Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 5. OSPRAVEDLNĚNÍ Z VÍRY

29-10-2017

 

„Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista“ (Římanům 5:1).

„Světlo, které mi dal Bůh, staví tento důležitý předmět nad jakékoliv otázky v mé mysli. Ospravedlnění je zcela z milosti a nezíská se žádnými skutky, které padlý člověk může učinit.“ – Faith and Works, p. 20.

Doporučená četba: Vybraná poselství, kn. 1, str. 307–315; 1SM 389–398.

Neděle 29. října

1. PODMÍNKY OSPRAVEDLNĚNÍ

a. Pouze za jaké podmínky může být hříšník ospravedlněn? Skutky 16:31; Galatským 3:11.

Skutky 16:31. A oni řekli: Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš spasen ty i dům tvůj.

Galatským 3:11. A že z zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem, zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude.

„Když Bůh odpouští hříšníkovi, promíjí mu trest, který zasluhuje, a jedná s ním tak, jako kdyby byl nezhřešil, přijímá ho do božské přízně a ospravedlňuje ho skrze zásluhy Kristovy spravedlnosti. Hříšník může být ospravedlněn pouze skrze víru ve smíření, jež bylo učiněno skrze Božího milého Syna, který se stal obětí za hříchy vinného světa. Nikdo nemůže být ospravedlněn skrze nějaké své vlastní skutky. Může být osvobozen od viny z hříchu, od odsouzení ze zákona, od trestu z přestoupení, pouze na základě utrpení, smrti a vzkříšení Krista.“ – Vybraná poselství, kn. 1, str. 307; 1SM 389.

b. Víra je podmínkou, za které Bůh odpouští a ospravedlňuje hříšníka. Jak víra působí? Matouš 15:22–28; Marek 9:20–24.

Matouš 15:22–28. A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství. On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi. On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského. Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi. On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům. A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich. Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

Marek 9:20–24. I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned ním duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Od dětinství. A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu. A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.

„Víra je podmínkou, za které Bůh uznal za vhodné slíbit odpuštění hříšníkům; ne proto, že je ve víře nějaká ctnost, která si zasluhuje spasení, ale proto, že víra se může chopit zásluh Kristových, léku poskytovaného proti hříchu. Víra může předložit Kristovu dokonalou poslušnost namísto hříšníkova přestoupení a selhání.“ – Vybraná poselství, kn. 1, str. 290; 1SM 366, 367.

Pondělí 30. října

2. PŘÍKLAD OSPRAVEDLNĚNÍ – ABRAHAM

a. Jak byla spravedlnost připočtena Abrahamovi? Jakou zásluhu mají skutky v získávání ospravedlnění? Genesis 15:1, 5, 6.

Genesis 15:1, 5, 6. Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění, řkoucí: Neboj se, Abrame; já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká. … I vyvedl jej ven a řekl: Vzhlédniž nyní k nebi, a sečti hvězdy, budeš-li je však moci sčísti? Řekl mu ještě: Tak bude símě tvé. I uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost.

„Nechť je předmět učiněn zřetelný a jasný, že není možné provést cokoliv pro naše postavení před Bohem nebo pro získání daru Božího skrze zásluhu stvořené bytosti. Kdyby víra a skutky měly koupit dar spasení pro kohokoliv, pak Stvořitel by byl pod závazkem vůči stvořené bytosti. Zde je příležitost k tomu, aby se lež přijímala za pravdu. Jestliže si kdokoli může zasloužit spasení čímkoliv, co může učinit, pak je ve stejném postavení jako katolík, který se kaje za své hříchy. Spasení je pak dlužnou částkou, kterou je možné získat jako mzdu. Jestliže si člověk nemůže žádným ze svých dobrých skutků zasloužit spasení, pak spasení musí být zcela z milosti, přijímané člověkem jako hříšníkem proto, že přijímá Ježíše a věří v Něho. Spasení je zcela bezplatný dar. Ospravedlnění vírou je dáno mimo jakoukoliv diskusi. A celý tento spor je ukončen, jakmile se záležitost urovná tak, že zásluhy padlého člověka v jeho dobrých skutcích nemohou pro něho nikdy získat věčný život. Světlo, které mi dal Bůh, staví tento důležitý předmět nad jakékoliv otázky v mé mysli. Ospravedlnění je zcela z milosti a nezíská se žádnými skutky, které padlý člověk může učinit.“ – Faith and Works, p. 19, 20.

b. Podle zkušenosti Abrahamovy, jak je spravedlnost připočtena hříšníkovi? Římanům 4:1–8.

