Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 5. OSOBNÍ MODLITBA

29-07-2018

„O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu“ (Filipenským 4:6).

„Skrytá modlitba udržuje vnitřní život. Srdce, které miluje Boha, si bude přát s Ním rozmlouvat a bude se na Něj spoléhat ve svaté důvěře.“ – Our High Calling, p. 130.

Doporučená četba: Kristova podobenství (1991), str. 77–84; COL 139–149.

Neděle

1. POLOHA PŘI MODLITBĚ

29. července

a. Jakou polohu bychom měli zachovávat při modlitbě? Žalm 95:6; Efezským 3:14.

Žalm 95:6. Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Efezským 3:14. Pro tuť příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista.

b. Kdeajakbychomsemělimodlitsvýmiosobnímimodlitbami?Matouš6:6.

Matouš 6:6. Ale ty když bys se modlil, vejdi do pokojíka svého, a zavra dvéře své, modliž se Otci svému, kterýž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně.

„Pro duši je nemožné, aby vzkvétala, zatímco modlitba není zvláštním cvičením mysli. Rodinná nebo veřejná modlitba je sama o sobě nedostačující. Skrytá modlitba je velice důležitá; v samotě je duše obnažena vyšetřujícímu oku Božímu a každá pohnutka je prozkoumána. Skrytá modlitba! Jak drahocenná! Duše rozmlouvající s Bohem! Skrytou modlitbu má slyšet pouze modlitbu vyslýchající Bůh. Žádné zvědavé ucho nemá vyslechnout břímě takových proseb. Ve skryté modlitbě je duše oproštěna od okolních vlivů, oproštěna od rušení. Klidně, leč vroucně, se bude vztahovat k Bohu. Skrytá modlitba je často převrácena a její sladké návrhy ztraceny velice hlasitým projevem. Namísto klidné, tiché důvěry a víry v Boha, namísto duše vylévané v nízkých, pokorných tónech, se hlas zvedá do hlasité výšky a podněcuje se rozrušení a skrytá modlitba ztrácí svůj obměkčující, posvátný vliv. Je tu bouře citů, bouře slov, znemožňující rozeznat tichý, jemný hlas, který mluví k duši, zatímco je ponořena do své skryté, pravé, srdečné oddanosti.“ – Svědectví pro církev, sv. 2, str. 167; 2T 189, 190.

Pondělí

2. PŘÍMLUVNÁ MODLITBA

a. Když Daniel zjistil, že proroctví o sedmdesátiletém zpustošení Jeruzaléma se chýlí k závěru, byl podnícen, aby se modlil o čem? Daniel 9:3–19. Koho Daniel viděl jako vinného hříchem? Koho obviňoval?

