Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 4. TICHÁ MODLITBA

22-07-2018

„Když bys se modlil, vejdi do pokojíka svého, a zavra dvéře své, modliž se Otci svému, kterýž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně“ (Matouš 6:6).

„Není čas ani místo, v nichž je nevhodné obětovat prosbu Bohu. … V pouličním davu, uprostřed obchodního jednání můžeme… prosit za božské vedení.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 67; SC 99.

Doporučená četba: Proroci a králové (1969), str. 413–416; PK 628–634.

Neděle

1. MODLENÍ PŘI PRÁCI

22. července

a. Jaké zprávy znepokojily Nehemiáše a jak jeho zaměstnavatel zjistil toto znepokojení? Nehemiáš 1:2–4; 2:1, 2.

Nehemiáš 1:2–4. Že přišel Chanani, jeden z bratří mých, s některými muži z Judstva. Kterýchžto vzeptal jsem se na Židy, na ostatky pozůstalé z zajetí a na Jeruzalém. I řekli mi: Ostatkové ti, kteříž pozůstali z zajetí tam v té krajině, jsou u velikém nátisku a v pohanění, nadto i zed Jeruzalémská rozbořena jest, a brány jeho ohněm zkaženy. Kterážto slova když jsem uslyšel, sedna plakal jsem a kvílil za několik dní, a postil jsem se, i modlil před Bohem nebeským.

Nehemiáš 2:1, 2. Tedy stalo se měsíce Nísan léta dvadcátého Artaxerxa krále, když víno stálo před ním, že vzav víno, podal jsem ho králi. Nebýval jsem pak smuten před ním. Pročež mi řekl král: Proč oblíčej tvůj smutný jest, poněvadž nestůněš? Jiného není,než sevření srdce. Pročež ulekl jsem se velmi velice.

b. Co se král zeptal a jak Nehemiáš reagoval? Nehemiáš 2:4. Jak byla Nehemiášova tichá modlitba vyslyšena? Verš 6.

Nehemiáš 2:4. Opět mi řekl král: Čeho žádáš? Mezi tím modlil jsem se Bohu nebeskému.

Nehemiáš 2:6. Ještě mi řekl král (královna pak seděla podlé něho): Dlouho- li budeš na té cestě, a kdy se zas navrátíš? I líbilo se to králi, a propustil mne, hned jakž jsem mu oznámil jistý čas.

„Muž Boží se neodvažoval odpovědět, dokud si nevyžádal pokyn od Toho, jenž je vyšší než Artaxerxes. … V této krátké modlitbě se Nehemiáš vpravil do přítomnosti Krále králů a získal na svou stranu moc, která může obracet srdce, tak jako se obracejí potokové vod.

„Modlit se tak, jako se modlil Nehemiáš ve své hodině nouze, je možností, kterou má křesťan k dispozici za okolností, kdy jiné formy modlitby mohou být nemožné. Dělníci v rušných profesích, stísněni a téměř zaplaveni zmatkem, mohou k Bohu vyslat prosbu za božské vedení. Cestovatelé na moři i na souši, když jsou ohroženi nějakým velkým nebezpečím, mohou se takto odevzdat do ochrany Nebes. V čase náhlých potíží nebo nebezpečí smí srdce vyslat své volání o pomoc k Tomu, jenž se zavázal přijít na pomoc svým věrným věřícím, kdykoliv Jej budou vzývat.“ – Proroci a králové (1969), str. 415; PK 631, 632.

Pondělí

2. SNAHA MODLIT SE SVÝMI ČINY

23. července

a. Když posedlý démony, který bydlel mezi hroby v krajině Gadarenských, uviděl Ježíše poprvé, co se pokoušel učinit? Marek 5:5, 6.

Marek 5:5, 6. A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením. Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu.

b. Jelikož Satan tomuto muži nedovolil se modlit, co vyšlo z jeho úst místo modlitby? Marek 5:7. Co Ježíš udělal pro tohoto hrubého a zpustlého muže a jeho společníka (Matouš 8:28)? Marek 5:8.

Marek 5:7. A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.

Matouš 8:28. A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ďábelníci z hrobů vyšlí, ukrutní náramně, tak že žádný nemohl tou cestou choditi.

Marek 5:8. Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.

„Jeho slova pronikla zatemněnými myslemi nešťastných mužů. Matně si uvědomili, že je nablízku Ten, jenž je může zachránit před démony, kteří je trápili. Padli k nohám Spasitelovým, aby Jej uctívali; ale když otevřeli ústa, aby snažně prosili o Jeho milosrdenství, promluvili skrze ně démoni.“ – Touha věků (1969), str. 235; DA 337, 338.

c. Jaký byl výsledek první, tiché modlitby obou mužů? Lukáš 8:35. Co se můžeme naučit z nevyslovené modlitby těchto posedlých démony?

