Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 7. VOLÁNÍ KU POKÁN

12-11-2017

„Toho Bůh, kníže a spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů“ (Skutky 5:31).

„Povolání a ospravedlnění není jedno a to samé. Povolání je přitažení hříšníka ke Kristu a je to dílo, které koná Duch svatý v srdci, usvědčující z hříchu a zvoucí ku pokání.“ – Vybraná poselství, kn. 1, str. 307; 1SM 390.

Doporučená četba: The Signs of the Times, February 14, 1895; July 29, 1913.

Neděle 12. listopadu

1. ZÁRMUTEK PRO HŘÍCH PODLE BOHA

a. Co jsme vyzváni dělat, aby mohly být naše hříchy odpuštěny Bohem? Skutky 3:19.

Skutky 3:19. Protož čiňte pokání, a obraťte se, aby byli shlazeni hříchové vaši, když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně.

b. Co bude vždy doprovázet opravdové pokání a jaký to bude mít vliv na srdce a život? 2 Korintským 7:9, 10.

2 Korintským 7:9, 10. Nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podlé Boha, tak že jste k žádné škodě nepřišli skrze nás. Nebo zámutek, kterýž jest podlé Boha, ten pokání k spasení působí, jehož nikdy líto nebývá, ale zámutek světa smrt způsobuje.

„Pokání zahrnuje zármutek pro hřích a odvrácení se od hříchu. Hříchu se nezřekneme, pokud nepoznáme jeho hříšnost; dokud se od něho neodvrátíme v srdci, nenastane žádná opravdová změna v životě.“ – Cesta ke Kristu, str. 17; SC 23.

„Často jsme zarmouceni proto, že naše zlé skutky přinášejí nepříjemné důsledky nám samotným; toto však není pokání. Opravdový zármutek pro hřích je výsledek působení Ducha svatého. Duch odhaluje nevděčnost srdce, která znevažuje a zarmucuje Spasitele, a přivádí nás v kajícnosti k patě kříže. Každým hříchem je Ježíš znovu zraňován; a když se díváme na Toho, kterého jsme bodli, jsme zarmouceni pro hříchy, které Jemu přivodily muka. Takový zármutek povede k tomu, že se zřekneme hříchu.“ – Touha věků, str. 206; DA 300.

 

Pondělí 13. listopadu

2. DAR POKÁNÍ

a. Jak Davidova modlitba znázorňuje povahu pravého pokání? Žalm 51:3–6, 12–15.

Žalm 51:3–6, 12–15. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. … Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne. I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.

„David poznal obludnost svého přestoupení; poznal poskvrnění své duše; zošklivil si svůj hřích. Nemodlil se jen za odpuštění, ale i za čistotu srdce. Toužil po radosti ze svatosti – být obnoven k souladu a spojení s Bohem.“ – Cesta ke Kristu, str. 18; SC 25.

b. Co Bible učí o zdroji pravého pokání? Římanům 2:4.

Římanům 2:4. Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?

Činit pokání bez Ducha Kristova, který probouzí svědomí, nemůžeme právě tak, jako nám nemůže být odpuštěno bez Krista.

„Kristus je zdrojem každé správné pohnutky. On je jediný, který může vštípit do srdce nepřátelství proti hříchu. Každá touha po pravdě a čistotě, každé usvědčení z vlastní hříšnosti je důkazem, že Jeho Duch působí na naše srdce.“ – Cesta ke Kristu, str. 19; SC 

c. Jak můžeme získat tento druh pokání? Matouš 11:28; Skutky 5:31.

Matouš 11:28. Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

Skutky 5:31. Toho Bůh, kníže a spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů.

„Živá slova neučí, že hříšník musí činit pokání dříve, než může dbát na Kristovo pozvání: ‚Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.‘ Lidé musejí přijít ke Kristu, protože Jej vidí jako svého Spasitele, svého jediného pomocníka, aby jim bylo umožněno činit pokání; neboť kdyby mohli činit pokání bez přijití ke Kristu, mohli by také být spaseni bez Krista. Je to moc, která vychází z Krista, která vede k pravému pokání. … Pokání je stejně tak dar Kristův, jako je odpuštění, a nemůže se nacházet v srdci tam, kde Ježíš nepůsobí. Činit pokání bez Ducha Kristova, který probouzí svědomí, nemůžeme právě tak, jako nám nemůže být odpuštěno bez Krista. Kristus přitahuje hříšníka projevením své lásky na kříži, a toto změkčuje srdce, ohromuje mysl a vzbuzuje v duši lítost a pokání.“ – The Review and Herald, April 1, 1890.

