Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 9. BOHÁČ A LAZAR

27-05-2018

„I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu“ (Lukáš 16:31).

„Ti, kdož jsou chudí na statky tohoto světa, ale kdož přesto doufají v Boha a jsou trpěliví v utrpení, budou jednoho dne vyvýšeni nad ty, kdož nyní zaujímají nejvyšší postavení, která svět může dát, ale kdož neodevzdali své životy Bohu.“ – Kristova podobenství (1991), str. 150; COL 260.

Doporučená četba: Kristova podobenství (1991), str. 150–157; COL 260–271.

Neděle 27. května

1. OSUD UPEVNĚNÝ PO SMRTI

a. Jaké podobenství znázorňuje pravdu, že budoucnost člověka je po smrti upevněna podle jeho či jejího způsobu života? Vysvětlete rozdíl mezi dvěma muži a povězte, jaké lekci se můžeme naučit. Lukáš 16:19–21.

Lukáš 16:19–21. Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně. A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý, žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.

„V podobenství o bohatém muži a Lazarovi Kristus ukazuje, že v tomto životě lidé rozhodují o svém věčném údělu. … Jestliže lidé svými příležitostmi mrhají, aby potěšovali sami sebe, odřezávají se od věčného života. Další zkušební doba jim nebude udělena. Svou vlastní volbou upevnili nepřekonatelnou propast mezi sebou a svým Bohem.“ – Kristova podobenství (1991), str. 150; COL 260.

b. Co se nakonec stalo žebráku i bohatci? Lukáš 16:22.

Lukáš 16:22. I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.

„Chudák trpěl den co den, ale trpělivě a tiše to snášel. Časem svým umřel a byl pohřben. Nebylo nikoho, kdo by pro něho truchlil; ale svou trpělivostí v utrpení byl svědkem Kristovým, vytrval ve zkoušce své víry a po své smrti je představen, jako že jej andělé nesou do lůna Abrahamova.“ – Kristova podobenství (1991), str. 152; COL 262.

Pondělí 28. května

2. OPRAVENÍ BLUDNÝCH NÁZORŮ

a. Jakou víru, třebaže bludnou, kterou zastávali mnozí z Jeho posluchačů, Ježíš použil, aby učil důležitým pravdám? V osudu bohatce, jaké pravdě Ježíš vyučoval? Lukáš 16:23, 24.

Lukáš 16:23, 24. Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho. I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.

„V tomto podobenství Kristus vyšel lidem vstříc na jejich vlastní půdě. Učení o vědomém stavu bytí mezi smrtí a

Kristovým slovům. Spasitel věděl o jejich názorech a zarámoval své podobenství tak, aby vštípilo důležité pravdy skrze tyto předjímané názory. Nastavil svým posluchačům zrcadlo, v němž mohli vidět sebe ve svém pravém vztahu k Bohu. Použil převládající názor, aby sdělil myšlenku, kterou si přál všem zvýraznit – že nikdo není vzácný pro svůj majetek; neboť všechno, co má, mu patří jen jako půjčka od Hospodina. A zneužití těchto darů jej staví níže, než je nejchudší a nejubožejší člověk, který miluje Boha a doufá v Něho.“ – Kristova podobenství (1991), str. 152; COL 263.

b. Co Bible učí ohledně stavu těla a duše ve smrti? Kazatel 9:5, 6; Žalm 146:2–4; Jan 11:11.

Kazatel 9:5, 6. Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich. Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.

Žalm 146:2–4. Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává. Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození. Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

Jan 11:11. To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

„Má mysl byla často rozrušena snahou srovnat okamžité odměnění nebo potrestání mrtvých s nepochybnou skutečností budoucího vzkříšení a soudu. Jestliže po smrti duše vešla do věčného štěstí nebo do věčného trápení, kde je potřeba vzkříšení ubohého rozpadlého těla?

„Avšak tato nová a nádherná víra mě poučila o důvodu, proč se inspirovaní pisatelé tolik zabývali vzkříšením těla; bylo to proto, že v hrobě spí celá bytost. Nyní jsem si mohla jasně uvědomit blud našeho dřívějšího postoje v této otázce.“ – Life Sketches, pp. 49, 50.

c. Jaká je odpověď obrazného Abrahama na výzvu bohatce? Lukáš 16:25.

