Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

lekce 8. BEZ ROUCHA SVATEBNÍHO

20-05-2018

„I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl“ (Matouš 22:12).

„Podobenství o rouchu svatebním otevírá před námi lekci nejvyššího významu. Sňatkem se představuje spojení lidství s božstvím; roucho svatební představuje povahu, kterou musejí mít všichni, kdož budou počteni za hosty způsobilé pro svatbu.“ – Kristova podobenství (1991), str. 182; COL 307.

Doporučená četba: Kristova podobenství (1991), str. 182–189; COL 307–319.

Neděle 20. května

1. POZVANÍ NA KRÁLOVSKOU SVATBU

a. Z čí moci je v podobenství o rouchu svatebním rozesláno pozvání? Jaká je odezva? Matouš 22:2, 3.

Matouš 22:2, 3. Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.

b. Jak se s královým pozváním naložilo podruhé? Matouš 22:4–6.

Matouš 22:4–6. Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu. Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém. Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.

„V tomto podobenství [o rouchu svatebním], tak jako v podobenství o veliké večeři, je znázorněno pozvání evangelia, jeho odmítnutí židovským národem a volání milosrdenství k pohanům. Avšak na straně těch, kdož odmítají pozvání, přináší toto podobenství pohled na těžší urážku a hroznější trest. Povolání na hostinu je královým pozváním. Pochází od toho, kdo má právo přikazovat. Ono udílí vysokou poctu. Přesto je pocta nedoceněna. Autoritou krále se opovrhuje.“ – Kristova podobenství (1991), str. 182; COL 307.

c. Co nyní král přikázal, aby se učinilo těm, kteří pohrdli jeho pozváním? Matouš 22:7.

Matouš 22:7. A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.

Pondělí 21. května

2. HLEDÁNÍ HOSTŮ

a. Kdo byl pak pozván na svatební hostinu? Matouš 22:8–10. Co nám toto povolání říká o těch, kteří přijímají pozvání evangelia? Matouš 7:21; Jakub 1:22; Jan 3:5.

Matouš 22:8–10. Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

Matouš 7:21. Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.

Jakub 1:22. Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

Jan 3:5. Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.

„Třída prvně pozvaných si myslela, že si nemůže dovolit, aby obětovala nějakou světskou výhodu kvůli návštěvě královy hostiny. A z těch, kdož přijali pozvání, tam byli

někteří, kdož mysleli jen na svůj prospěch. Přišli se podílet na pokrmech hostiny, ale neměli žádnou touhu uctít krále.“ – Kristova podobenství (1991), str. 183; COL 309.

„Nesmíme být sklíčeni proto, že jsou v církvi pohromadě dobří i špatní. Jidáš byl počten mezi učedníky. Měl všechny výhody, které člověk mohl mít; ale přestože slyšel pravdu a naslouchal zásadám tak jasně stanoveným, Kristus věděl, že pravdu nepřijal. Nejedl pravdu. Nestala se součástí jeho samého. Jeho staré zvyky se neustále prosazovaly. Kristus však nepoužil násilných prostředků, aby odřízl Jidáše od učedníků.

„Přichází čas, kdy ti, kdož se spojili s církví, ale nespojili se s Kristem, budou zjeveni.“ – The Review and Herald, February 7, 1899.

b. Co se stalo, když král vešel na hostinu, aby si hosty prohlédl? Matouš 22:11.

Matouš 22:11. Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

„Pro každého hosta na hostině bylo opatřeno roucho svatební. Toto roucho bylo darem od krále. Jeho nošením hosté prokazovali svou úctu k pořadateli hostiny. Jeden člověk byl však oděn svým běžným civilním šatem. … Pohrdl tím, aby nosil roucho, které bylo pro něj opatřeno za velikou cenu. Takto urazil svého pána.“ – Kristova podobenství (1991), str. 184; COL 309.

c. Co řekl král muži, který byl bez roucha svatebního? Matouš 22:12–14.

Matouš 22:12–14. I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

„Mnozí slyší pozvání milosrdenství, jsou zkoušeni a prověřováni; avšak málokteří jsou zapečetěni pečetí živého Boha. Málokteří se chtějí pokořit jako malé děti, aby mohli vejít do království nebeského.“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 38; 5T 50.

