Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601
LEKCE 4. Vzdělávání ve starověkém Izraeli « Církev Adventistů Sedmého Dne Reformační Hnuti
Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 4. Vzdělávání ve starověkém Izraeli

21-07-2019

„Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého“ (Deuteronomium 32:10).

„Lidé, kteří pevně udržovali Boží zásady života, bydleli mezi poli a pahorky. Byli obdělávateli půdy a pastýři stád a houfů, a v tomto svobodném, nezávislém životě, s jeho příležitostmi k práci, studiu a rozjímání, se učili o Bohu a vyučovali své děti o Jeho skutcích a cestách. Toto byl způsob vzdělávání, který si Bůh přál ustanovit v Izraeli.“ – Výchova, str. 21; Ed 33, 34.

Doporučená četba: Výchova, str. 21–27; Ed 33–44.

Neděle 21. července

1. PATRIARCHOVÉ

a. Popište Abrahamův příklad jako patriarchy. Genesis 18:17–19; 12:6–8.

Genesis 18:17–19. A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu? Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný, a požehnáni budou v něm všickni národové země. Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud, aťby naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil.

Genesis 12:6–8. I prošel Abram tu zemi až k místu Sichem, to jest až k rovině More. A tehdáž Kananejští byli v zemi. I ukázal se Hospodin Abramovi a řekl: Semeni tvému dám zemi tuto. Tedy vzdělal tu oltář Hospodinu, kterýž se byl ukázal jemu. A odtud podal se k hoře, kteráž leží na východ od Bethel, kdežto rozbil stan svůj, tak že mu Bethel byl na západ, Hai pak na východ; i vzdělal tam oltář Hospodinu, a vzýval jméno Hospodinovo.

„V raných dobách byl otec vládcem a knězem své vlastní rodiny a vykonával pravomoc nad svými dětmi i poté, co měly své vlastní rodiny. Jeho potomci byli vyučováni, aby k němu vzhlíželi jako k svému vůdci, jak v náboženských, tak světských záležitostech. Tento patriarchální systém vlády se Abraham snažil zachovat na věky, protože vedl k udržování poznání Boha. Bylo nezbytné semknout členy domácnosti dohromady, aby mohli vytvořit hradbu proti modlářství, které se tak široce rozšiřovalo a tak hluboce zapouštělo kořeny.“ –Patriarchové a proroci (1969), str. 96; PP 141.

b. Jaký životní styl patriarchové následovali? Židům 11:8–10; Genesis 25:27.

Židům 11:8–10. Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam přijde. Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí, v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh.

Genesis 25:27. A když dorostli ti děti, byl Ezau lovec umělý, chodě po polích; Jákob pak byl muž prostý a v staních bydlil.

Pondělí 22. července

2. VZDĚLÁVÁNÍ NA POUŠTI

a. Jak Hospodin řídil vzdělávání Izraele na poušti? 1 Korintským 10:1–4; Izaiáš 63:9.

1 Korintským 10:1–4. Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oním oblakem byli, a všickni moře přešli, a všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři, a všickni týž pokrm duchovní jedli, a všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla. Ta pak skála byl Kristus.

Izaiáš 63:9. Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení, a anděl přístojící jemu vysvobozoval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků.

„Sám Hospodin řídil vzdělávání Izraele. Jeho péče se neomezovala na jejich náboženské zájmy; všechno, co ovlivňovalo jejich duševní nebo tělesnou pohodu, bylo též předmětem Božské prozřetelnosti a spadalo do oblasti Božího zákona.“ –Patriarchové a proroci (1969), str. 446; PP 592.

„I při opatřování jejich pokrmu usiloval Bůh o jejich nejvyšší dobro. Manna, kterou je živil na poušti, měla přirozenou vlastnost podporovat tělesnou, duševní a mravní sílu.“ – Výchova, str. 23; Ed 38.

„Hebrejský národ byl vzděláván během svého tažení po poušti. Zaměstnávali se tělesnou a duševní prací. Používali svých svalů v různých pracovních oborech. Historie života Božího vyvoleného lidu na poušti byla zaznamenána ku prospěchu Božího Izraele až do konce času. … Hospodin neopustil svůj lid při jejich putování po poušti, ale mnozí z nich opustili Hospodina. Vzdělání, které měli v Egyptě, je učinilo poddanými pokušení, modlářství a nemravnosti, a protože nedbali na přikázání Hospodinova, téměř všichni dospělí, kteří opustili Egypt, zhynuli na poušti; avšak jejich dětem bylo dovoleno vejít do Kanaánu.“ – The Review and Herald, December 17, 1895.

