Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

LEKCE 9. Bůh řídí dobývání

24-02-2019

„Jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, služebníku svému, tak přikázal Mojžíš Jozue, a Jozue tak činil; nepominul ničeho toho, což byl přikázal Hospodin Mojžíšovi“ (Jozue 11:15).

„Hospodin zaslíbil Jozuovi, že bude s ním, jako byl s Mojžíšem, a učiní, aby Kanaán snadno dobyl, pokud bude věrně plnit všechna Jeho přikázání.“ –Svědectví pro církev, sv. 4, str. 124; 4T 156, 157.

Doporučená četba: Patriarchové a proroci (1969), str. 378, 379; PP 510, 511.

Neděle 24. února

1. STRAŠLIVÍ NEPŘÁTELÉ

a. Co se stalo s jižním Kanaánem brzy po vítězství u Betoron? Jozue 10:40–43.

Jozue 10:40–43. A tak pohubil Jozue všecku zemi po horách, i polední stranu,i roviny a údolí, i všecky krále jejich. Nepozůstavil žádného živého, ale všelikou duši vyhladil, jakož přikázal Hospodin Bůh Izraelský. Pohubil tedy Jozue všecko od Kádesbarne až do Gázy, a všecku zemi Gosen až do Gabaon. A všecky krále ty a zemi jejich vzal Jozue pojednou, nebo Hospodin Bůh Izraelský bojoval za Izraele. Potom navrátil se Jozue a všecken Izrael s ním do ležení, kteréž bylo v Galgala.

„Po vítězství u Betoron rychle následovalo dobytí jižního Kanaánu.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 378; PP 510.

b. Co učinili králové ze severní Palestiny, když slyšeli o úspěchu, který Hebrejský národ dosáhl? Jozue 11:1–5.

Jozue 11:1–5. To když uslyšel Jabín, král Azor, poslal k Jobábovi, králi Mádon, a k králi Simron, a k králi Achzaf, i k králům, kteříž bydlili k straně půlnoční na horách i na rovinách ku polední Ceneret, i na rovinách a v krajinách Dor na západ, k Kananejskému na východ i na západ, a k Amorejskému, Hetejskému, Ferezejskému a Jebuzejskému na horách, a k Hevejskému pod horou Hermon v zemi Masfa. I vytáhli všickni ti a všecka vojska jejich s nimi, lid mnohý jako písek, kterýž jest na břehu mořském nesčíslný, i koňů i vozů velmi mnoho. A smluvivše se všickni králové ti, přitáhli a položili se spolu při vodách Merom, aby bojovali proti Izraelovi.

„Kmeny severní Palestiny, zděšené úspěchem, který provázel vojska Izraelská, nyní vstoupily do spolku proti nim. V čele tohoto spolčení byl Jabín, král Azor, území na západ od jezera Merom. ‚I vytáhli všickni ti a všecka vojska jejich s nimi.‘ Tato vojska byla mnohem větší, než s jakými se Izraelští dříve střetli v Kanaánu.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 378; PP 510.

Pondělí  25. února

2. VÍTĚZSTVÍ PRO VĚRNÉ

a. Čeho bychom si měli všimnout ze způsobu, jakým Hospodin povzbudil Jozua a opět zasáhl pro svůj věrný lid?

Jozue 11:6–8. Co se z toho můžeme naučit?Jozue 11:6–8. Řekl pak Hospodin k Jozue: Neboj se jich, nebo zítra o této chvíli vydám všecky tyto k zabití Izraelovi; koňům jejich žily podřežeš, a vozy jejich ohněm spálíš. Tedy vytáhl Jozue a s ním všecken lid válečný proti nim k vodám Merom rychle, a udeřili na ně. I dal je Hospodin v ruku Izraelovi, a porazili je. I honili je až k Sidonu velikému, a až k vodám Maserefot, a k údolí Masfe na východ, a pobili je, tak že nepozůstavili žádného živého.

„Nedaleko jezera Merom přepadl [Jozue] tábor spojenců a úplně rozdrtil jejich vojska.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 378; PP 510.

„Bůh bude činit úžasné věci pro ty, kteří v Něho doufají. To, že Jeho údajný lid nemá více síly, je proto, že tak moc důvěřuje své vlastní moudrosti a nedává Hospodinu příležitost k tomu, aby zjevil svou moc v jejich prospěch. On bude pomáhat svým věřícím dítkám v každém případě nouze, pokud v Něm budou skládat veškerou svoji důvěru a budou Jeho bezvýhradně poslušni.“ – Svědectví pro církev, sv. 4, str. 129; 4T 163.