Daniel 9:3–19. A obrátil jsem tvář svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popele. I modlil jsem se Hospodinu Bohu svému, a vyznávaje se, řekl jsem: Prosím, Pane Bože silný, veliký a všeliké cti hodný, ostříhající smlouvy a dobrotivosti k těm, kteříž tě milují, a ostříhají přikázaní tvých. Zhřešiliť jsme a převráceně jsme činili, bezbožnost jsme páchali, a protivili jsme se, a odvrátili od přikázaní tvých a soudů tvých. Aniž jsme poslouchali služebníků tvých proroků, kteříž mluvívali ve jménu tvém králům našim, knížatům našim a otcům našim, i všemu lidu země. Toběť, ó Pane, přísluší spravedlnost, nám pak zahanbení tváři, jakž se to děje nyní mužům Judským a obyvatelům Jeruzalémským, a všechněm Izraelským, blízkým i dalekým, ve všech zemích, kamž jsi je zahnal pro přestoupení jejich, jímž přestupovali proti tobě. Námť, ó Hospodine, sluší zahanbení tváři, králům našim, knížatům našim a otcům našim, neboť jsme zhřešili proti tobě, Pánu Bohu pak našemu milosrdenství a slitování, poněvadž jsme se protivili jemu, a neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha našeho, abychom chodili v naučeních jeho, kteréž předkládal před oči naše skrze služebníky své proroky. Nýbrž všickni Izraelští přestoupili zákon tvůj a odvrátili se, aby neposlouchali hlasu tvého; protož vylito jest na nás to prokletí a klatba, kteráž jest zapsána v zákoně Mojžíše služebníka Božího, nebo jsme zhřešili proti němu. Pročež splnil slovo své, kteréž mluvil proti nám a proti soudcům našim, kteříž nás soudili, a uvedl na nás toto zlé veliké, jehož se nestalo pode vším nebem, jakéž se stalo v Jeruzalémě. Tak jakž zapsáno jest v zákoně Mojžíšově, všecko to zlé přišlo na nás, a však ani tak jsme se nekořili před tváří hněvivou Hospodina Boha našeho, abychom se odvrátili od nepravostí svých, a šetřili pravdy jeho. Protož neobmeškal Hospodin s tím zlým, ale uvedl je na nás; nebo spravedlivý jest Hospodin Bůh náš ve všech skutcích svých, kteréž činí, jehož hlasu poslušni jsme nebyli. Nyní však, ó Pane Bože náš, kterýž jsi vyvedl lid svůj z země Egyptské rukou silnou, a způsobils sobě jméno, jakéž jest dnešního dne, zhřešili jsme, bezbožně jsme činili. Ó Pane, podlé vší tvé dobrotivostinechť se, prosím, odvrátí hněv tvůj a prchlivost tvá od města tvého Jeruzaléma, hory svatosti tvé; nebo pro hříchy naše a pro nepravosti otců našich Jeruzalém a lid tvůj v pohanění jest u všech, kteříž jsou vůkol nás. Nyní tedy, ó Bože náš, vyslyš modlitbu služebníka svého, a pokorné prosby jeho, a zasvěť tvář svou nad svatyní svou spuštěnou, pro Pána. Nakloň, Bože můj, ucha svého a slyš, otevři oči své a viz zpuštění naše i města, kteréž jest nazváno od jména tvého; nebo ne pro nějaké naše spravedlnosti padajíce, pokorně prosíme tebe, ale pro milosrdenství tvá mnohá. Vyslyšiž, ó Pane, Pane, odpusť, Pane, pozoruj a učiň; neprodlévejž pro sebe samého, můj Bože, nebo od jména tvého nazváno jest město toto i lid tvůj.

„S vírou, založenou na pevném slově prorockém, prosil Daniel Hospodina o rychlé splnění těchto zaslíbení. Prosil, aby Boží čest byla zachována. Ve své prosbě se plně ztotožnil s těmi, kdož zklamali božský záměr, vyznávaje jejich hříchy jako své vlastní. …

 

„Ačkoli byl Daniel dlouho ve službě Boží a nebesa o něm pravila, že je ‚velmi milý,‘ přesto se nyní před Bohem stavěl jako hříšník, zdůrazňující velkou nouzi lidu, jejž miloval. Jeho modlitba byla ve své prostotě výmluvná a velice opravdová.“ – Proroci a králové (1969), str. 365; PK 554, 555.

„Hospodin, který vyslyšel Danielovu modlitbu, vyslyší vaši, jestliže budete k Němu přistupovat tak, jak to činil Daniel.“ – In Heavenly Places, p. 75.

b. Jaká byla odpověď na Danielovu modlitbu? Daniel 9:20–23.

Daniel 9:20–23. Ještě jsem mluvil a modlil se, a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého Izraelského, a padna, pokorně jsem se modlil před tváří Hospodina Boha svého, za horu svatosti Boha svého, ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a muž ten Gabriel, kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní. A slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím. Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem přišel, aťbych je oznámil, nebo jsi velmi milý; pročež pozoruj slova toho, a rozuměj vidění tomu.

c. Jak Bůh, prostřednictvím svého Ducha, prosí za nás? Římanům 8:26. Co Bůh chce, abychom dělali pro druhé? Jakub 5:16.

Římanům 8:26. Ano také i Duch pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.

Jakub 5:16. Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová.

„Kristus, náš Prostředník, a Duch svatý se neustále přimlouvají ve prospěch člověka, ale Duch neprosí za nás tak, jak prosí Kristus, který předkládá svou krev, vylitou od ustanovení světa; Duch působí na naše srdce, vylévající modlitby a pokání, chválu a díkůvzdání. Vděčnost, která proudí z našich rtů, je výsledkem Ducha, rozechvívajícího struny duše ve svatých vzpomínkách, vzbuzujícího hudbu srdce.“ – The SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. 6, pp. 1077, 1078.