Lukáš 8:35. I vyšli, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.

„Nikdo nepadl tak hluboko, nikdo není tak zkažený, aby nemohl najít vysvobození v Kristu. Démonem posedlý mohl místo modlitby pronést jen slova Satanova; přesto nevyslovená prosba srdce byla vyslyšena. Žádný výkřik z duše v nouzi, i když není pronesen slovy, nebude nepovšimnut. Ten, kdo souhlasí se vstupem do smluvního vztahu s Bohem nebeským, není ponechán moci Satanově ani slabosti své vlastní přirozenosti. Spasitel jej vyzývá: ‚Nechť se chopí mé síly, aby učinil se mnou pokoj; a on učiní se mnou pokoj‘ (Izaiáš 27:5, King James Version). Duchové temnoty budou bojovat o duši, která byla kdysi pod jejich nadvládou, avšak andělé Boží budou o tuto duši zápasit s mocnou převahou. Hospodin říká: ‚Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštěn bude? …Tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyproštěno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím‘ (Izaiáš 49:24, 25).“ – Touha věků (1969), str. 173; DA 258, 259.

Úterý

3. NEVYSLOVENÁ TOUHA PO ODPUŠTĚNÍ

24. července

a. Vyslovila žena, popadená v cizoložství, nějakou omluvu nebo ospravedlnění sebe? Jan 8:3–7.

Jan 8:3–7. I přivedli k němu zákonníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou, a postavivše ji v prostředku, řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila. A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš? A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi. A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.

b. NenávidělJežíšjejíhřích?Vysvětletesvouodpověď.Žalm45:8;Židům1:8,9.

Žalm 45:8. Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.

Židům 1:8, 9. Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého. Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.

„I když [Ježíš] neomlouvá hřích ani nezmírňuje pocit viny, snaží se neodsuzovat, ale zachraňovat. Svět měl pro tuto zbloudilou ženu jen pohrdání a výsměch; Ježíš však mluví slova útěchy a naděje. Bezhříšný má soucit se slabostí hříšnice a podává jí pomocnou ruku. …

„Lidé nenávidí hříšníka, zatímco hřích milují. Kristus nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. Takový bude duch všech, kdož Jej následují. Křesťanská láska je pomalá k odsouzení, rychlá k vidění pokání, připravená odpustit, povzbudit, postavit poutníka na stezku svatosti a udržovat jeho nohy na ní.“ – Touha věků (1969), str. 325; DA 462.

 
 

c. Jak Ježíš reagoval na tuto ženinu nevyslovenou žádost o odpuštění? Jan 8:10, 11.

Jan 8:10, 11. A pozdvih se Ježíš, a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil? Kteráž řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.

„Žena stála před Ježíšem, krčíc se strachem. Jeho slova: ‚Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem,‘ k ní dolehla jako rozsudek smrti. Neodvážila se pozdvihnout své oči k tváři Spasitelově, jen tiše očekávala svůj osud. V úžasu viděla, jak její žalobci odcházejí zmlklí a zmatení; poté k jejímu sluchu dolehla ona slova naděje: ‚Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.‘ Její srdce bylo dojato a ona se vrhla k nohách Ježíšovým, lkavě vyjadřujíc svou vděčnou lásku a s hořkými slzami vyznávajíc své hříchy.

„Toto byl začátek jejího nového života, života v čistotě a pokoji, věnovaného službě Boží. Když pozdvihl tuto padlou duši, vykonal Ježíš větší zázrak, než když uzdravil nejbolestivější tělesné onemocnění; vyléčil duchovní nemoc, která je k věčné smrti. Tato kajícná žena se stala jedním z jeho nejvytrvalejších následovníků. Sebeobětavou láskou a oddaností splácela Jeho odpouštějící milosrdenství.“ – Touha věků (1969), str. 324, 325; DA 462.

Středa

4. MLUVENÍ SKRZE SKUTKY ZOUFALSTVÍ

25. července

a. Jaký zájem projevil ubohý ochrnutý o to, aby viděl Ježíše? Lukáš 5:18, 19.

Lukáš 5:18, 19. A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj. A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem u prostřed před Ježíše.

„Chci upozornit na ochrnutého, který nepoužíval své končetiny po mnoho let. Tady je. Kněží, vladaři a zákonníci zkoumali jeho případ a prohlásili ho za beznadějný. Řekli mu, že svým vlastním hříchem se přivedl do tohoto stavu a že není pro něj žádná naděje. Avšak donesla se k němu zpráva, že je tam člověk zvaný Ježíš, který činí mocné skutky. Uzdravuje nemocné, a dokonce křísí mrtvé. ‚Ale jak já se k Němu mohu dostat?‘ pravil.

