Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601
NAŠE PŘESVĚDČENÍ « Církev Adventistů Sedmého Dne Reformační Hnuti
Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

NAŠE PŘESVĚDČENÍ

09-05-2013

Tomuto věříme
Adventisté sedmého dne reformního hnutí učí určité základní vyznání, které spolu s biblickými odkazy, na kterých je tato víra založena, jsou shrnuty následovně:

Bůh Otec
Je pouze jeden Bůh, věčný Otec, Stvořitel, osobní, duchovní Bytost, nekonečná láska a moudrost, všemo-houcí, všudypřítomný, vševědoucí, nesmrtelný.
Odkazy: Exodus 20, 2-3; Izaiáš 45, 5-12. 18. 20-22; Jan 4, 24; Žalm 139, 1-12;

Ježíš Kristus, Syn
Ježíš Kristus je ~ Boží Syn, jedno v podstatě s věčným Otcem. Skrze Krista byly stvořeny všechny věci. Při zachování své božské podstaty, vzal Kristus na sebe lidskou přirozenost, byl učiněn tělem, a žil na zemi jako člověk, ale bez hříchu, byl pro nás příkladem. Zemřel za naše hříchy na kříži, vstal z mrtvých a vystoupil k Otci, kde žije a přimlouvá se za nás.
Odkazy: Židům 1,1-3. 5; Koloským 1, 15-17; Matouš 1, 18-23; Jan 1, 14; 1 Timoteovi 2, 5; 3,16; Židům 7, 25; Jan 14, 6; Skutky 4, 12;

Duch svatý
Duch svatý je Kristův zástupce na zemi, a je jedno v podstatě s Otcem a Synem. On je Obnovitel v práci vykoupení. Tyto tři osoby, Bůh (Otec), Ježíš Kristus (Syn) a Duch svatý jsou božství (božská přiroze-nost).
Odkazy: Jan 3, 5-8; 14, 16. 26; 16, 7-13; 1. Korintským 2, 10-11; 2 Korintským 13, 14; Matouš 28, 19;

Písmo svaté (Bible)
Písmo svaté, a to jak Starý tak i Nový zákon, je slovo Boží. Dostávali Boží inspiraci, obsahuje celé dosta-tečné zjevení Boží vůle člověku, a je jediným neomylným pravidlem víry a praxe.
Odkazy: Jan 5, 39; 2 Petrova 1, 19-21; 2 Timoteovi 3, 15-17; Lukáš 11, 28; 16, 29. 31; Matouš 22, 29; Jan 10, 35;

Desatero
Morální zákon, Desatero, Exodus 20,1-17; je výrazem Boží vůle, zahrnující povinnost člověka k Bohu a bližním. Zákon je neměnný, je závazný pro všechny lidi v každé době, a ruší všechny lidské zákony. Přestoupení jakéhokoliv přikázání je hřích, a odplata za hřích je smrt. Nejsme spaseni poslušností zákona, ale skrze Krista, skrze Jeho sílu můžeme být poslušní a uniknout odsouzení.
Odkazy: Matouš 5, 17-20; 7, 21; 19, 17; 22, 36-40; 1 Janova 2, 3-6; 5,1-3; Římanům 2, 13; Jan 8,11; Ži-dům 10, 26;
Zvláštní odkazy: Patriarchové a proroci, str. 220-224; PP 305-309.

Sobota
Čtvrté přikázání mravního Božího zákona vyžaduje zachovávání sedmého dne soboty. Je to svatý den odpočinku, památník stvoření a vykoupení, stejně jako posvěcení. Je to duchovní ustanovení věnované náboženskému uctívání a studiu. Genesis 2, 1-3; Exodus 20,1-17; Ezechiel 20, 12. 20; Izaiáš 58, 13-14; Marek 2, 28; Židům 4, 1-10; Pravé zachovávání soboty vyžaduje ukončení veškeré světské činnosti při západu slunce v pátek, do západu slunce v sobotu. Příprava na sobotu má být dokončena v pátek před začátkem soboty, dnem odpočinku. (Ananiáš a Pavel nemohli být bez viny před Židy, kdyby nebyli věr-nými světiteli soboty.)
Odkazy: Lukáš 23, 56; Skutky 13, 42. 44; 16, 13; 17, 2; 18, 4; 22, 12; 25, 7-8;