 

Úterý 14. listopadu

3. PODMÍNKY PRO ODPUŠTĚNÍ

a. Jaké jsou podmínky k získání odpuštění, stanovené v slově Božím? Přísloví 28:13; Jakub 5:16.

Přísloví 28:13. Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

Jakub 5:16. Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová.

„Podmínky k získání milosrdenství Božího jsou prosté i spravedlivé a rozumné. Pán od nás nevyžaduje dělat nějakou bolestivou věc, abychom mohli získat odpuštění hříchu. Nemusíme podnikat dlouhé a únavné poutě ani provádět bolestná pokání, abychom doporučili své duše Bohu nebeskému nebo odčinili své přestoupení; ale ten, kdo vyznává a opouští svůj hřích, dojde milosrdenství.“ – Cesta ke Kristu, str. 27; SC 37.

b. Když jsme urazili svého bratra, koho jsme také urazili? Co by nás měla učit naše povinnost vůči našemu bratru? Matouš 25:40; 1 Petr 4:8.

Matouš 25:40. A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.

1 Petr 4:8. A protož buďte středmí a bedliví k modlitbám. Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte; nebo láska přikryje množství hříchů.

„Vyznejte své hříchy Bohu, jenž jediný je může odpustit, a své viny jeden druhému. Urazil-li jsi svého přítele nebo bližního, musíš přiznat svou křivdu a jeho povinností je ti upřímně odpustit. Pak musíš o odpuštění žádat Boha, protože bratr, kterého jsi zranil, je vlastnictvím Božím a jeho zraněním jsi zhřešil proti jeho Stvořiteli a Vykupiteli.“ – Cesta ke Kristu, str. 27; SC 37.

c. Komu máme vyznat své hříchy? Jak se musí vyznání hříchu provádět? Žalm 32:5; Matouš 5:23, 24.

Žalm 32:5. Protož hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. Sélah. Matouš 5:23, 24. Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě: Nechejž tu daru svého před oltářem a odejdi; prvé smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj.

„Pravé vyznání má vždy výslovný charakter a přiznává výslovné hříchy. Ty mohou být takové povahy, že mohou být předloženy pouze Bohu; mohou být křivdami, které by měly být vyznány osobám, jimž způsobily újmu; nebo mohou být veřejné povahy a pak by měly být také veřejně vyznány. Každé vyznání by však mělo být určité a věcné, přiznávající přesně ty hříchy, jimiž jste se provinili.“ – Cesta ke Kristu, str. 28; SC 38.

„Hřích soukromé povahy má být vyznán Kristu, jedinému prostředníku mezi Bohem a člověkem. Neboť ‚pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého‘ [1 Jan 2:1]. Každý hřích je přestoupení proti Bohu a Jemu má být vyznán skrze Krista. Každý veřejný hřích by měl být také veřejně vyznán.“ – Gospel Workers, p. 216.

 

Středa 15. listopadu

4. NEBEZPEČÍ SEBEOSPRAVEDLŇOVÁNÍ

a. Když se Hospodin dotazoval Adama a Evy ohledně jejich hříchu, jak jejich odpověď naznačovala, že to nebyla ve skutečnosti jejich chyba? Genesis 3:12, 13

 Genesis 3:12, 13. I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

„Poté co Adam a Eva jedli ze zakázaného ovoce, naplnil je pocit hanby a strachu. Nejprve mysleli jen na to, jak omluvit svůj hřích a uniknout hrozícímu trestu smrti. Když se Hospodin dotazoval ohledně jejich hříchu, Adam, svaluje vinu částečně na Boha a částečně na svou družku, odpověděl: ‚Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.‘ Žena svalovala vinu na hada, řkouc: ‚Had mne podvedl, i jedla jsem.‘ Genesis 3:12, 13. Proč jsi stvořil hada? Proč jsi dopustil, aby vstoupil do ráje? To jsou otázky, které naznačovala její omluva pro její hřích, takto obviňující Boha ze zodpovědnosti za jejich pád.“ – Cesta ke Kristu, str. 29; SC 40.

b. Co je běžným pokušením pro osobu, která byla nalezena v hříchu, a proč tento postoj činí takové vyznání neúčinným? Job 9:20; Lukáš 16:15.

Job 9:20. Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

Lukáš 16:15. I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.

