Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

Modlitební týden 7. – 16. prosince 2018

20-11-2018

Modlitební týden

V dnešním Informačním Věku je poměrně snadné dozvědět se něco o lidech vyhle-dáváním online, abyste viděli, kdo jsou jejich přátelé.

V Písmu svatém náš Pán Ježíš Kristus prohlašuje: „Vy přátelé moji jste, učiníte-li to,což já přikazuji vám. Nebudu vás více nazývati služebníky, nebo služebník neví, co by činil pán jeho. Ale vás jsem nazval přátely, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám. Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil, a postavil, abyste šli a ovoce přinesli“ (Jan 15:14–16).

Jako svým přátelům nám Kristus důvěřuje, že Jej řádně představíme těm, kteří Jej neznají. Bereme tuto odpovědnost vážně? Ocenili jsme tuto velkou výsadu tak, jak by-chom měli? Další rok se chýlí k závěru a náš Nejlepší Přítel zahrnul každého z nás mnoha požehnáními. Není čas sdílet se otevřeněji s druhými, kteří se s Ním nikdy ne-setkali – nebo možná na Něj zapomněli? Ve verších Matouš 28:19, 20 nám Pán přika- zuje: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.“

Letošní přednášky, nazvané Kristovi velvyslanci, nás mají inspirovat a motivovatk hlubší horlivosti ve správném představování velebné vlády a nesobecké politiky tře- tího nebe – svrchní svatyně, kde kraluje náš Mistr. Mají nás vybavit nezbytnými ná- stroji, abychom pověření našeho Pána prováděli účinněji.

Směřujme všichni na modlitbách ke své duchovní potřebě v tomto ohledu, sdílejíce tyto přednášky také s druhými, kteří mohou být osamoceni nebo upoutáni doma, a ma- jíce na paměti následující data:

Modlitba s půstem: Sobota 15. prosince

Sbírka na misie: Neděle 16. prosince

Je naší modlitbou, aby Duch Kristův posílil naše srdce, abychom se nadšeně chopili této příležitosti – v dychtivém očekávání být horlivější v těch věcech, kteréž jsou Otce našeho (Lukáš 2:49).

 

Úvodník

Kristovi velvyslanci

V 2. epištole Korintským v 5. kapitole apoštol Pavel prohlašuje, že „jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest“ (verš 17). Ve verši 18 pokračuje, že Kristus těmto novým stvořením dal služebnost smíření.Ve verši 20 potvrzuje, že „jsme Kristovi velvyslanci“ [– podle anglické verze]. Kdyžto shrneme:

1. Jsouce znovu zrozeni, stáváme se novými stvořeními v Kristu;

2. Jsouce novými stvořeními v Kristu, stáváme se služebníky smíření mezi lid- stvem a Bohem a mezi lidmi a jejich bližními;

3. Jako nová stvoření, a tudíž služebníci, jsme Kristovi velvyslanci.

Můžeme vidět vysokou výsadu toho, že jsme Kristovi velvyslanci?

Velvyslanec je nejvyšší vládní úředník, představující svou zemi jinému národu. Proto velvyslanec musí být tím, kdo je vysoce respektován jak domácí vládou, tak v hos-titelském národě. Vždycky, když je nějaká vážná krize mezi dvěma národy, je ihned konzultován velvyslanec a v mnoha případech působí jako služebník smíření mezi dvěma zeměmi.

Bible poukazuje na všechny pravé křesťany jako na Kristovy velvyslance, kteří před- stavují nebeskou vládu před světem. Oni rozeznávají jazyk nebe a překládají ho do ja- zyka země. Jsou služebníky smíření, představujíce Kristovu povahu před světem; upo- zorňujíce na Krista a prosíce s Kristem v zájmu hříšníků. Stručně řečeno, jsou vysokými úředníky před světem, ve jménu Krista.

Křesťan či křesťanka se nemusí prohlašovat za velvyslance či velvyslankyni; avšak svým chováním, svými slovy a skutky oni zjevují, že takový člověk představuje povahu Páně. Ne všichni budou sloužit stejně výkonně nebo stejným způsobem. Avšak každé dítko Boží musí být věrné své zodpovědnosti.

Když Petr a Jan byli přivedeni před Sanhedrin, jejich smělost a nebojácné chování před nejvyššími autoritami národa způsobily, že posluchači „poznali je, že s Ježíšem bývali“ (Skutky 4:13).

Být velvyslancem zahrnuje velkou výsadu a zodpovědnost. Představování nebeského království je neméně důležitou funkcí. A co chování velvyslance? Všechno, co se říká nebo dělá, musí odrážet království, které se představuje.

„Od svého nanebevstoupení pokračuje Kristus ve svém díle na zemi prostřednictvím vyvolených velvyslanců, skrze něž On mluví k lidským dítkám a slouží jejich potřebám. Veliká Hlava církve dohlíží na své dílo skrze lidské prostředníky ustanovené Bohem, aby jednali jako Jeho představitelé.

„Postavení těch, kdož byli povoláni Bohem, aby pracovali slovem a učením pro vy- budování Jeho církve, je postavením vážné zodpovědnosti. Na místě Kristově mají pro- sit muže a ženy, aby se smířili s Bohem, a své poslání mohou plnit jen tehdy, když při- jímají moudrost a moc shůry.“ (1)

 

Přímá komunikace

Velvyslanci musejí udržovat stálou komunikaci s vládou, kterou představují. Musejí pracovat v dokonalém souladu se svým nadřízeným ve své zemi.

Totéž se musí stát s Kristovými velvyslanci. Potřebují mít stálou komunikaci se svým Králem, Ježíšem Kristem.

