Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601
LEKCE 6. Vysvobození skrze vzkříšení « Církev Adventistů Sedmého Dne Reformační Hnuti
Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 6. Vysvobození skrze vzkříšení

05-05-2019

„Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude. A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?“ (Jan 11:25, 26).

„Ježíš Kristus zvítězil nad smrtí a zpřetrhal pouta hrobu a všichni, kdož spí v hrobě, budou sdílet vítězství; budou vycházet ze svých hrobů, jako vyšel Přemožitel.“ – Vybraná poselství, kn. 2, str. 214; 2SM 272.

Doporučená četba: Touha věků (1969), str. 550–554; DA 779–787.

Neděle 5. května

1. BLAHOSLAVENÁ NADĚJE

a. Jakou jistotu měl Job o budoucím životě? Job 19:25–27; 14:14.

Job 19:25–27. Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha. Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

Job 14:14. Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

„Patriarcha Job v noci svého utrpení vykřikl s neochvějnou vírou: ‚Já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. … V těle svém uzřím Boha. Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný.‘“ – Maranatha, p. 13.

b. Jaká zaslíbení máme o vzkříšení? Ozeáš 13:14; 2 Timoteovi 4:7, 8.

Ozeáš 13:14. Z ruky hrobu vyplatím je, od smrti vykoupím je; budu zhoubcím tvým, ó smrti, budu zkažením tvým, ó hrobe, želení skryto bude od očí mých.

2 Timoteovi 4:7, 8. Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm těm, kteříž milují to slavné příští jeho.

„Otázka: ‚Když člověk zemře, bude zase žít?‘ byla zodpovězena. Tím, že nesl trest hříchu, tím, že sestoupil do hrobu, rozjasnil Kristus hrob pro všechny, kdož umírají ve víře. Bůh v lidské podobě vyvedl život a nesmrtelnost na světlo skrze evangelium. Když zemřel, zajistil Kristus věčný život pro všechny, kdož v Něho věří. Když zemřel, odsoudil původce hříchu a nevěrnosti k tomu, aby utrpěl trest za hřích – věčnou smrt.“ – Svědectví pro církev, sv. 6, str. 162; 6T 230, 231.

Pondělí 6. května

2. ÚŽASNÁ ZMĚNA

a. Co se stane s tělem po smrti? Jan 11:39.

Jan 11:39. Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.

„Lazar byl uložen do jeskyně ve skále a její vchod byl zavalen těžkým kamenem. ‚Zdvihněte kámen,‘ řekl Kristus. Domnívajíc se, že chce pouze pohledět na mrtvého, Marta namítala, pravíc, že tělo bylo pohřbeno před čtyřmi dny a rozklad již započal své dílo.“ – Touha věků (1969), str. 373; DA 534.

„Ve svém skalním hrobě leželo tělo Lazarovo, chladné a mlčící v smrti.“ –

The Youth’s Instructor, May 4, 1899.

b. Jaká změna nastává při vzkříšení? 1 Korintským 15:51–54.

1 Korintským 15:51–54. Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. A když porušitelné toto obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.

„Žijící spravedliví jsou proměněni ‚hned pojednou, v okamžení.‘ Za hlasu Božího byli oslaveni; nyní jsou učiněni nesmrtelní a se vzkříšenými svatými jsou uchváceni vstříc Pánu v povětří. Andělé ‚shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, a od končin nebes až do končin jejich.‘“ – Vítězství lásky Boží (1969), str. 459; GC 645.

„Naši milovaní jsou od nás smrtí odtrženi. Zatlačujeme jejich oči a vystrojujeme je do hrobu a ukládáme je pryč od našich zraků. Naděje však podpírá našeho ducha. Nejsme odděleni navždy, ale setkáme se s milovanými, kteří spí v Ježíši. Vrátí se ze země nepřítele. Dárce života přichází. Nesčíslná množství svatých andělů Jej doprovázejí na Jeho cestě. On trhá pouta smrti, láme okovy hrobu, drazí zajatci vycházejí ve zdraví a v nesmrtelné kráse.“ –The Faith I Live By, p. 185.

