Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 7. FÍKOVNÍK

13-05-2018

„Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete“ (Lukáš 13:5).

„Pán nechce, aby někdo zahynul, ale aby všichni přišli k Němu a byli spaseni. Avšak místo aby Jeho láskyplná dobrota obměkčovala a podmaňovala duši, jsou mnozí z objektů Jeho lásky a milosrdenství povzbuzováni k tvrdohlavějšímu odporu. Ó, kéž by lidé pamatovali na to, že existuje omezení shovívavosti Boží!“ – The Review and Herald, December 7, 1897.

Doporučená četba: Kristova podobenství (1991), str. 122–126; COL 212–218.

Neděle 13. května

1. MOTIV PRO PODOBENSTVÍ

a. Jaká událost, která se právě přihodila v Jeruzalémě, byla motivem pro předložení podobenství o fíkovníku? Lukáš 13:1.

Lukáš 13:1. Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchž krev Pilát smísil s obětmi jejich.

„Posluchači vyprávěli Ježíši o události, která právě způsobila veliké vzrušení. Některá z opatření Pontského Piláta, správce Judstva, způsobila pohoršení lidu. V Jeruzalémě nastaly lidové nepokoje a Pilát se je pokusil přemoci násilím. V jednom případě jeho vojáci dokonce vtrhli do prostor chrámu a usmrtili některé galilejské poutníky, právě když zabíjeli své oběti.“ – Kristova podobenství (1991), str. 122; COL 212, 213.

b. Co ukazuje, že Židé považovali neštěstí za trest za hřích? Lukáš 13:2, 4.

Lukáš 13:2, 4. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni Galilejští, že takové věci trpěli? … Aneb oněch osmnácte, na kteréž upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi, přebývající v Jeruzalémě?

„Židé považovali nešťastnou událost za soud kvůli nešťastníkovu hříchu a ti, kdož vyprávěli o tomto násilném činu, činili tak se skrytým zadostiučiněním. Podle jejich názoru jejich vlastní štěstí prokazovalo, že jsou mnohem lepší, a proto mají větší přízeň Boží nežli tito Galilejští.“ – Kristova podobenství (1991), str. 122, 123; COL 213.

Pondělí 14. května

2. VAROVÁNÍ A VÝZVA

a. Jaké varování a výzvu učinil Ježíš ve spojitosti se svou odpovědí? Lukáš 13:3–5.

Lukáš 13:3–5. Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete. Aneb oněch osmnácte, na kteréž upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi, přebývající v Jeruzalémě? Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

„Když Ježíš mluvil k učedníkům a k zástupu, díval se prorockým pohledem dopředu a viděl Jeruzalém obležený vojsky. Slyšel těžký krok cizinců pochodujících proti vyvolenému městu a viděl tisíce a tisíce hynoucích v obležení. Mnozí z Židů byli, stejně jako ti Galilejští, zabiti v chrámových síních, právě když obětovali oběti. Pohromy, které dopadly na jednotlivce, byly varováními od Boha k národu stejně tak vinnému. ‚Nebudete-li pokání činiti,‘ pravil Ježíš, ‚všickni též zahynete‘ (Lukáš 13:5). Na krátký čas se pro ně den zkušební doby zdržoval. Ještě měli čas poznat, které věci by jim byly ku pokoji.“ – Kristova podobenství (1991), str. 123; COL 213, 214.

b. Co Ježíš ve svém učení spojil s varováním o soudu? Lukáš 9:56; Jan 3:17.

Lukáš 9:56. Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby spasil. I odešli do jiného městečka.

Jan 3:17. Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.

„Kristus ve svém učení spojil s varováním o soudu pozvání milosrdenství.“ – Kristova podobenství (1991), str. 122; COL 212.

c. Jakou výzvu nám dnes Bůh dává? Ezechiel 18:31; 33:11.

Ezechiel 18:31. Odvrzte od sebe všecka přestoupení vaše, jichž jste se dopouštěli, a učiňte sobě srdce nové a ducha nového. I pročež mřete, ó dome Izraelský?

Ezechiel 33:11. Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?

„Znovuzrození je jediná cesta, skrze niž se můžeme dostat do svatého města. Je úzká a brána, kterou vcházíme, je těsná, ale skrze ni máme vést muže a ženy a děti, učíce je, že k tomu, aby mohli být spaseni, musejí mít nové srdce a nového ducha. Staré dědičné vlastnosti povahy se musejí překonat. Přirozené touhy duše se musejí změnit. Veškeré podvádění, veškeré falšování, veškeré pomlouvání se musí odstranit. Nový život, který činí muže a ženy podobnými Kristu, se musí žít. Musíme, jak se říká, plavat proti proudu zla.“ – This Day With God, p. 108.