„Duch sebeospravedlňování má původ u otce lži a projevuje se u všech synů a dcer Adamových. Vyznání tohoto druhu nejsou vzbuzena božským Duchem a nebudou pro Boha přijatelná. Pravé pokání povede člověka k tomu, aby nesl svou vinu sám a přiznal ji bez klamu nebo pokrytectví.“ – Cesta ke Kristu, str. 29; SC 40.

c. Jak výslovně přiznává Pavel svůj hřích? Skutky 26:10, 11. Jaký pokorný postoj zaujal po svém obrácení? Skutky 9:3–6.

Skutky 26:10, 11. Jakož jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli mordování býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti. A po všech školách často je trápě, přinucoval jsem rouhati se; a náramně rozlítiv se na ně, sháněl jsem se po nich i v jiných městech.

Skutky 9:3–6. A když byl na cestě, stalo se, že již přibližoval se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklíčilo jej světlo s nebe. A padna na zem, uslyšel hlas k sobě řkoucí: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš? Kterýž řekl: I kdo jsi Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati. A on třesa se a boje se, řekl: Pane, co chceš, abych činil? A Pán k němu: Vstaň a jdi do města, a bude tobě povědíno, co bys ty měl činiti.

„Příklady pravého pokání a pokory, obsažené v slově Božím, zjevují ducha vyznání, v němž není žádné omluvy pro hřích ani žádného pokusu o sebeospravedlnění. Pavel se nesnažil sám sebe hájit; líčí svůj hřích v jeho nejtemnějších barvách, nepokoušeje se zmenšit svou vinu. Říká:

[Citovány verše Skutky 26:10, 11.] Neváhá prohlásit, že ‚Kristus Ježíš přišel na svět, aby hříšné spasil, z nichž já první jsem‘ (1 Timoteovi 1:15).“ – Cesta ke Kristu, str. 29, 30; SC 41.

Čtvrtek 16. listopadu

5. VŠECHNO NEBO NIC

a. Co nás Bůh žádá, abychom dali Jemu, a co to zahrnuje? Přísloví 23:26; Lukáš 14:33.

Přísloví 23:26. Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.

Lukáš 14:33. Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.

„Bůh požaduje naprosté odevzdání srdce dříve, než může dojít k ospravedlnění.“ – Vybraná poselství, kn. 1, str. 289; 1SM 366.

„Když se odevzdáme Bohu, musíme se nutně vzdát všeho, co by nás od Něj oddělovalo. Proto Spasitel říká: ‚Každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem‘ (Lukáš 14:33). Musíme se vzdát všeho, co odtahuje srdce od Boha. Modlou mnohých je mamon. Láska k penězům, touha po majetku je zlatý řetěz, který je poutá k Satanu. Věhlas a světská pocta jsou uctívány jinou třídou lidí. Život v sobeckém pohodlí a osvobození od zodpovědnosti je modlou ostatních. Avšak tato otrocká pouta musí být zlomena. Nemůžeme patřit z poloviny Hospodinu a z poloviny světu. Nejsme Božími dětmi, pokud jimi nejsme zcela.“ – Cesta ke Kristu, str. 32; SC 44.

b. Proč byla publikánova modlitba za milosrdenství vyslyšena? Lukáš 18:13, 14.

Lukáš 18:13, 14. Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému. Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

„Publikánova modlitba byla vyslyšena proto, že prokázala závislost spočívající v uchopení se Všemohoucnosti. Sám na sobě neviděl publikán nic než hanbu. Takto se musejí vidět všichni, kteří hledají Boha. Vírou – tou vírou, která se vzdává veškeré sebedůvěry – se má ubohý prosebník uchopit nekonečné moci.

„Žádné vnější obřady nemohou nahradit prostou víru a úplné sebezapření. Avšak nikdo se nemůže sám zbavit sobectví. Můžeme jedině dovolit Kristu, aby to dílo vykonal.“ – Kristova podobenství, str. 90, 91; COL 159.

Pátek 17. listopadu

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Které dvě věci zahrnuje pravé pokání?
2. Proč je pokání dar, když spíše dostáváme něco, co musíme udělat?

3. Co musíme udělat, abychom mohli získat odpuštění pro naše hříchy?

4. Co ukazuje, že opravdově kajícná osoba nečiní žádnou omluvu pro hřích?

5. Čeho musíme být ochotní se vzdát, abychom mohli obdržet ospravedlnění?