Nedělní bohoslužba
První den v týdnu, obyčejně nazývaný neděle, byl od pradávna určený k uctívání slunce. Jak křesťanská církev odpadla od pravé nauky apoštolské doby, byl sedmý den, sobota, postupně vytlačen prvním dnem. Neděle, s jinými pohanskými ustanoveními, byla nakonec přijata křesťanskou církví. Zachovávání neděle není nikde v Bibli nalezeno.
Odkazy: Matouš 15, 9. 13;

Obřadní (ceremoniální) zákon
Obřadní zákon ze Starého zákona přikázaný židovským lidem, poukazoval dopředu na Mesiáše. Je to znázornění práce Krista a jeho požadavků skončených na kříži. Obřadní zákon, který zahrnuje slavnostní soboty a židovské svátky, by neměl být zaměňován s mravním zákonem a sobotním dnem čtvrtého přiká-zání.
Odkazy: Židům 10, 1. 9-10; Koloským 2, 14. 16; Galatským 4, 10-11;

Milost a prostředek milosti
Milost znamená “nezasloužená laskavost.” Kvůli hříchu, musí lidstvo trpět následky smrti. Bůh projevuje svou lásku tím, že rozšiřuje spásu skrze smrt Ježíše Krista na nehodného hříšníka. Spasení je dosaženo, když jsou hříšníci přitaženi ke Kristu: (a) Boží slovem, (b) Duchem svatým, a (c) vládou evangelia.
Odkazy: Římanům 10, 13-18; Jan 14, 26; 16, 13; 2 Korintským 5, 17-20; Skutky 2, 38-42;

Znovuzrození
Člověk, aby se zachránil od hříchu a jeho následků, musí zažít nové zrození (znovuzrození), proměnu života. Také osobní pokání ze svých hříchů a také, když se poddá působení Ducha svatého na své srdce, prožívá touhu žít v poslušnosti Boží vůle. Bible říká, že tato zkušenost je “nové narození”. Nový život poté je udržován naší vírou v Ježíše Krista.
Odkazy: Matouš 1, 21; Jan 3, 3; Římanům 2, 4; Jan 16, 8; Skutky 2, 37-38; 1 Janova 2, 3. 6; Jan 16, 13; 1Petrova 1, 22; Žalm 119, 142; Jan 17, 17; Galatským 2, 20; Židům 12, 2; Římanům 1, 17; Filipským 4, 13;

Křest
Ti, kteří dosáhli věku zodpovědnosti a byli “znovuzrození” by měli být pokřtěni ponořením ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. To představuje smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista, stejně jako smrt “sta-rého člověka” a vzkříšení “nového člověka” do nového života v Kristu
Odkazy: Skutky 2, 38; Marek 16, 16; Římanům 6, 3-9; Koloským 2, 12;

Obřad pokory
Umývání nohou je obřad pokory, kterému předchází služba společenství. Byl zaveden Kristem a přikázán v křesťanské církvi aby učil pokoře, rovnosti, bratrské lásce a jednotě v Kristu. Usmíření mezi bratry by mělo předcházet obřadu.
Odkazy: Jan 13, 1-17; Matouš 5, 23-24;

Svaté přijímání
Přijímáním nekvašeného chleba a vína, které představují tělo a krev Ježíše Krista, si věřící připomíná jeho utrpení a smrt. Význam tohoto obřadu znamená, sdílet se pouze se členy v dobrém a pravidelném posta-vení v těle Kristově.
Odkazy: Matouš 26, 26-28; 1 Korintským 10, 16-17; 12, 20; Lukáš 22, 11; 1 Korintským 11, 23-29;

