Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 5. Vysvobození od smrti

28-04-2019

„Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?“ (1 Korintským 15:55).

„Boží vyvolení mohou zahynout na svém postu povinnosti, zesnuli však jen proto, aby si odpočinuli do té doby, než je Ježíš probudí, aby s Ním sdíleli věčné břímě slávy.“ – The Upward Look, p. 272.

Doporučená četba: The Spirit of Prophecy, vol. 4, pp. 351–369. Sons and Daughters of God, pp. 229, 230.

Neděle 28. dubna

1. SLOŽKY ŽIVOTA

a. Popište proces, jak Bůh dal člověku život. Genesis 2:7; 1 Korintským 15:45 (první část).

Genesis 2:7. I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.

1 Korintským 15:45 (první část). Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou…

„Když Bůh učinil člověka k svému obrazu, byla lidská postava po všech svých stránkách dokonalá, byla však bez života. Pak osobní, samo-jsoucí Bůh vdechl do této postavy dech života a člověk se stal živou inteligentní bytostí. Všechny části lidského organismu byly uvedeny do činnosti. … Člověk se stal živou duší.“ – Život naplněný pokojem, str. 219; MH 415.

b. Když člověk umírá, jak tento proces funguje obráceně? Žalmy 146:4; 104:29.

Žalm 146:4. Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

Žalm 104:29. Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

„Tělesný život je něco, co každý jedinec dostává. Není věčný ani nesmrtelný; neboť Bůh, Dárce života, jej zase bere. Člověk nemá žádnou kontrolu nad svým životem.“ – Maranatha, p. 302.

Pondělí 29. dubna

2. CO JE SMRT?

a. Jaký je stav člověka ve smrti? Kazatel 9:5, 6; Žalm 6:6.

Kazatel 9:5, 6. Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich. Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.

Žalm 6:6. Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

„Jestliže se mrtví již těší z blaženosti nebeské, anebo se svíjejí v plamenech pekelných, jaká je potřeba budoucího soudu? Učení Božího slova o těchto důležitých bodech nejsou ani nejasná ani vzájemně si odporující; mohou jim rozumět obyčejné mysli. Ale která upřímná mysl může v současné teorii vidět buď moudrost nebo spravedlnost? Dostanou spravedliví po vyšetření svých případů na soudu pochvalu: ‚To dobře, služebníče dobrý a věrný, … vejdiž v radost Pána svého,‘ když přebývají v Jeho přítomnosti, snad po dlouhé věky? Jsou bezbožní předvoláni z místa trápení, aby od Soudce vší země obdrželi rozsudek: ‚Jděte ode Mne zlořečení do ohně věčného‘? Matouš 25:21, 41. Ó, jak závažný výsměch! jak hanebné zlehčování moudrosti a spravedlnosti Boží!“– Vítězství lásky Boží (1969), str. 391; GC 549.

„Správné porozumění tomu, ‚co praví Písmo‘ ohledně stavu mrtvých, je pro tuto dobu zásadní. Boží Slovo prohlašuje, že mrtví nevědí nic, jejich nenávist i láska jednostejně zahynuly.“ – Evangelism, p. 249.

b. Co se stane s fyzickým tělem, když zemřeme? Kazatel 3:20; Genesis 3:19.

Kazatel 3:20. Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

Genesis 3:19. V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

„Bůh prohlásil, že jako trest za svůj hřích se člověk musí navrátit do země, z níž byl vzat: ‚Prach jsi a v prach se navrátíš.‘ [Genesis 3:19.]“ – The Spirit ofProphecy, vol. 4, p. 352.

c. K čemu se smrt přirovnává? Jan 11:11–14.

Jan 11:11–14. To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil. I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude. Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil. Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.

„Pro věřícího je smrt jen nepatrná záležitost. Kristus o ní mluví, jako by to byl krátký okamžik. ‚Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky,‘ ‚smrti neokusí na věky.‘ Pro křesťana je smrt jen spánek, chvíle ticha a tmy. Život je skryt s Kristem v Bohu a ‚když se pak ukáže Kristus, život náš, tehdy i vy ukážete se s ním v slávě.‘ Jan 8:51, 52; Kolossenským 3:4.“ – Touha věků (1969), str. 554; DA 787.