„Pán se snaží spasit, ne zahubit. Má potěšení v zachraňování hříšníků. ‚Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného‘ (Ezechiel 33:11). Varováními a prosbami vyzývá zbloudilé, aby zanechali svých zlých skutků a obrátili se k Němu a byli živi.“ – Proroci a králové (1969), str. 67; PK 105.

Úterý 15. května

3. SYMBOLICKÝ STROM

a. Aby potvrdil své varování a výzvu, jaké podobenství pověděl Ježíš svým posluchačům? Lukáš 13:6, 7. V jakém smyslu byl neplodný fíkovník vhodným znázorněním židovského národa? Ozeáš 10:1.

Lukáš 13:6, 7. Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl. I řekl vinaři: Aj, po tři léta přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, ale nenalézám. Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí?

Ozeáš 10:1. Izrael jest vinný kmen prázdný, ovoce skládá sobě. Čím více mívá ovoce svého, tím více rozmnožuje oltáře, a čím lepší jest země jeho, tím více vzdělává obrazy.

„Lidé za dnů Kristových činili větší předvádění zbožnosti, než činili Židé dřívějších věků, avšak ještě více postrádali sladké milosti Ducha Božího. …

„Bůh, jenž byl ve svém Synu, hledal ovoce, ale žádné nenalézal. Izrael byl přítěží země. Jeho samotná existence byla prokletím; neboť zabíral místo ve vinici, které by mohl obsadit plodný strom. Olupoval svět o požehnání, která Bůh zamýšlel dát. Izraelští nesprávně představovali Boha mezi národy. Byli nejen neužiteční, ale i rozhodnou překážkou. Jejich náboženství bylo do značné míry zavádějící a namísto spásy působilo zkázu.“ – Kristova podobenství (1991), str. 124; COL 215.

b. Co ukazuje, že vina za jejich selhání ležela v jejich vlastních dveřích? Skutky 7:51–53.

Skutky 7:51–53. Tvrdošijní a neobřezaného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu

svatému protivili, jakž otcové vaši, tak i vy. Kterému z proroků otcové vaši se neprotivili? Zmordovali zajisté ty, kteříž předzvěstovali příchod spravedlivého tohoto, jehož vy nyní zrádci a vražedlníci jste. Kteříž jste vzali zákon působením andělským, a neostříhali jste.

c. Jak můžeme být také jako neplodný fíkovník? Jan 15:4, 5.

Jan 15:4, 5. Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.

„Stejně jako okázalý fíkovník můžeme být pokryti listy, ale postrádat ovoce. Zatímco víme, že pravda, kterou máme, je tak pevná jako pahrbkové věční, kolik z nás je připraveno setrvávat na teorii této pravdy, aniž by měli důkaz, že Kristus je v nich a oni v Kristu? Kolik je spokojeno postupovat ode dne ke dni, aniž by zakoušeli její posvěcující vliv na srdce, který vede k dobrým skutkům. …

„Neměli bychom se pouze chopit pravdy, nýbrž nechat ji, aby se chopila nás; a takto mít pravdu v sobě a být v pravdě. A pokud tomu tak bude, naše životy a povahy budou zjevovat skutečnost, že pravda pro nás něčeho dosahuje; že nás posvěcuje a dává nám mravní způsobilost pro společenství nebeských andělů v království slávy. Pravda, kterou máme, je z nebe; a když se ono náboženství usídlí v srdci, začne svou práci zušlechťování a přečišťování.“ – The Signs of the Times, May 9, 1878.

Středa 16. května

4. OBDOBÍ PŘIDANÉ ZKUŠEBNÍ LHŮTY

a. Jak vinař vyjednával s majitelem? Lukáš 13:8.

Lukáš 13:8. On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím.

b. Jaká je podobnost mezi dny před zničením Jeruzaléma a dny před koncem lidských dějin? 2 Petr 3:9, 10.

2 Petr 3:9, 10. Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili. Přijdeť pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou.