Úterý 22. května

3. DÍLO VYŠETŘOVÁNÍ

a. Co se představuje zkoumáním hostů? Daniel 7:9, 10.

Daniel 7:9, 10. Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící. Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly.

„Královým zkoumáním hostů na hostině se představuje dílo soudu. Hosty na hostině evangelia jsou ti, kdož vyznávají, že slouží Bohu, ti, jejichž jména jsou zapsána v knize života. Avšak ne všichni, kdož vyznávají, že jsou křesťany, jsou pravými učedníky. Dříve než je udělena konečná odplata se musí rozhodnout, kdo je uzpůsoben k tomu, aby sdílel dědictví spravedlivých. Toto rozhodnutí se musí učinit před druhým příchodem Krista na oblacích nebeských; neboť když On přichází, Jeho odplata je s Ním, aby ‚odplatil jednomu každému podlé skutků jeho‘ (Zjevení 22:12). Před Jeho příchodem se tedy musí určit povaha každého skutku člověka a každému z Kristových následovníků se musí přidělit odplata podle jeho skutků.“ – Kristova podobenství (1991), str. 184; COL 310.

b. Když toto podobenství jasně odkazuje na probíhající vyšetřující soud, co se představuje pozváním královým? Zjevení 3:20, 21. Co mnozí říkají svými činy? Verš 17.

Zjevení 3:20, 21. Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou. Kdož svítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já svítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.

Zjevení 3:17. Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý.

„Muž, který přišel na hostinu bez roucha svatebního, představuje stav mnohých lidí v našem dnešním světě. Vyznávají, že jsou křesťany, a činí si nárok na požehnání a výsady evangelia; přesto necítí žádnou potřebu proměny povahy. Nikdy nepocítili pravé pokání pro hřích. Neuvědomují si svou potřebu Krista ani nevykonávají víru v Něho. Nepřekonali své vrozené či vypěstované sklony k hříchu. Přesto si myslí, že jsou sami o sobě dost dobří, a spoléhají na své vlastní zásluhy, místo aby doufali v Krista. Posluchači slova – přicházejí na hostinu, ale nejsou oděni rouchem Kristovy spravedlnosti.“ – Kristova podobenství (1991), str. 187; COL 315.

„Každé varování, výtka a naléhavá prosba v slově Božím nebo skrze Jeho posly je klepáním na dveře srdce. Je to hlas Ježíšův, který žádá o vstup. S každým klepnutím, které zůstává bez povšimnutí, se snaha otevřít oslabuje. Vliv Ducha svatého, je-li zanedbán dnes, nebude už tak silný zítra. Srdce se stává méně citlivým a upadá do nebezpečného neuvědomění si krátkosti života a následné veliké věčnosti.“ – Touha věků (1969), str. 345; DA 489, 490.

Středa 23. května

4. VLASTNĚNÍ NEBESKÉHO ROUCHA

a. Co představuje roucho svatební, které všichni musejí mít, chtějí-li se účastnit svatební hostiny v nebi? Zjevení 19:7, 8.

Zjevení 19:7, 8. Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svadba Beránkova, a manželka jeho připravila se. A dáno jest jí, aby se oblékla v kment čistý a stkvoucí, a ten kment jsouť ospravedlňování svatých.

„Rouchem svatebním se v podobenství představuje čistá, neposkvrněná povaha, kterou budou mít Kristovi praví následovníci. … Je to spravedlnost Kristova, Jeho

vlastní neposkvrněná povaha, která je skrze víru udělena všem, kdož Jej přijímají jako svého osobního Spasitele. …

„Toto roucho, utkané na nebeském tkalcovském stavu, nemá v sobě jediné vlákno vyrobené člověkem. Kristus ve svém lidství vyvinul dokonalou povahu a tuto povahu nám nabízí udělit.“ – Kristova podobenství (1991), str. 184, 185; COL 310, 311.

b. Jak získáme spravedlivou povahu? Izaiáš 55:1; Matouš 5:6.

Izaiáš 55:1. Ej, všickni žízniví, poďte k vodám, i vy, kteříž nemáte žádných peněz. Poďte, kupujte a jezte, poďte, pravím, kupujte bez peněz a bez záplaty víno a mléko.

Matouš 5:6. Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.

„Když duše přijímá Krista, přijímá moc žít životem Kristovým.“ – Kristova podobenství (1991), str. 186; COL 314.