Římanům 4:1–8. Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla? Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha. Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost. Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu. Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost, jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka: Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové. Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.

„Spravedlnost je poslušnost vůči zákonu. Zákon požaduje spravedlnost, a tu hříšník zákonu dluží; není však schopen ji poskytnout. Jediný způsob, kterým může dosáhnout spravedlnosti, je skrze víru. Vírou může přinést Bohu zásluhy Kristovy a Hospodin skládá poslušnost svého Syna na účet hříšníka. Kristova spravedlnost je přijata namísto selhání člověka a Bůh přijímá, omilostňuje, ospravedlňuje kajícnou věřící duši, chová se k ní, jako kdyby byla spravedlivá, a miluje ji, jako miluje svého Syna. Tak takhle je víra počtena za spravedlnost; a omilostněná duše postupuje dále od milosti k milosti, od světla k většímu světlu. S radostí může říci: ‚Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podlé milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého; kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista spasitele našeho, abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného‘ (Titovi 3:5–7).“ – Vybraná poselství, kn. 1, str. 290; 1SM 367.

Úterý 31. října

3. ŽENA S KRVOTOKEM

a. Co se přihodilo na cestě, když šel Pán do Jairova domu? Marek 5:22–27.

Marek 5:22–27. A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho. A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa. I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej. Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let, a mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla, uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho.

„Když [Veliký Lékař] kráčel kolem, [ubohá žena nemocná krvotokem] vztáhla ruku a podařilo se jí dotknout se lemu Jeho roucha. A v tom okamžiku poznala, že byla uzdravena. V tom jediném dotyku byla soustředěna víra jejího života a její bolest a slabost ustoupily ihned síle dokonalého zdraví. …

„Spasitel byl schopen rozlišit dotyk víry od nahodilého dotyku bezstarostného zástupu. Takovou víru by neměl přejít bez poznámky. Promluví k pokorné ženě slova útěchy, která pro ni budou pramenem radosti – slova, která budou požehnáním pro Jeho následovníky až do konce času.“ – Touha věků, str. 240; DA 343, 344.

„Nedal žádnou příležitost pro pověru k tvrzení, že uzdravení bylo způsobeno pouhým dotknutím se Jeho roucha. To, že došlo k uzdravení, nebylo skrze vnější kontakt s Ním, ale skrze víru, která se upnula k Jeho božské moci.“ – Touha věků, str. 240, 241; DA 347.

b. Co činilo rozdíl mezi nahodilými dotyky běžných lidí ve velkém zástupu a dotknutím se Jeho roucha nemocnou ženou? Marek 5:28–34.

Marek 5:28–34. Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu. A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého. A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého? I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl? I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila. Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu. On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.

„Zvědavý zástup, který se tlačil těsně kolem Ježíše, nepociťoval žádný nástup životadárné moci z kontaktu s Ním. Ale když ubohá, trpící žena, která byla nemocná po dvanáct let, ve své veliké nouzi vztáhla svou ruku a dotkla se okraje Jeho roucha, pocítila uzdravující sílu. Její dotek byl dotekem víry a Kristus ten dotek rozeznal. Věděl, že z Něho vyšla moc. … Víra, která má úspěch v tom, že nás přivádí do životadárného kontaktu s Kristem, vyjadřuje na naší straně nejvyšší přednost, dokonalou důvěru, úplné posvěcení. Tato víra působí skrze lásku a očišťuje duši. Působí v životě Kristova následovníka opravdovou poslušnost vůči Božím přikázáním; neboť následkem životadárného spojení s Kristem bude láska k Bohu a láska k člověku.“ – Vybraná poselství, kn. 1, str. 265; 1SM 334.

Středa 1. listopadu

4. UZDRAVENÍ TRVALE OCHRNUTÉHO

a. Jaký druh reakce na přikázání Páně projevil ochrnutý? Co se můžeme z jeho příkladu naučit? Jan 5:1–9.

Jan 5:1–9. Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma. Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje. Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody. Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl. Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti? Odpověděl mu ten nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sstupuje. Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď. A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. Byla pak sobota v ten den.