„Ó, předrahá trpělivosti našeho milosrdného Spasitele! Ó, kéž by každý z drahé mládeže ocenil hodnotu duše, která byla vykoupena za nekonečnou cenu na Golgotě! Ó, kéž by každý správně odhadl schopnosti, které mu byly dány od Boha! Skrze Krista můžete stoupat po žebříku pokroku a uvádět každou moc pod kontrolu Ježíšovu. … V duchu, v myšlení, ve slově a skutku můžete učinit zjevným, že jste vedeni Duchem Kristovým, a váš život může vykonávat moc vlivu na druhé.

„Žijeme v celkem příliš závažném období světových dějin, než abychom byli neopatrní a nedbalí. … Musíte se modlit, věřit a být poslušní. Ve své vlastní síle nemůžete učinit nic; ale v milosti Ježíše Krista můžete použít své síly takovým způsobem, abyste přinesli největší dobro své vlastní duši a největší požehnání duším druhých. Uchopte se Ježíše a budete usilovně dělat dílo Kristovo, a nakonec obdržíte věčnou odměnu.“ – Sons and Daughters of God, p. 118.

c. Jak Ježíš nakonec ukázal, že oni jako národ musejí sami rozhodnout o svém vlastním osudu? Lukáš 13:9.

Lukáš 13:9. Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.

„Ježíš v podobenství neuvedl výsledek zahradníkovy práce. V tomto bodě svůj příběh zkrátil. Jeho konec závisel na generaci, která slyšela Jeho slova. Jim bylo dáno závažné varování. ‚Pakliť neponese, potom vytneš jej.‘ Na nich záleželo, zda ta neodvolatelná slova budou vyřčena. Den hněvu byl blízko. V pohromách, které již dopadly na Izrael, je majitel vinice předem milosrdně varoval o zničení neplodného stromu.“ – Kristova podobenství (1991), str. 124, 125; COL 216.

Čtvrtek 17. května

5. DNEŠNÍ VAROVÁNÍ PRO NÁS

a. Jaké varování by si ti, kteří věří v trojnásobné poselství, měli vzít z tohoto podobenství? Jaká úsilí Hospodin stále činí v náš prospěch? Izaiáš 27:2–4; Ozeáš 11:8 (první část).

Izaiáš 27:2–4. V ten den o vinici výborné víno vydávající zpívejte. Já Hospodin, kterýž ji ostříhám, každé chvilky budu ji svlažovati, a aby jí někdo neuškodil, v noci i ve dne ji ostříhati. Prchlivosti při mně žádné není. Kdož mi dá bodlák a trn, abych proti ní válčil, a spálil ji docela?

Ozeáš 11:8 (první část). Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? Kterak bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? …

„Varování zní, sestupujíc dolů k nám v této generaci. Nejsi, ó, neopatrný člověče, neplodným stromem ve vinici Páně? Nebudou slova zkázy zakrátko vyřčena o tobě? Jak dlouho přijímáš Jeho dary? Jak dlouho On sleduje a čeká na návrat lásky? Zasazen v Jeho vinici, pod bdělou péčí zahradníka, jaké výsady máš! Jak často něžné poselství evangelia nadchlo tvé srdce! Převzal jsi jméno Kristovo, jsi navenek členem církve, která je Jeho tělem, a přesto si nejsi vědom žádného živého spojení s velikým srdcem lásky. Příliv Jeho života tebou neprotéká. Sladké milosti Jeho povahy, ‚ovoce Ducha,‘ nejsou ve tvém životě vidět.“ – Kristova podobenství (1991), str. 125; COL 216.

b. Jaký rozsudek musí být nakonec vynesen nad těmi, kteří nereagují na Boží péči a práci pro ně? Ozeáš 4:17; Zjevení 3:16.

Ozeáš 4:17. Efraim stovaryšil se s modlami, nechej ho.

Zjevení 3:16. A tak že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu tě z úst svých.

„Srdce, které nereaguje na božská působení, se zatvrzuje, dokud není již déle citlivé na vliv Ducha svatého. Pak se stane, že je vyřčeno slovo: ‚Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí?‘ (Lukáš 13:7).“ – Kristova podobenství (1991), str. 126; COL 218.

Pátek 18. května

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Proč Židé o nešťastné události mluvili se skrytým zadostiučiněním?

2. Jak se musíme změnit k tomu, abychom byli znovuzrozenými, plodnými stromy v Boží zahradě?

3. Když ve svém životě neneseme ovoce, jak to ovlivňuje svět kolem nás? Jak se to odráží na našem náboženství?

4. Jak způsob, jakým používáme síly dané nám od Boha, ovlivňuje ovoce, které neseme ve svém životě?

5. I když můžeme být členy církve, jak můžeme být neplodným stromem ve vinici Páně?