„Nikoli bolestnými zápasy ani únavnou dřinou, nikoli darem ani obětí se spravedlnost nezíská; ale je zdarma dána každé duši, která lační a žízní po jejím získání.“ – Myšlenky z hory blahoslavenství (1990), str. 20, 21; MB 18.

c. Co spravedlnost zahrnuje? 1 Jan 3:7, 24; Jan 15:5.

1 Jan 3:7, 24. Synáčkové, nižádný vás nesvoď. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest, jakož i on jest spravedlivý. … Nebo kdož ostříhá přikázaní jeho, v němť zůstává, a on také v něm. A po tomť poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám.

Jan 15:5. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.

„Spravedlnost je dělání správných věcí a jsou to jejich skutky, podle kterých budou všichni souzeni. Naše povahy se zjevují tím, co děláme. Skutky ukazují, zda víra je pravá. …

„Můžeme věřit, že jméno Ježíše je jediným jménem pod nebem, skrze které může být člověk spasen, a přesto Jej nemusíme skrze víru činit svým osobním Spasitelem. Nestačí věřit teorii pravdy. Nestačí vyznávat víru v Krista a mít svá jména zapsaná v církevním seznamu. ‚Kdož ostříhá přikázaní jeho, v němť zůstává, a on také v něm. A po tomť poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám.‘ ‚Po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázaní jeho ostříháme‘ (1 Jan 3:24; 2:3). Toto je pravý důkaz o obrácení. Ať je naše vyznání jakékoliv, neprospívá ničemu, pokud není Kristus zjeven ve skutcích spravedlnosti.“ – Kristova podobenství (1991), str. 185, 186; COL 312, 313.

Čtvrtek 24. května

5. POŽEHNANÁ ZKUŠENOST

a. Popište slavnou zkušenost těch, kteří přijímají Kristovu nabídku, která je zaznamenána ve Zjevení 3:18. Zjevení 19:8, 9.

Zjevení 3:18. Radímť, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé, abys oblečen byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyrium, abys viděl.

Zjevení 19:8, 9. A dáno jest jí, aby se oblékla v kment čistý a stkvoucí, a ten kment jsouť ospravedlňování svatých. I řekl mi: Piš: Blahoslavení, kteříž jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni. A řekl mi: Tato slova Boží jsou pravá.

„Neposkvrněné roucho Kristovy spravedlnosti je vloženo na zkoušené, pokoušené, věrné dítky Boží. Opovrhovaní ostatkové jsou oděni ve slavné roucho, aby již nikdy nebyli poskvrněni zkaženostmi světa. Jejich jména jsou uchována v Beránkově knize života, zapsána mezi věrnými všech věků. …

„Tito [věrní] jsou těmi, kteří stojí na hoře Sion s Beránkem, majíce jméno Otce napsané na svých čelech. Zpívají novou píseň před trůnem, onu píseň, jíž se nemůže nikdo naučit kromě těch sto čtyřiceti a čtyř tisíců, kteří jsou koupeni ze země.“ – Proroci a králové (1969), str. 388, 389; PK 591.

b. Jakou Kristovu zkušenost, když byl na této zemi, je nám dnes umožněno mít? Žalm 40:9; Jan 15:10.

Žalm 40:9. Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.

Jan 15:10. Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.

„[Kristus] svou dokonalou poslušností umožnil každé lidské bytosti, aby byla poslušna Božích přikázání. Když se odevzdáme Kristu, srdce je spojeno s Jeho srdcem, vůle je sloučena s Jeho vůli, mysl je sjednocena s Jeho myslí, myšlenky jsou uvedeny Jemu v poddanost; žijeme Jeho životem. Toto je tím, co znamená být oděni rouchem Jeho spravedlnosti.“ – Kristova podobenství (1991), str. 185; COL 312.

Pátek 25. května

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jak můžeme uctít svého Krále, když nás zve ke spojení našeho lidství s Jeho božstvím?

2. Jak jsme někdy jako ti, kteří přijali královo pozvání, ale měli špatné pohnutky?

3. Jak Ježíš klepe na dveře srdce a po čem touží?

4. Co je symbolizováno rouchem svatebním a jak poznáme, zda ho nosíme?

5. Co znamená být oděni Kristovou spravedlností?