Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601
STOPY « Církev Adventistů Sedmého Dne Reformační Hnuti
Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

STOPY

02-06-2016

„Až potud pomáhal nám Hospodin.“ (1 Sam. 7:12)

Jeden kupec v doprovodu průvodce, jenž byl křesťanem, podnikal cestu po poušti. Den za dnem průvodce nezapomínal sklánět svá kolena na horkém písku a vzývat Boha. Jednou se ho nevěřící kupec zeptal:

„Odkud víš, že existuje Bůh?“

Průvodce se na chvilku zamyslel a odpověděl:

„Odkud vím, že existuje Bůh?… A z čeho ty usuzuješ, že minulou noc vedle našeho stanu prošel velbloud, a ne člověk?“

„No to je přece vidět podle stop,“ podivil se nevěřící trhovec.

Tehdy průvodce, ukázav rukou na slunce zalévající svými paprsky celý obzor, řekl:

„Toto nejsou stopy člověka.“

Drazí, Bůh všude zanechává stopy. Obzvláště v životě člověka. Prožíváme úspěchy, radosti i smutky. “Potkávají nás těžkosti i zdar”. Čí rukou je to práce?

Jednou Bůh zanechal jasnou stopu v historii jednoho národa. Dostal se jim do rukou symbol Božské přítomnosti na zemi. Filistinští se zmocnili truhly Smlouvy.

Přes veškeré pokusy objasnit neštěstí, která uprostřed nich probíhala, pohanští kněží se shodli, že je to projev moci Boha Izraelského.

Pro Izraelce byla truhla Smlouvy, při zbožném vztahu a úctě k ní, požehnáním.

„Od toho času, jakž zůstala truhla v Kariatjeharim, když bylo přeběhlo mnoho dní, a byl již rok dvadcátý, teprv se roztoužil všecken dům Izraelský po Hospodinu.“ (1 Sam. 7:2)

V průběhu 20 let přebývání truhly v domě Abinadabově se Izraelci pořád ještě nacházeli pod útlakem Filistinských.

„Během této doby navštěvoval Samuel města a vesnice po celé zemi, snažil se obrátiti srdce lidu k Bohu jejich otců; a jeho úsilí přineslo dobré ovoce. Po dvaceti letech utrpení útlakem svých nepřátel ‚se roztoužil všecken dům Izraelský po Hospodinu.

‘ Samuel jim radil: ‚Jestliže celým srdcem svým obracíte se k Hospodinu, odejměte bohy cizí z prostředku sebe i Astarota, a ustavte srdce své při Hospodinu, a služte jemu samému.‘

Zde vidíme, že za dnů Samuelových se vyučovalo praktické zbožnosti, náboženství srdce, tak jako učil Kristus, když byl na zemi. Bez milosti Kristovy byly vnější formy náboženství pro starý Izrael bezcenné. Takovými jsou i pro dnešní Izrael.“ (PP 590)

Samuel vyzval všechny, aby se shromáždili v Masfa. Tam se lid v pokání a postu ponižoval před Bohem.

Nepřátelé, dozvěděvše se o tom, a myslíce, že Izraelci se shromáždili k válečné poradě, shromáždili vojsko. Doufali, že zabrání podobnému.

Jest psáno, že lid Boží se bál Filistinských.

„Pročež řekli synové Izraelští Samuelovi: Nepřestávej volati za nás k Hospodinu Bohu našemu, aby nás vysvobodil z ruky Filistinských. Vzav tedy Samuel beránka jednoho, kterýž ještě ssal, obětoval ho celého v obět zápalnou Hospodinu. I modlil se Samuel Hospodinu za Izraele, a uslyšel jej Hospodin.“ (1 Sam. 7:8, 9)

Když se Filistinští přiblížili, aby bojovali, tehdy zahřměl Hospodin silným hněvem, a byli poraženi. Přestože Izraelci nebyli připraveni na válku, zmocnili se zbraní nepřátel a stíhali je.