„Výzvy, žádosti, prosby mezi člověkem a člověkem hýbou lidmi a hrají svou úlohu v řízení záležitostí národů. Avšak modlitba hýbe nebem. Jedině ta moc, která přichází v odpověď na modlitbu, učiní lidi moudrými v moudrosti nebeské a umožní jim pracovat v jednotě Ducha, spojeni dohromady svazky pokoje. Modlitba, víra, důvěra v Boha, přinášejí božskou moc, která nastavuje lidské výpočty na jejich skutečnou hodnotu – nicotu.“ – In Heavenly Places, p. 75.

Úterý

3. MODLITBAZASVATOST

31. července

a. Jak nás Ježíš učil se modlit, když uznáváme, že jsme hříšníci? Lukáš 18:13.

Lukáš 18:13. Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.

„Bůh se nás nevzdává kvůli našim hříchům. Můžeme dělat chyby a zarmucovat Jeho Ducha, ale když činíme pokání a přicházíme k Němu se zkroušenými srdci, neodvrátí se od nás.“ – Faith and Works, p. 35.

„Když prosíme Hospodina, aby se nad námi slitoval v naší úzkosti a vedl nás svým Duchem svatým, On nikdy neodstrčí naši modlitbu.“ – God’s Amazing Grace, p. 207.

b. Jaký postoj musíme jako hříšníci zavrhnout? Lukáš 18:11, 12.

Lukáš 18:11, 12. Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán. Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.

„Samospravedlnost je nebezpečím tohoto věku; ona odděluje duši od Krista. Ti, kdož doufají ve svou vlastní spravedlnost, nemohou rozumět, jak přichází spasení skrze Krista. Nazývají hřích spravedlností a spravedlnost hříchem. Nemají žádné pochopení zla přestoupení, žádné porozumění hrůze zákona; neboť nerespektují Boží mravní standard.“ – Faith and Works, p. 96.

c. Jaké je Boží zaslíbení pro každou modlitbu upřímného vyznání? Lukáš 18:14; 1 Jan 1:9.

Lukáš 18:14. Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen. 1 Jan 1:9. Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh aspravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.

„Nepřítel k tobě přijde a řekne: ‚Je pro tebe zbytečné se modlit. Neučinil jsi onu zlou věc? Nepřestoupil jsi proti Bohu? Neporušil jsi svoje svědomí?‘ Odpověz mu: ‚Ano; ale Kristus mě vybízí se modlit. Praví: „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.“‘ – The Bible Echo, February 15, 1893.

„Nikdy není odmítnut ten, kdo k Němu přichází s kajícným srdcem. Ani jedna upřímná modlitba není ztracena. Uprostřed zpěvů nebeského sboru Bůh slyší výkřiky nejslabší lidské bytosti. Vyléváme touhu svého srdce ve svých pokojících, šeptáme modlitbu při chůzi po cestě a naše slova dosahují trůnu Vládce vesmíru. Nemusí je slyšet žádné lidské ucho, ona však nemohou zaniknout umlčena ani se nemohou ztratit během probíhajících pracovních činností. Nic nemůže přehlušit touhu duše. Ona stoupá nad rámus ulice, nad zmatek zástupu, k nebeským síním. Je to Bůh, ke komu mluvíme, a naše modlitba je vyslyšena.“ – Kristova podobenství (1991), str. 100; COL 174.

Středa

4. MODLENÍ ZA MOUDROST

1. srpna

a. Co Bůh nabízí každému z nás, budeme-li ale o to žádat? Jak máme žádat? Jakub 1:5, 6.

Jakub 1:5, 6. Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu. Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.