„Z prostého biblického popisu toho, jak Ježíš uzdravil nemocného, se můžeme dozvědět něco o tom, jak v Něho věřit, aby nám odpustil hříchy. Obraťme se k příběhu ochrnutého u Bethesdy. Trpící ubožák byl bezmocný; nepoužíval své končetiny po třicet osm let. Přesto mu Ježíš přikázal: ‚Vstaň, vezmi lože své a choď.‘ Nemocný by mohl říci: ‚Pane, chceš-li mne uzdravit, uposlechnu Tvého slova.‘ Ale ne, on uvěřil Kristovu slovu, uvěřil, že byl uzdraven, a ihned vyvinul úsilí; chtěl chodit, a chodil. Jednal na slovo Kristovo a Bůh dal moc. Byl uzdraven.“ – Cesta ke Kristu, str. 36; SC 50.

b. Jaký příklad uzdraveného muže bychom měli následovat? Marek 11:24.

Marek 11:24. Protož pravím vám: Zač byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.

„Jako hříšník jsi na tom podobně. Nemůžeš odčinit své minulé hříchy; nemůžeš změnit své srdce a učinit sám sebe svatým. Bůh však slibuje, že to vše pro tebe učiní skrze Krista. Věříš tomu zaslíbení. Vyznáš své hříchy a odevzdáš se Bohu. Chceš sloužit Jemu. Právě tak jistě, jak toto uděláš, splní ti Bůh své slovo. Věříš-li zaslíbení – věříš, že je ti odpuštěno a že jsi očištěn – Bůh to uskutečňuje; jsi uzdraven, tak jako Kristus dal ochrnutému moc, aby chodil, když muž uvěřil, že byl uzdraven. Je to tak, věříš-li tomu.

„Nečekej, až pocítíš, že jsi uzdraven, ale řekni: ‚Věřím tomu; je to tak, ne proto, že to cítím, ale proto, že Bůh zaslíbil.‘ …

„Toto zaslíbení má podmínku – abychom se modlili podle vůle Boží. Avšak vůlí Boží je očistit nás od hříchu, učinit nás svými dětmi a umožnit nám žít svatým životem. Takto můžeme prosit o tato požehnání a věřit, že je dostaneme, a děkovat Bohu, že jsme je dostali. Je naší výsadou jít k Ježíši a být očištěni a stát před zákonem bez hanby či výčitky. ‚A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.‘ Římanům 8:1.“ – Cesta ke Kristu, str. 36, 37; SC 51.

Čtvrtek 2. listopadu

5. UPLATNĚNÍ VÍRY

a. Abychom mohli obdržet víru, kam se musíme dívat? Za jakým účelem je dána? Židům 12:2; Jan 6:29.

Židům 12:2. Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.

Jan 6:29. Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.

„I když hříšník nemůže spasit sám sebe, přesto musí k zajištění své spásy něco udělat. ‚Toho, kdož ke mně přijde,‘ praví Kristus, ‚nevyvrhu ven.‘ Jan 6:37. Musíme však k Němu přijít; a když činíme pokání ze svých hříchů, musíme věřit, že nás přijímá a odpouští nám. Víra je dar Boží, ale moc k jejímu uplatnění, ta je naše. Víra je ruka, kterou se duše chápe božských nabídek milosti a milosrdenství.“ – Patriarchové a proroci, str. 320; PP 431.

b. Jak Pavel vysvětluje víru? Jaké bližší vysvětlení je dáno Duchem proroctví? Židům 11:1–3.

Židům 11:1–3. Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných. Pro ni zajisté svědectví došli předkové. Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, tak že z ničeho jest to, což vidíme, učiněno.

„Víra není základ našeho spasení, ale je to veliké požehnání – oko, které vidí, ucho, které slyší, nohy, které běží, ruka, která uchopuje. Je to prostředek, ne cíl. Jestliže Kristus dal svůj život, aby spasil hříšníky, proč si nemám vzít ono požehnání? Moje víra se ho uchopuje, a takto je moje víra nadějných věcí podstata a důvod neviditelných. Když se takto spoléhám a věřím, pokoj mám s Bohem skrze Pána Ježíše Krista.“ – SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. 6, p. 1073.

Pátek 3. listopadu

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

  1. Co je nezbytné k tomu, aby byl člověk ospravedlněn?
  2. Jak se může prokázat, že ospravedlnění se nezíská skutky?
  3. Jaké lekci se můžeme učit ze zkušenosti ženy uprostřed zástupu lidí kolem Ježíše?
  4. Co umožnilo nemocnému muži získat požehnání a také umožní nám získat požehnání?
  5. Jak můžeme získat víru a mít z ní prospěch?