Warning: Parameter 1 to wp_default_scripts() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601

Warning: Parameter 1 to wp_default_styles() expected to be a reference, value given in /www/doc/www.sdarm.cz/www/wp-includes/plugin.php on line 601
Tři andělská poselství « Církev Adventistů Sedmého Dne Reformační Hnuti
Vítejte na stránkách Křesťanské Církve Adventistů Sedmého Dne Reformní Hnutí

Tři andělská poselství

22-02-2016

Drazí bratři a sestry,

 

Jsem dotčen a znepokojen nad rostoucí tendencí neříkat úplnou pravdu. Nemáme právo o velmi vážných otázkách posledního konfliktu mlčet! Láska a jemnocit jsou nutné, ale poselství se nesmí zamlčet. Miliony lidí musí být poučeny tak, aby pochopily. Někdy se zdá, že čím více se vzděláváme, tím jsme bázlivější a nedokážeme se rozhodně postavit na obranu zásad pravdy. Je možné, že naše postoje jsou příliš uhlazené a škodí jim přílišné vzdělávání?

Myslím, že Bůh nám dal na tuto otázku odpověď: „Satan to myslel tak, aby bylo pozdrženo zvěstování poselství třetího anděla. Musíme se mít na pozoru před jeho plány a metodami. Nesmíme oslabit význam pravdy nebo poselství utlumit. Třetí andělské poselství musí být hlásáno s větší mocí, musí být utvrzeno.“ (Ev 230)

V poslední knize Bible, ve Zjevení, nacházíme sérii proroctví, která nám říkají mnoho o historii, o naší době a i naší blízké budoucnosti. Zde také objevujeme tři zcela unikátní poselství, která jsou dnes vysoce závažná, a která bychom měli prozkoumat velmi zblízka.

 

První andělské poselství

 

Bojte se Boha a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho: a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe, zemi, moře, i studnice vod.“ (Zj. 14,7) První andělské poselství začalo být hlásáno Williamem Millerem od roku 1831.

Toto první andělské poselství nás vyzývá, abychom si uvědomili, že soud již probíhá, neboť ten čas, ve kterém žijeme, spadá přesně do toho údobí, kdy „přišla hodina soudu jeho.“ Dále jsou lidé vyzýváni, aby Boda uctívali jako Stvořitele nebe a země. Přesto dnes věří mnoho lidí na zcela nedokázaný vývoj evolucí. Bůh dává ale lidem poznat, že krása a dokonalé řády a zákony v přírodě pocházejí od Něho, a že nikdy nemohly vzniknout náhodou (srov. Ř. 1,20-21). Upomíná lidstvo na to, že On je dárcem všeho dobrého a že si zaslouží naši lásku a úctu. Pravá láska a úcta k Bohu znamená respektovat jeho zákon (10 přikázání v 2 Moj. 20,1-17), neboť „to je láska Boží, abychom přikázání jeho ostříhali“ a „kdo odvrací ucho své, aby neslyšel Zákona, i modlitba jeho je ohavností“ (1 Jan 5,3; Přísl. 28,9). Vzdát Bohu úctu znamená jeho charakter, který zrcadlí jeho deset přikázání, vnést do našeho srdce a osvojit si ho natolik, abychom mohli tímto způsobem Boha představovat našim spolubližním.

 

Sabat (Sobota) – Boží pečeť

 

Jedno z deseti přikázání poukazuje přímo na Boha jako na Stvořitele. 4. přikázání vysvětluje: „Pomni na den sobotní, abys jej světil … nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všechno, co je v nich, a odpočinul dne sedmého: proto požehnal Hospodin dne sobotního a posvětil ho.“ (2 Moj. 20,8-11)