„Všechno, co bylo spojeno s postavením tábora, bylo pro děti názornou lekcí, vzdělávající je v návycích přesnosti a pečlivosti i pořádku. Po dětech, které byly dostatečně staré, se vyžadovalo, aby se učily, jak postavit stany, ve kterých žily, a aby udržovaly dokonalý pořádek ve všem, co dělaly. … Neustále získávaly vzdělání ohledně nebeských věcí. Rodiče neustále svým dětem vysvětlovali, proč Izraelští putovali po poušti; proč byl na Sinai vydán zákon; a co očekávali, že budou dělat a čím budou, až dorazí do Země Zaslíbené.“ – Lift Him Up, p. 145.

„Izrael potřeboval právě tu zkušenost, kterou jim Bůh poskytoval, a nebyla žádná jiná moc, která by s nimi mohla jednat tak, jak jednal Kristus po celou tu dlouhou cestu po poušti. Vzdělávání Izraele nebylo svěřeno žádnému lidskému činiteli; vyučoval je Ten, který je nekonečný v moudrosti. Byli denně žáky, jakými si Bůh žádal, aby Jeho církev na zemi byla.“ – Manuscript Releases, vol. 18, p. 234.

Úterý 23. července

3. BOŽÍ PLÁN PRO IZRAELE

a. Jaký byl Boží záměr pro Izraele v osídlování Kanaánu? Deuteronomium 4:5–10; 11:22–24.

Deuteronomium 4:5–10. Viztež, učilť jsem vás ustanovením a soudům, jakž mi přikázal Hospodin Bůh můj, abyste tak činili v zemi, do kteréž vejdete k dědičnému držení jí. Ostříhejtež tedy a čiňte je, nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž, slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest. Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by měl bohy sobě tak blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu? A který jest národ tak veliký, kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken zákon tento, kterýž já vám dnes předkládám? A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým. A nezapomínej, že jsi onoho dne stál před Hospodinem Bohem svým na Orébě, když mi byl řekl Hospodin: Shromažď mi lid, ať jim předložím slova má, z nichž by se učili mne báti po všecky dny, dokudž živi budou na zemi, a témuž aby syny své učili.

Deuteronomium 11:22–24. Nebo jestliže bedlivě ostříhati budete všech přikázaní těchto, kteráž já přikazuji vám, abyste je činili, milujíce Hospodina Boha svého, a chodíce po všech cestách jeho, a přídržejíce se jeho: Tedy vyžene Hospodin všecky ty národy od tváři vaší, a vládnouti budete dědičně národy většími i silnějšími, nežli jste vy. Všeliké místo, na kteréž by vstoupila noha vaše, vaše bude; od pouště a od Libánu, a od řeky Eufraten až k moři nejdalšímu bude pomezí vaše.

„Bůh si vybral Izraele, aby lidem zjevil svou povahu. Přál si, aby byli jako studnice spásy ve světě. … V raných dnech Izraele národy světa, skrze zkažené praktiky, ztratily poznání Boha. Kdysi Jej lidé znali; ale proto, že Jej ‚nectili jako Boha, ani jemu děkovali, ale marní učiněni jsou v myšleních svých, … zatmíno jest nemoudré srdce jejich.‘ Římanům 1:21. Přesto je Bůh ve svém milosrdenství existenčně nevyhladil. Chtěl jim dát příležitost, aby se s Ním znovu seznámili skrze Jeho vyvolený lid. Skrze učení o obětní službě měl být Kristus vyzdvižen přede všemi národy a všichni, kdož by k Němu vzhlédli, by měli žít.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 11, 12; AA 14.

„Bůh umístil svůj lid v Kanaánu jako mocný val k zastavení přílivu mravního zla, aby nemohlo zaplavit svět.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 407, 408; PP 544.

b. Jak si vedli v uskutečňování tohoto plánu? Soudců 2:7, 10–12; 1:28.

Soudců 2:7, 10–12. I sloužil lid Hospodinu po všecky dny Jozue, a po všecky dny starších, kteříž dlouho živi byli po Jozue, jenž viděli všecky skutky veliké Hospodinovy, kteréž učinil Izraelovi. … Také když všecken věk ten připojen jest k otcům svým, a povstal jiný věk po nich, kteříž neznali Hospodina, ani skutků, kteréž učinil Izraelovi: Tedy činili synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, a sloužili modlám, opustivše Hospodina Boha otců svých, kterýž je vyvedl z země Egyptské, a odešli za bohy cizími, bohy těch národů, kteříž byli vůkol nich, a klaněli se jim; pročež popudili Hospodina.