Vyšetřující soud
Proroctví 2300 dní (let podle Numeri 14, 34; a Ezechiel 4, 6) Daniele 8, 14; skončilo v roce 1844, kdy “očištění svatyně”, nebo vyšetřující soud začal. Jedná se o zkoumání nebeských záznamů o životě údaj-ných Božích dětí v průběhu věků před příchodem. Výsledek tohoto vyšetřování určuje osud každé duše, a to buď pro věčný život, nebo věčnou smrt.
Odkazy: Kazatel 12, 14; Daniel 7, 9-10; Lukáš 20, 35; Zjevení 14, 6-7; 22, 12;
Tento soud je popsán u Matouše 22, 11-14;

Přítomná pravda
Poselství tří andělů, ze Zjevení 14, 6-12; spolu s poselstvím jiného anděla ze Zjevení 18, 1-4; je přítomná pravda. Tato poselství mají připravit zvláštní skupinu lidí, v počtu 144 tisíc, na druhý příchod Krista.
Odkazy: Ezechiel 9, 1-7; Zjevení 7, 1-4; 14, 1-12; 18, 1-4;

Dar proroctví
V souladu s Božím zaslíbením ve Skutcích 2, 17-21; byl dar proroctví obnoven v Kristově církvi v těchto posledních dnech, nikoliv jako náhrada, nebo jako doplněk k Bibli, ale jako vodítko a znamení rozlišení ostatku Božího lidu. Inspirované spisy obrací naši pozornost k zásadám Bible jako našemu pravidlu víry a praxe a pomáhají nás chránit před nesprávným výkladem Božího slova.
Odkazy: Numeri 12, 6; 2 Paralipomenon 20, 20; Přísloví 29, 18; Ozeáš 12, 13; Amos 3, 7; Efezským 4,8-11; 1 Tesalonickým 5, 20-21.

Manželství
Manželství bylo ustanoveno Bohem a uznané Kristem, aby svazovalo obě pohlaví pro život. Ani rozvod za účelem nového sňatku, ani manželství s druhem, ani manželství s nevěřícími není v božském principu sňatku.
Odkazy: Lukáš 16, 18; Římanům 7, 1-3; 1 Korintským 7, 11. 39; 2 Korintským 6, 14;

Reformace zdraví a oblečení
Protože křesťanovo tělo je chrámem Ducha svatého, věřící chtějí chránit své zdraví, následujíce přiroze-ného práva, vyřazovat zdraví škodlivé druhy potravin a nepřirozené návyky ze života, a být umírnění v užívání těch věcí, které jsou dobré. 1 Korintským 3, 16-17; Filipským 4, 5; Zvyky v oblékání jsou ukaza-telé charakteru. Křesťanská skromnost a sebeúcta vyžadují, abychom se zdrželi výstřední módy světa.
Odkazy: 1 Peter 3, 1-5; Izaiáš 3, 16-24; 1 Korintským 11, 15; 1 Timoteovi 2, 9;

Náš postoj k pozemským vládám
Křesťan je povinen respektovat božskou a lidskou autoritu. Poslouchá všechny spravedlivé zákony po-zemských vlád z dobrého svědomí. Jestliže požadavky lidských zákonů jsou v rozporu s Božím zákonem, pak se křesťan musí rozhodnout sám za sebe: Mám poslouchat Boha nebo člověka? Naše křesťanské svě-domí nám nedovoluje, abychom měli nějakou úlohu v politické činnosti.
Odkazy: Matouš 22, 21; Římanům 13, 3-7; 1Petrova 2, 17; Skutky 5, 29; 2 Korintským 6, 14-17; Izajáš 8, 12;