Čtvrté přikázání je jediné ze všech deseti, které nese jméno Boha, ale také ukazuje kompetenci zákonodárce a ukazuje, kdo je zákonným autorem desatera. Tím dostává zákon „Boží pečeť,“ která jeho zákonu byla dána jako důkaz pravdivosti a závaznosti. Sabat byl lidem darován již od počátku stvoření (viz. 1 Moj. 2,1-3) a platí pro všechny lidi ve všech dobách. Tímto dnem se má lidstvo s vděčnosti a hlubokou úctou stále upomínat na Stvořitele. „Pomni na den sobotní, abys ho světil.“ Respektování soboty se tímto stává znamením věrnosti a lásky vůči opravdovému Bohu Stvořiteli. „Též soboty mé svěťte, a budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš.“ (Ezech. 20,20; Iz. 56; 2 Moj. 31,13-17). Sabat, 7. den, který již od počátku světa byl vždy v sobotu a ne v neděli, platí pro všechny křesťany. Ježíš sám zdůrazňuje nezměnitelnost deseti přikázání: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, zajisté pravím vám: Dokud nepomine nebe i země, jediné písmenko ani jediná tečka nepomine ze Zákona.“ (Mat. 5,17-18)

 

Druhé andělské poselství

 

„Padl, padl Babylon, to město veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všechny národy.“ (Zj. 14,8)

Poselství bylo hlásáno od roku 1843 – 1844. Výraz Babylon je odvozen od Bábel a znamená Zmatek (1 Moj. 11,9). Ve Svatém Písmu se tento výraz používá k vyjádření rozličných forem falešných nebo zkažených náboženství.

Ve Zjevení 17,4-6 představuje nevěstka Babylon.

V Bibli symbolizuje žena nevěstka odpadlou církev (Jer. 3,20). Tato žena ve Zjevení 17 je „oděna šarlatem a brunátným rouchem, a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; mající zlatý pohár v ruce své, plný ohavnosti a nečistoty svého smilstva. A na čele jejím napsané jméno: Tajemství, Babylon veliký, Matka všeho smilstva a ohavnosti země.“

Prorok říká: „Viděl jsem tu ženu opilou krví svatých, a krví mučedníků Ježíšových.“ O Babylonu se dále říká: „Ta žena, kterou jsi viděl, (na 7 pahorcích, verš 9) je veliké město, které má království nad králi země.“ (Zj. 17,4-6 a 18)

 

Ten veliký Babylon

 

Zde popisovaná moc není žádná jiná než papežský Řím, město na 7 pahorcích. Purpur a šarlat jsou barvy kardinálů a biskupů. Zlato, drahé kamení a perly popisují živě nepředstavitelné bohatství papežství. O žádné jiné mocnosti se nemůže pravdivěji říct, že byla „zpitá krvi svatých,“ než o oné církvi, která Ježíšovy následovníky pronásledovala takovým krutým způsobem. Velký hřích, který Babylon páchal, je, že „vínem smilstva opíjel všechny národy.“ Tento omamný pohár, který nabízí světu, jsou falešná učení, jako např. oběť mše svaté, nesmrtelnost duše, věčné peklo, Mariánský kult, svěcení neděle (den slunce) a jiná. Tato a příbuzná úplně nebiblická učení nabízí celému světu a církvím, a mají na ně zhoubný vliv. Varování, které je na nás adresováno, „Babylon padl,“ nachází uplatnění u všech náboženských společností, které byly kdysi čisté, ale které se nakazily. Nemůže se to vztahovat jen na samotnou katolickou církev, neboť ta se již několik století nachází ve stavu padlých. Babylon se nazývá „Matka smilství.“ K jejím dcerám náleží všechny církve, které se drží nebiblických učení Říma (např. svěcení neděle) a následují jejího příkladu. Výraz Babylon (zmatek) se může právem aplikovat na všechna tato společenství. I přes duchovní temnotu a oddělení se od Boha, které v těchto církvích vládne, nachází se stále ještě velké množství opravdových Kristových následovníků v jejich společenstvích. Všechny opravdové Boží děti, které se stále ještě nacházejí v Babylonu, uslyší a přijmou volání anděla: „Padl, padl Babylon…“ a „vyjděte z něho, lide můj…“ (Zj. 18,4) a pak vyjdou a navždy opustí tyto odpadlé církve.