„Při vzkříšení je zachována naše osobní totožnost, třebaže nikoli tytéž částice hmotné či látkové podstaty, které vešly do hrobu. Podivuhodné skutky Boží jsou člověku tajemstvím. Duch, povaha člověka, se vrátila k Bohu, aby tam byla uchována. Při vzkříšení bude mít každý člověk svou vlastní povahu. Bůh časem svým povolá mrtvé, dávaje znovu dech života a přikazuje suchým kostem žít. Ven vyjde tatáž postava, bude však osvobozena od nemoci a veškerého kazu. Opět žije, nesouc tutéž jedinečnost charakteristických rysů, takže přítel pozná přítele.“ – The SDA Bible Commentary [E. G. White Comments], vol. 6, p. 1093.

Úterý 7. května

3. OČEKÁVÁNÍ BLAHOSLAVENÉ NADĚJÉ

a. Jaká událost je spojena se vzkříšením? Jan 14:1–3.

Jan 14:1–3. Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte. V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.

„Dlouho čekáme na návrat našeho Spasitele. Přesto však jisté je zaslíbení. Brzy budeme v našem zaslíbeném domově.“ – Svědectví pro církev, sv. 8, str. 186; 8T 254.„Účel Kristova odchodu byl opakem toho, čeho se učedníci obávali. Neznamenalo to konečné odloučení. On šel, aby jim připravil místo, aby mohl zase přijít a pobrat je k sobě. Zatímco pro ně budoval příbytky, oni měli budovat povahy podle božské podobnosti.“ – Touha věků (1969), str. 468; DA 663.

b. Jaké povzbuzení máme ohledně těch, kteří zemřeli? Jaké je ujištění, které máme o tom, že se vzkříšení uskuteční? 1 Tessalonicenským 4:13–17.

1 Tessalonicenským 4:13–17. Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají. Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme.

„Dárce života zavolá své vykoupené vlastnictví při prvním vzkříšení, a až do té vítězné hodiny, kdy zazní poslední zatroubení a obrovská armáda vyjde k věčnému vítězství, bude každý spící svatý držen v bezpečí a bude střežen jako drahocenný klenot, který je znám Bohu podle jména. Mocí Spasitelovou, který v nich přebýval, když žili, a protože byli účastníky božské přirozenosti, jsou vyvedeni z mrtvých. …

„Ježíš Kristus zvítězil nad smrtí a zpřetrhal pouta hrobu a všichni, kdož spí v hrobě, budou sdílet vítězství; budou vycházet ze svých hrobů, jako vyšel Přemožitel.“ – Vybraná poselství, kn. 2, str. 213, 214; 2SM 271, 272.

c. K jakému postoji by nás to mělo inspirovat? Titovi 2:13.

Titovi 2:13. Očekávajíce té blahoslavené naděje, a příští slávy velikéhoBoha a spasitele našeho Jezukrista.

„Kamkoli jdeme, měli bychom přinášet ovzduší křesťanské naděje a útěchy; potom ti, kdož jsou mimo Krista, uvidí přitažlivost v náboženství, které vyznáváme; nevěřící uvidí soudržnost naší víry. Musíme mít jasnější ponětí o nebi – země, kde všechno je jasnost a radost.“ – Lift Him Up, p. 244.

„Kristus má brzy přijít podruhé. O tomto bychom měli často hovořit. Měla by to být nejvrcholnější myšlenka v našich myslích.“ – The Upward Look, p. 311.

Středa 8. května

4. VZKŘÍŠENÍ: DŮKAZ BOŽSTVÍ

a. Jak se vzkříšení Krista stává ústředním bodem naší víry a naděje? 1 Korintským 15:16–22.

1 Korintským 15:16–22. Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť Kristus vstal. A nevstal-liť z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v svých hříších. A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli. Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí. Ale vstalť z mrtvých Kristus, prvotiny těch, kteříž zesnuli. Nebo poněvadž skrze člověka smrt, skrze člověka i vzkříšení z mrtvých. Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.

„Kristus umožnil to, aby každý potomek Adamův mohl skrze život poslušnosti překonat hřích a rovněž vstát z hrobu ke svému dědictví nesmrtelnosti vykoupenému krví Kristovou.“ – In Heavenly Places, p. 44.

b. Jaká slova Kristova ukázala, že má moc nad životem sám v sobě? Jan 10:17, 18; 2:19–21.

Jan 10:17, 18. Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.

Jan 2:19–21. Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej. I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej? Ale on mluvil o chrámu těla svého.