„Ten, kdo učí slovu, musí sám žít ve vědomém, ustavičném spojení s Bohem skrze modlitbu a studium Jeho slova, neboť v tom je zdroj síly. … S opravdovostí, kterou nelzeodepřít, musí prosit Boha, aby jej posílil a utužil pro povinnost a zkoušku, a aby se dotkl jeho úst živým ohněm. Až příliš slabá je vazba, kterou Kristovi velvyslanci často mívají na věčné skutečnosti. Pokud budou lidé chodit s Bohem, On je ukryje v rozsedlině Skály. Takto ukryti mohou uzřít Boha, stejně jako Jej uzřel Mojžíš. Mocí a světlem, jež On uděluje, mohou chápat více a vykonat více, než jejich omezený úsudek považoval za možné.“ (2)

Jsme si vědomi svého postavení v tomto světě jako Kristových velvyslanců?

Odkazy

  1. The Acts of the Apostles, p. 360.
  2. The Acts of the Apostles, pp. 362, 363.

 

Pátek 7. prosince 2018

Světla na světě

Sestaveno ze spisů E. G. Whiteové

Následovníci Kristovi mají být spolupracovníky se svým Mistrem; musejí být „bezúhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto,“ praví Pavel, „sviťte jako světla na světě.“ Máme přijímat zářivé proudy světla od Slunce Spravedlnosti a prostřednictvím našich dobrých skutků je ne- chat zářit dále k druhým v jasných, trvalých paprscích, nikdy nepřerušovaných, nikdy neslábnoucích. Nemůžeme si být jisti, že neděláme žádnou škodu těm vůkol nás, pokud nepůsobíme kladným vlivem k jejich vedení do nebe. (1)

Výzva této hodiny

Nevěřící svět čeká na vaše svědectví a já vás prosím, skrze milosrdenství Boží, abyste povstali a naplnili jejich očekávání. Tmy přikrývají zemi a mrákota národy; a uprostřed mravní noci, která se usazuje na světě, prosím vás, kdož věříte, abyste svědčili těm, kdož sedí v temnostech, že je tu světlo, a že nikdo nemusí chodit ve tmě; neboť světlo to pravé již svítí. (2)

Jelikož téměř všichni vůkol nás jsou zahalováni do hluboké temnoty bludu a klamu, sluší se, abychom se zbavili otupělosti a žili v blízkosti Boží, kde můžeme čerpat božské paprsky světla a slávy z tváře Ježíše. Jelikož temnota houstne a blud narůstá, měli by- chom získávat důkladnější poznání pravdy a být připraveni hájit své stanovisko podle Písem. (3)

Jak rychlí jsme k mluvení hezkými slovy o našich přátelích a příbuzných, a přitom jak pomalí jsme k mluvení o Něm, jehož láska, projevena v Kristu ukřižovaném mezi vámi, nemá žádnou obdobu.

Láska našeho nebeského Otce v daru Jeho jednorozeného Syna světu stačí k tomu, aby nadchla každou duši, aby každé tvrdé, nelaskavé srdce obměkčila ke kajícnosti a něžnosti, a přesto budou nebeské bytosti vidět u těch, za něž Kristus zemřel, lhostejnost k Jeho lásce, tvrdost srdce a žádnou odezvu vděčnosti a citu k Dárci všech dobrých věcí? Budou záležitosti malého významu pohlcovat veškerou moc bytosti, a láska Boží se ne- bude setkávat s žádnou odezvou? Bude Slunce spravedlnosti zářit zbytečné? Vzhledem k tomu, co Bůh učinil, mohly by jeho nároky na vás být menší? Máme srdce, která jsou schopna být dotčena, která jsou schopna být ovlivněna božskou láskou? Jsme ochotni být vyvolenými nádobami? Nepatří oči Boží na nás a nenařídil nám hlásat Jeho posel- ství světla? Potřebujeme vzrůst víry. Musíme čekat, musíme bdít, musíme se modlit, musíme pracovat, prosíce, aby Duch svatý byl hojně vylit na nás, abychom mohli být světla na světě. (4)

Vedeni Duchem Božím

Jaký byl následek vylití Ducha v den Letnic? – Radostné zvěsti o zmrtvýchvstalém Spasiteli byly neseny k nejzazším hranicím obydleného světa. Srdce učedníků překy-povala laskavostí tak plnou, tak hlubokou, tak rozsáhlou, že je podněcovala k tomu, aby šli do končin země, svědčíce: „Ode mne odstup to, abych se chlubil, jediné v kříži Pána našeho Jezukrista.“ Když hlásali pravdu, jak je ona v Ježíšovi, srdce se podrobovala moci poselství. Církev spatřovala, jak se k ní obrácení hrnou ze všech stran. Odpadlíci

byli znovu obráceni. Hříšníci se spojovali s křesťany v hledání velmi drahé perly. Ti, kdož byli nejrozhořčenějšími odpůrci evangelia, stávali se jeho zastánci. … Každý křes- ťan viděl ve svém bratru božskou podobnost lásky a laskavosti. Převládal jeden zájem. Jeden předmět napodobování pohlcoval všechno ostatní. Jedinou ctižádostí věřících bylo zjevovat podobnost Kristovy povahy a pracovat pro zvětšování Jeho království.