 

Třetí andělské poselství

 

„Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, i ten bude píti víno hněvu Božího.“ (Zj. 14,9-10) Abychom porozuměli tomuto poselství, musíme nejprve porozumět zde používaným obrazům a přirovnáním.

 

Šelma

 

Šelma, o které se zde hovoří, je poprvé popsaná ve Zjevení 13,1-10 „jako pardál“ (levhart). Srovnání mezi touto šelmou a „malým rohem“ (Daniel 7) zřetelně ukazuje, že se jedná o jednu a tu samou mocnost: totiž o papežství. Jak „malý roh,“ tak i „zvíře“ je mocnost rouhající se Bohu (Zj. 13,6), mocnost, která pronásleduje křesťany (Zj. 13,7). Povstala z pohanského Říma (Zj. 13,2) a vládla 1260 let (Zj. 13,5). Od roku 538 po Kr. až do roku 1798 po Kr. Po tomto období měla být zbavena vlády díky smrtelné ráně (Zj. 13,3-10). Ale tato „smrtelná rána“ papežství se měla opět uzdravit (Zj. 13,3). To se začalo dít v roce 1929 uzavřením Lateránských kontraktů. Vatikán tehdy dostal svůj pozemek, velkorysou financi, podporu, stejně jako všechna diplomatická práva samostatného státu. Díky mezinárodní diplomacii a finanční moci si Vatikán od té doby vybudoval značnou světovou moc a vliv. „Smrtelná rána“ se zahojila.

Dříve než se budeme zabývat „obrazem šelmy“ a jejím „znamením,“ musíme si ještě vysvětlit ze Zjevení 13. kap. jednu „zvířecí mocnost.“

 

Druhá šelma

 

Prorok viděl „jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy podobné beránkovým“ (Zj. 13,11). Zatímco předešlá šelma vyvstala z „moře,“ oněch „národů a jazyků,“ (Zj. 17,15) toto zvíře vystoupilo „ze země.“ Takto zobrazený národ, než aby svrhl jinou moc a zaujal její místo, vychází pozvolna a mírumilovně na povrch. Protože nemůže vyrůstat mezi tlačícími se a mezi sebou zápasícími evropskými národy, musíme ho hledat v západní části světa. Jenom jeden národ začal růst mezi tím, co papežství v roce 1798 ztratilo nadvládu: SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ. Rohy toho zvířete, podobající se beránkovým, znamenají mládí, nevinnost a mírnost; a trefně vyjadřují tehdejší charakter USA. Demokracie a svoboda vyznání (ty dva rohy) byly prvním a pevným základem národa. Tehdy tisíce papežstvím pronásledovaných křesťanů uprchly z Evropy do „nového světa,“ do Ameriky. To byla hodina zrození USA. Ale ta šelma s „rohy podobnými Beránkovým (USA) mluvila jako drak. A která veškerou moc té první šelmy (papežství) provozuje před tváří její; a působí to, že země a její obyvatelé klanějí se šelmě té první, … říkající obyvatelům země, aby udělali obraz té šelmě“ (Zj. 13,11-14). Beránkovy rohy a dračí hlas upozorňují na značný rozpor mezi vyznáním a způsobem jednání tohoto národa. Proroctví, že bude mluvit „jako drak“ a vykonávat „všechnu moc té první šelmy,“ předpovídá jasně vývoj ducha nesnášenlivosti a pronásledování (Zj. 12,13-17), tak jak to bylo předpovězeno prostřednictvím první šelmy (papežství). Údaj, že šelma se dvěma rohy „nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě,“ ukazuje, že tento národ (USA) použije svoji moc k tomu, aby si vynutil poslušnost u všech, kdo nevzdávají úctu papežství. Dnes pozorujeme, jak USA skutečně stále více spolupracují s Vatikánem a uplatňují stále více svůj světový vliv.

 

Co je obraz šelmy?

