech? Římanům 5:1–5; Titovi 3:3–7.

Římanům 5:1–5. Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista, skrze něhož i přístup měli jsme věrou k milosti této, kterouž stojíme. A chlubíme se nadějí slávy Boží. A ne jen nadějí, ale také chlubíme se ssouženími, vědouce, že ssoužení trpělivost působí, a trpělivost zkušení, zkušení pak naději. A nadějeť nezahanbuje; nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám.

Titovi 3:3–7. Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce. Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem spasitele našeho Boha, ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podlé milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého; kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista spasitele našeho, abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného.

 

„Právě jen tehdy, když spoléháme na sílu a spravedlnost Kristovu, můžeme obstát při zkoušce Boží. Budeme muset vzdělávat mysl a stále znovu si připomínat skutečnost, že Kristus má nad námi svou ruku. Svými vlastními božskými rty pravil: ‚Beze mne nic nemůžete učiniti,‘ ale skrze Krista můžeme učinit všechno. Není na nás, abychom vyznačovali cestu, kterou půjdeme; ale jestliže všechno, co k nám přichází, bereme jako v prozřetelnosti Boží, i naše soužení bude působit trpělivost, a nemusíme propadat malomyslnosti, když vírou vzhlížíme k Ježíši.“ – The Signs of the Times, March 28, 1892.

 

Pátek 26.ledna OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

  1. Proč mohu být v nebezpečí ze špatného posuzování případu trpící osoby?
  2. Co téměř vymizelo v uctívání Boha, přesto je to nicméně podstatné?
  3. Co vytrhlo Joba z jeho trápení?
  4. Proč je tak důležité spoléhat na božského Vykupitele?
  5. Bez ohledu na to, jak zlé věci prožíváme, co bychom měli mít vždy na paměti?