Všimněte si, že to bylo poté, co učedníci vešli v dokonalou jednotu, kdy již neusilovali o nejvyšší místa, že byl vylit Duch. (5)

Potřeba vážné práce pro druhé

Kristus neříkal svým učedníkům, že jejich dílo bude snadné. Ukázal jim na obrovské spolčení zla sešikovaného proti nim. Budou muset bojovat „proti knížatstvu, proti moc- nostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko.“ Efezským 6:12. Nebudou však ponecháni, aby bojovali sami. Ujistil je, že bude s nimi. … Pokud byli poslušni Jeho slova a pracovali ve spojení s Ním, nemohli selhat. Jděte ke všem národům, poručil jim. Jděte do nejvzdálenější části obydlené země a buďte ujištěni, že Moje přítomnost bude s vámi i tam. Pracujte ve víře a důvěře; neboť nikdy nenastane čas, kdy vás opustím. Budu s vámi po všecky dny, pomáhaje vám vykonávat vaši povinnost, provázeje, potěšuje, posvěcuje, podpíraje vás, dávaje vám úspěchv mluvení slov, která budou upoutávat pozornost druhých k nebi. (6)

Ti, kdož se stávají dítkami Božími, jsou Jemu zavázáni dělat všechno, co je v jejich moci, aby hledali a zachraňovali ztracené. Mají využívat všech možných prostředkůk tomu, aby předávali hříšníkům slovo života a spásnou milost Kristovu. Pamatujíce na oběť, kterou Kristus učinil, aby mohl dát lidem dokonalý příklad, mají členové církve následovat jeho příkladu sebezapření a sebeoběti, aby mohli zachraňovat duše, které hynou v nevíře a v hříchu. …

A přesto, jak mnoho je členů církve, kteří cítí malou zodpovědnost za to, aby uváděli Krista ve známost svým přátelům a bližním. Kdyby bývali všichni nesli lásku Kristovu ve svých srdcích a pravdu na svých rtech, kdybychom bývali pilní v otevírání slova ži-vota těm vůkol nás, ukazujíce, čím je Kristus pro nás a čím je ochoten být pro ně, stovky dalších by se dnes radovaly z pravdy. My se ale uzavíráme do sebe. Zdá se, že si mys- líme, že je to s námi v pořádku a že není v našem oboru mluvit o Kristu. Není On pro nás všecko ve všech? Získáme-li nějaká vítězství, není to skrze Jeho milost, že jsou způ- sobena? Proč bychom Jej tedy neměli vyzdvihovat? Podobenství o ztraceném groši a ztracené ovci vyučují nejvzácnějším lekcím. Pojednávají o případu člověka ztraceného a člověka zachráněného. Mnohem, mnohem více by jich bylo zachráněno, kdyby se pro ně pracovalo tak, jak je představeno v těchto podobenstvích.

Růst v milosti se projevuje v rostoucí schopnosti pracovat pro Boha. Ten, kdo se učí ve škole Kristově, bude poznávat, jak se modlit a jak mluvit za Mistra. U vědomí, že postrádá moudrost a zkušenost, bude se poddávat výchově Velkého Učitele, věda, že pouze takto může získat dokonalost v Boží službě. …

Členové církve, žádejte Boha, aby na vás vložil břímě otevírat Písma druhým a dělat misijní práci pro ty, kdož potřebují pomoci. Někteří budou zachráněni jedním způso- bem, a někteří jiným, ale práce se musí vždy dělat tak, jak Pán bude vést.

Připravujme se na vyvýšení korouhve Páně, korouhve čistoty a svatosti. Nechť každá duše očišťuje své srdce a připravuje se na Pána, až bude přicházet v moci a slávě veliké. Nechť jsou věřící oživováni milostí Kristovou, aby pracovali pro spasení svých bližních. …

Ó, jak vážná a důležitá je práce, jež nám byla svěřena! Jak dalekosáhlá je tato práce ve svých výsledcích! Jak máme získat sílu a moudrost nezbytnou pro její úspěšné vy- konání? Jak hledal Hospodina Daniel, tak Jej máme hledat my. Daniel prohlašuje: „Obrátil jsem tvář svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami,v postu, v žíni a popele.“ Máme hledat Pána v pokoře a kajícnosti, vyznávajíce své hří- chy a vcházejíce navzájem do těsné jednoty. Bratři a sestry, modlete se, modlete se zasebe a za druhé.

Máme ve víře přicházet k Bohu a vylévat před Ním své prosby, věříce, že bude půso- bit v náš prospěch a v prospěch těch, které se snažíme zachránit. Máme věnovat více času vážné modlitbě. S důvěřivou vírou malého dítěte máme přicházet k našemu Ne-beskému Otci, sdělujíce Jemu všechny své potřeby. On je vždy připraven odpustit a pomoci. Zásoba božské moudrosti je nevyčerpatelná a Pán nás povzbuzuje, abychomz ní čerpali velkou měrou. …

Ó, kéž bychom měli stravující touhu poznávat Boha zkušebním poznáním, vcházet do audienční síně Nejvyššího, vztahujíce ruku víry a uvrhujíce své bezmocné duše na Toho, jenž je dostatečný k vysvobození. Jeho milosrdenství je lepší nežli život.

Kdybychom si jen uvědomili, jak vážně Ježíš pracoval, aby oséval svět semenem evangelia, my, žijící v samém závěru zkušební doby, bychom pracovali neúnavně, aby- chom rozdávali chléb života hynoucím duším. Proč jsme tak chladní a lhostejní? Proč jsou naše srdce tak necitlivá? Proč jsme tak neochotní odevzdat se dílu, kterému Kris- tus zasvětil svůj život? Něco se musí udělat k vyléčení strašné lhostejnosti, která se nás zmocnila. Skloňme své hlavy v ponížení, když vidíme, o kolik méně jsme udělali, než bychom mohli udělat k rozsévání semen pravdy.