Tělo Kristovo, Jeho církev
Církev Kristova je viditelná a organizovaná, ne rozptýlení jednotlivci. Církev pověřuje částí své pravo-moci volené vedení, ne aby panovali nad církví, ale aby sloužili církvi a vzdělávali Kristovo tělo. Církev má pravomoc přijímat členy křtem a vyznáním víry a vyloučení členů pro některé věci.
Odkazy: Jan 10, 16; 11, 52; 1 Korintským 10, 17; 12, 12-27; 1 Petrova 2, 5; Efezským 4, 15-16; Ko-loským 2, 18-19; Zjevení 1, 20; Píseň písní 6, 10; Efezským 4,11-13; Skutky 6, 1-6; 13, 3; 20, 28; 1 Pet-rova 5, 1-5; Matouš 16, 19; 18, 15-18; 1 Korintským 5, 11. 13;

Desátky a dary
Dávání desátků a darů na podporu duchovenstva a kázání evangelia je křesťanská povinnost.
Odkazy: Malachiáš 3, 7-10; Matouš 23, 23; 1. Korintským 9, 14; 2 Korintským 9, 6-7; Židům 7, 8;

Druhý příchod Krista
Lidská zkušební doba se uzavře těsně před druhým příchodem Ježíše Krista, který bude doslovný, osobní, viditelný, slyšitelný a světový
Odkazy: Lukáš 13, 23-25; 17, 29-30; Izaiáš 11, 4; 66, 17; 2. Tesalonickým 1, 6-10; Matouš 24, 27. 31; Jan 14, 1-3; Skutky 1, 9 -11; 1 Tesalonickým 4 15-17; Zjevení 1, 7;

Povaha člověka a stav mrtvých
Člověk byl stvořen Boží rukou jako živá duše. Pro neposlušnost byl oddělen od zdroje života. Proto, je přirozeně smrtelný, ale může získat nesmrtelnost skrze Krista: v zaslíbení okamžitě, a ve skutečnosti při
jeho druhém příchodu. Genesis 2, 7; 3, 22-24; Job 4, 17; 1 Janova 2, 25; Jan 11, 25-26; Římanům 2, 7; 2 Timoteovi 1, 10; 1 Korintským 15, 53-54; Po smrti, ať už je dobrý nebo zlý, člověk vstupuje do “spánku”, stav bezvědomí, ticha a nečinnosti. Mrtví zůstanou v hrobě až do vzkříšení spravedlivých a nespravedli-vých. Nespravedlivý nejsou v místě trápení, ale jsou “uzavřeni až do dne soudu, kdy budou potrestáni.” A spravedliví nejsou v nebi, ale zůstávají v hrobě až do vzkříšení při příchodu Krista.
Odkazy: Kazatel 9, 5-6. 10; Žalmy 6, 5; 146, 4; 89, 48; Zjevení 20, 13; 2 Petrova 2, 9; Jan 5, 28-29; Da-niel 12, 13; Skutky 2, 29. 34; 2 Timoteovi 4, 7-8;

Millénnium (tisíciletí)
Po Kristově druhém příchodu bude tisícileté období, obvykle nazývané milénium. Během této doby, za-tímco spravedliví jsou v nebi s Kristem, bezbožní zůstanou v prachu zpustošené země. Zatímco je země pustá, budou spravedliví soudit hříšné. Na konci tisíciletí, jsou bezbožní vzkříšeni, aby byli zničeni ohněm.
Odkazy: Jan 14, 3; Zjevení 7, 9; 14, 1; 20, 4-5; Žalm 46, 2. 8; Izaiáš 24, 1-6; Jeremiáš 4, 23-27; 1 Korint-ským 6, 2-3; Zjevení 20, 4; Jan 5, 29; Zjevení 20, 5. 9. 14; Malachiáš 4, 1. 3; Matouš 10, 28; 2 Petr 3, 7-10; Žalm 37, 10;

Nová země
Po očištění země od hříchu ohněm vytvoří Bůh “všechno nové,” a obnoví zemi v její rajské kráse. Tato nová země se pak stane věčným domovem vykoupených, s Bohem, jako nejvyšším vládnoucím po celou nekonečnou věčnost.
Odkazy: 2 Petrova 3, 13; Zjevení 21, 1-7; Matouš 5, 5; 1 Korintským 2, 9;
“Tomuto věříme” bylo bydáno u Generální konference Adventistů sedmého dne, reformačního hnutí.