Úterý 30. dubna

3. MÍSTO MRTVÝCH

a. Jak se popisuje trvalost smrti? Job 7:9, 10; Žalm 146:4. Když tyto myšlenky zvažujeme, k čemu by nás to mělo vést, abychom činili? Žalm 90:12.

Job 7:9, 10. Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.

Žalm 146:4. Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

Žalm 90:12. Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

„Je závažnou věcí zemřít, ale daleko závažnější věcí je žít. Každá myšlenka a slovo a skutek našich životů se opět s námi setká. Co ze sebe uděláme ve zkušební době, tím musíme zůstat na celou věčnost. Smrt způsobuje tělu rozklad, ale nečiní žádnou změnu v povaze. Příchod Kristův nemění naše povahy; pouze je navždy upevňuje bez jakékoliv změny. …

„Vyzývám členy církve, aby byli křesťany, aby byli podobni Kristu. Ježíš pracoval nikoliv pro sebe, ale pro druhé. … Jste-li křesťany, budete napodobovat Jeho příklad.“ – The Faith I Live By, p. 169.

„Dívejte se na každou povinnost, jakkoli skromnou, jako na posvátnou, protože je součástí Boží služby. Nedovolte, aby vás cokoliv přimělo zapomenout na Boha. Vneste Krista do všeho, co děláte. Pak budou vaše životy naplněny jasem a díkůvzdáním.“ – In Heavenly Places, p. 226.

„Každý okamžik je zatížen věčnými důsledky. Musíme stát jako pohotoví lidé, připraveni na službu okamžitě. Příležitost, kterou máme právě teď, abychom některé potřebné duši mluvili slovo života, se nemusí nikdy více vyskytnout. Bůh může onomu člověku říci: ‚Této noci požádají duše tvé od tebe,‘ a kvůli našemu zanedbání on nemusí být připraven. (Lukáš 12:20.)“ – The Faith I Live By, p. 158.

b. Kam jdou všichni lidé, když umírají? Skutky 2:29, 34, 35; Žalm 89:49;Kazatel 9:10.

Skutky 2:29, 34, 35. Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne. … Neboť David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.

Žalm 89:49. Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.

Kazatel 9:10. Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.

„Nikde v Písmu svatém se nenachází tvrzení, že spravedliví dojdou své odměny nebo bezbožní svého trestu již ve smrti. Patriarchové a proroci nezanechali žádné takové ujištění. Kristus a Jeho apoštolové o tom nic nenaznačují. Bible jasně učí, že mrtví nejdou hned do nebe. Jsou představeni jako spící až do vzkříšení. 1 Tessalonicenským 4:14; Job 14:10–12. V tentýž den, kdy se přetrhne provaz stříbrný a rozrazí se číše zlatá (Kazatel 12:6), mizejí myšlení člověka. Ti, kdož sestupují do hrobu, jsou v mlčení. Nevědí již o ničem, co se děje pod sluncem. Job 14:21. Požehnaný odpočinek pro unavené spravedlivé!“ – Vítězství lásky Boží (1969), str. 391; GC 549, 550.

Středa 1. května

4. VYSVOBOZENÍ OD SMRTI

a. Co je osten smrti? 1 Korintským 15:56.

1 Korintským 15:56. Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest zákon.

„Mějme ducha Kristova. On opustil svůj královský trůn, oděl své božství lidstvím a přišel na tuto zemi, všecku poznamenanou a zkaženou zlořečenstvím, aby čelil protivníkovi člověka a vysvobodil nás z otroctví hříchu a smrti.“ – TheReview and Herald, July 16, 1889.

b. Co můžeme pak říci, když vidíme Kristovo vítězství? 1 Korintským 15:55, 57. Jak nás On vysvobozuje od smrti? 1 Korintským 15:3; 1 Timoteovi 2:5, 6.

1 Korintským 15:55, 57. Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé? … Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.

1 Korintským 15:3. Vydal jsem zajisté vám nejpředněji, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podlé písem.

1 Timoteovi 2:5, 6. Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš, kterýž dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky, na osvědčení časem svým.