Moji bratři a sestry, mluvím k vám slovy lásky a něžnosti. Probuďte se a zasvěťte se bezvýhradně dílu dávání světla pravdy pro tuto dobu těm, kteří jsou v temnotě. Po- chyťte ducha velikého Mistra dělníka. Učte se od Přítele hříšníků tomu, jak sloužit du- ším, jež jsou nemocné hříchem. Pamatujte, že v životech Jeho následovníků musí být viděno stejné zasvěcení, stejné podřízení Božímu dílu všech společenských nároků, všech pozemských citů, jak bylo viděno v Jeho životě. Boží požadavky se musejí vždy činit nadřazenými. Kristův příklad nás má inspirovat k vynakládání neustálého úsilí pro dobro druhých.

Bůh vyzývá každého člena církve, aby vstoupil do Jeho služby. Pravda, která není živá, která není udílena druhým, ztrácí svou životodárnou moc, svou uzdravující sílu.Každý člověk se musí učit pracovat a stát ve svém losu a místě jako nosič břemen. Každý přírůstek do církve by měl být jedním dalším činitelem pro vykonávání velkého plánu vykoupení. Celá církev, jednajíc jako jeden, ladíc v dokonalé jednotě, má být živým, činným, misijním činitelem, který je pohybován a řízen Duchem svatým.

Jak vážně hledáme Pána, tak jistě On urovná cestu před námi. Všude kolem nás jsou dveře otevřeny pro službu. Studujme modlitebně dílo, které se má udělat, a pak se doněj dejme s plným ujištěním víry. Máme pracovat v klidu a pokoře, v tichosti a pokor- nosti Kristově, uvědomujíce si, že je před námi těžká doba a že vždy budeme potřebovat nebeskou milost, abychom mohli rozumět, jak jednat s lidskými myslemi. Je to trpě- livý, pokorný, božský pracovník, kdo bude mít co ukázat ze své práce.

Náš úspěch jako lidu i jako jedinců nezávisí na početním stavu, na postavení ani na rozumových schopnostech, ale na chození a pracování s Kristem. Čím plněji jsme pro-dchnuti Jeho Duchem, tím větší bude naše láska k dílu a tím větší naše potěšení z ná- sledování Mistra v Jeho šlépějích. Naše srdce budou naplněna láskou Boží; a s vážností a mocí budeme mluvit o ukřižovaném Spasiteli. A když bude vyzdvihován před lidmi, když oni spatří Jeho sebeoběť, Jeho dobrotu, Jeho něžný soucit, Jeho ponížení a Jeho utrpení, jejich srdce budou roztavena a podmaněna a oni budou získáni pro Jeho věc.(7)

Hodno našich nejlepších výkonů

Jaká bude vděčnost duší, které se s námi setkají v nebeských síních, když pochopí soucitný, láskyplný zájem, který byl projeven o jejich spasení! Všechna chvála, česti sláva budou dávány Bohu a Beránkovi za naše vykoupení; avšak ze slávy Boží to ne-bude ubírat, aby se vyjádřila vděčnost těm prostředníkům, které On použil ve spasení duší připravených zahynout.

Vykoupení budou potkávat a poznávat ty, jejichž pozornost obraceli na vyzdviže- ného Spasitele. Jaký požehnaný rozhovor vedou s těmito dušemi! „Byl jsem hříšník,“ bude se říkat, „bez Boha a bez naděje na světě, a ty jsi přišel ke mně a upoutal mou pozornost na drahého Spasitele jako na mou jedinou naději. A já jsem v Něho uvěřil. Činil jsem pokání ze svých hříchů a byl jsem posazen společně s Jeho svatými na ne- beská místa v Kristu Ježíši.“ Jiní budou říkat: „Byl jsem pohanem v pohanských ze- mích. Ty jsi opustil své přátele a pohodlný domov a přišel jsi, abys mě učil, jak najít Ježíše a věřit v Něho jako jediného pravého Boha. Zničil jsem své modly a uctíval Boha a nyní Jej vidím tváří v tvář. Jsem spasen, věčně spasen, abych stále patřil na Toho, kterého miluji. Tehdy jsem Jej viděl pouze okem víry, ale nyní Jej vidím tak, jak je. Nyní mohu vyjádřit svou vděčnost za Jeho vykupující milosrdenství Tomu, jenž mě zamiloval a umyl mě od mých hříchů svou krvi.“

Jiní budou vyjadřovat svou vděčnost těm, kdož krmili hladové a odívali nahé. „Když zoufalství svazovalo mou duši v nevíře, Pán tě poslal ke mně,“ říkají, „abys mluvit slovanaděje a útěchy. Přinesl jsi mi pokrm pro mé tělesné potřeby a otevíral jsi mi slovo Boží, probouzeje mě k mým duchovním potřebám. Zacházel jsi se mnou jako bratr. Soucítil jsi se mnou v mých bolestech a obnovil jsi mou pohmožděnou a zraněnou duši tak, abych se mohl chopit ruky Kristovy, která byla vztažená, aby mě spasila. V mé ne- vědomosti jsi mě trpělivě učil, že mám Otce v nebi, který o mě pečuje. Četl jsi mi vzácná zaslíbení Božího slova. Vzbudil jsi ve mně víru, že On mne chce spasit. Mé srdce se obměkčovalo, podmaňovalo, lámalo, když jsem přemýšlel o oběti, kterou Kristus promě učinil. Stal jsem se lačným po chlebu života a pravda byla drahocenná mé duši. Jsem zde, spasen, věčně spasen, abych žil stále v Jeho přítomnosti a abych chválil Toho, který dal za mě svůj život.“

Jaká radost tam nastane, když se tito vykoupení budou setkávat a vítat s těmi, kdož nesli břímě v jejich prospěch! A ti, kdož nežili, aby potěšovali sami sebe, ale aby byli požehnáním pro ty nešťastné, kteří mají tak málo požehnání – jak se jejich srdce na-dchnou uspokojením! (8)