„Víra posvěceného pracovníka musí obstát v každé zkoušce, jež je na víru zaměřena. Bůh je schopen a ochoten poskytnout svým služebníkům veškerou sílu, kterou potřebují, a dát jim moudrost, kterou jejich rozmanité potřeby vyžadují. Bude více než naplňovat nejvyšší očekávání těch, kdož v Něm skládají svou důvěru.“ – Skutky apoštolů (1969), str. 160; AA 242.

b. Co se stalo s koňmi a vozy poražené armády? Proč? Jozue 11:9; Žalm 20:8–10.

Jozue 11:9. A učinil jim Jozue, jakož byl rozkázal jemu Hospodin, koňům jejich žily zpodřezoval, a vozy jejich ohněm popálil.

Žalm 20:8–10. Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme. A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme. Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme.

„Vozy a koně, jež byli pýchou a chloubou Kananejských, si Izrael nesměl přivlastnit. Na příkaz Boží byly vozy spáleny a koně ochromeni, a takto učiněni neschopnými pro použití v boji. Izraelští neměli skládat svou důvěru ve vozech ani koních, ale ‚ve jménu Hospodina svého Boha.‘“ – Patriarchové a proroci(1969), str. 378; PP 510.

c. Na rozdíl od Jericha, co měl Izrael učinit s odsouzenými městy, dobytkem a kořistí? Jak věrní byli v následování Božích nařízení? Jozue 11:10–14.

Jozue 11:10–14. Potom navrátiv se Jozue téhož času, dobyl Azor, a krále jeho zabil mečem. Azor pak bylo prvé nejznamenitější mezi všemi království těmi. Pobili také všecko, cožkoli v něm živo bylo, mordujíce je mečem, tak že nezůstalo žádného živého; Azor pak spálil ohněm. Takž podobně učinil všechněm městům králů těch, a všecky krále jejich zjímal Jozue, a zbiv je mečem, vyhladil je, jakož přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův. A však žádného města z těch, kteráž ještě zůstala v ohradě své, nespálil Izrael, kromě samého Azor, kteréž spálil Jozue. A všecky loupeže měst těch i hovada rozdělili mezi sebou synové Izraelští; toliko všecky lidi zbili mečem, dokudž nevyhladili jich, nenechavše žádného živého.

„Jedno město za druhým bylo dobyto a Azor, pevnost spojenců, bylo spáleno.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 378; PP 510.

Úterý 26. února

3. DOSAŽENÍ STANOVENÉHO CÍLE

a. Co stručně vyjadřuje Jozuův postup v dobývání Kanaánu? Jozue 11:18, 19.

Jozue 11:18, 19. Po mnohé dny Jozue vedl válku se všechněmi těmi králi. A nebylo města, ješto by v pokoj vešlo s syny Izraelskými, kromě Hevejských obyvatelů v Gabaon; jiná všecka válkou vzali.

„Válka pokračovala po několik let, ale když skončila, byl Jozue pánem Kanaánu.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 378; PP 510, 511.

b. Když Hospodin zaslíbil, že zbaví Kanaán všech bezbožných národů, kteří tam žili, jaký plán předložil Izraelským? Před jakým nebezpečím je varoval? Deuteronomium 7:21, 22.

Deuteronomium 7:21, 22. Nelekejž se strachu jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj jest u prostřed tebe, Bůh silný, veliký a hrozný. I vypléní Hospodin Bůh tvůj národy ty od tváři tvé pomalu; nebudeš moci pojednou jich shladiti, aby se nerozmnožila proti tobě zvěř polní.

c. Přes veškeré krveprolití v tomto dobývání, jaký byl cíl Všemohoucího pro celkový prospěch lidstva? Deuteronomium 7:23–26. Co zjevuje, že Bůh také vyžadoval přestávku v tomto násilném úkolu? Jozue 11:23.

Deuteronomium 7:23–26. A však dá je Hospodin Bůh tvůj tobě, a setře je setřením velikým, dokudž nebudou vyhlazeni. Vydá i krále jejich v ruce tvé, a vyhladíš jméno jejich pod nebem; neostojíť žádný před tebou, až je i vyhladíš. Ryté bohy jejich ohněm popálíš; nepožádáš stříbra a zlata, kteréž jest na nich, aniž ho sobě vezmeš, aby nebylo tobě osídlem, nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému. Aniž vneseš ohavnosti do domu svého, abys nebyl proklatý, jako i ona; všelijak v ohyzdnosti a v ohavnosti budeš míti ji, nebo proklatá jest.