Lukáš 16:25. I řekl Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš.

„Co jsou utrpení tohoto současného života ve srovnání s konečným věčným břemenem slávy?“ – The Signs of the Times, December 10, 1885.

Úterý 29. května

3. PŘÍLEŽITOST ZTRACENÁ NAVŽDY

a. Jakou další potíž uvedl Abraham v tomto obrazném rozhovoru? Lukáš 16:26.

Lukáš 16:26. A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti.

„Je závažnou věcí zemřít, ale daleko závažnější věcí je žít. Každá myšlenka a slovo a skutek našich životů se opět s námi setká. Co ze sebe uděláme ve zkušební době, tím musíme zůstat na celou věčnost. Smrt způsobuje tělu rozklad, ale nečiní žádnou změnu v povaze. Příchod Kristův nemění naše povahy; pouze je navždy upevňuje bez jakékoliv změny.“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 364; 5T 466.

b. Jaká dosud nepovšimnutá věc je vyjádřena bohatcem? Lukáš 16:27, 28. Ponechal Bůh něco nedořešeno při zajištění našeho spasení?

Lukáš 16:27, 28. I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho poslal do domu otce mého. Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.

„Když bohatec vyžadoval další důkaz pro své bratry, bylo mu jasně řečeno, že kdyby tento důkaz dostali, nebyli by přesvědčeni. Jeho žádost vrhala špatné světlo na Boha. Bylo to, jako kdyby bohatec pravil: Kdybys mě byl důkladněji varoval, nebyl bych nyní zde. Abraham je ve své odpovědi na tuto žádost představen, jako že říká: Tvoji bratři byli dostatečně varováni. Bylo jim dáno světlo, ale oni nechtěli vidět; byla jim předložena pravda, ale oni nechtěli slyšet.“ – Kristova podobenství (1991), str. 153; COL 264, 265.

„Když Bůh dal Krista našemu světu, dal v tomto jednom daru všechny poklady nebe. Nic nezadržel. Nemůže udělat více než udělal, aby přivedl lidi k pokání. Nemá žádné prostředky v záloze pro jejich spasení.“ – The Review and Herald, September 17, 1901.

c. Když se díváme na dnešní stav tohoto světa, jaké střízlivé myšlenky bychom měli zvážit? Jakub 4:14; 2 Korintským 6:2.

Jakub 4:14. Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jaký jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.

2 Korintským 6:2. Neboť praví: V čas příhodný uslyšel jsem tě, a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.

„Bůh … má s lidmi strpení, dokud není vyčerpána poslední možnost pro jejich přivedení k pokání. Existují však meze Jeho shovívavosti.“ – The Review and Herald, September 17, 1901.

„Přijď právě teď, dokud milosrdenství ještě trvá; přijď s vyznáním, přijď s kajícností duše a Bůh bude hojně odpouštět. Neodvažuj se znevažovat další příležitost.“ – Svědectví pro církev, sv. 5, str. 273; 5T 353.

Středa 30. května

4. DOSTATEČNÉ VAROVÁNÍ ZANEDBÁNO

a. Jaké svědectví židovský národ především odmítl, a o jakém dalším důkazu Ježíš pravil, že by ho ignorovali? Lukáš 16:29–31; Jan 5:46, 47.

Lukáš 16:29–31. I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a proroky, nechť jich poslouchají. A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim, budou pokání činiti. I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.

Jan 5:46, 47. Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neb on o mně psal. Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?

„‚Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu‘ (Lukáš 16:31). Tato slova se v historii židovského národa prokázala jako pravdivá. Kristovým posledním a vrcholným zázrakem bylo vzkříšení Lazara z Betany poté, co byl mrtev čtyři dny. Židé dostali tento úžasný důkaz o božství Spasitele, ale zavrhli jej. Lazar vstal z mrtvých a nesl před nimi své svědectví, oni však zatvrdili svá srdce proti veškerému důkazu, a dokonce se snažili jej zamordovat (Jan 12:9–11).“ – Kristova podobenství (1991), str. 153; COL 265.

b. Jaká duchovní požehnání byla dána Židům? Římanům 9:3–5. Čím byli mnozí z nich vinni při nakládání se svými požehnáními? Lukáš 12:21.