Očišťujme své duše poslušenstvím pravdy, pozdvihujíce „čistých rukou, bez hněvu a bez roztržitosti,“ abychom získali tento nebeský dar, a skrze požehnanou zkušenost si uvědomili, co znamenají slova apoštolova: „Naplněni… ve všelikou plnost Boží.“ (9)

Začínajíce zde, právě teď

Boží lid má stát jako světla na světě. Mají si uvědomit, že na nich spočívá vážná zod- povědnost za odrážení paprsků světla na stezku těch, kdož neostříhají přikázání Boží. Sám Kristus prohlásil: „Vy jste světlo světa.“ Máme se snažit, abychom byli nositeli světla. A když světlo božské pravdy vyzařuje se zřetelností ze slov a skutků Božích dítek, bude viděno nějaké sváření, nějaké utrhání mezi nositeli světla? Svět neuvidí žádnou neshodu v životech těch, od nichž se světlo nebeské šíří do světa. Bratři a sestry, když necháváte své světlo zářit před lidmi, oni „vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho,kterýž jest v nebesích.“ Následkem těchto dobrých skutků půjde vpřed vliv, který bude přinášet spasení těm, kdož to spatřují. Bůh si přeje, abychom udržovali své světlo neu- stále zářící.

V nočním čase mi Bůh zjevil duchovní stav církevních členů žijících v Oaklandu a blízkých městech. Jedna velká korouhev byla vyzdvižena v době, kdy si mnozí stěžovali a nacházeli chyby a mluvili škodlivě jeden o druhém; a tato korouhev se otáčela dokola,dokud se před nimi neobjevila jako veliké zrcadlo, z jehož povrchu každý, kdo se podí- val, uviděl odrážet sebe se všemi svými vadami a hříchy. Celá bloudící společnost, usvědčena z hříšnosti svého běhu, se rozprostřela před Bohem a ihned začala vyznávat svá provinění; a ach, jaký to byl výjev pokání a vyznání! Následovalo nejúžasnější očiš- tění tábora a mocná moc Boží byla zjevena.

Nebudu nikdy spokojena, dokud se právě taková zkušenost nedostaví do církve zde. Chceme vidět spasení Boha našeho. Chceme, aby pravda šla vpřed s mocnou mocí; a proč, ach, proč stále stojíme v cestě? Proč zarmucujeme Svatého Ducha Božího? Proč Jej vydáváme v porouhání tím, že nosíme s sebou své sobecké, neobrácené náchylnosti, a přitom po celou dobu tvrdíme, že jsme křesťané? Dej Bůh, aby každý z nás měl čistý zrak, abychom poznali, co můžeme dělat, skrze vzhlížení k Ježíši a uvědomění si, jak se náš běh musí jevit v Jeho očích, a jak musí pohlížet na závist a spor. Bůh nám pomáhej, abychom odstranili své jednotlivé kazy povahy. Chceme vidět Boží moc zjevenou v tomto společenství. Kdyby to nebylo kvůli tomuto, nemusela bych tak často opouštět svůj domov a chodit sem dolů, abych k vám mluvila. Avšak noc co noc nemohu spát více než několik hodin; a často se v nočních hodinách nacházím vzhůru, sedíc v posteli, modlíc se k Bohu v zájmu těch, kdož si neuvědomují svůj duchovní stav; a potom vstá- vám a chodím po pokoji a říkám: Ó, Pane, uveď svůj lid do pořádku dříve, než bude navěky příliš pozdě! (10)

Odkazy

  1. Testimonies, vol. 5, pp. 366, 367.
  2. The Home Missionary, September 1, 1892.
  3. Early Writings, pp. 104, 105.
  4. The Review and Herald, December 15, 1891.
  5. The Review and Herald, April 30, 1908.
  6. The Acts of the Apostles, p. 29.
  7. The Review and Herald, April 29, 1909.
  8. Testimonies, vol. 6, pp. 310–312.
  9. The Signs of the Times, February 24, 1888.
  10. The Review and Herald, December 13, 1906.

 

Sobota 8. prosince 2018

Organizována pro službu

Marcelo Gines, Thajsko

Hospodin určil, aby církev během celé své existence byla Jeho ustanoveným činite- lem pro spasení duší. Ne, že církev má být Spasitelem – má být prostě nástrojem nesení evangelia světu a přivádění lidí k víře v jediného Spasitele, „Ježíše Krista Nazaretského“(Skutky 4:10, 12).

„Církev je Bohem ustanovený činitel pro spasení lidí. Byla zorganizována pro službu a jejím posláním je nést evangelium světu. Od počátku bylo Božím plánem, aby se přes Jeho církev odrážela světu Jeho plnost a Jeho dostatečnost. Členové církve, ti, které povolal ze tmy do svého předivného světla, mají zvěstovat Jeho slávu.“ (1)

Církev nemá pouze kázat ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Spasitele, ona je také pověřena, aby odrážela světu krásu Jeho povahy – Jeho slávu. Když církev vychází, aby kázala evangelium a odrážela světu krásu Kristovy povahy, poctivé duše jsou osvíceny a vedeny, aby věřily v Ježíše. Tímto způsobem je církev ustanoveným činitelem Božím pro spasení lidstva.

Lidské tělo – znázornění Kristova plánu pro Jeho církev

Inspirovaný apoštol ve svém dopisu k církvi v Korintu podal věřícím důkladné vy- světlení ohledně církve Kristovy:

„Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch, a rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán, a rozdílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, kterýž působí všecko ve všech. Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku. … Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má oudů, ale všickni ti jednoho těla oudové, mnozí jsouce, jedno tělo jsou: tak i Kristus“(1 Korintským 12:4–7, 12).