Samuel postavil kámen jako památník této podivné záchrany a nazval ho Eben-Ezer, řka: „Až potud pomáhal nám Hospodin.“

A tak sníženi byli Filistinští, a netáhli více na pomezí Izraelské po všecky dny Samuelova života. Byla navrácena všechna uchvácená města. A byl pokoj v jejich zemi.

Prorok obcházel zemi a učil lid, jsa soudcem. Když se vracel do svého města, i tam učil lid a vzdělal tam oltář Hospodinu.

Bůh vede svůj lid v každé době. Přivádí je k jednomu místu, aby je potom vedl k dalšímu. Takto probíhá putování lidu na této zemi.

Když se jednou Bůh rozhněval na lid a nechtěl jít s nimi, aby je vedl do zaslíbené země, tak lidé začali plakat. Mojžíš postavil svůj stánek vně za stany a sloup oblakový byl nad ním. Byl tam ustavičně a prosil Hospodina:

„Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud. Nebo po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi, a když odděleni budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváři země?“ (Ex. 33:15, 16)

I vyslyšel Hospodin modlitbu Mojžíšovu. Čteme:

„Toho pak dne, v kterémž vyzdvižen jest příbytek, přikryl oblak příbytek, a stál nad stánkem svědectví; u večer pak bývalo nad příbytkem na pohledění jako oheň až do jitra. Tak bývalo ustavičně, oblak přikrýval jej ve dne, záře pak ohnivá v noci. A když se zdvihl oblak od stánku, hned také hýbali se synové Izraelští; a na kterém místě pozůstal oblak, tu také kladli se synové Izraelští. K rozkazu Hospodinovu hýbali se synové Izraelští, a k rozkazu Hospodinovu kladli se; po všecky dny, dokudž zůstával oblak nad příbytkem, i oni leželi. (Num. 9:15–18)

Mojžíšovi bylo dobře známo, že napříště je čekají těžkosti a překážky. Ale pochopil, že proto, aby došli do země Kanán, je pro ně nutné získávat pomoc od Hospodina. Snažně prosil o Božské vedení a žádal Ho, aby šel s nimi.

Na naší křesťanské cestě se může stát, že sejdeme stranou. Tehdy nás Bůh bude volat. Budeme za sebou slyšet hlas.

„A ušima svýma slýchati slovo tobě po zadu řkoucích: Toť jest ta cesta, choďte po ní, buď že byste se na pravo neb na levo uchýlili.“ (Iz. 30:21)

Může se nám zdát, že jdeme sami. Tehdy je třeba vzpomenout si na slova z Žalmu 91.

„Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.“ (Žalm 91:11, 12)

Kdysi se jednou jednomu člověku zdál sen. Zdálo se mu, jakoby šel po písčitém břehu, a spolu s ním – anděl. Na nebi se míhaly obrazy z jeho života, a po každém z nich spatřil na písku dvě řady stop: jednu – od svých nohou, druhou – od nohou anděla ochránce.

Když před ním proběhl poslední obraz z jeho života, ohlédl se na stopy v písku. A uviděl, že často se podél jeho životní cesty táhla pouze jedna řada stop. Spatřil také, že to byly nejtěžší a nejnešťastnější doby v jeho životě. Velmi se zarmoutil a začal se anděla vyptávat:

„Bůh mi zaslíbil, že následuji-li jeho cestu, ty mne neopustíš. Ale já jsem spatřil, že v nejtěžších dobách svého života se v písku táhla pouze jedna řada stop. Pročež jsi mě opustil, když jsem tě nejvíce potřeboval?“

Anděl odpověděl:

„Když byly v tvém životě zkoušky a trápení, táhla se po cestě pouze jedna řada stop. Protože tehdy jsem tě nesl na rukou.“

Bůh nám pomáhá jít po cestě. Někdy nás andělé nesou na rukou, jako děti. Na každém kroku můžeme říci:

„Až potud pomáhal nám Hospodin.“ (1 Sam. 7:12)

 

Michal Stoyka