Jozue 11:23. Tak tedy vzal Jozue všecku tu zemi, jakž byl rozkázal Hospodin Mojžíšovi, a dal ji Jozue v dědictví Izraelovi vedlé dílů jejich, po pokoleních jejich. I odpočinula země od válek.

„To, co poškozuje tělo, vede k poškození duše. Uživatele to zneschopňuje pro společenství s Bohem, zneschopňuje jej pro vysokou a svatou službu.

„Kázeň započatá na poušti pokračovala v Zaslíbené zemi za okolností příznivých pro utváření správných návyků. Lidé nebyli nahromaděni ve městech, ale každá rodina vlastnila zemědělskou půdu, zajišťující všechna zdraví poskytující požehnání přírodního nepřevráceného života.“ – Život naplněný pokojem, str. 144; MH 280.

„Přestože moc Kananejských byla zlomena, nebyli úplně vyhlazeni. Na západě Filistinští stále drželi úrodnou rovinu podél pobřeží, zatímco na sever od nich bylo území Sidonských. Také Libanon byl v držení těchto lidí; a na jih, směrem k Egyptu, byla země stále obsazena nepřáteli Izraele. „Jozue však neměl pokračovat ve válce.“ – Patriarchové a proroci (1969),str. 378; PP 511.

Středa 27. února

4. NEZBYTNÝ ÚKOL

a. Kdo předem určil hranice země? Komu bylo svěřeno rozdělování země? Numeri 34:1, 2, 13, 17, 18.

Numeri 34:1, 2, 13, 17, 18. Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: Přikaž synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země Kanán, (tať jest země, kteráž se dostane vám v dědictví, země Kananejská s pomezími svými). … Tedy oznámil to Mojžíš synům Izraelským, řka: Ta jest země, kterouž dědičně obdržíte losem, jakož přikázal Hospodin, abych ji dal devateru pokolení a polovici pokolení Manassesova. … Tato jsou jména mužů, kteříž v dědictví rozdělí vám zemi: Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun. Kníže také jedno z každého pokolení vezmete k rozdělování dědictví země.

„Velký vůdce měl vykonat jinou práci dříve, než se vzdá velení nad Izraelem. Celá země, jak části již dobyté, tak i ty, které byly ještě nepodrobené, měla být rozdělena mezi pokolení. A bylo povinností každého pokolení, aby si zcela podmanilo své vlastní dědictví. Jestliže lid prokáže, že je věrný Bohu, On vyžene před nimi jejich nepřátele; a zaslíbil jim, že jim dá ještě větší vlastnictví, budou-li jen věrní Jeho smlouvě.

„Jozuovi a Eleazarovi knězi nejvyššímu a knížatům pokolení bylo svěřeno rozdělování země, přičemž umístění každého pokolení bylo určeno losem. Sám Mojžíš stanovil hranice země, jak má být rozdělena mezi pokolení, až se ona zmocní Kanaánu, a jmenoval knížete z každého pokolení, aby se věnoval rozdělování.“ – Patriarchové a proroci (1969), str. 378, 379; PP 511.

b. Jak mělo být určeno umístění každého pokolení a jaké pravidlo se mělo dodržovat, týkající se velikosti každého z nich? Numeri 26:54–56.

Numeri 26:54–56. Většímu počtu větší dědictví dáš, a menšímu menší; jednomu každému vedlé počtu sečtených jeho dáno bude dědictví jeho. A však losem ať jest rozdělena země; vedlé jmen pokolení otců svých dědictví vezmou. Losem děleno bude dědictví její, buď jich mnoho neb málo.

c. Jaké dědictví obdrželi Levítové? Numeri 18:20, 21; 35:1–3, 7, 8.

Numeri 18:20, 21. Mluvil také Hospodin k Aronovi: V zemi jejich, dědictví ani dílu svého mezi nimi nebudeš míti; já jsem díl tvůj, a dědictví tvé u prostřed synů Izraelských. Synům pak Léví, aj, dal jsem všecky desátky v Izraeli za dědictví, za službu jejich, kterouž vykonávají, sloužíce při stánku úmluvy.

Numeri 35:1–3, 7, 8. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu, řka: Přikaž synům Izraelským, ať dadí Levítům z dědictví, kterýmž vládnouti budou, města k bydlení, i podměstí měst vůkol nich, aby měli města k bydlení, podměstí pak jejich pro dobytky jejich, i pro statky jejich, a pro všecka hovada jejich. … I bude všech měst, kteráž dáte Levítům, čtyřidceti osm měst i s podměstími jejich. Těch pak měst, kteráž dáte z vládařství synů Izraelských, od těch, kteříž více mají, více vezmete, a od těch, kteříž méně mají, méně vezmete; jedno každé pokolení vedlé velikosti dědictví, jímž vládnouti budou, dá z měst svých Levítům.