„Když byl slyšet hlas mocného anděla u Kristova hrobu, jenž pravil: Tvůj Otec tě volá, vyšel Spasitel z hrobu prostřednictvím života, který měl sám v sobě. …

„Nad pronajatou hrobkou Jozefovou Kristus vítězně prohlásil: ‚Já jsem vzkříšení i život.‘ Tato slova mohlo říci pouze Božství. Všechny stvořené bytosti žijí z vůle a moci Boží. Jsou závislými příjemci života Božího. Od nejvyššího serafína po nejnižšího živého tvora jsou všichni napájeni ze Zdroje života. Pouze ten, který je jedno s Bohem, mohl říci: Mám moc položit svůj život, a mám moc zase jej vzít. Ve svém božství měl Kristus moc zlomit pouta smrti.“ – Touha věků (1969), str. 553; DA 785.

„Duch Ježíšův spal v hrobě s Jeho tělem a nevznesl se svou cestou do nebe. … Všechno, co tvořilo život a inteligenci Ježíšovu, zůstalo s Jeho tělem v hrobce; a když vyšel ven, byla to celá bytost; nemusel povolávat svého ducha z nebe. Měl moc položit svůj život a zase jej vzít.“ – The Spirit of Prophecy, vol. 3, pp. 203, 204.

c. Které proroctví se také naplnilo při Ježíšově vzkříšení? Žalm 68:19.

Žalm 68:19. Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.

„Ti, kdož vyšli z hrobu při Kristově vzkříšení, byli vzbuzeni k věčnému životu. Byl to zástup jatých vězňů, kteří s Ním vstoupili na výsost jako trofeje Jeho vítězství nad smrtí a hrobem.“ – Vybraná poselství, kn. 1, str. 243; 1SM 304, 305.

Čtvrtek 9. května

5. VZBUZENÍ JINÝCH K ŽIVOTU

a. Koho vzbudil Elizeus k životu skrze zázračné působení moci Kristovy? 2 Královská 4:32–37.

2 Královská 4:32–37. Všel tedy Elizeus do domu, a aj, dítě mrtvé leželo na ložci jeho. A když všel tam, zavřel dvéře před oběma, a modlil se Hospodinu. Zatím vstoupiv na lože, zpolehl na dítě, vloživ ústa svá na ústa jeho, a oči své na oči jeho, a ruce své na ruce jeho, a rozprostřel se nad ním. I zahřelo se tělo dítěte. A odvrátiv se, procházel se po domě jednak sem jednak tam; potom vstoupiv, rozprostřel se opět nad ním. I kýchalo dítě až do sedmikrát, a otevřelo to dítě oči své. Tedy zavolav Gézi, řekl: Zavolej Sunamitské. I zavolal jí. A když přišla k němu, řekl jí: Vezmiž syna svého. Kteráž jakž vešla, padla k nohám jeho a poklonila se k zemi. I vzala syna svého a vyšla.

„Tak byla odměněna víra této ženy. Kristus, velký Dárce života, jí navrátil jejího syna. Stejně tak budou odměněni Jeho věrní, když při Jeho příchodu ztratí smrt svůj osten a hrob bude oloupen o vítězství, které si nárokoval. On pak navrátí svým služebníkům děti, jež jim smrt odňala.“ – Proroci a králové (1969), str. 156, 157; PK 239.

b. Koho Ježíš vzbudil k životu ke konci své pozemské služby? Jan 11:38, 39, 43. Jaký byl Jeho záměr, když vykonával tento zázrak?

Jan 11:38, 39, 43. Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni. Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest. … A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.

„Kristus nyní plně zjevil svou nadvládu nad smrtí a hrobem. Tento mocný zázrak byl korunním důkazem, který Bůh poskytl lidem, že poslal svého Syna na svět kvůli jejich spasení. Byl to projev božské moci, dostačující k tomu, aby přesvědčil každou mysl, která byla pod kontrolou rozumu a osvíceného svědomí. Mnozí, kdož byli svědky vzkříšení Lazara, byli přivedeni k tomu, aby uvěřili v Ježíše. Nenávist kněží proti Němu však zesílila. Odmítli všechny menší důkazy o Jeho božství a tento nový zázrak je jen rozzuřil. … Byli více než kdy předtím odhodláni učinit přítrž Kristovu dílu.“ – Touha věků (1969), str. 375; DA 537.

Pátek 10. května

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jak nám Kristus dává naději na vzkříšení?
2. Jaké změny nastávají při vzkříšení a co zůstává stejné? Proč?
3. Jak pečlivě je o každého spícího svatého postaráno?
4. Co je významné na tom, že Ježíš má moc položit svůj život a zase jej vzít? 5. Co prokázal zázrak vzkříšení Lazara?