Jako se lidské tělo skládá z různých orgánů a systémů majících různé funkce – přesto všechny pracují společně pro dobro celého těla – tak také církev Kristova se svými mnoha členy podobně pracuje společně pro zájem církevního těla a plnění svého po- slání. A jako má lidské tělo mnoho částí, každá se zvláštní funkcí, tak i v církvi s jejími mnoha členy má každý člověk různou práci, kterou je třeba dělat, a různé postavení, které je třeba zaujímat. Ne všichni se mají stát kazateli, proroky nebo učiteli; ne každý se má stát předsedou, pokladníkem nebo nějakým jiným funkcionářem v církvi. Avšak každý člověk má dělat práci, která jemu nebo jí byla přidělena, v součinnosti a spolu- práci s ostatními členy těla, společně v souladné činnosti.

V rané církvi „byl každý člen napomínán, aby se zhostil dobře své úlohy. Každý měl moudře používat hřiven, jež mu byly svěřeny. Některé Duch svatý obdařil zvláštnímidary – ‚nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravo- vání, pomocníky, správce, rozličnost jazyků‘ (1 Korintským 12:28). Avšak všechny tyto třídy dělníků měly pracovat v souladu.“ (2)

 

Kristus zorganizoval svou církev

Všechno, co Kristus dělá, je v pořádku. Od díla stvoření nesčíslných světů v neko- nečném prostoru po všechny záležitosti a správu vesmíru, vše je dokonale zorganizo-váno. Stejně je tomu při založení Jeho církve na zemi. Byl to Kristus sám, kdo učinil první krok v zorganizování své církve s jednodušší formou organizace vhodnou pro maličkou církev, která měla v té době jen pár členů.

„Bylo to ustanovením Dvanácti, kdy byl učiněn první krok v organizování církve, která po Kristově odchodu měla pokračovat v Jeho díle na zemi.“ (3)

Další krok byl potom učiněn během doby apoštolů, nedlouho po Kristově nane- bevstoupení. Pod vedením Ducha svatého apoštolové stále pokračovali v díle Kristově kázáním evangelia a rozvíjením těla církve.

Když Ježíš poprvé zorganizoval svou církev mezi Dvanácti, například pouze Jidáš dostal zvláštní zodpovědnost, aby sloužil jako pokladník skupiny. Během doby apoš- tolů byly ostatním přidělovány další povinnosti, jako například při vysvěcení sedmi di- ákonů. Jelikož církevních členů stále přibývalo a břemena zodpovědnosti se zvětšovala, je potřebný další rozvoj v církevní organizaci k splnění požadavků v díle a poslání celo- světové církve.

Účel církevní organizace

Duch proroctví zjevuje Kristův záměr v organizování Jeho církve:

Pro misijní účely: „Církev Kristova na zemi byla zorganizována pro misijní účely a Pán si přeje vidět, jak celá církev vymýšlí způsoby a prostředky, skrze něž mohou vysocí i nízko postavení, bohatí i chudí slyšet poselství pravdy.“ (4)

Pro udržování pořádku a souladu v celosvětové církvi: „Později v historii rané církve, kdy se v různých částech světa mnoho skupin věřících formovalo do církví, byla orga- nizace církve dále zdokonalována tak, aby mohl být udržován pořádek a souladná čin- nost.“ (5)

Pro zamezení nežádoucím vzpourám a pro vyvrácení tvrzení neschválených slovem Božím: „Ó! jak by se Satan radoval, kdyby mohl uspět ve svém úsilí, aby se dostal mezi tento lid a rozvrátil organizaci díla v době, kdy důkladná organizace je zásadní a bude největší mocí k tomu, aby zamezila nežádoucím vzpourám a vyvrátila tvrzení neschvá- lená slovem Božím!“ (6)

Pro poskytování podpory kazatelskému úřadu
Pro pokrok díla v nových polích
Pro ochranu jak členů, tak kazatelů před nehodnými členy Pro držení církevního majetku
Pro publikování pravdy prostřednictvím tisku
Pro mnoho dalších účelů. (7)

Tajemství úspěchu v církvi ostatků

Když byla organizována církev ostatků za času sestry E. G. Whiteové, někteří byli proti, neboť se obávali, že by to vyústilo do papeženství. Přesto služebnice Páně po- vzbuzovala členy tím, že podporovala a pomáhala založit systém církevní organizace.

„Vedli jsme tuhý boj při zakládání organizace. Přestože Pán dával v tomto bodě svě- dectví za svědectvím, odpor byl silný a museli jsme se s ním stále znovu střetávat. Avšak věděli jsme, že Hospodin Bůh Izraelský nás vede a provází svou prozřetelností.“ (8)

Je to Duch svatý, který vedl průkopníky, aby organizovali církev, navzdory opozici. Postupovali vpřed s odhodláním být poslušni Božího nařízení, aby založili systém or- ganizace. Podle služebnice Páně bylo tajemstvím jejich úspěchu toto:

„Naše práce nebyla podporována velkými dary nebo odkazy; neboť máme mezi se- bou málo boháčů. Co je tajemstvím našeho úspěchu? Postupovali jsme podle příkazů Vůdce spasení našeho. Bůh žehnal našemu sjednocenému úsilí. Pravda se rozšiřovala a vzkvétala. Instituce přibývaly. Hořčičné semínko se rozrůstalo ve veliký strom. Sys- tém organizace se prokázal být velmi prospěšný. Do systematické dobročinnosti se vstupovalo podle biblického plánu. Tělo bylo ‚svázané po všech kloubích přisluhování.‘ Jak jsme postupovali vpřed, náš systém organizace se stále prokazoval být účinným.“(9)

Systém organizace, který Bůh určil pro svou církev

Bible a Duch Proroctví jasně stanovili systém organizace, který Bůh určil pro svou církev. Bible prohlašuje jasně, že Kristus „jest hlava těla církve“ (Kolossenským 1:18).