Soudců 1:28. Když se pak zsilil Izrael, uvedl Kananejského pod plat, a maje jej vyhnati, nevyhnal.

„Hospodin ze své strany věrně splnil zaslíbení, která dal Izraeli; Jozue zlomil moc Kananejských a rozdělil zemi mezi kmeny. Zůstalo už jen na nich, aby věříce v ujištění o Božské pomoci, dokončily dílo vyhnání obyvatel země. Toto však Izraelští neučinili. Tím, že vstoupili do spolku s Kananejskými, přímo přestoupili příkaz Boží, a takto nesplnili podmínku, za které Hospodin zaslíbil, že jim dá Kanaán do vlastnictví.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 407; PP 543.

„Kdekoliv v Izraeli byl Boží vzdělávací plán uskutečněn, jeho výsledky svědčily o jeho Autorovi. Avšak ve velmi mnoha domácnostech výchova ustanovená Nebesy a povaha takto rozvinutá byly stejnou měrou vzácné. Boží plán byl naplňován jen částečně a nedokonale. Nevěrou a nedbáním Hospodinových nařízení se Izraelští obklopili pokušeními, jimž málokteří měli sílu odolat.“ – Výchova, str. 28; Ed 45.

Středa 24. července

4. ŠKOLY PROROKŮ

a. Co se z odkazů na existenci škol proroků můžeme dozvědět o jejich povaze a činnosti? 1 Samuel 19:18–20; 2 Královská 6:1–7.

1 Samuel 19:18–20. David tedy utíkaje, vynikl z nebezpečenství, a přišed k Samuelovi do Ráma, oznámil jemu všecko, co mu Saul učinil. I odšel on i Samuel, a bydlili v Náiot. Oznámeno pak bylo Saulovi, řka: Aj, David jest v Náiot v Ráma. I poslal Saul posly, aby jali Davida. Kteříž když viděli zástup proroků prorokujících, a Samuele jim představeného, an stojí, sstoupil také na posly Saulovy Duch Boží, a prorokovali i oni.

2 Královská 6:1–7. Řekli pak synové proročtí Elizeovi: Ej, teď místo toto, v němž bydlíme s tebou, jest nám těsné. Medle, nechť jdeme až k Jordánu, abychom vzali odtud jeden každý jedno dřevo, a uděláme sobě tu místo, v němž bychom bydlili. Jimž řekl: Jděte. I řekl jeden: Prosím, poď také s služebníky svými. Kterýž odpověděl: A já půjdu. Takž šel s nimi. A když přišli k Jordánu, sekali dříví. I stalo se, když jeden z nich podtínal dřevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkřikl a řekl: Ach, pane můj, a ta ještě byla vypůjčená. Jemuž řekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž uťav dřevo, uvrhl je tam, a učinil, aby zplynula sekera. A řekl: Vezmi ji sobě. Kterýž vztáh ruku svou, vzal ji.

„Školy proroků byly založeny Samuelem, aby sloužily jako zábrana proti rozšířené zkaženosti, aby zajišťovaly mravní a duchovní blaho mládeže a aby podporovaly budoucí blahobyt národa tím, že mu zaopatřovaly muže způsobilé k tomu, aby sloužili v bázni Boží jako vůdci a poradci. Pro splnění tohoto záměru shromažďoval Samuel skupiny mladých mužů, kteří byli zbožní, bystří a pilní. Tito byli nazýváni syny prorockými. Protože obcovali s Bohem a studovali Jeho slovo a Jeho skutky, přidávala se k jejich vrozeným vlohám moudrost shůry. Učitelé byli mužové nejen dobře znalí Božské pravdy, ale i těmi, kdož se těšili ze společenství s Bohem a byli zvlášť obdařeni Jeho Duchem. Těšili se úctě a důvěře lidu, a to jak pro své vzdělání, tak i pro svou zbožnost.“ – Patriarchovéa proroci (1969), str. 446, 447; PP 593.

„Hlavními předměty studia byl zákon Boží s předpisy danými Mojžíšovi, svaté dějiny, duchovní hudba a poezie. Nejvyšším cílem veškerého studia bylo učit se vůli Boží a povinnostem Jeho lidu. V záznamech svatých dějin byly sledovány šlépěje Jehovaha. Z událostí minulosti byly čerpány lekce ponaučení pro budoucnost. Byly představovány velké pravdy vydané prostřednictvím předobrazů a stínů Mojžíšova zákona, a víra se pevně uchopovala ústředního objektu celého tohoto systému, Beránka Božího, který měl snímat hříchy světa.“– Fundamentals of Christian Education, p. 97.

b. Jaké manuální vzdělání obdržel Ježíš, když byl na této zemi? Matouš 13:55. A co studenti škol proroků?