 

Na počátku, když se církev mravně zkazila tím, že se odvrátila od jednoduchosti evangelia a přijala pohanské zvyky a ceremonie, ztratila Božího Ducha a sílu Jeho moci. Aby mohla ovládat svědomí lidí, hledala církev pomoc u státní moci. Důsledkem toho bylo papežství – církev, která vládla státní mocí a prosazovala ji k podpoře vlastních zájmů, především k potrestání kacířství. Aby USA mohly šelmě (papežství) postavit obraz, musel by náboženský vliv této země tak vzrůst a Americký stát natolik ovládnout, aby se mohl nechat použít církví k provedení jejích vlastních úmyslů.

Duchovní úpadek, který zpočátku přiměl církev k tomu, aby hledala pomoc u státní moci, připravil cestu k vývoji papežství, šelmy. Pavel říká: „Nejdříve musí přijít odpadnutí a zjeven bude ten člověk hříchu, syn zatracení“ (2 Tes. 2,3-4). Tak i dnes tím očividným úpadkem v protestantských církvích je připravována cesta pro obraz šelmy.

 

Jaké je znamení šelmy?

 

Všem rozkazuje šelma se dvěma rohy, „aby měli znamení na pravé ruce své, nebo na čelech svých. A aby žádný nemohl kupovat ani prodávat, než jedině ten, kdo má znamení aneb jméno té šelmy, aneb počet jména jejího.“ (Zj. 13,16-17)

„Tu jest moudrost. Kdo má rozum ať sečte počet té šelmy. Nebo je to počet člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.“ (Zj. 13,18)

Člověk, který stojí v čele papežské (protikřesťanské) hierarchie, není nikdo jiný než papež. Jeho oficiální úřední titul zní: „VICARIUS FILII DEI,“ tzn. „Zástupce Syna Božího.“ V latině odpovídají některá písmena hodnotě čísel. Sečteme-li odpovídající číselné hodnoty v tomto úředním titulu, dostaneme číslo šelmy = 666. Zatímco jedna skupina lidí příjme znamení šelmy a bude uctívat její obraz, je druhá skupina popsána takto: „Tu je trpělivost svatých, tu jsou ti, kteří ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy“ (Zj. 14,12). Rozdíl mezi správným a falešným uctíváním souvisí tedy bezprostředně s dodržováním Božích zákonů. Oproti Boží pečeti, sobotě – sabatu ze 4. přikázání, stojí znamení šelmy, totiž svěcení neděle. Papežství vidí své „znamení moci“ právě v tom, že v roce 364 n. l. změnilo sabat na neděli. Kdo vědomě zachovává ta přikázání, která jsou změněna papežstvím, uctívá tím tento ve skutečnosti protikřesťanský systém a staví se tak proti Bohu. Ale mnozí křesťané ve všech církvích zachovávají neděli v přesvědčení, že světí sabat ze 4. přikázání; Bůh přijme jejich upřímné úmysly a poctivost, neboť „Bůh přehlíží čas nevědomosti“ (Sk. 17,30). Ale až bude uzákoněno svěcení neděle v Novém Světovém Pořádku, který je již dávno Amerikou plánovaný, a svět bude obeznámen se závazky vůči pravé sobotě, pak všichni, kteří vědomě přestupují Boží zákon, přijmou znamení šelmy, a pak nemohou od Boha očekávat žádnou milost, nýbrž zakusí věčnou smrt (Zj. 14,9-11).

Cílem tohoto Nového Světového Pořádku je vytvořit pro celé lidstvo jednotné biblické „světové náboženství,“ tak jako i dosazení nové celosvětové vlády.

„Poslední paprsky světla milosti, poslední poselství soucitu, které se má dát světu, je zjevení Božího charakteru lásky.“ (COL 415)

„Pán má věrné služebníky, kteří se objevují ve zkušební době tříbení. Existují vzácní jednotlivci, nyní v pozadí, kteří nesklonili svá kolena před Bálem.“ (5T 80).

„Povolá muže od pluhu a jiných zaměstnání, aby zvěstovali poslední varovné poselství hynoucím duším.“ (9T 170).

Amen.

Autor bratr J.Cutlac