Toto je protikladem k papežskému systému, kdy jeden člověk stojí jako hlava všeo- becné církve. Duch Proroctví prohlašuje:

„Bůh se nikdy ve svém Slově nezmínil, že ustanovuje nějakého člověka, aby byl hla- vou církve. Učení o papežské svrchovanosti je v přímém rozporu s učením Písma. Papež nemůže mít žádnou moc nad Kristovou církví, leda skrze uchvácení.“ (10)

„Církev je postavena na Kristu jako svém základu; má být poslušna Krista jako své hlavy. Nemá být závislá na člověku ani být ovládána člověkem. Mnozí tvrdí, že svěřené postavení v církvi jim dává oprávnění nařizovat, čemu mají ostatní lidé věřit a co mají dělat. Tento nárok Bůh neschvaluje. Spasitel prohlašuje: ‚Vy… všickni bratří jste.‘“ (11)

„Kristus je hlavou církve. Členové Jeho těla se řídí pokyny Hlavy, stejně jako údy lidského těla se řídí podněty mysli.“ (12) Když si všichni věřící vezmou toto k srdci, bude obraz Kristovy organizované církve lepší než v minulosti, kdy byli církevní čle- nové vyučováni, aby byli závislí na člověku jako jejich hlavě.

V Kristově organizované církvi ti, kdož jsou zvoleni za vedoucí, mají míru autority ve svém oboru, ale nejsou nejvyšší autoritou v církvi.

„Když se vykonává úsudek Generální konference, která je nejvyšší autoritou, kterou má Bůh na zemi, soukromá nezávislost a soukromý úsudek se nesmí prosazovat, ale musí se podřídit.“ (13)

„Občas, když se skupinka lidí, pověřená všeobecným vedením díla, snažila ve jménu Generální konference provést nemoudré plány a omezit Boží dílo, pravila jsem, že již nemohu hlas Generální konference, zastoupené těmito několika lidmi, považovat za hlas Boží. Avšak tímto neříkám, že by se neměla respektovat rozhodnutí Generální kon- ference složené ze shromáždění řádně jmenovaných zástupců ze všech částí pole. Bůh ustanovil, že představitelé Jeho církve ze všech částí světa, když se shromáždí na Ge- nerální konferenci, mají mít autoritu. Chyba, jíž jsou někteří v nebezpečí se dopustit, je dávat názoru a úsudku jednoho člověka nebo skupinky lidí plnou míru autority a vlivu, kterou Bůh uděluje ve své církvi v úsudku a hlasu Generální konference, shro- mážděné k plánování rozkvětu a rozvoje Jeho díla.“ (14)

Služebnice Páně jasně nastínila systém organizace a řádu, který by měl být následo- ván v Kristově církvi ostatků. Nejvyšší autorita v církvi se nemá dávat jednomu člověku (Prezidentu Generální konference) ani skupince lidí (Výkonnému výboru Generální konference nebo Radě Generální konference), nýbrž zástupcům či delegátům ze všech částí světa, shromážděným na zasedání Generální konference. Oni jsou těmi, kteří plá- nují práci celosvětové církve, volí funkcionáře Generální konference, domlouvají seo věroučných otázkách, stejně jako rozhodují každou obtížnou záležitost, která není vy- řešena na různých dalších úrovních organizované církve. Ti, kteří jsou zvoleni jakofunkcionáři Generální konference, mají během svého funkčního období jednat jako vý- konný orgán k uskutečňování rozhodnutí Generální konference na zasedání. Mezi za- sedáními jednají v zájmu Generální konference a budou se do příštího zasedání Gene- rální konference činit odpovědnými za všechno, co dělají během svého funkčního ob- dobí. Tento systém se má provádět na všech úrovních církve – Unie, Sdružení, Pole a Mise. Je zcela odlišný od papežské nebo královské moci. Není to diktatura jednoho člo- věka ani skupinky lidí majících autoritu – nýbrž člověk se svými druhy, kteří společně jednají jako služebníci, aby rozhodnutí učiněná církví během zasedání uskutečňovali jako hlas Boží.

Varování před duchem nezávislosti

Služebnice Páně varovala věřící před duchem nezávislosti, který se vkrádá do církve. Satan se snaží zničit jednotu církve tím, že členům představuje podvodné teorie a myš-lenky.

„Někteří podporují myšlenku, že jak se blížíme konci času, bude každé dítko Boží jednat nezávisle na jakékoliv náboženské organizaci. Pán mě ale poučil, že v tomto díle neexistuje nic takového, jako nezávislé bytí každého člověka. Nebeské hvězdy jsou všechny pod zákonem, navzájem se ovlivňují, aby činily vůli Boží, vydávajíce se ve spo- lečnou poslušnost zákonu, který ovládá jejich činnost. A aby dílo Páně mohlo zdravě a solidně postupovat, musí se Jeho lid sjednotit.“ (15)

„Duch odtrhávání se od svých spolupracovníků, duch rozkladu je právě ve vzduchu, který dýcháme. … Byla jsem poučena, že to je Satanovo zvláštní úsilí, aby sváděl lidi k pocitu, že se Bohu líbí, aby si volili svůj vlastní běh nezávisle na radě svých bratří.

„V tom spočívá vážné nebezpečí pro zdar naší práce. Musíme postupovat diskrétně, rozumně, v souladu s úsudkem bohabojných rádců; neboť jedině v takovémto běhu spočívá naše bezpečí a síla. Jinak Bůh nemůže s námi a skrze nás a pro nás pracovat.“(16)

Satan dobře ví, že síla Božího lidu spočívá v jejich spojení s Kristem a se sebou na- vzájem. Avšak pokud jsou rozloženi a rozděleni, stávají se slabými a snadno poraže- nými.