„Svým životem Kristus vykoupil každou lidskou bytost. Zemřel krutou smrtí, aby spasil lidské bytosti před věčnou smrtí. Dal svůj bezhříšný život, aby získal pro hříšníka život, který se měří životem Božím. Skrze svou smrt poskytl způsob, jímž se člověk může rozejít se Satanem, vrátit se ke své oddanosti Bohu a skrze víru ve Vykupitele získat odpuštění. …

„On, který má veškerou moc na nebi i na zemi, obnoví každou věřící duši, která činí pokání. … Má hluboký zájem o každou duši, neboť zaplatil cenu svého vlastního života, aby nikdo nebyl věčně ztracen.“ – Sons and Daughters of God, p. 230.

c. Co skrze svou vlastní smrt Kristus zahlazuje? Židům 2:14.

Židům 2:14. Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla.

„Ve Spasitelově smrtelném zvolání ‚Dokonánoť jest‘ zazněl Satanův umíráček. Veliká rozepře, která tak dlouho probíhala, byla tím rozhodnuta a konečné vyhlazení zla bylo zajištěno. Syn Boží prošel branami hrobu, aby ‚skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla.‘ Židům 2:14.

 

Luciferova touha po sebepovýšení jej vedla k tomu, že pravil: ‚Nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, … budu rovný Nejvyššímu.‘ Bůh prohlašuje: ‚Vyvedu oheň… a obrátí tě v popel na zemi … a nebude tě na věky.‘ Izaiáš 14:13, 14; Ezechiel 28:18, 19.“ – Vítězství lásky Boží (1969), str. 359; GC 503, 504.

Čtvrtek 2. května

5. VYSVOBOZENÍ OD BÁZNĚ SMRTI

a. Jaká bázeň dnes zotročuje spoustu lidí? Co skrze svou smrt touží Kristus pro nás učinit? Židům 2:15.

Židům 2:15. A vysvobodil ty, kteříž bázní smrti po všecken čas života podrobeni byli v službu.

„V každém čase úzkosti se Kristus obracel ke svému Otci. ‚Do krve se protivil‘ v oné hodině, kdy bázeň mravního selhání byla jako bázeň smrti. Když se v Getsemanské zahradě skláněl ve svém duševním utrpení, krůpěje krve tekly z Jeho pórů a zvlhčovaly zemskou trávu. Modlil se s křikem velikým a slzami, a vyslyšen jest v tom strachu. Bůh Jej posílil, jako posílí všechny, kdož se pokoří a uvrhnou sebe – duši, tělo a ducha – do rukou Boha, kterýž ostříhá smlouvy.“ – Vybraná poselství, kn. 3, str. 99; 3SM 131.

b. Čeho bychom se neměli bát? Proč? Matouš 10:28–31; 1 Jan 4:4.

Matouš 10:28–31. A nebojte se těch, kteříž mordují tělo, ale duše nemohou zamordovati; než raději se bojte toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni. Zdaliž nebývají prodáváni dva vrabečkové za penízek? A však jeden z nich nepadá na zem bez Otce vašeho. Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou. Protož nebojte se, dražší jste vy nežli mnoho vrabců.

1 Jan 4:4. Vy z Boha jste, synáčkové, a svítězili jste nad nimi; nebo většíť jest ten, kterýž v vás, nežli ten, kterýž jest v světě.

„Bůh měl vždycky péči o svůj lid. … Kristus učil své učedníky, že množství božské pozornosti věnované nějakému objektu je úměrné zařazení, jež mu bylo určeno při stvoření Božím. Upozornil je na ptactvo nebeské. Pravil, že vrabec nepadá na zem bez povšimnutí našeho nebeského Otce. A jestliže je Jím zohledňován vrabeček, jsou jistojistě duše těch, za něž Kristus zemřel, drahocenné v Jeho očích. Hodnota člověka, kterou jej Bůh oceňuje, se zjevila na kříži Golgotském.“ – My Life Today, p. 292.

Pátek

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

 

  1. Popište proces, jak se člověk stal živou duší.
  2. Co je smrt pro křesťana?
  3. Jak smrt ovlivňuje povahu?
  4. Jak Kristus zvítězil nad smrtí?
  5. Jak Kristus zažil bázeň smrti a jak získal vítězství?