„‚My tě k Ježíši doneseme,‘ odpověděli jeho přátelé, ‚přímo do jeho přítomnosti; slyšeli jsme, že přišel na to a to místo.‘

„A tak vzali beznadějného muže a nesli jej tam, kde věděli, že Ježíš je. Ale zástupy tak těsně obklopovaly stavení, kde byl Ježíš, že neměli žádnou šanci ani se jakkoli dostat ke dveřím. Co hodlali udělat? Ochrnutý navrhl, aby odkryli střechu a odstranili krytinu a skrze střechu jej spustili dolů.“ – Faith and Works, p. 67.

b. SjakounevyslovenoutouhouochrnutéhoseJežíšsetkal?Lukáš5:20.Jak Ježíš zjevil, že dokáže číst myšlenky každého člověka, nejen myšlenky tohoto muže? Verše 21–23.

Lukáš 5:20. Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.

Lukáš 5:21–23. Tedy počali přemyšlovati zákonníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, kterýž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl jim: Co přemyšlujete v srdcích svých? Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď?

„Ježíš věděl přesně, co tento hříchem nemocný člověk potřebuje. Věděl, že se mučí kvůli svému vlastnímu svědomí, a proto řekl: ‚Odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.‘ Jaká úleva se zmocnila jeho mysli! Jaká naděje naplnila jeho srdce!“ – Faith and Works, p. 67.

c. Co mužovo skutečné uzdravení ukázalo o moci, kterou měl Ježíš? Lukáš 5:24–26.

Lukáš 5:24–26. Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, řekl šlakem poraženému: Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého. A hned vstav před nimi, vzal, na čemž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha. I užasli se všickni, a velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Viděli jsme dnes divné věci.

„Ten, jenž při stvoření ‚řekl, a stalo se,‘ jenž ‚rozkázal, a postavilo se‘ (Žalm 33:9), slovem dal život duši, jež zemřela v přestoupeních a hříších. Uzdravení těla bylo důkazem moci, jež obnovila srdce. Kristus přikázal ochrnutému, aby vstal a chodil, ‚abyste věděli,‘ pravil, ‚že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy.‘“ – Touha věků (1969), str. 182; DA 270.

Čtvrtek

5. MODLENÍ SKRZE DOTYK

26. července

a. Jak se žena, poté co byla po 12 let trápena vážnou nemocí, rozhodla vyjádřit Ježíši svou nesmělou žádost o uzdravení? Marek 5:25–29.

Marek 5:25–29. Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let, a mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla, uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho. Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu. A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.

„Jedinečná příležitost se dostavila – ocitla se v přítomnosti velikého Lékaře! Jenže uprostřed vřavy by ji nemohl uslyšet ani by nemohla zachytit více než krátké mihnutí se Jeho postavy, když by kolem ní přecházel. Bojíc se, že ztratí jedinou šanci na úlevu od své nemoci, protlačila se kupředu, řkoucí sama k sobě: ‚Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.‘ Chopila se příležitosti, když přecházel kolem ní, a vztáhla ruku, taktak se dotknuvši lemu Jeho roucha. V tom okamžiku však na sobě pocítila, že je uzdravena od své nemoci. Zdraví a síla okamžitě nastoupily namísto slabosti a bolesti. Veškerou víru svého života soustředila do onoho jediného dotyku, aby se uzdravila.“ – The Spirit of Prophecy, vol. 2, p. 320.

b. JakJežíšpotomveřejněuznatjejínevyslovenoumodlitbuvíry?Marek5:30–34. Co nás to učí o víře?

Marek 5:30–34. A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého? I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl? I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila. Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu. On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.

„Ježíš nemůže neodpovědět na tichou modlitbu víry. Ten, kdo prostě bere Boha za Jeho slovo a napřahuje se, aby se spojil se Spasitelem, bude dostávat Jeho požehnání na oplátku.“ – The Spirit of Prophecy, vol. 2, p. 322.

Pátek

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

27. července

  1. Jakou výsadu máme, když jsme v nouzi, i když možná nebudeme moci pokleknout před Bohem? Jak to můžeme udělat?
  2. Mohou naše činy sloužit jako modlitba? Jak?
  3. VyslýcháJežíštajné,tichémodlitbypocházejícízupřímnéhosrdce?
  4. JakýdruhuzdravenívšichnipotřebujemeajakjeJežíšochotennám

    pomoci?

  5. JednáJežíšpodleslov,kterávycházejípouzeznašichúst,nebotaké

    z tichých myšlenek srdce?