Matouš 13:55. Zdaliž tento není syn tesařův? Zdaliž matka jeho neslove Maria, a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?

„Žáci těchto škol se živili svou vlastní prací jako zemědělci a řemeslníci. V Izraeli se to nepokládalo za podivné ani ponižující; považovalo se za zločin dovolit dětem, aby vyrůstaly v neznalosti užitečné práce. V poslušnosti vůči příkazu Božímu bylo každé dítě vyučováno nějakému řemeslu, i když mělo být vzděláváno pro svatý úřad.“ – Fundamentals of Christian Education, p. 97.

Čtvrtek 25. července

5. UŠLECHTILÉ PŘÍKLADY

a. Jak Bůh odměnil Jozefovu bezúhonnost a víru poté, co snášel velké protivenství? Genesis 37:28; 41:41–44. Jakou měl přípravu?

Genesis 37:28. Když pak mimo ně jeli muži ti, kupci Madianští, vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny, a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta.

Genesis 41:41–44. Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemí Egyptskou. A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho. A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemí Egyptskou. A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.

„Čistý, čilý a radostný [Jozef] podával důkaz také o mravní opravdovosti a pevnosti. Naslouchal ponaučením svého otce a miloval poslouchat Boha. Vlastnosti, kterými se později vyznačoval v Egyptě – dobrotivost, poctivost a pravdomluvnost – se již projevovaly v jeho každodenním životě.“ – Patriarchovéa proroci (1969), str. 147; PP 209.

b. Popište Danielovy vlastnosti. Jak Danielův život zjevuje prospěch zbožného vzdělávání? Daniel 1:1–6; 6:1–3.

Daniel 1:1–6. Léta třetího kralování Joakima krále Judského, přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský k Jeruzalému, a oblehl jej. I vydal Pán v ruku jeho Joakima krále Judského, a něco nádobí domu Božího. Kterýž zavezl je do země Sinear, do domu boha svého, a nádobí to dal vnésti do domu pokladu boha svého. Rozkázal také král Ašpenazovi, správci dvořanů svých, aby přivedl z synů Izraelských, z semene královského a z knížat, mládence, na nichž by nebylo žádné poškvrny, a krásného oblíčeje, a vtipné ke vší moudrosti, a schopné k umění i k nabývání jeho, a v kterýchž by byla síla, aby stávali na palácu královském, a učili se liternímu umění a jazyku Kaldejskému. I nařídil jim král odměřený pokrm na každý den z stolu královského, i vína, kteréž on sám pil, a aby je tak choval za tři léta, a po dokonání jich aby stávali před králem. Byli pak mezi nimi z synů Juda: Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš.

Daniel 6:1–3. Líbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úředníků sto a dvadceti, kteříž by byli po všem království. Nad těmi pak hejtmany tři, z nichžto Daniel přední byl, kterýmž by úředníci onino vydávali počet, aby se králi škoda nedála. Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky, proto že duch znamenitější v něm byl. Pročež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím.

„Svou moudrostí a spravedlností, čistotou a dobročinností svého každodenního života, svou oddaností zájmům lidí – a to modloslužebníků – se Jozef a Daniel ukázali být věrní zásadám své rané výchovy, věrní Tomu, jehož představiteli byli. Těchto mužů, jak v Egyptě, tak v Babyloně, si celý národ vážil; a v nich pohanský lid a všechny národy, s nimiž byli spojeni, spatřovali názorný příklad dobroty a dobročinnosti Boží, názorný příklad lásky Kristovy. …

„Tytéž mocné pravdy, které byly zjeveny skrze tyto muže, si Bůh přeje zjevit skrze dnešní děti a mládež. Historie Jozefa a Daniela je názorným příkladem toho, co Bůh učiní pro ty, kteří se Jemu poddají a celým srdcem se snaží uskutečnit Jeho záměr.“ – Výchova, str. 35; Ed 56, 57.

Pátek 26. července

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jaký životní styl zvolili patriarchové a proč?
2. Proč Izrael potřeboval takové obšírné vzdělávání na poušti?
3. Jak se Boží plán srovnával s tím, co Izrael skutečně dokázal?
4. Jaké důležité prvky byly přítomny ve školách proroků?
5. Jak Boží plán pro vzdělávání vyzařoval v životech nemnohých ušlechtilých lidí?