„Levítové, ustanoveni za služebníky svatyně, neobdrželi žádné územní dědictví; bydleli společně ve městech vyhrazených pro jejich užití a dostávali podporu z desátků a darů a obětí, které byly zasvěceny Boží službě. Byli učiteli lidu, hosty na všech jejich slavnostech a všude ctěni jako služebníci a představitelé Boží. Celému národu byl dán příkaz: ‚Vystříhejž se, abys neopouštěl Levítů v zemi své po všecky dny své.‘ ‚Nemělo pokolení Léví dílu a dědictví s bratřími svými, nebo Hospodin jest dědictví jeho.‘ Deuteronomium12:19; 10:9.“ – Výchova, str. 88; Ed 148, 149.

Čtvrtek 28. února

5. ŽÁDNÉ VÝMLUVY

a. Co požadovali synové Jozefovi kvůli jejich početním stavům a jak odpověděl Jozue? Jozue 14:4, 5; 17:14–18.

Jozue 14:4, 5. Nebo synů Jozefových bylo dvoje pokolení, Manassesovo a Efraimovo; a nedali dílu Levítům v zemi, kromě měst k bydlení, a podměstí jejich pro dobytek a stáda jejich. Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští, a rozdělili zemi.

Jozue 17:14–18. Tedy mluvili synové Jozefovi k Jozue, řkouce: Proč jsi nám dal dědictví toliko los jeden a provazec jeden, poněvadž jsme lid mnohý; nebo až dosavad žehnal nám Hospodin. I řekl jim Jozue: Poněvadž jsi lid tak mnohý, vejdi do lesa, a vyplaň sobě tam v zemi Ferezejské a Refaimské, jestližeť jest malá hora Efraim. Jemuž odpověděli synové Jozefovi: I tak nám nepostačí ta hora; přes to vozy železné mají všickni Kananejští, kteříž bydlejí v luzích těch, i ti, kteříž jsou v Betsan a v městečkách jeho, i ti, kteříž jsou v údolí Jezreel. I řekl Jozue domu Jozefovu, Efraimovu a Manassesovu, řka: Lid mnohý a silný jsi, nebudeš míti toliko dílu jednoho, ale horu budeš míti. Jestližeť překáží les, tedy vysekáš jej, a obdržíš končiny její; nebo vyhladíš Kananejského, ačkoli má vozy železné a jest silný.

„Vzhledem k jejich vysokým početním stavům požadovala tato pokolení [Efraim a Manasses] dvojnásobnou část území. Los určený pro ně byl nejbohatší v zemi, zahrnující úrodnou rovinu Sáronskou; avšak mnoho z předních měst v údolí bylo stále v držení Kananejských a pokolení couvala před těžkou prací a nebezpečím z dobývání svých vlastnictví a žádala dodatečné části na území již podrobeném. Pokolení Efraimovo bylo jedním z největších v Izraeli, a také pokolením, k němuž patřil sám Jozue a jehož členové se přirozeně považovali za ty, kteří mají nárok na zvláštní uznání. ‚Proč jsi nám dal dědictví toliko los jeden a provazec jeden,‘ pravili, ‚poněvadž jsme lid mnohý?‘ Avšak od neoblomného vůdce nemohli získat žádné odchýlení od přísné spravedlnosti.

„Jeho odpovědí bylo: ‚Poněvadž jsi lid tak mnohý, vejdi do lesa, a vyplaň sobě tam v zemi Ferezejské a Refaimské, jestližeť jest malá hora Efraim.‘

„Jejich odpověď prozradila skutečnou příčinu stížnosti. Měli nedostatek víry a odvahy k vyhnání Kananejských. …

„Jsouce lidem mnohým, jak tvrdili, byli plně schopni razit si cestu, jako činili jejich bratři. S pomocí Boží se nemusejí obávat železných vozů.“ – Patriarchovéa proroci (1969), str. 380, 381; PP 513, 514.

Pátek 1. března

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ

1. Co by nám mělo dodat odvahu, když čelíme nepříteli většímu, než jsme kdy zažili?

2. Na jaké „vozy a koně“ bych mohl(a) ve svém životě příliš silně spoléhat?

3. Přestože Bůh řekl Jozuovi, aby dobyl Kanaán, proč učinil přestávku?

4. Co bylo zaslíbeno každému pokolení, budou-li věrní smlouvě?
5. Jak se duch Jozuův odlišoval od těch zprostřed jeho pokolení?