„‚Raďte se spolu‘ je poselství, které mi znovu a znovu opakoval anděl Boží. Ovlivňo- váním úsudku jednoho člověka se Satan může snažit ovládat věci tak, aby vyhovovaly jemu samému. Může být úspěšný v matení myslí dvou osob; ale když se jich několik radí společně, je tu větší bezpečí. … V jednotě je síla. V rozdělení je slabost a zmar.“ (17)

Není žádný bod v čase, kdy Kristus zruší systém organizace ve své církvi na zemi; přesněji řečeno, ona bude pokračovat až do konce. Čím více se Boží lid ostatků přibli- žuje konci, tím více potřebují být organizovaní a dokonale sjednocení. Posel Páně pro- hlásil:

„Potřebujeme udržovat provazy rovnoměrně napnuty, aby nedošlo k narušení sítěorganizace a řádu, kterýžto systém byl vzdělán moudrou, pečlivou prací. Nesmí se po-volovat neřádným živlům, které touží ovládat dílo v tomto čase.“ (18)

Konečné povolání a poslání ostatků

V Bibli a Duchu proroctví je konečné povolání a poslání Kristovy církve ostatků jasně představeno ve verši Izaiáš 58:12: „Vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní; zá- klady od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a na- pravovatel stezek k bydlení.“

Duch proroctví vysvětluje, že tato předpověď odkazuje na církev ostatků:

„V době konce má být obnoveno každé božské ustanovení. Trhlina učiněná v zákoně tím, že člověk změnil čas soboty, má být opravena. Boží lid ostatků, stojíce před světem jako reformátoři, mají ukázat, že zákon Boží je základem veškeré trvalé reformy. …V jasných, zřetelných liniích mají předkládat nutnost poslušnosti vůči všem příkazům Desatera. Puzeni láskou Kristovou mají s Ním spolupracovat ve vzdělávání pustin. Mají být vzdělavateli zbořeniny, napravovateli stezek k bydlení.“ (19)

„Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježí- šovy“ (Zjevení 14:12).

Toto písmo neodkazuje na žádnou jinou skupinu lidí než na konečný produkt posel- ství třetího anděla. Je to popis církve ostatků, která získá vítězství v posledním boji Boha a Jeho lidu ostatků proti Satanovi.

Členové církve ostatků mají jít vpřed, aby hlásali poslední poselství varování všem obyvatelům světa. Toto poselství má být zaměřeno na Krista jako na živý názorný pří- klad spravedlnosti Boží povahy a svatosti a krásy zákona. Avšak toto poslední poselství milosrdenství se nemá předkládat světu pouze mluveným projevem – ale spíše mocí proměněné povahy a svatého života podle podobnosti Kristovy.

„Poslední paprsky milosrdného světla, poslední poselství milosrdenství, které má být dáno světu, je zjevení Boží povahy lásky. Synové Boží mají zjevovat Jeho slávu. Ve svém vlastním životě a povaze mají zjevovat, co pro ně dělá milost Boží.“ (20)

Důvod, proč církev ostatků přes veškerá svá úsilí toho vykonala jen málo, je povaha nedostatků v životech jejích členů. Musíme být nejprve proměněni v povaze dříve, než nám Duch svatý může poskytnout účinnost potřebnou v kázání věčného evangelia. Upřímné duše v různých částech světa, které jsou stále vně Kristova ovčince, čekají na to, aby světlo zářilo v životech Božího lidu ostatků dříve, než budou přitahováni ke stádu ku jejich boku.

Závěr

Od počátku jejího založení až do konce času je církev povolána, aby svědčila o Kristu. Bůh zamýšlel skrze svou církev zjevil svou povahu světu a představit svůj systém vlády. (21) Skrze její členy se řád a božský soulad existující v nebi má odrážet do světa. Boží poslední ostatkové jsou konečnými nástroji k plnému provedení Božího záměru pro Jeho církev. Tímto způsobem bude záležitost ve velké rozepři konečně a plně vyřešena. Tímto způsobem bude krása věčného evangelia plně vidět a bude plně kázána všemu stvoření. Tímto způsobem bude povaha Boha a Jeho zákona plně obhájena před všemi stvořenými bytostmi v celém vesmíru. Bohatství Kristova milosrdenství, Jeho milost a Jeho láska budou plně a konečně zobrazeny skrze lid nazvaný Jeho jménem – nejenpřed světem, ale i před všemi nebeskými a pozemskými bytostmi v celém vesmíru.

Odkazy

  1. The Acts of the Apostles, p. 9.
  2. The Acts of the Apostles, p. 92.
  3. The Acts of the Apostles, p. 18.
  4. Testimonies, vol. 6, p. 29.
  5. The Acts of the Apostles, pp. 91, 92.
  6. Testimonies to Ministers, p. 489.
  7. Testimonies to Ministers, p. 26.
  8. Testimonies to Ministers, pp. 26, 27.
  9. Testimonies to Ministers, p. 27.
  10. The Great Controversy, p. 51.
  11. The Desire of Ages, p. 414.
  12. The Review and Herald, July 18, 1882.
  13. Testimonies, vol. 3, p. 492.
  14. Testimonies, vol. 9, pp. 260, 261.
  15. Testimonies, vol. 9, p. 258.
  16. Testimonies to Ministers, pp. 488, 489.
  17. Testimonies, vol. 5, p. 30.
  18. Testimonies, vol. 9, p. 258.
  19. Prophets and Kings, p. 678.
  20. Christ’s Object Lessons, pp. 415, 416.
  21. The Desire of Ages, p. 680.