Římanům 9:3–5. Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla. Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení. Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.

Lukáš 12:21. Takť jest, kdož sobě poklady shromažďuje, a není v Bohu bohatý.

„Když Kristus přednášel podobenství o bohatci a Lazarovi, byli mnozí v židovském národu v žalostném stavu bohatce, užívajíce Hospodinovy statky pro sobecké potěšení, připravujíce sebe na to, aby vyslechli větu: ‚Zvážen jsi na váze, a nalezen jsi lehký‘ (Daniel 5:27). Bohatec byl zvýhodňován všemi časnými i duchovními požehnáními, odmítal však spolupracovat s Bohem v používání těchto požehnání.“ – Kristova podobenství (1991), str. 155; COL 267.

c. Jak můžeme být v nebezpečí dělání stejné chyby? Přísloví 14:31; Zachariáš 7:10.

Přísloví 14:31. Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

Zachariáš 7:10. A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém.

„Dává-li nám Bůh hodně z těchto světských statků, neznamená to, že je můžeme sobecky hromadit nebo že můžeme dychtit po více statcích, ale že můžeme štědře udílet těm, kteří nejsou tak bohatě požehnáni. Nic tak neobčerstvuje ducha, jako rozdávat rádi

a ochotně z těch požehnání, která Bůh tak štědře dal nám. Život duše se oživuje pohledem na dobro takto vykonané a vědomím, že bylo dosaženo svědomitého použití Hospodinových statků.“ – The Review and Herald, May 27, 1902.

„Tentýž duch oběti, který pro nás koupil spasení, bude přebývat v srdcích všech, kdož se stávají účastníky nebeského daru.“ – Lift Him Up, p. 278.

Čtvrtek 31. května

5. NEBEZPEČÍ V SEBEDŮVĚŘE

a. Jakou samolibou sebedůvěru měl Boží zvýhodňovaný lid v době Kristově? Jan 8:33. Kdy pochopili Jeho varování?

Jan 8:33. I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: že svobodní budete?

„Když na Jeruzalém přišla pohroma, když na lid přišel hlad a utrpení všeho druhu, vzpomněli si na tato Kristova slova a pochopili podobenství. Přivodili si svá utrpení sami tím, že zanedbali, aby své Bohem dané světlo nechali vyzařovat do světa.“ – Kristova podobenství (1991), str. 156; COL 269.

b. Jaký podobný klam postihuje Laodicenské? Zjevení 3:16, 17.

Zjevení 3:16, 17. A tak že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu tě z úst svých. Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý.

„Dnes je v našem světě třída lidí, kteří jsou samospravedliví. Nejsou žráči, nejsou opilci, nejsou bezvěrci; avšak chtějí žít sami pro sebe, a ne pro Boha. On se nevyskytuje v jejich myšlenkách; proto jsou zařazeni do třídy s nevěřícími. Kdyby jim bylo umožněno vstoupit do bran města Božího, nemohli by mít žádné právo ke stromu života, neboť když jim byla předložena Boží přikázání se všemi svými závaznými požadavky, pravili: Ne. Neslouží Bohu teď; proto by Jemu nesloužili ani potom. Nemohli by žít v Jeho přítomnosti a cítili by, že jakékoliv jiné místo je lepší než nebe.

„Učit se od Krista znamená přijímat Jeho milost, která je Jeho povahou. Avšak ti, kdož si neváží a nevyužívají vzácných příležitostí a posvěcených vlivů udílených jim na zemi, nejsou způsobilí k účasti na čisté zbožnosti nebeské.“ – Kristova podobenství (1991), str. 157; COL 270, 271.

Pátek 1. června

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Jaká lekce byla vyučována v tomto podobenství o životech dvou mužů?

2. Jak Abrahamova odpověď odhalila problém bohatce?

3. Co naznačovala žádost bohatce ohledně jeho bratrů?

4. Co toto podobenství učí o přítomných příležitostech?

5. Samospravedliví členové církve nejsou bezvěrci. Proč jsou tedy zařazeni do třídy s nevěřícími?