„Nemusíte jít na konec světa pro moudrost, neboť Bůh je nablízku. Nejsou to schopnosti, které nyní máte nebo někdy budete mít, co vám přinese úspěch. Je to to, co pro vás může učinit Hospodin. Potřebujeme mít mnohem méně důvěry v to, co může učinit člověk, a mnohem více důvěry v to, co může učinit Bůh pro každou věřící duši. On touží, abyste se k Němu vztahovali vírou. Touží, abyste od Něj očekávali veliké věci. Touží vám dát porozumění v časných stejně jako v duchovních záležitostech. On může vybrousit rozum. Může dát cit a zručnost. Vložte své hřivny do díla, žádejte Boha o moudrost, a bude vám dána.“ – Kristova podobenství (1991), str. 82; COL 146.

b. JaknásBožímoudrostbudeodlišovatodtěchkolemnás?Žalm119:97–100; Deuteronomium 4:5–9.

Žalm 119:97–100. Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.

Deuteronomium 4:5–9. Viztež, učilť jsem vás ustanovením a soudům, jakž mi přikázal Hospodin Bůh můj, abyste tak činili v zemi, do kteréž vejdete k dědičnému držení jí. Ostříhejtež tedy a čiňte je, nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž, slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest. Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by měl bohy sobě tak blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu? A který jest národ tak veliký, kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken zákon tento, kterýž já vám dnes předkládám? A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým.

„Jako v poslušnosti vůči Jeho přírodním zákonům by měla země vydávat své poklady, tak v poslušnosti vůči Jeho mravnímu zákonu měla srdce lidí odrážet vlastnosti Jeho povahy. I pohan by uznal nadřazenost těch, kdož by sloužili a klaněli se živému Bohu.“ – Kristova podobenství (1991), str. 170; COL 289.

c. Jak bychom měli hledat moudrost? Jaké dva požadavky nám Bůh předkládá, abychom mohli obdržet Jeho moudrost? Přísloví 2:1–6.

Přísloví 2:1–6. Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe; nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti; ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li; budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí: Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš; nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

„Je nemožné studovat bibli s pokorným, učenlivým duchem, aniž by se rozvíjel a posiloval rozum. Ti, kdož se nejvíce obeznamují s moudrostí a záměrem Božím, jak jsou zjeveny v Jeho slově, stávají se muži a ženami duševní síly; a mohou se stát výkonnými dělníky s velikým Vychovatelem, Ježíšem Kristem.“ – Fundamentals of Christian Education, p. 432.

 

Čtvrtek

5. MODLENÍ S DÍKŮČINĚNÍM

a. Co často zapomínáme ve svých osobních modlitbách? Filipenským 4:6.

Filipenským 4:6. O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu.

„Naše náboženská cvičení by neměla sestávat výhradně z proseb a z přijímání. Nemysleme vždy na své potřeby a nikdy na dobrodiní, která přijímáme. Nemodlíme se nikterak příliš mnoho, ale jsme příliš šetrní v činění díků. Jsme neustálými příjemci Božích milosrdenství, a přitom jak málo vděčnosti vyjadřujeme, jak málo Jej chválíme za to, co pro nás dělá.“ – Cesta ke Kristu (1990), str. 70; SC 102, 103.

b. Za co můžeme být každý den Bohu vděčni? Žalm 68:20; Pláč 3:22–25.

Žalm 68:20. Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah.

Pláč 3:22–25. Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho, ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá. Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm. Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

„Jestliže naše smysly nebyly otupeny hříchem a uvažováním o temných obrazech, které nám Satan neustále předkládá, bude vroucí a nepřetržitý proud vděčnosti vycházet z našich srdcí směrem k Tomu, který nás denně zahrnuje svými dary, jichž jsme zcela nehodni. Věčná píseň vykoupených bude vzdávat chválu Tomu, který nás zamiloval a umyl nás od našich hříchů svou vlastní krví; a máme-li někdy zpívat onu píseň před trůnem Božím, musíme se ji naučit zde na zemi.“ – That I May Know Him, p. 168.

Pátek

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

  1. Proč je tak důležité, abychom své osobní modlitby konali skrytě?
  2. Jaká moc je nám dána v odpověď na modlitbu, a jak má být tato

    moc použita pro ostatní?

  3. Na jakou modlitbu Bůh vždy odpovídá – bez prodlení?
  4. KdybudoutikolemnásvidětvelkévýhodyvslouženíaklaněníseBohu?
  5. Jakoupíseňsemusímenaučitzdenazemi,abychomsemohlipřidat

    k vykoupeným, kteří ji mají zpívat v nebi?